Obsah:

• John Mearsheimer: Izraelský den zúčtování
• Chris Hedges: Může to být genocida, ale nezastaví se
• Ramzy Baroud: Izraelský Ben-Gvir vidí v genocidě v Gaze příležitost pro Západní břeh Jordánu

Komentář Johna Mearsheimera Israel’s Day of Reckoning vyšel na jeho blogu 28. ledna 2024.

Izraelský den zúčtování

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) vydal včera (26. ledna 2024) svůj příkaz ve věci Jihoafrické republiky proti Izraeli, týkající se možné genocidy v Gaze.

Jak se dalo očekávat, na Západě má zpravodajství o něm v mainstreamových médiích za cíl překroutit záležitost pro Izrael nejpříznivějším způsobem, což znamená minimalizovat nebo vynechat ty prvky, které Izrael staví do špatného světla, a zdůrazňovat, že ICJ zastavení veškerých vojenských operací v Gaze Izraeli nenařídil.

Sotva kdo čekal, že by ICJ rozhodl, že Izrael musí všechny vojenské operace v Gaze zastavit, protože je ve válce s Hamásem a soud nemůže nařídit Hamásu, aby zastavil své vojenské operace proti Izraeli. ICJ však Izraeli řekl, že svou ofenzívu musí zaměřit na Hamás, a nikoli na civilní obyvatelstvo. Koneckonců, obvinění z genocidy se týká toho, co Izrael páchá na civilním obyvatelstvu Gazy, nikoli na Hamásu.

Skutečně podstatné je, co příkaz říká k tomu, že Izrael páchá genocidu. Jak by to mohlo být jinak? Genocida je zločinem všech zločinů.

Příkaz jasně říká, že: 1) existují věrohodné důkazy, že Izrael má v úmyslu genocidu spáchat; a 2) existují věrohodné důkazy, že Izrael genocidu páchá.

V reakci na tuto hrozivou situaci soud Izraeli nařídil, aby přestal páchat ty činy, které se zdají být genocidní, a aby uchoval všechny důkazy, které se této záležitosti týkají, zjevně pro budoucí soud.

Stručně řečeno, ICJ neučinil konečné rozhodnutí o obvinění z genocidy proti Izraeli, ale uvedl, že v tuto chvíli existuje dostatek důkazů, které by mohly prokázat, že existuje „skutečné a bezprostřední riziko“ genocidy, a proto musí Izrael své vedení války v Gaze zásadně změnit.

Myslím, že je to ohromující výsledek, zvláště když vezmete v úvahu hlasování 17 členů ICJ.

Proběhlo šest samostatných hlasování o šesti předběžných opatřeních, která má Izrael dodržovat.

Čtyři hlasování dopadly 15-2.

Dvé z hlasování dopadly 16-1.

Je úžasné, že izraelský soudce – kterého nedávno jmenoval premiér Netanjahu – hlasoval pro dvě z opatření.

Americký soudce, který je zároveň šéfem ICJ, hlasoval pro všech 6 opatření.

Jediný soudce, který hlasoval proti všem šesti opatřením, je z Ugandy[1].

Sledoval jsem jednání ICJ ve dnech 11. – 12. ledna 2024 a bylo vedeno profesionálně a férově.

Jak Izraelci, tak Jihoafričané vyslali do řízení své „A“ týmy a každému trvalo přes tři hodiny, než své argumenty systematicky a komplexně předložil.

Nakonec jsem si přečetl 27stránkový příkaz ICJ a je to působivý dokument, což neznamená, že je třeba se všemi jeho závěry souhlasit.

Tohle nebyl vykonstruovaný proces.

Zdá se být jasné, že včerejšek byl pro Izrael černým dnem, protože příkaz ICJ zanechá na jeho pověsti hlubokou a trvalou skvrnu.

Zpět na obsah

Komentář Chrise Hedgese It May be Genocide, But It Won’t be Stopped vyšel na serveru The Unz Review 26. ledna 2024

Může to být genocida, ale nezastaví se

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora bylo právním vítězstvím Jižní Afriky a Palestinců, ale jatka nezastaví.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) odmítl splnit nejzásadnější požadavek jihoafrických právníků: „Stát Izrael okamžitě pozastaví své operace v Gaze a proti Gaze“. Ale zároveň to zasadil zničující ránu základnímu izraelskému mýtu. Izrael, který se líčí jako věčně pronásledovaný, byl věrohodně obviněn z páchání genocidy na Palestincích v Gaze. Palestinci jsou oběťmi, nikoli pachateli „zločinu zločinů“. Lidé, kteří kdysi potřebovali ochranu před genocidou, ji nyní potenciálně páchají. Rozhodnutí soudu zpochybňuje samotný raison d’être „židovského státu“ a zpochybňuje beztrestnost Izraele od jeho založení před 75 lety.

