Článek The Incredible Shrinking NATO vyšel na blogu Dmitrije Orlova 15. července 2023

Čekal jsem, až ten rozruch po konferenci NATO v litevském Vilniusu ve dnech 11. až 12. července 2023 utichne a čekám, až někdo – kdokoli – poukáže na zřejmý důvod, proč ukrajinský maskot šňupající kokain – prezident Zelenskij, který byl lionizován teprve před rokem, náhle u této organizace upadl v nemilost. Ano, Ukrajina může být ještě jednoho dne přizvána k zahájení dlouhého a namáhavého procesu vstupu do NATO, ale až poté, co se nějaký nedefinovaný počet členů NATO rozhodne, že udělala dost pro to, aby splnila normy NATO (později vysvětlím jaké) a různé další nejasné věci.

Ach, to vrtkavé štěstí! Spousta analýz a komentátorů pro tento obrat událostí nabídla připravená vysvětlení. Přesto ani jeden z nich nepovažoval za vhodné vyhrabat ten základní střípek a zjevit do očí bijící zřejmý důvod tohoto významného posunu. Možná všichni z různých důvodů neradi přiznávají realitu toho, co NATO je, co dělá a proč pro jeho hlavní poslání se Ukrajina najednou stala spíše hrozbou než přínosem. Možná si to ve volném čase budete chtít přečíst celé – pokud máte potíže s usínáním. Oficiální komuniké ze summitu NATOČesky, fantasticky podrobné a plné irelevantností, nabízí obzvláště ospalé čtení.

Co tedy Ukrajina provedla, že upadla do takové nemilosti? Možná udělalo něco, co ohrozilo hlavní poslání NATO? To vypadá jako dobrý tip. Ale co je potom tím hlavním posláním NATO?

Ve filmu Mlčení jehňátek se Hannibal Lecter odvolává na citát Marcuse Aurelia, když říká Clarice Starling: První princip, Clarice. Jednoduchost. Přečtěte si Marcus Aurelius. O každé konkrétní věci se zeptejte: co je to samo o sobě? Jaká je její povaha? Citát pochází ze třetí knihy Meditace od Marca Aurelia a zdůrazňuje důležitost pochopení podstaty věcí.

NATO bylo založeno 4. dubna 1949 podepsáním Severoatlantické smlouvy, populárněji známé jako Washingtonská smlouva, údajně za účelem zatlačování Sovětského svazu v Evropě. SSSR odpověděl vytvořením Varšavské smlouvy – politické a vojenské aliance založené 14. května 1955 mezi Sovětským svazem a několika východoevropskými zeměmi výslovně za účelem společné obrany proti NATO. Varšavská smlouva byla rozpuštěna 1. července 1991 a krátce poté, 26. prosince 1991, ji následoval samotný SSSR, ale NATO existuje nadále. Do tohoto okamžiku existovala Varšavská smlouva o něco méně než polovinu doby existence NATO a SSSR existoval jen o málo déle. Je jasné, že komunistická hrozba jako důvod existence NATO byla jen záminka, kouřová clona… rudý hadr.

Jaký byl tedy skutečný účel NATO? Existuje mnoho způsobů, jak odpovědět na tuto otázku, ale náhlý pád Ukrajiny z výsluní nabízí to, co je možná nejnázornějším vysvětlením.

  • Bylo to tím, že se válka protahovala? Ne, pomalé opotřebovávání by bylo přesně to, co Pentagon nařídil, aby měl šanci držet s ruským hektickým tempem dodávek zbraní a munice krok.
  • Bylo to tím, že Ukrajina prohrává válku? Ne, Ukrajina neprohrává; prostě jen nevyhrává. Zejména její útoky na ruské obranné linie, které ruská vojska kvůli obrovským a zbytečným ztrátám nazvala masovými útoky, se zdály poněkud marné.
  • Bylo to tím, že Ukrajina bude poražena? Opět ne, Rusové byli rádi, že postoupili několik kilometrů sem a tam, s hlavním cílem vytvořit dostatečně širokou nárazníkovou zónu, aby ukrajinské dělostřelectvo přestalo ostřelovat dnešní ruské civilní oblasti.
  • Došly NATO zbraně a munice, které by mohly Ukrajincům dodávat? Opět ne, způli zastaralého harampádí, které by se dalo Ukrajincům poslat, je stále ještě poměrně dost.

