PropuštěníČesky tří izraelských zajatkyň v Gaze vojenským křídlem Hamásu, brigádami Kasám, výměnou za 90 palestinských zadržených, vyvolalo v okupačním státě mediální šílenství.

Dramatická „scéna“ – bojovníci vynořující se uprostřed trosek války, obklopeni jásajícím davem – podkopala oficiální izraelské vyprávění o válce, jejích cílech a zacházení s izraelskými zajatci. U Izraelců to vyvolalo vystřízlivění otázkou: Co jsme v Gaze 15 měsíců dělali?

Brigády Qassam zorganizovaly každý detail události, aby maximalizovaly dopad. Od značkových dárkových tašek až po naleštěné uniformy bojovníků vyzařovala ze záběrů vypočítaná přesnost. Na náměstí Saraya – v oblasti těžce obležené izraelskými okupačními silami – se dokonce konal vojenský průvod. Výběr místa byl záměrný, předváděl pokračující odolnost v místě, které mělo symbolizovat porážku Tel Avivu v jeho nejdelší vojenské kampani vůbec.

Zdroje z Hamasu informují The Cradle, že výběr města Gaza – ležícího severně od údolí Gazy a osy Netzarim, předělu vytvořeného izraelskou armádou k rozdělení pásma na dvě části, u nichž se brzy očekává, že budou odděleny – bylo záměrné a symbolické rozhodnutí zvolené před jinými alternativami pro jeho strategické a politické důsledky.

Hamás měl samozřejmě možnost propustit zajatkyně na „bezpečnějších“ místech, jako je centrální nebo jižní Gaza, ale záměrně si vybral náměstí.

Síla prostřednictvím strategie

OpožděníČesky předání tří izraelských zajatkyň o několik hodin způsobilo mezi Izraelci zmatek, což vedlo k mnohonásobnému porušení dohody o příměří. Pak brigády Kassám izraelskou překvapily veřejnost tím, že oznámily jména vězňů dříve, než tak mohla učinit izraelská vláda, armáda nebo hebrejská média. Menší logistické problémy také nakrátko zdržely propuštění 90 palestinských vězňů, mužů a žen, ale byly rychle vyřešeny.

Tři izraelské zajatkyně obdržely propouštěcí certifikáty v hebrejštině i arabštině – odpovídající izraelské praxi s palestinskými vězni – a dostali suvenýry z Gazy, včetně podrobné mapy celého pásma. Podle zdrojů měly tyto „záměrné a pečlivě plánované kroky“ vyslat Izraeli jasnou zprávu: Hamas není ani poražen, ani na pokraji eliminace.

Izraelský kanál Channel 12 označil dohodu o příměří za „pytel sarkastických překvapení“, ale síla výměny zajatců spočívala jinde. Po měsíce se izraelští vyjednavači pokoušeli prostřednictvím katarského a egyptského zprostředkování – marně – získat seznam palestinských vězňů, kteří mají být propuštěni.

Hamás to odmítl s odkazem na bezpečnostní rizika a donutil Izrael zaplatit mnohem vyšší cenu než při dřívějších dohodách. První příměří 24. listopadu 2023 znamenalo výměnu tří Palestinců za jednoho Izraelce. Nyní, po 15 vyčerpávajících měsících války, musel Izrael propustit desetinásobek tohoto poměru, což je jasný důkaz ztráty vlivu Tel Avivu.

První krátké šestidenní příměří dalo palestinským frakcím odporu šanci se přeskupit. Zdroje odhalují, že několik praporů, poničených neúnavnými izraelskými bombardováními, dokázalo během přestávky znovu ustavit svou operační základnu. Zatímco izraelský premiér Benjamin Netanjahu v brutální vojenské kampani Izraele prosazoval neustálý tlakČesky bez jakékoli pauzy, krátké příměří ukázalo, že je Hamás dostatečně odolný, aby se rychle vrátil do formy.

