Komentář Democracy does not ‘die in darkness,’ it is dying in the EU right now vyšel na serveru RT 4. března 2025

Otázka pro kvíz: Co mají společného Moldavsko, Německo a Rumunsko (v abecedním pořadí)? Vypadají tak odlišně, že?

Calin Georgescu na Úřadu generálního prokurátora poté, kdy byl 26. února 2025 v Rumunsku v Bukurešti zadržen a předveden k výslechu. © Alex Nicodim / NurPhoto via Getty Images

Německo je tradičním, velkým a v tuto chvíli stále relativně dobře situovaným (i když stále méně díky poslušnému self-MorgenthauinguČesky[1] pro větší slávu Ukrajiny) příslušníkem studenoválečného „Západu“ (dát a vzít „znovusjednocení“ a tak dále). V současné době má populaci více než 83 milionů lidí a HDP odpovídá 4,53 bilionu dolarůČesky. Rumunsko je bývalý sovětský satelit s více než 19 miliony obyvatel a HDP menším než desetina německéhoČesky (343,8 miliardy dolarů). Moldavsko, které vzniklo z bývalé sovětské republiky, je nejmenší: 2,4 milionu lidí a HDP 16,5 miliardy dolarůČesky .

A přesto, podíváme-li se pozorněji, tak odlišné nejsou: Všechny jsou buď uvnitř EU a NATO (Německo a Rumunsko), nebo jsou k těmto dvěma organizacím připojeny jako vnější, a přesto důležitý strategický aktiv (případ Moldavska – navzdory a de facto porušením jeho ústavně zakotvené neutrality, jak se děje). A také mají všichni tři vážné problémy s průběhem spravedlivých a férových voleb. Jaká to náhoda, že?

Pojďme se rychle podívat na každý případ: V nedávných německých federálních volbách Bündnis Sahra Wagenknecht (BSW) nepřekročila práh zastoupení v parlamentu – 5 % celostátních hlasů – s nejmenším rozdílem: Strana oficiálně získala 4 972 % hlasůČesky. V absolutních číslech pro BSW hlasovalo téměř 2 469 000 Němců (s rozhodujícím tzv. „druhým hlasováním“). Pouze o 0,028 % – asi o 13 000 až 14 000 hlasů – více a strana by překonala hranici 5 %.

I extrémně těsné výsledky mohou být samozřejmě skutečné a legitimní. Problémem Německa je nyní v tom, že se neustále hromadí důkazy, že volby byly narušeny vážnými nedostatky a opakovanými chybami. Co to dělá ještě naléhavějším, je skutečnost, že se zdá, že existuje jasný vzorec chyb, které se nevyskytují náhodně, ale většinou na úkor BSW.

Již víme o dvou klíčových problémech, i když od voleb 23. února neuplynul o mnoho déle než týden: Za prvé, asi 230 000 německých voličů žije v zahraničí, ale mnozí z nich svůj hlas nemohli odevzdat, protože potřebné dokumenty obdrželi příliš pozděČesky, někdy dokonce až po volbách. Samozřejmě nemůžeme říci, jak přesně by volili, kdyby dostali šanci. Ale o to nejde. Samotná skutečnost, že se nemohli zúčastnit, vrhá na legitimitu výsledků vážné pochybnosti. A zvláště v případě BSW, kde by k zásadní změně výsledku, tedy zajištění křesel v příštím parlamentu – pravděpodobně dvou až tří desítek –, stačilo tak málo dodatečných hlasů.

Druhým ještě znepokojivějším problémem je, že existuje stále více důkazů, že hlasy pro BSW vyly v Německu připočítány jiné straněČesky. Například v případě velkého města Cáchy byl výsledek 7,24 % pro BSW zaregistrován pro „Bündnis für Deutschland“ (zcela odlišná začínající a mnohem menší strana bez šance na parlamentní zastoupení). Hlasy pro BSW byly chybně zaregistrovány jako 0 %. Skandál vynesly na světlo až protesty místních voličů BSW.

