Necenzurujeme, pouze omezujeme dosah

Článek Necenzurujeme, pouze omezujeme dosah z prosincového čísla časopisu TO vyšel na webu Společnosti pro obranu svobody projevu 27. ledna 2024

V únoru 2022 nechala česká vláda v obavě z šíření dezinformací o ruské invazi na Ukrajinu zablokovat bezmála 30 webů. Stalo se tak bez jakéhokoli zákonného podkladu na pokyn vlády správcem národní domény CZ.NIC a komerčními poskytovateli internetu. Tento příběh není pouhou minulostí, ještě neskončil. Některé strany vládní koalice stále usilují o to, aby vznikla legislativa, která by podobné pokusy v budoucnu právně posvětila, a vláda mohla nechat vypínat weby bez obav ze soudního  postihu.

V současné době přicházejí největší útoky na svobodu slova českých občanů z Evropské komise, která se ji pokouší omezit pomocí různých legislativních návrhů, z nichž nejzásadnější je Akt o digitálních službách (Digital Services Act) nebo Evropský akt o svobodě médií (European Media Freedom Act). Tyto návrhy mají za cíl přenést odpovědnost za cenzuru na sociální sítě a globální digitální platformy jako Facebook aj., případně omezit vlastnická práva „neposlušných“ médií.

Fialova vláda dělá maximum pro to, aby s těmito cenzurními trendy udržela krok, a musí se jí nechat, že je ve svém počínání úspěšná. Za poslední 2 roky se jí podařilo výhrůžkami a dehonestacemi svých oponentů vytvořit atmosféru strachu a prostředí, které přitahuje nejrůznější kariéristy a udavače. Jsou to paradoxy, abychom parafrázovali postavu ze hry Václava Havla, slyšet premiéra, jak na jedné straně mluví o hodnotové politice a na straně druhé nás vrací praktickými kroky do předlistopadových poměrů. Vláda se ze všech sil snaží zabránit lidem, aby si z nabízených informací mohli učinit vlastní závěry a třeba si myslet něco jiného, než si přeje úzká skupina ovládající stát.

Jedním z vrcholných kousků vládní cenzury bylo zablokování více než 20 internetových domén na konci února 2022. Ještě donedávna by byl podobný postup vlády zcela nemyslitelný, salámové ukrajování svobod posledních let však vzalo za své. Pojďme se podívat na to, jak k tomuto bezprecedentnímu útoku na svobodu slova došlo a co nám nadále hrozí.

Ještě nedávno jsme si mohli vykládat informace po svém, dnes už ne

25. února 2022 v reakci na útok ruské armády proti Ukrajině obdrží správce českého internetu CZ.NIC od Národního centra kybernetických operací (NCKO) dopis s žádostí „o preventivní opatření“, konkrétně o technické znemožnění přístupu k 22 webům. Poněkud zmatečný dopis začíná žádostí, na konci se již ovšem mluví o vládním opatření, které má za cíl „omezit šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru“. Jak stojí v dopise, má se jednat o výjimku, která umožňuje blokovat přístup ke konkrétnímu obsahu, protože se dané opatření týká veřejné bezpečnosti a souladu s právními předpisy na národní a mezinárodní úrovni.

Co by nám ještě donedávna připadalo jako nemyslitelný zákrok do svobody jednotlivce, dnes zdá se být docela normálním. Přitom to není tak dávno, kdy ještě bylo možné o vojenských konfliktech psát bez cenzury. Příkladem je válka v Jugoslávii v roce 1999, ale i jiné války, kterých se účastnili naši vojáci a na jejichž oprávněnost a zdůvodnění se názory našich občanů také velmi lišily. Tehdy jsme ovšem nebyli vystaveni nejasně definovaným pojmům jako dezinformace, misinformace či malinformace. Tehdy nás vláda neměla za hlupáky, které je třeba chránit a informace pro ně „korigovat“. Od poslední totality neuplynulo ani 35 let a my opět stojíme na prahu totalitního ohrožení svobody projevu – základní svobody, na níž stojí všechny ostatní. Před 24 lety jsme si ještě mohli vykládat informace po svém, dnes už ne.