Co tedy Ukrajinci provedli, že si tak náhle vysloužili hněv Pentagonu a v přímém důsledku upadli v nemilost NATO? Ukrajinci zkrátka předvedli, že zbraně NATO jsou ausšus. Důkazy o tom postupem času pomalu přibývaly. Nejprve se ukázalo, že různé americké kousky odpalované z ramene – protiletadlové Stingery, protitankové Javeliny atd. – jsou v moderním boji spíše horší než zbytečné. Dále se ukázalo, že houfnice M777 a raketový komplex HIMARS jsou poměrně choulostivé a v terénu je nelze udržovat.

Další zázračnou zbraní vrženou do ukrajinského konfliktu byla baterie raket Patriot. Byla nasazena u Kyjeva a Rusové z ní rychle měli srandu. Zaútočili na ni svými superlevnými drony, létajícími mopedy Geranium 2, což způsobilo, že zapnula svůj aktivní radar. Tímž odmaskovala svou pozici, a poté na ně odpálila celý svůj náklad raket – v hodnotě milionu dolarů! Pak už tam jen seděla, odmaskovaná a bezbranná, a byla zlikvidovaná jediným ruským přesným raketovým úderem.

Amerického ministra obrany Lloyda Austina, jehož hlavní osobní dojnou krávou je shodou okolností Raytheon, tvůrce Patriota, to určitě hluboce naštvalo. Ano, Patriot se ukázal jako neužitečný během první války v Zálivu, kde nedokázal ochránit Izrael před starověkými iráckými střelami Scud; a později se ukázal jako neužitečný, když nedokázal ochránit saúdská ropná zařízení před starověkými jemenskými střelami Scud… ale to byste neměli moc rozhlašovat. A teď tohle!

A k tomu všemu si Němci darované tanky Leopard 2 a pěchotní vozy Bradley darované USA, nemluvě o hloupých francouzských kolových ne-tancích, během nedávných ukrajinských snah přiblížit se k první ruské obranné lini, ne-li ji přímo prorazit, vedly naprosto mizerně. Putin vetřel do ran sůl a jen tak mimochodem poznamenal, že západní pancéře hoří mnohem lépe než staré sovětské.

Posledním zoufalým krokem by bylo dát ukrajinskému letectvu (které už mimochodem neexistuje) nějaké starší stíhačky F-16. Ty mohou být klidně až 50 let staré a jsou typické tím, že mají nasávání vzduchu velmi nízko nad zemí, díky čemuž jsou při startu účinné jako vysavače. Nemohou operovat ze špinavých a díratých ranvejí, které jsou na Ukrajině typické, protože by úlomky nasály do motoru a zničily ho. A pokud by se pro ně Ukrajinci pokusili vydláždit nové dráhy, Rusové by to okamžitě zaznamenali z geosynchronního satelitu, který je trvale namířen na ukrajinské území. Spíše než nadělat na nich nějaké čerstvé bombové krátery, by mohli udělat něco fajnovějšího: vzít jeden ze svých superlevných Geranium 2 a rozsypat na ně kovové piliny, aby je motory F-16 nasály… a shořely za letu. A protože se jedná o jednomotorová letadla, nejde kulhat se zbývajícím motorem: pilot by se musel katapultovat a letadlo by havarovalo. Existuje však ještě důležitější důvod, proč je myšlenka dát Ukrajině F-16 neproveditelná: tato letadla jsou schopna nést jaderné bomby a Rusko již oznámilo, že by tento krok považovalo za jadernou eskalaci. Ale vyprovokování jaderného konfliktu s Ruskem je zakázáno, takže F-16 jsou zakázány také.

Proč je selhání neúnavně vychvalované západní výzbroje důležitější než cokoli jiného, ​​včetně stále horšího stavu západních financí, směšného selhání protiruských sankcí, obscénně obrovského počtu ukrajinských obětí nebo celkové únavy Západu ze všeho, co je ukrajinské, a zejména ze záplavy ukrajinských uprchlíků, se kterou si Západ již neví rady?