ICJ nařídil Izraeli, aby přijal šest provizorních opatření k zabránění genocidě, opatření, která bude velmi obtížně splnitelná, pokud bude v plošném bombardování Gazy pokračovat a ve velkém cílit na životně důležitou infrastrukturu.

Soud vyzval Izrael, aby „zabránil a potrestal přímé a veřejné podněcování ke spáchání genocidy“. Požaduje, aby Izrael „přijal okamžitá a účinná opatření, která by mohla pomoci poskytnout naléhavě potřebné základní služby a humanitární pomoc“. Nařídil Izraeli, aby chránil palestinské civilisty. Vyzvala Izrael, aby chránil asi 50 000 rodících ženČesky v Gaze. Nařídila Izraeli, aby přijal „účinná opatření k uchování a zabránění zničení důkazů souvisejících s obviněními z činů v rozsahu článku II a článku III Úmluvy o zabránění a potrestání zločinu genocidy příslušníků palestinské skupiny v pásmu Gazy.“

Soud Izraeli nařídil, aby „učinil veškerá opatření, která jsou v jeho silách“, aby zabránil zločinům, které se rovnají genocidě, jako je „zabíjení, způsobení vážného tělesného a duševního poškození, vytváření životních podmínek skupiny zamýšlené k jejímu úplnému nebo částečnému fyzickému zničení a opatření s cílem zabránit v rámci skupiny porodům“.

Izraeli bylo nařízeno, aby do jednoho měsíce podal zprávu a vysvětlil, co pro uskutečnění prozatímních opatření učinil.

Gaza byla při čtení rozsudku v Haagu bombardována bombami, střelami a dělostřeleckými granáty – za posledních 24 hodin bylo zabito nejméně 183 Palestinců. Od 7. října bylo zabito více než 26 000 Palestinců. Podle palestinského ministerstva zdravotnictví bylo zraněnoČesky téměř 65 000 lidí. Další tisíce jsou nezvěstní. Masakr pokračuje. Tohle je chladná realita.

Přeloženo do lidového jazyka soud rozhodl, že Izrael musí palestinské civilisty nakrmit a poskytnout jim lékařskou péči, ukončit veřejná prohlášení obhajující genocidu, zachovat důkazy o genocidě a přestat je zabíjet. Za měsíc se vraťte a podejte zprávu.

Je těžké si představit, jak lze těchto prozatímních opatření dosáhnout, pokud bude masakr v Gaze pokračovat.

„Bez příměří příkaz skutečně nefunguje“, prohlásilČesky po rozhodnutí jihoafrický ministr mezinárodních vztahů Naledi Pandor bez obalu.

Čas není na straně Palestinců. Do měsíce jich tisíce zemřou. Palestinci v Gaze podle OSN tvoříČesky 80 procent všech lidí, kteří celosvětově čelí hladomoru nebo katastrofálnímu hladu. Předpokládá seČesky, že začátkem února bude celá populace Gazy postrádat dostatek jídla, půl milionu lidí trpících hladem navíc, podle klasifikace Fáze integrovaného zabezpečení potravin, která čerpá z údajů agentur OSNČesky a nevládních organizací. Hladomor vyvolalČesky Izrael.

V nejlepším případě soud – i když nebude několik let rozhodovat o tom, zda Izrael genocidu páchá – udělil k popisu toho, co Izrael v Gaze dělá, legální licenci k použití slova „genocida“. To je velmi významné, ale vzhledem k humanitární katastrofě v Gaze to nestačí.

Izrael na Gazu svrhlČesky téměř 30 000 bomb a granátů – osmkrát více než svrhly USA na Irák během šesti let války. Použil stovky tunových bombČesky k vyhlazení hustě obydlených oblastí, včetně uprchlických táborů. Tyto bomby „na ničení bunkrů“ mají poloměr účinku tři sta metrů. Izraelský letecký útok se nepodobá ničemu, co jsme viděli od Vietnamu. Gaza, jen 20 mil dlouhá a 5 mil široká, se rychle stává neobyvatelnou.

