Co může lidstvo očekávat v nadcházejících desetiletích? Má naše civilizace nárok na přežití? A jakou má šanci? Mystik a jeho kniha promlouvají (nejen) k ruským čtenářům. Připomeňme si Růži světa a její vize…

Daniil Andrejev

Šedesát pět let uplyne 30. března od smrti Daniila Andrejeva (1906–1959) — posledního známého představitele výjimečného rodu. Jeho otcem byl spisovatel Leonid Andrejev a jeho křestním otcem Maxim Gorkij. Po otci zdědil podobu, byl fyzicky jeho kopií. Ale zdědil po něm i nemoci — problémy se srdcem, astma a trpěl andrejevovskou melancholií, tedy jak bychom dnes prozaičtěji řekli, depresemi a úzkostmi.

Život měl krušný. V době války sloužil v letech 1942–45 v pěší pohřební jednotce. V roce 1947 pak z něho udělali hlavu spiknutí proti Stalinovi. V inscenovaném procesu byl odsouzen na doživotí a ve vězení prožil dlouhých deset let. Ale tam, ve vladimirské věznici, v páchnoucí kobce s olověnými okenicemi, byl stižen nočními zjeveními, ve kterých se mu odkrývaly prostory jiných světů.

V necelých dvou letech života, které mu zbývaly po návratu z vězení, pak napsal podle vězeňských náčrtků sedmisetstránkové dílo Růže světa.

Co říká Roza mira?

Vykoupení, které měl přinést Mesiáš, Boží Syn, znemožnilo protivenství temných sil. Došlo k odpadu početné části duchovních monád, Bohem zrozených, ale nezávislých na jeho vůli (například andělé, démoni), k cestě zla. Díky jejich působení se uspořádání světa dostalo do stavu zatemnění…

Děj knihy je poměrně složitý, ale myšlenkový rámec celkem jednoduchý. Andrejev ho vystavěl na přesvědčení, které hlásali už Ireneus a Jáchym z Fiore. Podle nich křesťanství v sobě nese znak nedokončenosti Kristova díla a musí být teprve dovršeno:

Ale než nadejde království spravedlivých, člověku povládne elita Antikrista. Budou to opravdoví Mistři Zla. Kultura se bude opájet prázdnotou a dojde k jejímu faktickému zničení…

Poslední ruské vydání Růže světa z roku 2024

Mystik Andrejev mluví o úplném ekonomickém krachu, předvídá blízkou dobu, kdy morální úroveň bude nízká jako nikdy v historii. Naše povahy se nebudou už maskovat, ztratí důvody cokoliv předstírat a otevřeně pokvete krutost, nespravedlnost, nízkost. Rozvracející se základy tradiční morálky vymažou z postižených duší i samotnou možnost usilovat o čistotu a nebeské světlo. Dojde k dobrovolnému zmasovění a snížení duševní úrovně člověka… Příčinou této mimořádné duchovní destruktivity, která postupně ovládne svět, budou hluboké nevědomé vrstvy zatemněné lidské přirozenosti…

Andrejev však zvěstuje, že Kristus se nakonec zjeví, shromáždí hrstku věrných, Antikrista porazí a vlády se ujme Bůh všemohoucí…

A kdy zaplápolá první plamínek Růže světa? To není zřejmé, ale předurčenou zemí je Rusko, které pochopí, že v přicházejícím všekřesťanství se skrývá síla, schopná přemoci chámství tohoto světa.

Když Daniil Andrejev dopsal poslední řádku, jako by ho prý anděl pustil z rukou (tak to napsala jeho žena Alla Andrejevová) a vše rychle plynulo ke konci. Zemřel v pouhých 52 letech.

Dnes je v Rusku čten, ba ctěn a Roza mira vychází ve stále nových vydáních, dnes už je jich sedmadvacetČesky a náklad jen tištěných vydání činí asi milion kusů. Poprvé v kompletní podobě vyšla roku 1991 a od té doby byla přeložena i do mnoha cizích jazyků, také do češtiny v nakladatelství Rodon.

Nový zájem o metaesej probudila válka na ukrajinském dějišti. A je třeba říct, že když člověk soustavněji sleduje, co se děje na Ukrajině, ovšem zdaleka nejen tam, když registruje výroky těch, co drží otěže světa, například prominentních neoconů (kreativní destrukce je naše druhé jméno, boříme vše od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu, film, politiku a právo, musíme tradiční společnost zničit, abychom postoupili v našem dějinném poslání) a když si uvědomuje duchovní prázdnotu a nihilismus dnešního světa, tak se na Andrejevova proroctví dívá jinak, než se dívali jeho současníci na přelomu padesátých a šedesátých let.

Na Moskevském prospektu v Čeboksarech vznikl v roce 2008 památník Roza mira. Je z ní dnes již kult. Umíme si něco podobného představit v České republice? Srovnáme-li podle počtu vydaných výtisků a poměrně podle počtu obyvatel, má u nás obdobu snad jen kuchařka Ládi Hrušky a hloupoučké knížky Radky Třeštíkové. Dá se z toho něco vyvodit? Dá, patrně dá. Kupříkladu to svědčí o ruské potřebě duchovna, kterou my zdaleka takovou nemáme. Tento mysticismus vycházející z křesťanské tradice je nám vzdálen a práh k němu asi těžko kdy překročíme. (O síle současného pravoslavného křesťanství svědčí i reportáž předního světového novináře současnosti Pepe Escobara: https://www.disput.blog/cesta-na-donbas-unor-2024/).

V Rusku, a je to patrné i z diskusí v jejich veřejném prostoru, si rovněž víc uvědomují vlivy, které působí vedle geopolitiky a ekonomiky na dění dnešního světa. Například procesy, vycházející z hlubin archetypu. Anebo už zmíněný proces poklesu mentální úrovně společnosti – abaissement du niveau mental. Lidé se pohybují jakoby ve slepých uličkách, v určité mřížce vnímání, která jim už neumožňuje nahlédnout hlubší souvislosti, říká o tom známá filosofka Natalia Melentěvová, matka zavražděné Darji Duginové. Nedokáží se dnes odpoutat od povrchu věcí. Byl by to pro ně už obtížný skok do jiného terénu, na jinou úroveň vnímání života.

V současnosti zaznamenáváme v ruské publicistice zvýšené varování před katastrofou, kterou může v Evropě vyvrcholit krize pozdního kapitalismu. Sociální analytik a filozof Andrej Fursov se obává, že počet lidí by se po ní drasticky snížil, možná až na desetinu a že nová společnost by se s největší pravděpodobností zpočátku nelišila od civilizace o nic míň, než se lišila od paleolitu. Ale i někteří ruští liberálové se obávají, aby právě Evropa, která je jejich srdci tak blízká, se neproměnila v jedno velké hřbitovní pole. A bohužel i tyto chmurné vize jako by odkazovaly k Andrejevově Růži světa…