Francouzský bestseller: USA jsou „nihilistická říše“

Recenze French Best-Seller: U.S. Is a ‘Nihilist Empire’ vyšla na serveru The American Conservative 7. února 2024

Zpochybňování proamerické západní ortodoxie znamená prodej knih v Hexagonu.

Zdá se, že francouzská politika probublává farmářskými vzpourami a otřesy kabinetů. Populistická strana Národní sdružení Marine Le Pen vykazuje dobré průzkumy. Sporadické nepokoje vycházející z předměstí jsou novou normou. Nepokoje s nízkým násilím jsou ve Francii jakousi trvalkou a téměř vždy je bezpečnější sázka na to, že se na domácí politické frontě nic dramatického nezmění.

Důležitější mohou být intelektuální proudy. Francie je první velkou evropskou zemí (alespoň po Maďarsku), která začala uznávat, že válka na Ukrajině se pro Západ změnila ve velkou katastrofu. Prezident Macron stále zpívá ze zpěvníku ukrajinské solidarity a hlavní hlasy středové levice a pravice bezpodmínečnou pomoc Ukrajině stále podporují. Trhliny v konsensu se ale rozšiřují. Loni se ve Francii nejvíce mluvilo o románuČesky Le Mage du Kremlin, který napsal Ital z pohledu Putinova poradce. Ukrajinští jestřábi ho nenáviděli, rusofilové ho milovali a stal se bestsellerem, který málem vyhrál nejprestižnější národní literární cenu.

Nyní Francouz, veterán a etablovaný sociální vědec Emmanuel Todd, v ambiciózním nářku nad americkým globálním vedení posunul románový sentiment „nedémonizujme Putina“ na jinou úroveň. V době psaní tohoto článku se jeho La Défaite de L’Occident  (Porážka Západu) v žebříčcích francouzských bestsellerů čtyři týdny držel na předních příčkách nebo blízko. Todd měl velkou francouzskou čtenářskou obec od té doby, co jeho první kniha, napsaná v roce 1976, kdy jako postgraduální student studoval evropské rolnické komunity, předpověděla rozpad Sovětského svazu. Michael Lind, ve své předmluvě k anglické verzi After the Empire, přesvědčivé kritice americké imperiální světové role napsané v době, kdy se Washington vrhal do války v Iráku, staví Todda do tradice velkého Raymonda Arona jako osvíceného liberála a empiricky uzemněného skeptika. To není úplně přesné: Todd je polemičtější a, i když ne tak dogmaticky, levicovější než Aron. Přesto s ním sdílí zdravý respekt k datům společenských věd a používá je zde, aby podkopal nejrozšířenější a nejméně zpochybňované politické vyprávění Západu.

La Défaite začíná výčtem překvapení vzešlých z ukrajinské války. Vyzdvihuje jestřábí Velkou Británii, neschopnost Francie a Německa postavit se za vlastní diplomatické a ekonomické zájmy, efektivitu a vůli k boji ukrajinské armády. Ale několik dalších je zvláště důležitých a slouží jako hlavní témata Toddovy knihy.

Za prvé, ruská ekonomika úspěšně odolala tvrdým americkým a západním finančním sankcím. Všeobecně se očekávalo, že sankce srazí Rusko na kolena, ale ukázaly se jako papírový tygr.

Zadruhé, loni v létě se ukázalo, že Spojené státy a Západ nemají kapacitu Ukrajinu dostatečně zásobovat dělostřeleckými granáty. Západ, vedený Washingtonem jako samozvaným „arzenálem demokracie“, zjevně posíleným třicetinásobkem celkového příjmu Ruska, za Moskvou a jejími hadrářskými spojenci zaostával. To vyvolalo otázku, jak velká část politické ekonomie neoliberálního světa byla, jak Todd naznačuje, „falešná“.

Za třetí, a možná nejvýraznější, bylo odhalení ideologické sebeizolace Západu v době, kdy se ukrajinská zástupná válka rozběhla. Velké demokratické země jako Turecko a Indie od samého počátku odmítaly přijmout sankční režim Washingtonu. Jak válka postupovala, postupovala stejně tak diskrétní globální podpora Rusku, včetně tichých opatření, která mají Rusku pomoci obejít sankce, nejen ze strany takzvaných darebáckých států, jako je Írán a Severní Korea, ale také ze strany domnělých amerických spojenců. Většina světa zůstává buď lhostejná, nebo je proti dlouhodobému naléhání Washingtonu, aby se Ukrajina stala americkou základnou NATO.