Důvod je jednoduchý: NATO není obranné společenství (nezapomeňme, že SSSR je už více než 30 let pryč); není to ani útočné společenství (dobře, bombardovalo Srbsko a několik dalších poměrně bezbranných zemí, ale nemůže ani pomýšlet postavit se Rusku nebo jinému dobře vyzbrojenému národu).

NATO je spíše klubem zajatých nákupčích zbraní made in USA. To o tom jsou vychvalované standardy NATO, které musí Ukrajina splnit, než bude uznána za hodnou pozvání: abyste jim vyhověli, vaše zbraně musí být převážně americké výroby. To je také důvod všech různých válek, od Srbska přes Irák, Afghánistán až po Libyi a Sýrii: byly to projekty demonstrující  sílu amerických zbraní a munice s dodatečným cílem spotřebovat jich co nejvíc, aby je Pentagon a zbytek NATO musely dokoupit. Geopolitické důvody pro tyto vojenské konflikty jsou pouhými racionalizacemi. Například v letech 1964 až 1973 uskutečnily USA 580 000 náletů na Laos a svrhly více než 2,5 milionu tun bomb – což se rovná jednomu nákladu bomb každých osm minut, 24 hodin denně, devět let. Jaké bylo geopolitické zdůvodnění? Nikdo si ani nepamatuje, že by kdy nějaké bylo. Ale bombám měla brzy vypršet doba použitelnosti a bylo třeba je spotřebovat a doobjednat nové, aby peníze cirkulovaly.

V reakci na takové pochybné podněty bývají zbraně vyrobené v USA příliš složité (takže jejich tvůrci mohou účtovat více za zbytečné funkce navíc) a spíše choulostivé (nikdy nebyly testovány proti rovnocennému protivníkovi, jako je Rusko nebo Čína, dokonce ani proti Íránu), vyvíjejí se pomalu (aby se vysály finance na výzkum a vývoj), vyrábějí se pomalu (protože nač spěchat?) a mají velmi drahou údržbu (takže americkým dodavatelům přinášejí vysoké příjmy za náhradní díly a servis). Předpokládalo se, že budou testovány tak vtipně, že zaostalým domorodcům vyzbrojeným starými kalašnikovy a RPG způsobí skutečné peklo.

Ukrajina je úplně jiný příběh. Tam se po Ukrajincích chce, aby svými nesourodými západem odloženými pancéři prolomili tři linie tuhé ruské obrany. Asi po měsíci úsilí a ohromujících ztrátách mužů a techniky se jim ještě nepodařilo dosáhnout ani první obranné linie. Pohled na hořící západní pancéře není dobrou propagací. V důsledku toho musí američtí dodavatelé tento neustálý proud negativní reklamy na své produkty velmi naléhavě zarazit, hned teď – než skončí s úplně zničenou pověstí; odtud ten nepatřičný spěch, při němž celý ukrajinský projekt náhle osiří.

Alternativou k aktivnímu válčení, když už se tedy nepovedlo, je to, čemu se na Západě obvykle říká vyjednávání, ale ve skutečnosti by zahrnovalo přistoupení na ruské požadavky vznesené v listopadu 2021 (které zahrnují, že NATO stáhne své síly tam, kde byly v roce 1997), plus na novější požadavky, jako je denacifikace, demilitarizace a neutralita toho, co z Ukrajiny po uznání nových hranic Ruska (zahrnujících Krym, Cherson, Záporoží, Donněck a Lugaňsk) zbude, jakož i  stíhání všech ukrajinských válečných zločinců, včetně všech těch, kteří od roku 2014 mučili válečné zajatce a ostřelovali civilisty. A také by bylo dobře zrušit všechny ty hloupé sankce.

Ale toho je poměrně hodně, to se nedá spolknout na jedno posezení, a tak se NATO rozhodlo trávit to po spoustě soust. Výše uvedený oficiální dokument NATO je maximálně podrobný a plný vaty, ale pozorné přečtení jeho vypjatých byrokratických obratů odhalí celou řadu ústupků nebo alespoň náznaků ústupků:

