Zdrženlivý přístup k americko-čínským vztahům: Odvrácení tendence směrem ke krizi a konfliktu

Redakční úvod

Hledáním různých způsobů řešení, které by měly vést k dosažení stavu vyjádřeném obecně v mottu tohoto webu („Aby se tu dalo žít …“) se zabývají jednotlivci a organizace ve všech zemích světa.
Dnes představíme Quincy Institute For Responsible Statecraft (QI), jehož posláním je prosazovat myšlenky, které posouvají zahraniční politiku USA od nekonečné války k energické diplomacii v úsilí o mezinárodní mír.
QI je přesvědčen, že zahraniční politika, která klade důraz na vojenskou zdrženlivost a diplomatickou angažovanost a spolupráci s ostatními národy, poslouží americkým zájmům a hodnotám lépe než politika, která upřednostňuje udržení globální dominance USA prostřednictvím síly.
Donátory Institutu jsou: Carnegie Corporation of New York, East West Bank Foundation, Ford Foundation, Lawyers for Reporters, Open Society Foundations/*, Rockefeller Brothers Fund, Samuel Rubin Foundation a další – viz zde.
/* Poznámka editora:
Obchodníci a finančníci (včetně George Sorose) zřejmě vědí, že válka sice může pomoci roztočit kola ekonomiky, ale na druhé straně s mrtvými již nelze obchodovat.

Druhým materiálem bude článek, týkající se americko-čínských vztahů.

Shrnutí

Odpovědný zdrženlivý přístup USA ke vztahům s Čínou představuje nejméně nebezpečnou, potenciálně nejvýhodnější a vzájemně produktivní strategii ve srovnání s kteroukoli z alternativ, včetně současného přístupu „měkkého“ omezení a mnohem přísnější strategie, která je výslovně navržena tak, aby oslabila Čínu a podkopala režim ČLR.
Současný přístup „měkkého“ zadržování je součástí širší dynamiky poháněné téměř úplným nedostatkem strategické důvěry, nejhorším případem, předpoklady hrozeb s nulovým součtem o záměrech a hlubokými, vzájemně se vylučujícími politickými a ideologickými přístupy.

Skutečně nepřátelský čínsko-americký tento vztah přinejmenším podkope globální stabilitu, vážně naruší úsilí o zvládnutí hlavních společných hrozeb, jako je změna klimatu, a výrazně zvýší šance na vážné krize nebo dokonce válku mezi dvěma velmocemi.

Pokud nebude tato negativní dynamika výrazně zvrácena nebo zmírněna, je pravděpodobné, že v rovnováze vytvoří skutečně nepřátelský čínsko-americký konflikt. vztah, který přinejmenším podkope globální stabilitu, vážně naruší úsilí o zvládnutí hlavních společných hrozeb, jako je změna klimatu, a značně zvýší šance na vážné krize nebo dokonce válku mezi dvěma velmocemi.

Naše preferovaná strategie omezení pro Asii se soustředí na nahrazení sílící čínsko-americké. bezpečnostní soutěž s regionální strukturou zdůrazňující ohraničené a jasně definované oblasti hospodářské soutěže a červené linie, integrované a inkluzivní (v maximální možné míře) ekonomické a technologické vztahy, pozitivní politické a diplomatické výměny a skutečně koordinované úsilí s vysokou prioritou bojovat proti změně klimatu a dalším nadnárodním hrozbám.

Konečný úspěch této strategie bude vyžadovat trvalé a dlouhodobé úsilí o:

• Ukončení tvrdé rétoriky s nulovým součtem, která nyní dominuje na obou stranách.

• Výrazné snížení současného silného spoléhání se na vojenskou pozici a signalizaci zachování stability.

• Jasné definování a svázání oblasti bilaterální konkurence.

• Stabilizaci situace na Tchaj-wanu a dalších potenciálních politicko-vojenské zdrojů konfliktu prostřednictvím jasnějšího pochopení červených linií a revitalizace politiky jedné Číny v USA a práce na jejich dlouhodobé neutralizaci jako potenciálního zdroje intenzivního soupeření mezi Washingtonem a Pekingem.