Při rozboru těchto překvapení nachází Todd napříč spektrem západních elit dechberoucí dogmatismus, jakýsi ideologický solipsismus, který jim brání vidět svět takový, jaký ve skutečnosti je.

Klíčovým příkladem je hodnocení ekonomické síly Ruska. V roce 2016 John McCain slavně poznamenal, že Rusko je „jen o málo víc než čerpací stanice vydávající se za zemi“. Jakkoli byl jeho komentář ignorován, pravděpodobně polovina členů amerického Senátu řekla v nšjakém okamžiku něco podobného: Variace tohoto názoru, donekonečna opakovaného na hlavních amerických mediálních platformách, byly v americké psychice v době, kdy vypukla první ukrajinská krize v roce 2014, důkladně zakořeněné. Todd ve své odpovědi uvádí jednoduchou statistiku.

Od roku 2000 do roku 2017, zhruba od začátku Putinovy ​​vlády, klesla ruská úmrtnost na alkoholismus z 25 na 100 000 občanů na 8; sebevražd z 39 na 13; vražd z 28 na 6. Pokud jde o dětskou úmrtnost, dlouho zlatý standard označující úroveň rozvoje země, za Putina klesla z 19 na 1000 živě narozených na 4,4. Todd cituje UNICEF, aby poznamenal, že americký podíl je v současnosti 5,5 na 1000.

Uvádí několik sektorů, v nichž Rusko za posledních 20 let dosáhlo ohromujícího pokroku (zemědělství, přístup k internetu), než začne spekulovat o tom, jak je možné, že Rusko, ve statistice příjmů na hlavu zakrnělé za Spojenými státy, je nějakým způsobem schopno držet krok a v průběhu války vyrábět tolik zbraní jako Spojené státy. Zajímavým vodítkem je, že oproti 7 procentům v USA studuje na vysokých školách inženýrství 23 procent Rusů. Výsledkem je, že Rusko s mnohem menší populací produkuje více inženýrů než USA, což mu pomáhá držet s Goliášem krok.

Jestliže Rusku pomohlo přežít západní sankce oživení ruské ekonomiky za Putina, pak také skutečnost, že velká část světa není ani v nejmenším zaujatá představou, že Ukrajina a Washington představují svobodu a pokrok a Moskva tyranii. Jedním z hlavních argumentů Todda je, že Washingtonem vedený Západ prostě nemá ponětí o tom, jak velká část světa hodnotový systém současného globalistického neoliberalismu odmítá. Argumentuje tím, že ekonomický model umožňující na Západě masovou spotřebu outsourcingem tovární práce do třetího světa, již elity globálního jihu nevítají, jako tomu bylo před ekonomickou krizí v roce 2008. (Nemiluje ho ani dělnická třída na Západě).

Navazuje na zjevnou kontroverzi a poukazuje na revoluci LGBTQ, která signalizuje definitivní konec křesťanství jako dominantní morální síly Západu: Mezi lety 2005 a 2015 prakticky každý národ pod americkým vlivem legalizoval sňatky homosexuálů a většina šla ještě dále s normalizací a akcelerací transgenderismu. Zdá se, že Todd není v této otázce nijak zvlášť konzervativní a v rozhovorech davá jasně najevo, že upřednostňuje „rovná práva“ pro všechny. Ale jako analytik je nešetří. Tvrdí, že většina světa je v rodinné struktuře přísně patriarchální, na rozdíl od „bilaterálnějších“ nebo rovnoměrněji rozložených struktur matek a otců na Západě.

To možná učinilo Západ vnímavější k politickému liberalismu, ale také to dalo vzniknout genderovému radikalismu, který částečně vysvětluje „shovívavost“, kterou vůči Rusku projevují národy a vlády Íránu (k Rusku tradičně vysoce nedůvěřivého), Turecka a Saúdské Arábie. Určitá míra feminismu možná globálně pokročila, ale ne v západní podobě. Otázka morálky, tvrdí Todd, se pravděpodobně jako kritický faktor v mezinárodních vztazích objevila poprvé.