Dosáhl Hamás v Gaze vítězství? 

To vše vyvolává ústřední otázku: Dosáhl Hamás v Gaze vítězství, a pokud ano, jak a proč? Abychom mohli plně odpovědět, musíme nejprve analyzovat základní a vyvíjející se zdroje síly hnutí odporu, prozkoumat mechanismy jeho přizpůsobivosti a obnovy a nakonec zvážit, kdo v současnosti organizaci vede, zejména v pásmu Gazy.

Hamás dnes zůstává široce přítomný nejen na palestinské ulici, ale také v širším arabském a islámském světě. Navzdory válečné devastaci operace Al-Aqsa Flood ze 7. října 2023 nadále silně rezonuje a utváří veřejné i osobní nálady po celém světě. Zdroje navíc The Cradle sdělují, že tyto události podnítily rozsáhlý nábor a tisíce mladých Palestinců se připojily k řadám Hamásu.

Dokonce i hebrejská média, navzdory svému často propagandistickému tónu, tento fenomén uznala. Zatímco velká část izraelského vyprávění má za cíl dlouhotrvající konflikt nebo potenciální obnovení války ospravedlnit, občasná přiznání odhalují rostoucí přitažlivost hnutí odporu mezi Palestinci.

Zdroje Hamásu argumentují, že Izrael vyvolal „pomstychtivost na generace“ a popisují jeho válku nejen jako bitvu proti hnutí odporu, ale jako válku proti všem občanům Gazy. Rozsáhlé masakry a ničení palestinské obyvatele sjednotily a stírají rozdíly mezi příznivci Hamásu a ostatními.

„Ti, kdo nejsou součástí Hamásu, se nevyhnutelně stávají součástí odporu,“ vysvětluje jeden zdroj a zdůrazňuje, že i kdyby Hamás zmizel, objevilo by se na jeho místě nové a možná silnější hnutí.

Podobné obavy se zástupcem Hamásu údajně sdílel i evropský bezpečnostní úředník  v Libanonu. Varoval, že odhadovaných 18 000 sirotkůČesky v Gaze, způsobených jen touto válkou, by mohlo během deseti let vytvořit novou „osvobozeneckou armádu“, ještě divočejší než její předchůdci.

Adaptabilita a strategické učení 

Hamás této zoufalé situace využil k rekonstrukci a obnově a zdokonalení své strategie a operací. V šestém měsíci války bylo evidentní, že její zaměření přesahuje z otázek munice a zbraní až na kultivaci vedení a kádrů.

Brigády Kássam upřednostňují bezpečnost bojovníků a efektivitu operací, zajišťují, aby nedocházelo k plýtvání zdroji, a bezpečnost ústupových cest. Cílem izraelské politiky vyhladověníČesky, zejména v severní Gaze, bylo bojovníky odporu oslabit omezením životně důležitých prvků výživy, jako jsou živočišné bílkoviny. Navzdory této taktice se Hamás rychle přizpůsobil a díky preventivním opatřením dopady zmírnil.

Dalším kritickým faktorem odolnosti Hamásu je jeho systematický přístup k rozvoji vedení. Jeho vojenské jednotky, zejména brigády Kassám, absolvovaly před válkou výcvikové programy a udržovaly polooficiální vojenskou akademii.

Tato struktura skupině umožnila udržet si vysoce kvalitní vedení navzdory atentátům na mnoho jejích velitelů. Odborné znalosti výroby zbraní a raket byly rychle předávány, což zajistilo kontinuitu operací.

Zpravodajská válka

Stěžejní roli sehrál také zpravodajský aparát Hamásu, ve kterém bylo přísně dodržováno „utajení“ klíčových informací. Zdroje The Cradle řekly, že bezpečnostní infrastruktura hnutí, včetně zpravodajské složky brigád Kassám, všeobecné bezpečnosti a vnitřní bezpečnosti, byla pro zachování struktury a integrity organizace během války zásadní.

