1. Owen Evans: Trump se vrací do Evropy, která ujela doprava
2. Jaroslav Štefec: Trumpova volba není pro Evropu žádná výhra, o svůj osud se musíme postarat sami …

Analýza Owena Evanse Trump Returns to a Europe That Has Shifted to the Right vyšla na serveru Epoch Times 21. ledna 2025. Dostupná je rovněž na serveru Zero Hedge ze stejného dne.

Trump se vrací do Evropy, která ujela doprava

Nový durynský státní premiér Mario Voigt (vpravo) si potřásá rukou s Bjoernem Hoecke, regionálním lídrem strany Alternativa pro Německo (AfD) v Durynsku poté, kdy Voigt složil 12. prosince 2024 přísahu v durynském zemském parlamentu v Erfurtu ve východním Německu. Jens Schlueter/AFP prostřednictvím Getty Images

Vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění v mnoha zemích naznačují doprovodný posun u mladších generací, mnozí političtí analytici a anketáři se domnívají, že tento trend bude pokračovat i během druhého Trumpova prezidentství.

Progresivisté, centristé

Když Trump v lednu 2017 poprvé vstoupil do Bílého domu, evropskou politickou scénu ovládali centrističtí a progresivní vůdci.

Francii vedl prezident François Hollande, člen Socialistické strany; Kancléřka Angela Merkelová, vůdkyně středopravé Křesťanskodemokratické unie (CDU), sloužila své třetí funkční období v Německu; a švédský premiér Stefan Löfven, šéf sociálních demokratů, byli u moci od roku 2014.

Itálii vládla středolevá koalice vedená Paolem Gentilonim, členem sociálně demokratické Demokratická strana (Partito Democratico).

Španělsko řídil Mariano Rajoy, vůdce Lidové strany (Partido Popular, PP), středopravicové politické strany, nicméně Rajoye v roce 2018 po prohře ve hlasování o důvěře sesadil Pedro Sánchez, vůdce Španělské socialistické dělnické strany..

Postoje

Ačkoli postoje k imigraci byly obecně liberální, začaly se měnit.

ZprávaČesky Evropské unie z roku 2016 uvedla, že imigrace lidí ze zemí mimo EU vyvolala u zřetelné většiny Evropanů ve 24 členských státech „negativní pocit“.

O rok dříve, v roce 2015, proběhla evropská migrační krize, období výrazně zvýšeného pohybu uprchlíků a migrantů do Evropy, zejména z Blízkého východu.

Merkelová v roce 2015 přijala do Německa více než milion syrských uprchlíků.

Spojené království se svou konzervativní a liberálně demokratickou koaliční vládou pod vedením konzervativního premiéra Davida Camerona v té době tomuto trendu odporovalo a v roce 2015 odmítlo přijmout jakékoli další uprchlíky z Blízkého východu. Cameron také v roce 2016 vyhlásil referendum známé jako Brexit, které vedlo k odchodu Spojeného království z Evropské unie, kvůli kterému jako klíčová osobnost tábora Remain následně v roce 2016 rezignoval.

2025: Populisté a změna

O osm let později okno Overton Trumpovu dráhu změnilo. V Evropě najde jen málo známých centristů a socialistů, se kterými ve svém prvním prezidentském úřadu bojoval.

Minulý rok předpověděla Evropská rada pro zahraniční vztahy, že volby do Evropského parlamentu v roce 2024 zaznamenají v mnoha zemích velký posun doprava, ve kterém populistické pravicové strany hlasy a křesla v celé EU získávají, zatímco středolevé a zelené strany hlasy a mandáty ztrácejí.

Trend v západní Evropě také naznačoval, že tabu volit populistické, protiimigrační strany, se vytrácí.

Pod vedením vůdkyně pravicové strany Bratři Itálie a premiérky Giorgie Meloni zabránila Itálie přílivu migrantů překračujících Středozemní moře zavedením programu, který migranty přesměrovává do Albánie, zatímco jsou jejich žádosti o azyl zpracovávány. Program je první svého druhu provozovaný státem Evropské unie.

Meloni také pro zachování italského potravinového dědictví zakázala výrobu a používání laboratorně vyrobených potravin a kriminalizovala Italy, kteří si hledali náhradní matky v zahraničí.

Italská námořní loď Libra se 8. listopadu 2024 přibližuje k přístavu Shengjin v Albáni.i Vlasov Sulaj/AP Photo

Populistická Alternativa pro Německo (AfD) podporovaná Elonem Muskem, která loni v listopadu dosáhla v zemských volbách bezprecedentního průlomu, nyní v průzkumech jako druhá největší doufá, že v národních volbách příští měsíc získá ještě více.

Pravicová protiimigrační a euroskeptická Strana svobody v čele s Herbertem Kicklem loni v září vyhrála v Rakousku parlamentní volby se ziskem 28,8 procenta hlasů, čímž srazila konzervativní Rakouskou lidovou stranu kancléře Karla Nehammera na druhé místo. Kickl je aktuálně pověřen sestavením nové vlády.

Francouzské Národní shromáždění předčilo v evropských volbách loni v červnu očekávání a získalo 31,5 procenta odevzdaných hlasů, což přimělo centristického prezidenta Emmanuela Macrona k vypsání předčasných voleb, rozhodnutí, kterého litoval.

Ostřílený nizozemský politik Geert Wilders a jeho strana Svoboda v roce 2023 svá křesla v nizozemském parlamentu zdvojnásobili a v současnosti jsou součástí koalice. Wilders, pravicový populista široce známý pro své protiislámské názory, se zavázal „azylovou tsunami“ a imigraci do Nizozemska omezit.