Prostě najednou náš web nejel

Vláda Petra Fialy se tak moc oháněla ochranou demokracie, až svým jednáním sklouzla k praktikám nedemokratických režimů. Správce CZ.NIC na její přímý pokyn nakonec blokuje 8 webů z doporučených 22. A protože vládní pokyn nemá právní podklad, odvolává se na „ohrožení bezpečnosti státu“, čímž se zoufale snaží celou věc legitimizovat.

Mezi zablokovanými weby byl i Pravý prostor zaměřený na pravicové voliče. „25. února prostě najednou náš web nejel. Bez toho, aby nám někdo tento krok zdůvodnil, bez toho, aby nám přišlo nějaké soudní rozhodnutí, bez toho, aby se někdo vůbec obtěžoval nám blokaci oznámit,“ říká v rozhovoru pro Společnost pro obranu svobody projevu Karel Kříž, zakladatel webu, a dodává „Svoboda projevu u nás není… Fialova vláda nás v tomto ohledu vrátila do totality za vlády bolševika. To, že musíme náš zpravodajský web provozovat ze zahraničí a že nám vypověděly smlouvy všechny velké reklamní agentury z důvodů nepohodlných témat našich článků, je toho důkazem.“

Podle čeho správce české národní domény .cz vyhodnotil míru ohrožení státu a které články mohly naplnit tuto definici, zůstává dodnes bez odpovědi. Vyvstává také otázka, zda nebyla před zablokováním celého webu na místě nejprve výzva k odstranění konkrétních textů. Podle názoru některých právních odborníků je blo­kace celých domén navíc v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Není ani jasné, na základě jakých kritérií bylo vybráno právě těchto 8 webů. Je však znepokojivé, že o jejich vypnutí může rozhodnout soukromé sdružení.

„Jedním z úkolu sdružení CZ.NIC je ochraňovat neutralitu internetu. Toto, mohli bychom říct, zdá se, jde proti tomu, a proto – aby to mohli opravdu systémově dělat a mohli si to obhájit před vlastními členy – by bylo ideální, aby měli třeba v ruce soudní rozhodnutí, aby měli nějaký průkazní materiál, kde by opravdu bylo dokázáno, čím jsou ty weby škodlivé. Bohužel nic takového v současnosti není,“ říká k věci ve studiu ČT24 právník Miroslav Crha z právní firmy Frank Bold.

O 3 hodiny později po zablokování prvních webů posílá Národní centrum kybernetických operací (NCKO) dopis řediteli sdružení NIX.CZ se seznamem 22 webů, které byly NCKO a Centrem hybridních hrozeb označeny jako ty, které mají šířit dezinformace, a požadavkem českým operátorům na jejich zablokování. Ani zde není jasné, kdo rozhodl a na základě jakých kritérií o tom, že jsou právě tyto weby na černé listině. Je však zřejmé, že i k tomu došlo bez jakéhokoli právního opodstatnění. To nebrání tomu, že se k blokaci domén aktivně přidávají někteří operátoři, mezi nimi O2 a T-Mobile.

„Téma Ukrajiny nikdy nebylo hlavním tématem našeho webu a není mi také jasné, co přesně znamená proruský web nebo článek. Když napíši, že Západ se na Armény v Náhorním Karabachu vykašlal a zachránilo je až Rusko, tak je to článek fakticky správný, ale prorusky znějící. Pak by ale nikdo nemohl napsat nejen vlastní názor, ale ani fakta, protože i fakta se vlastně stávají pro inkvizitorské fanatiky proruskými či proukrajinskými,“ vysvětluje autorům textu Lukáš Lhoťan, provozovatel webu Eurabia, který se specializoval na téma migrace a islámu. I tento web se ocitl mezi těmi, které byly zablokovány internetovými providery.