„Dokud bude bezpečnostní aparát silný, hnutí vydrží,“ poznamenává jeden zdroj. I když se izraelské síly na členy zpravodajských služeb zaměřovaly, Hamás se přizpůsobil, zaměstnával tisíce, zajišťoval vězně a převáděl peníze – v rámci svých stávajících bezpečnostních rámců a nových metod vyvinutých během války.

Hnutí odporu také prokázalo pozoruhodné kontrarozvědné schopnosti. Izraelské síly, nespokojené se svým vzdušným a technickým sledováním, se uchýlily k útokům na objekty nejen kvůli vojenským ziskům, ale také kvůli instalaci sledovacího zařízení, aby se pokusily mezery ve svých informacích doplnit. Zároveň kladl Hamás důraz na utajení a mezi vysídlenými komunitami bedlivě sledoval novináře a fotografy, aby zabránil únikům informací, které by mohly bojovníky nebo jejich rodiny ohrozit. Zdroj to vysvětluje takto:

Dokud bude bezpečnostní aparát přítomen a silný, hnutí zůstane v pořádku… Nezáleží na tom, jak je slabé vojensky, politicky nebo dokonce finančně; důležité je, aby zůstala v pořádku bezpečnost. Po měsících vojenských bojů se bitva změnila ve zpravodajskou válku, konkrétně mezi rozvědkou Qassam a Shin Bet.

Vedení v Gaze: Kdo vede Hamás? 

Po mučednické smrti Yahya SinwaraČesky – mocného a inteligentního vůdce Hamásu a „architekta“ operace Al-Aqsa Flood – se hnutí odporu zdrželo oznámení nového šéfa politického úřadu a otázky o svém vedení ponechává nezodpovězené. Zdroje Cradle však potvrzují, že hnutí v současnosti řídí pětičlenný výbor zastupující Gazu, Západní břeh Jordánu a diasporu, přičemž klíčovou roli v mezinárodních vztazích hraje Musa Abu Marzouk.

Izraelská média často spekulovala o roli Mohammada Sinwara, Yahyova bratra, vykreslujíc ho jako v rozhodování Hamásu ústřední, nekompromisní postavu. Život mladšího Sinwara není o nic méně záhadný než život vojenského velitele brigád Kássam Mohammeda Deifa a během posledních 30 let byl také vystaven šesti pokusům o atentát.

Zatímco Mohammad Sinwar postrádá politické nebo bezpečnostní zázemí, jeho odbornost velitele brigády a operací z něj udělala impozantní postavu odporu v Gaze. Zprávy naznačují, že během vyjednávání Izrael dokonce navrhl deportaci mladšího Sinwara, aby konflikt vyřešil – nabídku Hamás odmítl.

Přestože izraelské zprávy vedoucí role často personalizují a zveličují – často těsně před pokusem o atentát –, zasvěcení zdůrazňují, že Hamas funguje jako instituce, nikoli jako hnutí řízené osobnostními. Institucionální rámec je klíčem k jeho odolnosti a umožňuje mu odolávat vnějšímu tlaku a vnitřním výzvám.

Navzdory devastaci způsobené válkou se Hamásu podařilo svůj institucionální rámec upevnit a udržet soudržnost – což je mezi palestinskými frakcemi vzácný čin. Zatímco vedení Yahya Sinwar během klíčových operací jako Al-Aqsa Flood demonstruje strategickou prozíravost hnutí, skutečný zdroj síly Hamásu spočívá v jeho kolektivní a institucionální struktuře. Tento rámec mu umožnil vydržet i ty nejextrémnější výzvy.

Bez této institucionální odolnosti by úspěchy Hamásu pravděpodobně skončily počátkem konfliktu a okupačnímu státu přinesly rozhodující politické vítězství, o které usiloval – vítězství, které zůstává nedosažené.