Talleyrand: „tohle je horší než zločin – tohle je chyba“!

O ruských chybách víme vše, zatímco o Západních, včetně těch českých se zásadně mlčí. Děláme-li všechno správně, proč jsme ty věčně opilé a špatně vyzbrojené ruské mužiky už dávno neporazili?

Chyba první: „pohádkové“ pojetí ukrajinské války

Politici i mainstreamová média ukrajinskou válku pojímají jako souboj „ukrajinského dobra s ruským zlem“, kde dobro nakonec zvítězí. Nic není realitě vzdálenějšího, protože válka vždy byla a bude především bojem o zdroje. Na Krymu (a okolních mořích), stejně jako ve východní oblasti Ukrajiny se nacházejí významná ložiska plynu, ropy a uhlí, o surovinovém bohatství Sibiře a Antarktidy ani nemluvě. V našem případě o ně bojují dva hlavní světoví rivalové, Čína a USA a její vítěz bude o krok blíže k vysněné „světovládě“.

Chyba druhá: podcenění role Číny

Jistě nebylo náhodou, že před začátkem invaze navštívil prezident Putin svůj čínský protějšek. Číňané – po Majdanu – snadno „přečetli“ strategický americký plán na jejich porážku: nejprve izolovat Rusko od Číny a pak obě země postavit proti sobě. Západní sankce měly dovést Rusko ke kolapsu, který by motivoval Rusy svrhnout Vladimíra Putina a nahradit jej prozápadním prezidentem. Ten by opustil koalici s Čínou a přidal se k jejím nepřátelům. Realizaci ruského „Majdanu“ nemohli připustit, takže Vladimíru Putinovi slíbili pomoc a podporu. Jak známe Číňany jistě i oni měli své vlastní podmínky pomoci, jako například:

1/ Rusové musí přesunout hlavní toky svých surovinových zdrojů z Evropy do Asie,

2/ pokusit se Američany chytit do „afghánské pasti“ a udržet je tak v Evropě co nejdéle, aby v případné americko–čínské války museli bojovat na dvou frontách,

3/  umožnit Číňanům vstup do Antarktidy, aby tam mohli vytvořit „Polární Hedvábnou cestu“,

4/ poskytnou jim reciproční pomoc v případě čínské války s USA (například o Tchaj-wan).

Rusko tyto podmínky zřejmě přijalo a zajistilo si tak silného spojence. Češi si mohli už tehdy vyhodnotit, že Rusko s Čínou v zádech bude jen obtížně porazitelné a místo toho udělali další chybu…..

Chyba třetí: Češi vsadili vše na vítězství Ukrajiny

Západ pod vedením USA nikdy zcela jasně neřekl, že jeho cílem je vítězství Ukrajiny – vždy šlo primárně o co největší oslabení Ruska. Podle mého soudu si Američané museli být od prvopočátku vědomi skutečnosti, že Ukrajina válku nevyhraje. Měl-li být  Kyjev  úspěšný, musel od nich včas dostat dostatek taktických letadel, raket  dlouhého doletu a Západ nad jejím územím musel zřídit bezletovou zónu, aby eliminoval ruskou převahu ve vzduchu. Jen pro představu: aby americké F-16 měly na bojišti výraznější význam, Ukrajina jich potřebuje 200 až 300 a ne slíbených 16 – 24 letadel. Navíc USA a NATO už od začátku invaze předeslaly, že nechtějí vstoupit s Ruskem do války. Souhrnně řečeno: existovalo dost signálů na to, aby Češi vše „nevsadili“ na vítězství Ukrajiny.

Na druhé straně, na jejich obranu je třeba uvést, že většina národa naprosto upřímně věřila, že vypukne-li válka s Ruskem, Západ díky své jasné převaze zvítězí. Obzvlášť uvěřili v magickou moc sankcí, jež srazí Rusy  na kolena. Nikdo se nepozastavil nad tím, jak mohou fungovat proti zemi, která dodávala kolektivnímu Západu 40 % všech surovin, které potřeboval pro svoji výrobu. Souhrnně řečeno: velkou chybou bylo, že Češi přecenili ochotu Američanů bojovat za Ukrajinu a podcenili Rusy. Bohužel, přecenili i roli sankcí.