• Zaveďené obranné pozice síly v západním Pacifiku, orientované na odepření (nikoli na kontrole).

• Předefinování aliance USA v Asii nejen za účelem odstrašení, ale také za účelem podpory rozšiřujících se bezpečnostních opatření pro spolupráci a opatření na budování důvěry (CBMs / Confidence–building measures).

• Stanovení jasného čínsko–amerického porozumění, umožňujícího vzájemně produktivní ekonomický a technologický růst.

• Zvýšení celkové ekonomické a politické přitažlivosti Ameriky pro Asii a svět a její schopnost konkurovat a spolupracovat s Čínou.

To vše pravděpodobně vyžaduje zásadní změnu v myšlení amerických (a čínských) rozhodujících činitelů ohledně hrozeb, příležitostí a cest k budoucí stabilitě a prosperitě v Asii. Tento nový způsob myšlení by měl zdůrazňovat změnu klimatu, pozitivní formy bilaterální konkurence, rovnováhu a inkluzivitu nad dominancí nebo prvenstvím a zrušení „velmocenské konkurence“ jako strategického rámce.

Implementace takové strategie by zahrnovala dlouhodobý proces, zpočátku zahrnující několik nízkorizikových a levných akcí navržených ke zmírnění čínsko-amerických vztahů. rivalita (jako je upuštění od provokativních pohybů amerických sil v Japonsku a oživení politiky jedné Číny vůči Tchaj-wanu), která se ale v průběhu času neustále buduje prostřednictvím vzájemných opatření k budování důvěry mezi Pekingem a Washingtonem.

Navzdory výše uvedenému úsilí, pokud čínsko-americké rivalita v Asii se zintenzivňuje a za předpokladu, že celková ekonomická a vojenská síla Číny bude nadále růst historicky nízkým tempem mezi 3 až 5 procenty ročně, bude se Washington muset postupně přizpůsobit nové mocenské realitě, aby co nejlépe chránil své životně důležité zájmy. vyhnout se velmocenské válce. Tento scénář ukazuje na trvalou a prohlubující se rivalitu.

Spojené státy by měly nadále usilovat o spolupráci s Čínou v otázkách zásadních pro jejich zájmy a zájmy mezinárodního systému.

Takový scénář si vyžádá významnou restrukturalizaci (v „tvrdém“ i „měkkém“ směru) stávajících amerických závazků a aliancí v Asii, pravděpodobně zahrnující ústup od stávajících aliančních závazků v jihovýchodní Asii (což by vystavilo Spojené státy zbytečným nebezpečím) a posílení bezpečnosti Japonska a Jižní Koreje spolu se snížením počtu amerických pozemních sil na Korejském poloostrově.
Nezahrnovalo by to nebezpečné a marné úsilí USA obnovit regionální prvenství. Jakékoli takové úpravy v amerických aliancích by proběhly postupně během několika desetiletí a vyžadovaly by stabilizační reakce amerických spojenců, čímž by se minimalizovalo riziko pro ně i pro region.

I v tomto scénáři prohlubující se rivality by však Spojené státy měly nadále usilovat o spolupráci s Čínou v otázkách zásadních pro jejich zájmy a zájmy mezinárodního systému. Patří mezi ně asijská stabilita, jaderná stabilita, životní prostředí a globální zdraví. Slabší úroveň spolupráce v rámci rivality je skutečně možná, jak ukázaly americko-sovětské dohody o nešíření a kontrole zbrojení během studené války.

Pokud jde o kriticky důležitou otázku Tchaj-wanu, USA by měly oživit a udržet svou politiku jedné Číny buď podle scénáře „nejlepšího argumentu“ nebo scénáře „udržitelné rivality“ vztahů mezi USA a Čínou. Podle prvního scénáře již došlo k celkovému zlepšení v čínsko-americkém vztahu a by měl by usnadnit trvalé zlepšování situace na Tchaj-wanu se snižováním závazků USA v oblasti obrany vůči ostrovu, úměrné konkrétním pozitivním akcím Pekingu a Tchaj-peje.