  • Budeme moci pozvat Ukrajinu k přistoupení k Alianci, až budou spojenci souhlasit a budou splněny podmínky. Použijeme-li lidové ruské rčení, stane se to až langusta nahoře na kopci zahvízdá — tj. nikdy. To znamená, že Ukrajina se nikdy nestane součástí NATO.
  • Okolnosti, za kterých by NATO mohlo muset použít jaderné zbraně, jsou extrémně vzdálené. Překlad: Stojíme! Prosím, nezabíjejte nás! Šéfové NATO byli zjevně informováni o schopnostech nových ruských strategických zbraní, útočných i obranných, a nechtějí ani uvažovat o žádném druhu přímé vojenské konfrontace s Ruskem.
  • Vyzýváme všechny země, aby neposkytovaly žádnou pomoc ruské agresi… Překlad: přejeme si, aby s tím přestaly, ačkoliv už jsme je žádali mnohokrát a neposlechly, takže si ani neděláme velké naděje, že poslechnou teď.
  • Prohlubující se strategické partnerství mezi ČLR a Ruskem a jejich vzájemně se posilující pokusy podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech jsou v rozporu s našimi hodnotami a zájmy. Ale prohlubující se strategické partnerství je zcela v souladu s hodnotami a zájmy Ruska i Číny a se nechystají nikoho žádat o povolení. Žvanění o mezinárodním řádu založeném na pravidlech, i když už žádný takový už neexistuje, je trochu ubohé, ale co jiného jim zbývá? Bu-bu-bu!
  • Prohlubující se vojenská integrace Ruska s Běloruskem, včetně rozmístění vyspělých ruských vojenských kapacit a vojenského personálu v Bělorusku, má důsledky pro regionální stabilitu a obranu Aliance. No, to je přesně to, k čemu byla navržená, a je dobře, že si toho všimli. Z toho plyne, že NATO si už nikdy s Běloruskem nebude zahrávat.
  • Jsme nadále ochotni zachovat otevřené komunikační kanály s Moskvou za účelem řízení a zmírňování rizik, zabránění eskalaci a zvýšení transparentnosti. To je tedy opravdu vítaná zpráva! Zavolejte si do Kremlu kdykoli budete chtít slyšet recitaci ruských bezpečnostních požadavků, abyste si osvěžili paměť.
  • Vyhlášené ambice a donucovací politika Čínské lidové republiky ohrožují naše zájmy, bezpečnost a hodnoty. A zájmy a hodnoty NATO ohrožují zájmy a bezpečnost ČLR, takže jsme ve slepé uličce. Další zprávy, Rusko právě schválilo zákon zakazující všechny lékařské operace ke změně pohlaví; jak je to v souladu se západními hodnotami? No tak, zahrozte svými pěstičkami v bezmocném vzteku!
  • NATO neusiluje o konfrontaci a nepředstavuje pro Rusko žádnou hrozbu. Ve světle jeho nepřátelské politiky a jednání nemůžeme Rusko považovat za našeho partnera. A ve světle nepřátelských politik a jednání NATO považuje za nepřátelské národy (a rozhodně ne za partnery) země NATO Rusko. Jak to, že dodávky zbraní ukrajinským nacistům nepředstavují pro Rusko hrozbu?
  • Opakujeme své jasné rozhodnutí, že Írán nikdy nesmí vyvinout jadernou zbraň. Zůstáváme hluboce znepokojeni eskalací íránského jaderného programu. Írán je tedy jedinou zemí, na kterou může bezzubé staré NATO ještě najít odvahu štěkat. To se zdá být bezpečné, protože Írán je už ani neposlouchá.

Tak až sem jsme to tedy dopracovali. Evropa se zděšeně dívá na USA, které jsou stále jejím dodavatelem zbraní a garantem bezpečnosti, ale v čele se sotva fungujícím senilním staříkem, jehož zuřivé výlevy nutí členy jeho kabinetu se Oválné pracovně vyhýbat a jehož jediná možná náhrada – imbecilní, uchechtaná Kamala – by jen stěží byla lepší. Některým jasnozřivějším evropským vůdcům možná pomalu dochází, že je třeba najít nějaký způsob, jak vycouvat z rusofobní slepé uličky, kterou sami stvořili a ve které se nyní nacházejí, ale nevidí, jak toho dosáhnout bez masivní ztráty tváře. Dejme tomu ještě rok a uvidíme, zda do té doby ještě vůbec budou mít nějakou tvář, kterou by mohli zachraňovat.


[PJ]