Německá mainstreamová média se snaží vykreslit to, co se stalo v Cáchách, jako výjimku. Přesto nyní přicházejí zprávy o podobných „chybách“ z celého Německa – a nezapomeňte, že proces vyhledávání těchto případů teprve začal. Stručně řečeno, existují pádné důvody – a každým dnem pádnější – proč se domnívat, že pro BSW se rozdíl mezi správnými a nesprávnými volebními postupy ve skutečnosti rovná rozdílu mezi tím, být či nebýt v parlamentu. To samozřejmě znamená, že všichni občané, kteří volili BSW, mohli být zbaveni svého řádného demokratického zastoupení, které zákon předpokládá.

Existuje pro nečestnou hru motiv? Hádejte. BSW, povstalecká strana kombinující levicové sociální a pravicové kulturní a migrační postoje, byla pronásledovaná jako příliš přátelská vůči Rusku, protože požaduje mír na Ukrajině; byla také otevřená ve svém odporu proti umístění nových amerických raket v Německu a také proti izraelským zločinům.

V současném Německu jsou to všechno důvody pro pomlouvačné kampaně nových McCarthyů a represi – přinejmenším – špinavými mediálními trikyČesky, k čemuž všemu již došlo. Je docela možné, že do téhle ohavné bedny nářadí byla přidána vlna záměrných místních „chyb“. A trochu jiná otázka, prosazování zákonných práv BSW nyní bude obzvláště obtížné, zejména proto, že revize volebního výsledku o zařazení strany do parlamentu by okamžitě narušila složitou aritmetiku sestavování vládní koalice. BSW a její voliči zkrátka mohli být podvedeni a mohou být podváděni znovu v případě, že budou žádat nápravu.

Skutečnost, že jeden problém německých voleb má co do činění s voliči žijícími v zahraničí, samozřejmě připomíná Moldavsko. Tam loni v listopadu Maia Sandu těsně vyhrála prezidentské volby, které zahrnovaly masivní manipulaci se zahraničními hlasyČesky. Moldavané v zahraničí, zejména v Rusku, kteří pravděpodobně hlasovali proti ní, byli v podstatě zbaveni volebního práva tím, že jim bylo znemožněno svůj hlas skutečně odevzdat; Moldavané na Západě, kteří ji pravděpodobněji volili, žádným podobným problémům nečelili.

Tento hrubý trik byl rozhodující: Bez něj by Sandu prohrálaČesky a vyhrál by její levicový rival Alexandr Stoianoglo. Na Západě, jehož kandidátem byla Sandu, byl tento výsledek samozřejmě oslavován jako vítězství „demokracie“, proevropská volba a porážka „ruského vměšování“. Jak už to tak bývá, je těžké rozhodnout, co je děsivější: orwellovské převrácení reality nebo freudovská projekce vlastní západní manipulace na velkého zlého ruského Druhého.

Tato projekce je každopádně ve hře i v Rumunsku. V tuto chvíli je rumunský případ volebního faulu jednoznačně nejbrutálnější. Podstata dlouhé ságy, která začala loni v listopadu, je také jednoduchá: Calin Georgescu, nováček povstalců, prezidentské volby s velkou pravděpodobností vyhraje. Přesto je odsuzován jako krajně pravicový populista a – držte se – také jaksi ve spojení s Ruskem.

Důsledky nebyly překvapivé, až na to, jak drastické věci se staly: Za prvé, když byl Georgescu v prvním kole blízko vítězstvíČesky, Ústavní soud zneužil svou pravomoc a celé volby zrušit. Záminkou byl soubor pseudodůkazů seskládaných rumunskými bezpečnostními službami, o kterých už i západní mainstreamová média připouštějí, že jsou směšně nekvalitní.