Izrael bude nepochybně ve svém útoku pokračovat s argumentem, že nařízení soudu neporušuje. Kromě toho bude Bidenova administrativa nepochybně vetovat rezoluci v Radě bezpečnosti požadující, aby Izrael prozatímní opatření provedl. Valné shromáždění, pokud Rada bezpečnosti opatření nepodpoří, může znovu hlasovat o příměří #en#, ale nemá pravomoc ho vynutit.

Defense for Children International – Palestine v. BidenČesky (Mezinárodní ochrana dětí – Palestina versus Biden) byla podaná v listopadu Centrem pro ústavní právo proti prezidentovi Joe Bidenovi, ministerstvu zahraničí Antonymu Blinkenovi a ministerstvu obrany Lloydu Austinovi. Podání napadá selhání americké vlády zabránit spoluúčasti na pokračující izraelské genocidě palestinského lidu. Žádá soud, aby Bidenově administrativě nařídil ukončení diplomatické a vojenské podpory a plnění jejích právních závazků podle mezinárodního a federálního práva.

Jediným aktivním odporem k zastavení genocidy v Gaze je jemenská blokáda Rudého moře. Jemen, který byl osm let v obleženíČesky Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Francií, Británií a USA, trpěl více než 400 000 úmrtími hlademČesky, nedostatkem zdravotní péče, infekčními chorobami a úmyslným bombardovánímČesky škol, nemocnic, infrastruktury, obytných oblastí, trhů, pohřbů a svateb. Jemenci vědí příliš dobře – protože minimálně v roce 2017 několikČesky agenturČesky OSN popsaloČesky Jemen jako „největší humanitární krizi na světě“ – co Palestinci snáší.

Odpor Jemenu – až se bude psát historie této genocidy – ho odliši od téměř všech ostatních národů. Zbytek, včetně arabského světa, vystupuje s bezzubými rétorickými odsouzeními anebo Izrael v jeho vyhlazování 2,3 milionů obyvatel Gazy aktivně podporuje.

Izraelský list Yedioth Ahronoth uvedlČesky, že USA od útoků ze 7. října, při kterých bylo zabito asi 1200 Izraelců, zaslaly Izraeli 230 nákladních letadel a 20 lodí naložených dělostřeleckými granáty, obrněnými vozidly a bojovou technikou. Americké zbraně a vojenské vybavení se do Izraele – kterému munice dochází – dodává z britské základny RAF Akrotiri na Kypru, uvádíČesky britský investigativní web Declassified UK. Izraelský list Haaretz uvedlČesky, že více než 40 amerických a 20 britských dopravních letadel spolu se sedmi těžkými vrtulníky přistálo v RAF Akrotiri, 40 minut letu z Tel Avivu. Německo údajně plánuje dodat Izraeli 10 00 nábojů přesné 120mm munice. Pokud soud rozhodne v neprospěch Izraele, budou tyto země nejvýznamnějším mezinárodním soudem světa uznány za spolupachatele genocidy.

Rozsudek byl izraelskými vůdci odmítnut.

Premiér Benjamin Netanjahu, který se snažil vykreslit rozhodnutí nepožadovat příměří jako vítězství pro Izrael, řekl: „Jako každá země má Izrael přirozené právo se bránit. Ohavný pokus toto základní právo Izraeli upřít je nehoráznou diskriminací židovského státu a byl spravedlivě odmítnut. Obvinění z genocidy vznesené proti Izraeli je nejen nepravdivé, ale také pobuřující a všichni slušní lidé by ho měli odmítnout.“

„Rozhodnutí antisemitského soudu v Haagu dokazuje, co již bylo známo: Tento soud nehledá spravedlnost, ale spíše pronásledování židovského lidu“, řeklČesky ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir. „Během holocaustu mlčeli a dnes pokračují v pokrytectví a posouvají to ještě o krok dále.“

ICJ byl založenČesky v roce 1945 po nacistickém holocaustu. První případ, který projednával, mu byl předloženČesky v roce 1947.

