Americký prezident Joe Biden (vpravo) a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během tiskové konference v sále Indické smlouvy v komplexu Bílého domu ve Washingtonu, D.C., v úterý 12. prosince 2023. Zelenskyj dnes přišel do Kongresu požádat o další pomoc na odpor proti ruské invazi a republikánští představitelé mu řekli, aby nejprve počkal na nedosažitelnou dohodu USA o imigraci.
(Al Drago / Bloomberg / Getty Images)

Je čas na přehodnocení a změnu kurzu

Na začátku listopadu nejvyšší ukrajinský generál Valerij Zálužnyj přiznalČesky, že válka s Ruskem je v patové situaci. V prosinci republikáni ve Sněmovně reprezentantů USA torpédovali žádost Bidenovy administrativy o novou miliardovou vojenskou pomoc Ukrajině. V Evropské unii Maďarsko vetovalo zoufale potřebnou peněžní pomoc. Z mantry prezidenta Bidena, že spojenci budou Ukrajinu podporovat „tak dlouho, jak bude třeba“, se stal závazek podporovat zemi „tak dlouho, jak jen budeme moci“. Z Evropy se ozval stálý zastánce Ukrajiny, litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis, který prohlásil, že „zřejmě tak dlouho, jak to bude trvat, znamená tak dlouho, jak se dokážeme dohodnout“. Je zřejmé, že doba mýtického myšlení skončila.

Překvapivý počáteční úspěch Ukrajiny při odražení ruského pokusu o dobytí Kyjeva vyvolal všeobecnou euforii. Ruská armáda byla odhalena jako neschopná a neohrabaná. USA zmobilizovaly své spojence, aby poskytly zbraně a podporu a uvalili na Putina tvrdé sankce. NATO bylo mobilizováno a rozšířeno. Bez zapojení vojsk NATO by Putin utrpěl porážku. Jak řekl nechutný Lindsay Graham, „Rusové umírají“, zatímco Ukrajinci bojují „do posledního člověka“, takže pomoc Ukrajině jsou „nejlepší peníze, jaké jsme kdy utratili“. Sankce měly Rusko izolovat a přivést na mizinu. Čína, Írán, Severní Korea a další protivníci se měli naučit, že agrese se nevyplácí. Putin měl dokonce být sesazen a postaven před Mezinárodní trestní soud. Jen za necelý rok přispěchaly USA s vojenskou pomocí Ukrajině ve výši 75 miliard dolarů, což je částka téměř stejná jako celý roční ruský vojenský rozpočet.

To bylo tehdy. Nyní, když se snáší další krutá zima, tolik vzývaná ukrajinská „ofenziva“ selhala. Díky pomoci Číny, Indie a většiny zemí globálního Jihu se ruská ekonomika ze sankcí vzpamatovala. Putin se připravil na dlouhou válku. Ukrajina, druhá největší země v Evropě, se ocitla v opotřebovací válce se zemí, která je větší, má více lidí, více vojáků, více dělostřelectva a ovládá vzduch. Pentagon, jak nám bylo řečeno, plánuje zvýšit výrobu 155 milionů dělostřeleckých granátů z 30 000 měsíčně na 90 000 nebo 100 000 v roce 2025. Rusko směřuje k výrobě 2 milionů ročně.

Rusko podle odhadu amerických zpravodajských služeb přišlo v prvních měsících války o ohromujících 87 procent svých vojáků v aktivní službě. Ztráty Ukrajiny jsou však téměř stejně velké a ne tak udržitelné. Docházejí jí muži, zbraně i munice. Její hospodářství je poškozeno. Více než 20 % jejích obyvatel bylo vysídleno, včetně 6,3 milionu uprchlíkůČesky. Odhaduje se, že bude trvat 757 letČesky, než se země zbaví min, které jsou nyní rozesety po celé zemi. Cena obnovy se odhaduje na přibližně 400 miliard dolarůČesky.

