Proměna

David Černý, kinetická hlava Franze Kafky, Praha, 2014
Wikimedia Commons, Jindřich Nosek (NoJin)

Úvod

Teplejší období tradičně přináší nejen jarní únavu, ale také obnovu a jistý nový začátek. Krátce: proměnu. Trojici vedoucí k proměně pociťuji během pobytu v Bad Gasteinu, kde za proměnlivého počasí jsem si připomněl mimo jiné i tři svátky tří světových náboženství: křesťanství, judaismu a islámu.

V tomto roce byly Velikonoce, Pesach a Ramadán blízko sebe, nebo dokonce se překrývají.

Muslimové ještě slaví Ramadán. Ten začíná od východu do západu slunce a v tuto dobu se nesmí pít, jíst, mít sex, kouřit. To znamená, že první jídlo může mít věřící muslim po západu slunce a poslední před východem slunce. Mezi tím může žít plnohodnotný život a jíst vše kromě vepřového masa a pít vše mimo alkoholu. Ramadán skončí přerušením půstu Íd al-fitr 9. dubna.

Židé se připravují na svátek Pesach. Začne 22. dubna a skončí 30. dubna. Hagada, židovský text, který stanovuje pořadí pesachového sederu, který se čte před slavnostním sederovým obědem, vypráví o exodu Izraelitů z egyptského otroctví. Jak se navzdory všem očekáváním nakonec přestěhovali do své vlastní země jako svobodní lidé.

Ale pro mnoho lidí na planetě neexistuje žádná svoboda. I když Ramadán v Jeruzalémě zatím proběhl bez incidentů, hned vedle, v Gaze je slyšet o jedné hrůze za druhou. A v Sýrii na Velikonoční pondělí, kdy byl Ježíš vzkříšen, a dva z učedníků se setkali se svým Pánem, jak je zaznamenáno v Lukášově evangeliu, Izrael zničil íránský Konzulát a zabil několik lidí. Protože se jedná o absolutní porušení všech diplomatických a vojenských zvyklostí a již neexistujícího mezinárodního práva, bude se dnes konat urychlené zasedání RB OSN. Nic nového zasedání ale nepřinese.

Proměna je temnou metaforou podstaty lidství

Kniha „Proměna“ spisovatele Franze Kafky je literární dílo. Povídku napsal v roce 1912. Pojednává o muži jménem Řehoř Samsa, který se jednoho dne probudí a zjistí, že se proměnil v obrovského brouka. Jeho rodina se snaží najít způsob, jak se s novou situací vyrovnat, ale Řehoř se postupně stává stále méně schopným komunikace, až nakonec umírá.

Citát z knihy Proměna (paní Samsová, matka Řehoře Samsy):

„Není mu dobře,“ řekla matka prokuristovi, „není mu dobře, pane prokuristo, to mi věřte. Jakpak by jinak mohl Řehoř zmeškat vlak? Vždyť ten chlapec nemyslí na nic jiného než na obchod. Už se skoro zlobím, že si někdy večer nevyjde; teď byl přece týden ve městě, ale večer, co večer byl doma. Sedí tu s námi u stolu a tiše si čte noviny nebo studuje jízdní řády. K rozptýlení mu stačí vyřezávat si lupenkovou pilkou. Tuhle si například za dva tři večery vyřezal rámeček; podívejte se, jaký je pěkný; visí uvnitř v pokoji; hned ho uvidíte, jak Řehoř otevře. Jsem vůbec ráda, že tu jste, pane prokuristo; sami bychom byli Řehoře nepřiměli, aby otevřel; je takový umíněný; a určitě mu není dobře, ačkoli to ráno zapíral.“

Kafka v povídce vyjadřuje svůj pohled na lidskou existenci a společnost. Proměna Řehoře Samsy je symbolická a může být chápána jako metafora lidského utrpení, pocitu izolace a nepochopení ze strany okolí. To vše a víc charakterizuje problematiku dnešní doby.

Odráží morální stav společnosti v osudu jednotlivce: proměnou Řehoře Samsy v ošklivého brouka Kafka zprostředkovává čtenáři obraz sebe sama mladého muže, který byl zredukován do funkce sloužit a pomáhat. Zároveň je však proměna protestem proti nárokům a očekáváním rodiny. Dnes musíme dodat: očekáváním společnosti. Alegorické vyprávění až bolestně objasňuje nesvobodu, ponižování a vykořisťování, které autoritářské struktury moderní společnosti, zasahující mimo jiné i do rodiny, vytvářejí a jimž se jedinec bez vůle podřizuje. Řehoř Samsa se nakonec vysvobodí ze svého otroctví jen za cenu proměny.

Přes toto zdánlivé osvobození v něm však zůstávají výčitky svědomí a pocit zanedbání povinnosti. Čtenář si tak může uvědomit, že je, a jak je závislý na autoritách, na které nemá žádný vliv. A to je další poselství povídky určené pro mnohé typy moderních demonstrantů, pohovkových revolucionářů a politických žvanilů.

Zmiňuji se o Proměně, nejenom jako dílu Kafky, který trpěl převraty své doby: byl německy mluvícím Židem v Praze, proto patřil ke dvěma menšinám najednou. Ale i proto, že Češi, Němci a Židé sdíleli město, které se ne vždy obešlo bez konfliktů. Nevylučuji, že se historie může opakovat dříve, než bude vládnoucím libo. Proč?