„Rozhodnutí, která ohrožují další existenci Státu Izrael, se nesmí poslechnout,“ dodal Ben-Gvir. „Musíme pokračovat v porážce nepřítele až do úplného vítězství.“

Soud, který argumenty Izraele pro zamítnutí případu odmítl, uznal, „že vojenská operace vedená Izraelem po útoku ze dne 7. října 2023 vedla mimo jiné k desítkám tisíc mrtvých a zraněných a zničení domů, škol, zdravotnických zařízení a další životně důležité infrastruktury, stejně jako k vysídlení v masivním měřítku.“

Rozhodnutí zahrnovalo prohlášení náměstka generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátora nouzové pomoci Martina Griffithse, který Gazu 5. ledna označil za „místo smrti a zoufalství“. Soudní dokument pokračoval:

…Rodiny spí pod širokým nebem, přestože teploty klesají. Oblasti, kam bylo civilistům nařízeno, aby se kvůli bezpečnosti přemístili, se ocitly pod bombardováním. Zdravotnická zařízení jsou pod neúprosným útokem. Těch pár nemocnic, které jsou částečně funkční, je zavaleno traumaty, kriticky jim chybí veškeré zásoby a jsou zaplaveny zoufalými lidmi hledajícími bezpečí.

 

Probíhá katastrofa veřejného zdraví. V přeplněných úkrytech se šíří infekční nemoci, protože přetéká kanalizace. Přibližně 180 palestinských žen denně uprostřed tohoto chaosu porodí. Lidé se potýkají s nejvyšší mírou nedostatku potravin, jaká kdy byla zaznamenána. Hladomor je za rohem.

 

Zejména pro děti bylo posledních 12 týdnů traumatických: Žádné jídlo. Žádná voda. Žádná škola. Nic než děsivé zvuky války, den co den.

 

Gaza se prostě stala neobyvatelnou. Její lidé jsou svědky každodenních hrozeb pro jejich samotnou existenci – zatímco svět přihlíží.

Soud uznal, že „bezprecedentních 93 % populace v Gaze čelí krizovým úrovním hladu, nedostatku jídla a vysoké úrovni podvýživy. Nejméně 1 ze 4 domácností zůstává v „katastrofických podmínkách“: zažívá extrémní nedostatek jídla a hladovění a uchýlila se k prodeji svého majetku a dalším extrémním opatřením, aby si mohla dovolit jednoduché jídlo. Hlad, bída a smrt jsou evidentní.“

Rozhodnutí, citující Philippe Lazzariniho, generálního komisaře Agentury OSN pro pomoc a práci palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA), pokračovalo:

Přeplněné a nehygienické úkryty UNRWA se nyní staly ‚domovem‘ pro více než 1,4 milionu lidí, stojí v rozsudku. Chybí jim všechno, od jídla přes hygienu až po soukromí. Lidé žijí v nelidských podmínkách, kde se šíří nemoci, a to i mezi dětmi. Prožívají život, který nelze žít, a hodiny rychle tikají směrem k hladomoru.

 

Těžká situace dětí v Gaze je obzvláště srdcervoucí. Celá generace dětí je traumatizována a bude trvat roky, než se uzdraví. Tisíce lidí bylo zabito, zmrzačeno a osiřelo. Statisíce jsou zbaveny vzdělání. Jejich budoucnost je ohrožena dalekosáhlými a dlouhodobými následky.

Soud také poukázal na komentáře několika vysokých izraelských vládních úředníků obhajujících genocidu, včetně prezidenta a ministra obrany. Prohlášení vládních a jiných úředníků tvoří zásadní prvek složky „záměr“, když se snaží zločin genocidy prokázat.

Citoval izraelského ministra obrany Yoava Gallanta, který dva dny po útoku vedeném Hamasem ze 7. října prohlásil, že nařídilČesky „úplné obležení“ města Gazy bez dodávek „elektřiny, jídla, paliva“.

„Uvolnil jsem všechna omezení. … Viděli jste, proti čemu bojujeme. Bojujeme s lidskými zvířaty. Toto je ISIS v Gaze,“ řekl Gallant izraelským vojákům, kteří se následující den shromáždili kolem Gazy. „To je to, proti čemu bojujeme… Gaza se nevrátí k tomu, co byla předtím. Žádný Hamás nebude. Vše zlikvidujeme. Pokud to nebude trvat jeden den, bude to trvat týden, bude to trvat týdny nebo dokonce měsíce, dosáhneme všech míst.“

ICJ citoval izraelského prezidenta Isaaca Herzoga, který řekl: „Není pravdivá tato rétorika o civilistech, kteří si toho nejsou vědomi, nejsou zapojeni. Absolutně to není pravda. Mohli povstát. Mohli bojovat proti tomu zlému režimu, který ovládl Gazu státním převratem. Ale jsme ve válce. Jsme ve válce. Bráníme naše domovy.“ Herzog pokračoval: „Chráníme naše domovy. To je pravda. A když národ chrání svůj domov, bojuje. A budeme bojovat, dokud jim nezlomíme páteř.“

Dnešní rozhodnutí přečetla současná prezidentka ICJ, soudkyně Joan Donoghue, americká právnička, která pracovala na americkém ministerstvu v zahraničí a na ministerstvu financí, než v roce 2010 nastoupila u Mezinárodního soudu.