Chyba čtvrtá: odmítnutí izraelské dohody

Izrael byl od samého počátku proti této válce. Naftali Bennett, tehdejší předseda izraelské vlády, už v prvních dnech války zprostředkoval mezi oběma stranami dohodu, že Rusové stáhnou své vojsko do výchozí pozice a Ukrajina za to zůstane neutrální a nevstoupí do NATO. Západ, včetně Čechů tuto dohodu razantně smetl ze stolu. Následné rozhořená válka měla katastrofální důsledky: statisíce zabitých či vážně zraněných na obou stranách a neuvěřitelně nebezpečné ekonomické dopady. Mezi ně patří fakt, že kolektivní Západ včetně nás musí už rok a půl držet při životě zkolabovanou Ukrajinu, včetně její armády, a to většinou na dluh. Válka se tak zbytečně prodloužila a sám jsem zvědav, jak dlouho ještě Češi budou ochotni platit válku zvyšováním svých daní, dalšími škrty a rostoucími dluhy?

Chyba pátá: neustálé odmítání mírových jednání bez předchozích podmínek

Češi za jediný žádoucí konec války považují vojenskou porážku Ruska a jeho následnou kapitulaci. V podstatě chtějí zopakovat Brestlitevský mír, který připravil Rusko o třetinu někdejšího obyvatelstva a polovinu průmyslových a zemědělských zdrojů – celkem šlo  o 1,42 milionu km2 s více než 60 miliony obyvatel. Rusko muselo také uznat nezávislost Finska, pobaltských zemí, Ukrajiny, Gruzie i Arménie. Bývalá carská armáda, tou dobou již zcela v rozkladu, měla být demobilizována. Později přišel i požadavek na válečné reparace. Připomínám, že se vítězové opájeli nadějí, že v občanské válce zvítězí bílí generálové a bývalé impérium se zařadí zpět mezi spojence Západu Obávám se, že Rusové druhý Brestlitevský mír nepřipustí a Rusko se jak domeček z karet nerozpadne. Dokonce může nastat opačná situace, kdy nepadne Putin, ale Zelenskyj a nezanikne Rusko, ale Ukrajina! Nedávné zkušenosti Izraele ukazují, že ponecháte-li na kolonizovaném území příliš mnoho původního obyvatelstva, začne se bouřit. „Supí fondy“ skupující – uprostřed války – velice levně ukrajinský majetek, včetně nejúrodnější černozemě, proto potřebují Ukrajinu co nejvíce „bez původního obyvatelstva“. Válka jim v tom hodně pomáhá. Měla-li Ukrajina po rozpadu Sovětského svazu více než 50 mil. obyvatel, dnes se jejich počet odhaduje na 35 milionů a při další brutalizaci války není vyloučené, že se jejich počet sníží až na 25 – 30 milionů osob. Jinými slovy počet obyvatelstva se sníží o třetinu až polovinu původního stavu. Území Ukrajiny tak bude připravené ke kolonizaci. Novým vlastníkům by samozřejmě nejvíce vyhovovalo, pokud by Ukrajina úplně zmizela z mapy světa, co není nereálné.

Závěr: Češi se neustále zadlužují, místo toho, aby vytvářeli finanční rezervy na pokrytí válečných dluhů. Není to chyba, ale zločin!

To nejhorší Čechy teprve čeká. Každá válka jednou skončí a začnou se počítat válečné dluhy a škody, které způsobila. Češi budou muset najít finanční zdroje, které je odstraní, včetně záruk za dluhy ukrajinské vlády. K nim musíme připočítat ještě avizované zvýšené poválečné příspěvky do EU i NATO a finance na úhradu uzavřených smluv na přezbrojení české armády, včetně nákupu letadel F-35. Česká vláda se navíc zavázala, že pomůže obnovit Dněpropetrovský region na Ukrajině, jehož rozloha je zhruba poloviny území naší republika a žije v něm tři miliony obyvatel. Obávám se, že Češi budou na úhradu všech svých závazků potřebovat buď pohádkový kouzelný bezedný váček na peníze, nebo „oslíka otřes se“, z něhož budou padat dukáty jak na běžícím pásu. Bez nich očekávám tvrdý poválečný náraz Čechů do dluhové zdi a nejednu rozbitou hlavu.