Češi v nouzi jsou známí svojí emocionalitou, dobrou schopností improvizovat, což mimo jiné umožňuje archetyp jazyka s nízkou explicitností. Podle průzkumu (Korec, P. – Jaký je charakter českého národa, 2009, dostupné online na https://jaky-je-charakter-ceskeho-naroda.vyplnto.cz) existuje tendence přimykat se k velkým národům, vysoká hádavost politiků, závist a v neposlední řadě, nepoučitelnost: Mimořádná schopnost bezprostředně poté, co jsme vyvázli z vážných potíží-upadat do nových. A vše tomu nasvědčuje, že historie se bude opakovat.

Prahou se prohnala vlna antisemitismu, zejména na přelomu století 1899/1900. Vzkvétající nacionalismus v celé Evropě, který dnes se šíří jako mor, a který Kafka ostře odsuzoval, vedl v roce 1914 k atentátu na Sarajevo a vypuknutí první světové války. Ale již když Kafka v roce 1912 psal Proměnu, lidé v Evropě cítili, že velká válka je nevyhnutelná. Nabízí se otázky:

Co a jak cítí dnešní konzumní a na zábavu orientovaná mladá generace Evropanů? Ví vůbec z čeho má, anebo by měla mít strach? Ví, co to je pokora? Uvědomuje si, že se probudilo zvíře v člověku. Političtí karikaturisté v denním tisku té doby zobrazovali národy jako divoká zvířata a často používali upravené pohádkové motivy – podobně jako Kafka ve své povídce Proměna.

Co kritizuje a co nabízí Proměna?

Nedostatek empatie a sociální izolace. Šokující realistická hrůza proměny Řehoře Samsy dovoluje zprvu něco vytěžit: osvobodit se od nenáviděných povinností. Poté ale Kafkova metamorfóza se zabývá především otázkou identity, a to jak ve společnosti, tak v rodině a ukazuje cestu k jádru problému lidství, když se ptá po Řehořově raison d’être po proměně.

Kafka působivě ukazuje to, co označuje za humaine condition modernity: osamělost, deformaci a destrukci jedince prostřednictvím sociálního a osobního tlaku. Ani rodina už neposkytuje ochranu před nepřátelským světem. Ten je již infikován silovými mechanismy.

Podobenství vychází z Kafkových vlastních problematických zkušeností s autoritou svého otce.

Teprve v 50. letech 20. století, kdy Proměna dosáhla světového věhlasu díky překladům, ji četlo velké publikum i v Německu. Dnes je tam součástí kánonu školního čtení. Odpověď, jak je tomu s Kafkou a jeho povídkou Proměna v českém školství, nechť si každý občan najde sám.

V mnoha literárních textech proměna člověka ve zvíře byla oblíbeným pohádkovým motivem období romantismu. Vede k osvobození jedince od rodinných a sociálních závislostí a je formou revolty. Proměna v pohádce obvykle vede postiženého člověka k vyššímu uvědomění si sebe sama. V Kafkově případě je tomu naopak: radikalizuje model pohádky tím, že vykresluje hořkou realitu: Řehoři Samsovi se nedaří najít ztracenou identitu, rodina nemůže pomoci a maloburžoazie (na počátku 20. století) se ocitla pod ekonomickým tlakem, v zoufalství, a prolhanosti. Vše, bohužel, jako dnes.

Závěr

Proměna – nabízí podívat se i do historie literatury. Jednu báseň pojmenovanou „Proměna“ napsal Friedrich Gottlieb Klopstock (1724-1803), německý básník 18. století, považovaný za významného představitele éry citlivosti. Na první pohled je zarážející délka a složitost básně. Má dramatický a patetický tón, který vyjadřuje emocionální hloubku a intenzitu s pomocí 479 slov napsaných jedné sloce a 97 verši. Německý jazyk znajícím doporučuji seznámit se s básní.

Těm, kdo se zajímá o Čínu může být zajímavé seznámení se s výukou Konfucia již v předškolním věku a za velké peníze. Uvádím tři známé citáty Konfucia: 1) Život je ve skutečnosti jednoduchý, ale my trváme na tom, aby byl složitý. 2) Nezáleží na tom, jak dlouho jdete pomalu, dokud se nezastavíte. 3) Vůle k vítězství, touha uspět, potřeba dosáhnout svého plného potenciálu … to jsou klíče, které odemykají dveře k osobní dokonalosti.

V této souvislosti připomínám, že Asociace Čínská konfuciánská nadace má podle mnou neověřených informací přibližně tisíc škol. Společnost Tchung-süe-kuan otevřela ve Wu-hanu první zařízení, které nabízelo víkendové kurzy. Dnes už má v celé zemi více než 120 škol se 40.000 žáky. Její zakladatel Li Kuang-pin brzy vycítil vhodnou příležitost: Po ekonomické prosperitě mají Číňané potřebu vrátit se ke kořenům. Potřebují duchovní výchovu. Dnešní děti jsou egoistické, příliš individualistické. Společnost jim nabízí jen frivolního ducha.

Proto se snažím identifikovat sponzora, se kterým by bylo možné pomalu a jistě vybudovat podobné vzdělávací zařízení orientované na potřeby nových elit v nové době.

V době proměn by političtí vůdci v EU si měli uvědomili, že relaxace začíná tam, kde vzniká vůle cítit jednotu a jasnost, jako potřeby něco zásadně změnit. Aby se dostavil výsledek – soucit, pozornost, trpělivost a být přítomen v tomto osudovém okamžiku, stačí: jedno slovo a dojde k proměně. Ale musí to být slovo, které jste hledali (Carl Peter Fröhling (1933), německý filolog, filozof a aforista).

Souhlasu netřeba.
02.04.2024