„Podle názoru soudu výše uvedené skutečnosti a okolnosti postačují k závěru, že alespoň některá z porušení práv, kterých se Jižní Afrika domáhá a pro která žádá ochranu, jsou plauzibilní“, stálo v něm. „To je případ práva Palestinců v Gaze na ochranu před genocidou a souvisejícími zakázanými činy uvedenými v článku III a práva Jižní Afriky usilovat o dodržování závazků Izraelem podle Úmluv.“

Z rozsudku je zřejmé, že soud si je plně vědom rozsahu izraelských zločinů. Tím je rozhodnutí nevyzývat k okamžitému zastavení izraelské vojenské činnosti v Gaze a proti Gaze o to více znepokojivé.

Soud však zasadil zničující ránu mystice, kterou Izrael od svého založení k uskutečnění svého koloniálního projektu osadníků proti původním obyvatelům historické Palestiny používal. To učinilo slovo genocida, aplikované na Izrael, důvěryhodným.

Zpět na obsah

Izraelský ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben-Gvir se 27. října 2023 účastní akce předání zbraní členům místního civilního bezpečnostního týmu v Aškelonu v Izraeli.
Tsafrir Abayov | APho

Izraelský Ben-Gvir vidí v genocidě v Gaze příležitost pro Západní břeh Jordánu

Pokud by se to, co se v současnosti děje na okupovaném palestinském Západním břehu Jordánu, odehrálo před 7. říjnem, byla by naše pozornost  upřena zcela na tento palestinský region.

Probíhající izraelská genocida v Gaze však překryla důležité, ne-li přímo otřesné události probíhající na Západním břehu Jordánu, který je nyní dějištěm nejnásilnější izraelské vojenské kampaně od Druhého palestinského povstání (2000–2005).

V době psaní tohoto článku, od 7. října, bylo na Západním břehu zabitoČesky více než 360 Palestinců, tisíce bylo zraněno a tisíce dalších zatčeno.

Tato čísla zdaleka převyšují celkový počet Palestinců zabitých v roce 2022, který již byl Organizací spojených národů označen za nejsmrtelnější rokČesky v historii od roku 2005.

Jak ale máme chápat logiku izraelského násilí na Západním břehu Jordánu, uvážíme-li, že pod izraelskou vojenskou okupací a společnou „bezpečnostní“ kontrolou izraelské armády a palestinské samosprávy již je?

Navíc, pokud jsou Izraelci upřímní ve svém tvrzení, že jejich válka v Gaze není genocidou palestinského lidu, ale válkou proti Hamásu, proč s takovou zuřivostí útočí na Západním břehu, zabíjejí lidi všech různých politických a ideologických prostředí a mnoho civilistů, včetně dětí?

Odpověď spočívá v rostoucí politické moci židovských osadníků.

Historicky existují dva typy izraelského násilí, k němuž proti Palestincům běžně dochází: násilí páchané izraelskou armádou a další páchané nelegálními židovskými osadníky.

Palestinci plně chápou, že jsou obě formy vnitřně propojeny. Osadníci často útočí na Palestince pod ochranou izraelské armády a ta kvůli nelegálním osadníkům často podniká násilné nájezdy na Palestince.

V posledních letech se však vztah mezi těmito dvěma násilnými entitami začal měnit díky vzestupu krajní izraelské pravice, nacházející se převážně v nelegálních osadách, a jejich příznivců v Izraeli.

Proto by nemělo být překvapením, že oba krajně pravicoví ministři extremistické vlády Benjamina Netanjahua Itamar Ben-GvirČesky a Becalel SmotrichČesky jsou sami osadníci.

Jakmile se Ben-Gvir přihlásil do role ministra národní bezpečnosti, začal prosazovat myšlenku zřízení Národní gardy. Po 7. říjnu se mu podařilo s přímou podporou Netanjahuovy vlády ustavit takzvané civilní bezpečnostní týmy.

Dokonce i izraelští představitelé, jako Yair Lapid, popsaliČesky Ben-Gvirovu novou armádu jako „soukromou milici“. A mají pravdu.