S arogantní sebejistotou, že ztělesňuje mezinárodní morálku, Západ „nepochopil, že se pro větší část světa, který je patrilineární, homofobní a staví se ve skutečnosti proti západní morální revoluci, stal podezřelým“. Obviňovat Rusko ze skandálního anti-LGBTQ znamená hrát Putinovu hru. Rusko ví, že jeho homofobní a anti-transgenderová politika, která má daleko být zbytku planety cizí, mu „dodává značnou měkkou sílu„. Revoluční měkká síla ruského komunismu, která kdysi oslovila velké části evropské dělnické třídy, „ustoupila konzervativní měkké síle Putinovy ​​éry“.

Pokud je Todd v těchto otázkách osobně liberální, za transgenderismem dělá čáru. Ptá se, jak společnosti, jejichž základní struktury jsou založené na rozdílu mezi mužskými a ženskými rodiči, kde je rozdíl mezi muži a ženami koncepčně nepostradatelný, přijmou ideologii, podle které se muž může stát ženou a naopak? Tvrdit, že velká část světa tuto představu odmítne, její význam podceňuje; hlavní reakcí ve zbytku světa je, že se Západ „zbláznil“. Vyvozuje, že ideologie tvrdí, že „muž se může stát ženou a žena mužem. To je potvrzení nepravdy“ a signifikantní pro západní nihilismus, což je termín, který k popisu nového amerického étosu používá. Jak, ptá se dál, činí lpění na kultu lži Spojené státy jako vojenského spojence a diplomatického partnera důvěryhodnými?

Mnozí na sociálních sítích viděli memy zesměšňující různé úředníky obrany Bidenovy administrativy, muže, poskakující v ženských šatech a nalíčených. Něco jiného je ale vidět důsledky naší nové ideologie vykreslené v bestselleru předního francouzského autora, vyškoleného v antropologii.

Todd sleduje morální kolaps Spojených států od úpadku establishmentu WASP[1], který je po většinu jejich historie formoval a vedl. Ameriku formoval protestantismus; Todd následuje Maxe Webera a připisuje mu dynamiku kapitalismu. Ať již z jakéhokoli důvodu, jako dominantní systém víry je pryč. Nová americká vládnoucí třída, nově etnicky různorodá, necítí žádnou zvláštní vazbu k americkému národu nebo lidu. To je argument zesnulého Christophera Lascha, který na sklonku svého života dospěl k závěru, že americká vyšší třída se od amerického národa v podstatě oddělila. V jednu chvíli si Todd láme hlavu nad etnicitou různých klíčových amerických činitelů s rozhodovací pravomocí v ukrajinském debaklu – Victorie Nuland, Anthonyho Blinkena – a  vypadá to, že jen zmateně rozhazuje rukama.

Sám částečně maďarského židovského původu poznamenává, že mnoho Židů si prostřednictvím rodinné paměti uchovává zřetelnou zálibu v maďarské kultuře; u Ukrajiny to nedělá nikdo. Dochází k závěru, že Amerika již není národním státem, ale nihilistickou říší, která neustále revoltuje proti vlastní minulosti, s vládnoucí elitou, která je k tradicím země otevřeně nepřátelská. Pro Francii a zbytek Západu, pokud by ji měly následovat, by to byla katastrofa. Mnoho konzervativních Američanů v této diagnóze rozpoznává pravdu, a věří přitom, že nihilismus a režim lží (vlastní Putinův termín pro popis amerického impéria) lze porazit a zemi obrátit a oživit. Todd ne.

Francie je knihami ovlivněná více než Spojené státy nebo Velká Británie, ačkoli Toddova náročná práce neznamená, že náhle bude následovat příklad Viktora Orbana a usilovat o znovuzačlenění Ruska do evropského státního systému anebo opustí své spojenectví s USA. Ale francouzští politici čtou, a již lze vidět měkčí verze Toddových názorů, objevující se jinde ve francouzském establishmentu. Pokud se prudký obrat ve francouzské politice zdá nepravděpodobný, je snadné si představit oživení nějakého druhu neogaulismu skeptického vůči NATO a Americe. Nemělo by to být nevítané.