Podle scénáře prohlubování čínsko-americké rivality a vojensky dominantní Číny v oblasti kolem Tchaj-wanu by Washington měl zavést mnohostrannou strategii navrženou tak, aby udržela politiku „jedné Číny“ a zároveň jí umožnila ukončit jakýkoli záměr přímo vojensky zasahovat do konfliktu mezi Tchaj-wanem a Čínou, přitom uvšak dělat vše, co může uklidnit ostatní asijské národy.
Za takových podmínek by americká intervence téměř jistě vedla k velké válce a dost možná k porážce Spojených států. Pokud by se s takovou politikou zacházelo špatně, mohla by způsobit, že někteří z těchto spojenců získají jaderné zbraně nebo zaútočí na různé úrovně vstřícných politických a bezpečnostních ujednání s Pekingem, která znepokojují Spojené státy a další mocnosti, a tím urychlí další nestabilitu.

Tento posun od přímé vojenské intervence v konfliktu na Tchaj-wanu přes úzký průliv by byl doprovázen pokračující silnou podporou USA pro Tchaj-wan v jiných oblastech (včetně poskytování vojenského materiálu na ostrov) a silnějším zaměřením na americko-japonskou bezpečnostní alianci.
Taková strategie bude bezpochyby čelit mnoha výzvám a bude trvat mnoho let, než se zavede, ale byla by výhodou oproti politice, která by téměř jistě skončila katastrofálním konfliktem s Pekingem.

Tento dokument nejprve představuje ty obecné základní omezující názory týkající se zájmů USA a mezinárodního systému dnes i v budoucnu, které ospravedlňují a podporují výše uvedené omezovací strategie „nejlepšího argummentu“ a „udržitelné rivality“.
Po něm následuje zdrženlivé zhodnocení výzev a příležitostí, které Čína pro Spojené státy představuje, pak následuje podrobnější představení rysů dvou alternativních (ale překrývajících se) strategií pro dvě potenciální budoucnosti vztahu mezi USA a Čínou.
Končí zhodnocením relativních nákladů a přínosů spojených s implementací odpovědné strategie omezení vůči Číně ve srovnání s více nulovými, protichůdnými přístupy.

—

Michael D. Swaine je jedním z nejvýznamnějších amerických odborníků na čínská bezpečnostní studia. Do QI přichází z Carnegie Endowment for International Peace, kde působil téměř dvacet let jako vedoucí pracovník se specializací na čínskou obrannou a zahraniční politiku, americko-čínské vztahy a východoasijské mezinárodní vztahy. Swaine působil jako vedoucí politický analytik v RAND Corporation.
Swaine je autorem a editorem více než desítky knih a monografií, včetně Remaining Aligned on the Challenges Facing Taiwan (s Ryo Sahashim; 2019), Conflict and Cooperation in the Asia-Pacific Region: (s Nicholasem Eberstadtem a dalšími; 2015) a mnoho článků v časopisech a kapitol v knihách.
Téměř dvě desetiletí řídil Swaine spolu s Iainem Johnstonem z Harvardovy univerzity několikaletý projekt prevence krizí s čínskými partnery. Je rovněž poradcem americké vlády v otázkách asijské bezpečnosti.
Swaine získal doktorát z vládních věd na Harvardově univerzitě a bakalářský titul na Univerzitě George Washingtona. Hovoří mandarínsky a japonsky.

Andrew Bacevich v roce 2019 spoluzaložil Quincy Institute a je předsedou správní rady této instituce.
Je emeritním profesorem mezinárodních vztahů a historie na Bostonské univerzitě. Vystudoval West Point a Princeton a předtím, než se stal akademikem, sloužil v armádě. Bacevich je autorem, spoluautorem nebo editorem více než desítky knih, mj: The New American Militarism (2005), The Limits of Power (2008), Washington Rules (2010), America’s War for the Greater Middle East (2016), The Age of Illusions (2020), After the Apocalypse (2021), Paths of Dissent: (2022) a On Shedding an Obsolete Past: Bidding Farewell to the American Century (2022).

A Restraint Approach to U.S.–China Relations: Reversing the Slide Toward Crisis and Conflict
vyšel jako Quincy Paper No. 11 dne 18. dubna 2023
Celý referát s odkazy je v souboru PDF (67 stran) ke stažení zde.

Překlad: Asistovaný DeepL