„Události posledních měsíců dokazují, že ČR není právním státem. Že zde vznikla mafiánská struktura politických neziskovek, státních úředníků a politiků, kteří si přivlastnili stát a porušují beztrestně ústavu. Blokace webů byly jen varováním. Příště může provozovatele nepohodlného obsahu čekat vyhazov z práce, vězení bez soudu nebo časem i fyzická likvidace. Letos byla obnovena tyranie vládnoucí jedné pravdy a začal vznikat nový disent,“ dodává.

Válečné praktiky v době míru

Vypnutím webů bylo omezeno ústavní právo českých občanů na svobodu projevu a právo na informace, což je za normálních okolností možné jen ve válečném stavu. A ačkoli mnozí politici prohlašují, že ve válce jsme, fakticky žádný válečný stav, stav ohrožení ani nouzový stav v zemi vyhlášen nebyl. Zvolený postup více připomíná „hybridní mír“, ve kterém stát jedná po válečném způsobu.

Ze strany veřejnosti se na sdružení CZ.NIC strhla značná kritika. Kritické stanovisko vydává Společnost pro obranu svobody projevu, postup kritizují mnozí novináři, na poplach bijí právníci. Ozývají se hlasy volající po žalobě. „V situaci, kdy zavedení této cenzury má otevřenou podporu státních zástupců, některých soudců a poslanců vládních stran včetně opozičního hnutí ANO, nevidíme reálnou šanci uspět s legálním odporem k cenzuře,“ říká provozovatel zablokovaného webu Lukáš Lhoťan. Nevládní organizace Institut H21 a Otevřená společnost se přesto rozhodnou otestovat stav právního státu a žalují Ministerstvo obrany za porušení principů svobody projevu a práva přijímat informace. Vláda se od blokací formálně distancuje, premiér Petr Fiala roli státu popírá a tvrdí, že o vypnutí webů „bylo rozhodnuto nevládními organizacemi a komerčními firmami“.

Lhoťanova skepse se nicméně naplnila rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který se fakticky nezabýval podstatou věci a žalobu zamítl s tím, že nešlo o „vynutitelné jednání ze strany orgánů veřejné moci, ale spíše o nezávaznou politickou proklamaci doporučujícího charakteru.“ Jinými slovy se dle soudu nejednalo o pokyn, nýbrž o přátelské doporučení, kterým se sdružení CZ.NIC a internetoví poskytovatelé mohli, ale nemuseli řídit. Odpovědnost tedy dle soudu leží na nich a vláda žádnou spoluodpovědnost nenese. Budoucím vládám tím soud vyslal signál, že je možné beztrestně nechat zablokovat jakýkoli web. Jak uvedl právník Miroslav Crha pro ČT24, úspěšnost žalob ze strany poškozených vypnutých webů bude záviset na tom, zda soudy uznají, že se jednalo o státní zásah.

Kritické hlasy však neustávají a CZ.NIC se brzy po blokaci nechává slyšet, že k vypnutí webů chybí zákonná opora – čímž v podstatě přiznává, že jednalo při vypnutí webů nelegálně – a po třech měsících weby odblokovává.

Podvodný e-shop zablokovat nemohou, web kritický k vládě ano?

Zneužilo sdružení tímto postupem své monopolní postavení na trhu? A mohli vůbec poskytovatelé požadavku státu nevyhovět? Bezesporu mohli, nicméně vzhledem k nerovnému postavení obou stran se stejně tak mohli důvodně obávat, že by vůči nim mohl stát použít odvetná opatření. I proto lze tyto případy považovat za akt státní cenzury, i když neznáme míru iniciativy, s jakou jednotliví poskytovatelé k blokacím přistoupili. Podle Karla Kříže se mělo sdružení CZ.NIC dokonce k blokaci nabídnout samo, zatímco na poskytovatele hostingu byl vyvíjen hrubý nátlak.