Jak byste očekávali, tento otevřený útok na jejich volební právo přiměl Rumuny podporovat Georgesca více, ne méněČesky, jak průzkumy ukazují. Vzhledem k tomu, že další pokus o volby se nyní má konat v květnu a Georgescu je stále v čele, úřady následovaly ještě přísnější represí. Tentokrát byl Georgescu dočasně a dramaticky zadrženČesky – na cestě k registraci své obnovené kandidatury – a poté obviněn z půl tuctu závažných trestných činů. Jeho přístup na sociální média byl omezen; jeho tým a spolupracovníci jsou zavaleni vyšetřováními, obviněními a samozřejmě mediálními útokyČesky. Je možné, že bude zbaven práva kandidovat.

Georgescovi podporovatelé uspořádali velké demonstraceČesky; on sám požádal o pomoc v boji proti rumunskému „deep state“ Trumpovu administrativu ve Washingtonu. Trumpova de facto pravá ruka, technologický oligarcha Elon Musk, použil svou platformu X, aby dal najevo podporu Georgescovi. A americký viceprezident JD Vance nedávno varoval Evropany před prvním kolem útoků na Georgesca.

Klíčová role Rumunska ve strategiích NATO je však nepochybně hlavním důvodem, proč se skeptický a suverénní Georgescu potýkal s tak obrovskými problémy, a to nejen ze strany rumunských mainstreamových elit, ale také ze zákulisí těch, kteří EU stále řídí. Vzhledem k tomu, že Washington nyní svůj přístup k Rusku i jeho klientům z NATO v Evropě reviduje, mohl by Georgescův osud docela dobře záviset na jednom z největších geopolitických posunů tohoto století. A ten by mohl být v jeho prospěch.

Pokřivené vítězství Maii Sandu v Moldavsku není na revizi. Šance BSW na nalezení nápravy by měly být dobré, ale ve skutečnosti bohužel nejsou. Georgescovo štěstí se však může znovu obrátit. Už má masivní volební podporu; a může se mu jí dostat ještě víc přesně kvůli eskalaci špinavých triků používaných proti němu, a USA má de facto na své straně.

Jistý je každopádně jeden prostý fakt: „zahrada“ Západu se svými nekonečnými řečmi o „hodnotách“ a „pravidlech“ na skutečné volby prakticky nevěří. Místo toho převládá geopolitika. A bohužel to není jen geopolitika panovačná, ale také hloupá. Veden posedlostí bojovat s Ruskem (a Čínou, samozřejmě; a v případě potřeby také s trumpistickými USA) a odmítat diplomacii jako takovou, je tento Západ připraven obětovat i tu trochu demokracie, která mu zbyla, sebeklamu vznešenosti, který přivede jeho pád.


[1]Hans Joachim Morgenthau byl americký politolog a teoretik mezinárodních vztahů, který vyvolal posun amerického diplomatického myšlení zdůrazněním mocenských zájmů

Tarik Cyril AmarČesky je historik a odborník na mezinárodní politiku. Má bakalářský titul z moderní historie na Oxfordské univerzitě, magisterský titul z mezinárodních dějin na LSE a doktorát z historie na Princetonské univerzitě. Získal stipendia v Holocaust Memorial MuseumČesky a Harvard Ukrainian Research Institute a řídil Centrum pro městskou historii ve Lvově na Ukrajině. Pochází z Německa, žil ve Velké Británii, na Ukrajině, v Polsku, USA a Turecku. Píše o Rusku, Ukrajině a východní Evropě, historii druhé světové války, kulturní studené válce a politice paměti. Vydal knihu The Paradox of Ukrainian Lviv: A Borderland City between Stalinists, Nazis, and NationalistsČesky (Paradox ukrajinského Lvova: Pohraniční město mezi stalinisty, nacisty a nacionalisty, 2015), v současné době pracuje na nové knize o globální reakci na válku na Ukrajině. Má svou vebovou stránkuČesky; je na SubstackuČesky a tweetuje pod @TarikCyrilAmar, jeho příspěvky se objevují na Real News NetworkČesky, RTČesky a řadě dalších serverů.


[PJ]