S NATO na své straně snad Ukrajina může vydržet. Problémem zástupné války však je, že válečnou horečku lze jen těžko udržet bez ohrožení životů. Propagační argumentace administrativy je stále křečovitější – od „Rusko se rychle zhroutí“ přes „využití Ukrajiny k oslabení Ruska je levná investice“, „pokud Rusko vyhraje, američtí muži a ženy skončí v boji proti nim v Evropě, aby pomoc Ukrajině byla programem práce na domácí půdě“ až po (jak říkáČesky bývalá Trumpova poradkyně pro národní bezpečnost Fiona Hill), že Putin bojuje za „odstranění Spojených států ze světové scény“.

Dost. Je čas na střízlivé přehodnocení. Nakonec to před téměř deseti lety správně vystihlČesky Barack Obama. Když Rusové v roce 2014 po převratu proti zvolenému ukrajinskému vůdci vstoupili na Krym, který s Ruskem sympatizoval, Obama odmítl plány vojensky se angažovat s odůvodněním, že „faktem je, že Ukrajina, která není zemí NATO, bude vůči vojenské nadvládě Ruska zranitelná bez ohledu na to, co uděláme“. Mexičané mají úsloví: „Chudák Mexiko, tak daleko od Boha a tak blízko Spojených států.“ Ukrajina sdílí stejný osud se sousedním Ruskem. Místo aby Západu poskytovala zástupnou sílu k oslabení Ruska, musí si najít způsob, jak se svým větším a mocnějším sousedem koexistovat.

Cesta ven

Po ztrátách a ničení nebude žádné urovnání snadné. Obě strany mají dobré důvody té druhé nevěřit. Putinovy projevy, v nichž rozpad ruského impéria odsuzuje, vyvolávají obavy, že jakékoli urovnání využije k tomu, aby se znovu zaměřil na další cíl. PřiznáníČesky bývalé německé kancléřky Angely Merkelové, že Západ využil dohody z Majdanu k získání času na vybudování ukrajinské armády, dává Putinovi dobrý důvod jakoukoli novou dohodu zpochybňovat.

Putin má zjevně v úmyslu upevnit ruskou moc na Krymu a v Donbasu, ne-li více. Žádná ukrajinská vláda by nepřežila, kdyby přistoupila na ruský zábor území. Ukrajina potřebuje masivní pomoc při obnově své země. Putin má jen malou chuť nést náklady na zkázu, kterou jeho invaze způsobila.

Přesto mají obě strany důvod zkoumat možnost příměří. Škody a ztráty, které Ukrajina utrpěla, nelze udržet. Přesila zbraní a jednotek, zneklidnění a selhávající spojenci, to vše může vést jen k dalším ztrátám půdy a většímu ničení v opotřebovací válce. Putin oznámil, že plánuje vést válku až do roku 2026, rozšířit území, které si nárokuje, a Ukrajině ponechat značně zmenšený útlý stát. Krymu s přístavy v teplých vodách se nevzdá. Bude požadovat, aby se Ukrajina stala neutrálním státem a zůstala mimo NATO. Určitě bude chtít připojit velkou část, ne-li celý Donbas, k Rusku.

Přesto má Putin skutečný zájem na urovnání, které nebude vyvolávat zuřivost vedoucí k neustálým teroristickým útokům. Bude chtít ukončení sankcí a dohodu o nárocích na náhradu škod způsobených zkázou Ukrajiny. Stabilitu, kterou by si přál, nelze dosáhnout bez urovnání, které se bude dodržovat.

Je jasné, že jakákoli další podpora Ukrajiny musí být spojena se seriózním zkoumáním možnosti vyjednat s Rusy dohodu. To vyžaduje přehodnocení a změnu kurzu a směřování k vyjednávání, příměří a obnově – ne pokračování v krvavé válce, nesmyslném zabíjení a boji do posledního Ukrajince v naději, že se Putin zhroutí.