To samé sdružení CZ.NIC, které nechává bez právní opory zablokovat weby s politickými komentáři, tvrdí, že nelze zablokovat internetový obchod, který je již dlouho na seznamu podvodných e-shopů, prokazatelně podvádí zákazníky a okrádá je. „CZ.NIC nedisponuje právními (legálními) nástroji, kterými by mohl držitele domény, případně jiný subjekt, který provozuje ,podvodný‘ e-shop, postihnout, jelikož neodpovídá za obsah stránek. […] Domény kvůli jejich obsahu nemůžeme jen tak zrušit nebo znefunkčnit. My můžeme jednat pouze na základě soudního rozhodnutí nebo na základě žádosti Policie ČR.“ Zavřít prokazatelně podvodný e-shop tedy dle svých slov nemůže, avšak web kritický k islámu, masové migraci a EU bez mrknutí oka ano.

Zatímco u providerů si můžeme dovolit nad oprávněností zásahu polemizovat a hledat oporu v jejich smluvních podmínkách, v případě státu je třeba takový postup jednoznačně odmítnout jako zcela nepřijatelný.

Dalším dílem do skládačky ohledně blokace webů je nově zveřejněný dopis ministra vnitra Víta Rakušana adresovaný řediteli NIX.cz 1. března 2022, v němž oproti původní verzi, a to, že se jednalo o pouhé doporučení, jasně stojí, že v případě blokace webů šlo o „požadavek Národního centra kybernetických operací“ a „přímou výzvu příslušných složek Vojenského zpravodajství“. To podle Adama Růžičky, ředitele Institutu H21, jehož žalobu původně soud zamítl, vyznívá jako pokyn a celý spor nyní půjde k Ústavnímu soudu. Ve světle posledních zpráv to tedy vypadá, že tu máme možná co do činění s protiústavním jednáním vlády a bezpečnostních složek státu.

Vláda chce novým zákonem umožnit blokaci webů bez udání konkrétního důvodu

A zatímco výsledek žaloby ještě stále čeká na svůj konec, na Ministerstvu vnitra se stále připravuje návrh „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ neboli legislativní posvěcení blokace webů tak, aby je vláda mohla nařídit již bez rizika soudních žalob. Verze, která se Společnosti pro obranu svobody projevu před pár měsíci dostala do ruky, obsahuje velmi vágní podmínky, za nichž by bylo možné zablokovat jakýkoli web obsahující byť jediný kontroverzní článek.

„Předmětem omezení služby může být pouze informační obsah online, který je způsobilý ohrozit svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy ČR nebo značnou měrou ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost ČR,“ specifikuje návrh podmínky umožňující státní zásah. Zasáhnout tedy bude možné kdykoli, a nikoli jen za výjimečných podmínek, jako je válečný stav či ohrožení státu. Zneužitelnost takové právní normy přímo bije do očí.

Připomeňme si na závěr slova právníka Crhy: „Takto plošně vypínat weby, jak to bylo provedeno, zatím možné není. My říkáme, stát má zájem toto dělat, je vidět, že považuje za hrozbu tyto dezinformační weby. Pokud to má dělat, je potřeba, aby k tomu byl opravdu striktní proces a striktní definice, co to dezinformace je.“ Vláda má zjevný zájem plošně vypínat weby a s tímto zákonem by navíc pojem dezinformace vymezovat nemusela. Návrh zákona vzniká bez účasti odborné veřejnosti a za Společnost pro obranu svobody projevu před ním důrazně varujeme. „Omezení nebude spočívat ve výmazu obsahu či zrušení domény, ale pouze v omezení či ztížení přístupu k němu,“ stojí v návrhu zákona. Řečí nového newspeaku: My necenzurujeme, pouze omezujeme dosah…