Ačkoli Ben-Gvir trvá na tom, že válka v Gaze musí pokračovat, jeho skutečným cílem pokračování – kromě etnických čistek obyvatel Gazy – je využít této vzácné příležitosti ke splnění všech přání izraelských politických extremistů najednou.

Připomeňme, že se Ben-Gvir dostal k moci na základě vznešených slibů anektovat Západní břeh Jordánu, rozšiřovat osady a ovládnout palestinská posvátná místa ve východním Jeruzalémě, mimo jiných extremistických myšlenek.

Mešita Al-Aksá byla hlavním cílem Ben-Gvira a jeho následovníků, kteří věří, že pouze postavením třetího chrámu na troskách třetí nejposvátnější svatyně islámu bude Izrael schopen znovu získat úplnou kontrolu nad Svatou zemí.

Ben-Gvirův bizarní politický jazyk by mohl být odmítnut jako extremismus okrajového politika. To je ovšem daleko od reality. V současné době je Ben-Gvir pravděpodobně nejmocnějším politikem v Izraeli díky své schopnosti využít šest křesel v Knesetu k vytvoření nebo rozbití Netanjahuovy koalice.

Zatímco Netanjahu jedná z velké části v zoufalství, jeho ministr obrany Yoav Gallant bojuje, aby vykoupil pošramocenou pověst své armády. Jiní, jako ministr válečné rady Benny Gantz, kráčejí po tenkém politickém lanu, aby nebyli považováni za ty, kdo v průběhu nejrozhodnější války rozbili křehkou izraelskou politickou jednotu.

Nic z toho neplatí pro Ben-Gvira. Muž, který se považuje za politického potomka lidí jako nechvalně známého Meira Kahane, je vášnivým zastáncemČesky náboženské války.

A protože náboženské války mohou být pouze důsledkem chaotických sociálních a politických okolností, má zájem podněcovat právě tyto události, které by nakonec mohly k vytoužené válce vést.

Jedním z předpokladů je nerušené násilí, kdy jsou lidé zabíjeni na základě pouhého podezření, že jsou „teroristé“. Například 18. ledna Ben-Gvir izraelským pohraničním policistům během návštěvy základny na Západním břehu Jordánu řekl: „Máte mou plnou podporu“, a vyzval je, aby stříleli na každého ‚teroristu‘, i když nepředstavuje žádnou hrozbu.

Ben-Gvir samozřejmě vnímá všechny Palestince na Západním břehu jako potenciální teroristy, stejně jako izraelský „umírněný“ prezident Isaac Herzog vnímá všechny obyvatele Gazy jako „zodpovědnéČesky“ za činy Hamásu. To v podstatě znamená, že se očekává, že izraelská armáda bude na Západním břehu zabíjet tamní Palestince stejně beztrestně jako ty, kteří jsou zabíjeni v Gaze.

Přestože bezpečnostní a zpravodajští činitelé v Izraeli Netanjahua před zahájením další válečné fronty na Západním břehu Jordánu varovali, nemá izraelská armáda jinou možnost, než přesto údajnou „válku“ vést. Proč?

Neschopnost zabránit útokům ze 7. října nebo na ně úspěšně reagovat, a to ani po více než 100 dnech války v Gaze, vnímá velká část izraelských voličů jako její selhání. Aby svou poskvrněnou čest vykoupila, ráda bojuje v méně náročné „válce“ proti izolovaným a nedostatečně vyzbrojeným palestinským bojovníkům v malých oblastech Západního břehu.

Ben-Gvir je samozřejmě připraven se všemi těmito prvky manipulovat ve svůj prospěch. A dostává přesně to, co chce: rozšíření války na Západní břeh, etnické čistky Palestinců, mučení vězňů, demolice domů, vypalování nemovitostí a všechno ostatní.

Snad největším dosavadním úspěchem Ben-Gvira je jeho schopnost vytvořit dokonalé propojení mezi politickými zájmy osadníků, vládou a jejím bezpečnostním aparátem.

Jeho cílem však není pouze ukrást další palestinskou půdu nebo rozšířit několik osad. Chce náboženskou válku, která nakonec povede k etnickým čistkám Palestinců nejen v Gaze, ale také na Západním břehu.

Válka v Gaze je dokonalou příležitostí k dosažení těchto zlověstných cílů. Tato genocidní válka vytváří pro náboženský sionismus další příležitosti ke získávání nových stoupenců a zapuštění hlubších kořenů v izraelském politickém establishmentu.

Náhlý konec války by mohl představovat marginalizaci náboženského sionismu na další léta.

Zpět na obsah