Kvůli vlivu Švédských demokratů, největšího člena švédského pravicového bloku a nyní druhé největší strany v Riksdagu, zpřísnilo Švédsko radikálně svou kdysi liberální migrační politiku. Země během posledních dvou desetiletí přijala obrovské množství přistěhovalců, což podle vlády vedlo k paralelním společenstvím a násilí gangů.

Podle španělského volebního průzkumu 40dBČesky šlapou ve Španělsku pravicové strany Partido Popular, Vox a SALF na paty vládnoucí socialistické PSOE premiéra Pedra Sancheze.

V Rumunsku zaznamenala pravice také triumfy, i když krátkodobé. Rumunský nejvyšší soud anuloval první kolo prezidentských voleb v zemi, které vyhrál populista Calin Georgescu, který z velké části vedl kampaň na TikToku.

Úředníci EU vydali „příkaz k zadržení“ podle zákona o digitálních službách poté, kdy odtajněné dokumenty ukázaly, že Georgescu byl na TikToku podporován prostřednictvím řady koordinovaných účtů, algoritmů doporučení a placené propagace.

Vůdce reformního Spojeného království a poslanec Nigel Farage přijíždí na schůzi kampaně v Londýně 3. června 2024. Henry Nicholls/AFP prostřednictvím Getty Images

Spojené království s demokratickou socialistickou vládou pod labouristy současný trend opět odmítá. Nicméně bojovník za brexit a Trumpův spojenec Nigel Farage z pravicové Reform UK stojí v průzkumech vysoko. PrůzkumČesky YouGov ze 14. ledna ukázal, že pokud by se všeobecné volby konaly zítra, volilo by labouristy 26 procent britských voličů a 25 procent by volilo Reform UK.

V listopadovém projevuČesky britský premiér Keir Starmer obvinil předchozí konzervativní vlády, že provedly experiment s otevřenými hranicemi a umožnily rekordně vysokou migraci.

„Stalo se to záměrně, ne náhodou.“ Politika byla reformována záměrně s cílem liberalizovat přistěhovalectví. Brexit byl za tím účelem využit k proměně Británie v experimentální stát s otevřenými hranicemi,“ řekl Starmer.

‚Jako antiteze k našemu způsobu života‘

Frank Furedi, výkonný ředitel MCC Brusel a sociolog, řekl listu The Epoch Times, že voliči se k zavedenému řádu obracejí zády a ženou mainstreamové konzervativní a centristické levicové strany do defenzívy.

„A to vytvořilo prostor pro strany, aby v podstatě řekly ‚podívejte se, problém není jen v tom, že nás tyhle strany nezastupovaly, ale se dohodly prosazovat politiku, která je v rozporu s naším způsobem života‘,“ řekl. .

Furedi poznamenal, že populismus je na vzestupu v celé Evropě, dokonce i v Portugalsku, které jako jedna z mála zemí výraznému posunu pravice odolávalo. Dodal, že mnoho lidí nyní věří, že je čas přijmout nové politické alternativy.

Poukázal také na posun u mladších generacÍ, které se kdysi přikláněly k levici, a nyní se stále více přibližují pravicovým hnutím.

Podle volebního průzkumuČesky společnosti Infratest dimap vzrostla v červnu u osob mladších 25 let podpora německé AfD o 11 procentních bodů na 16 procent, což je více než dvojnásobek pětibodového nárůstu u širší populace.

Ve Francii získala podle průzkumu veřejného mínění Ipsos National Rally v červnu mezi 18–24letými 25procentní podíl hlasů,.

Furedi řekl, že to, co všechny tyto různé strany spojuje, je pocit, že „někdo nebo něco jim podtrhlo koberec pod nohy a jejich způsob života byl tak trochu zpochybněn“.

Furedi dodal, že se mnoho lidí cítí odcizených jazykem a politikou prosazovanou politickými elitami, politikou, které v nich často vyvolává pocit neúcty. Masovou migraci uvedl jako klíčový problém, který národní kulturní identity zpochybňuje.

„Velmi dlouhou dobu jste nemohli být patriotem nebo cítit silnou identitu se svým národem, vlajkou, protože bylo naznačováno, že to je nějak špatně a že je to xenofobní, zatímco lidé chtějí mít pocit, že jejich identita, jako Španělé nebo jako Němci nebo kdokoli jiný, za to stojí,“ řekl.

Při protestu proti smrti George Floyda před CNN Center v Atlantě 29. května 2020 drží muž nápis Black Lives Matter, zatímco za ním hoří policejní auto. Elijah Nouvelage/Getty Images

Anti-Woke

Profesor politologie na Buckinghamské univerzitě a ředitel Centra pro heterodoxní sociální vědy Eric Kaufmann řekl The Epoch Times, že postoje k „probuzeneckým“ politikám jsou klíčovými hnacími silami populistického hnutí.

Kaufmann nedávno napsal knihu „Taboo: How Making Race Sacred Produced a Cultural Revolution“ (Tabu: jak zbožštění rasy vyvolalo kulturní revoluci) a již dříve nazval „kulturní socialismus“ náboženskou formou probuzenectví a ideologie, která má přednost před svobodou projevu, právem, rovným zacházením a dalšími hodnotami osvícenství.

„Můj názor je, že populismus na pravici pochází ze stejných základních hybatelů jako populistický moment v letech 2014–2016, konkrétně z imigrace a z etnických změn,“ řekl Kaufmann.

„Ale anti-probuzenectví je neoddělitelným faktorem,“ dodal.

Řekl, že nevěří, že by data ukazovala, že pro většinu populistických voličů jsou významným faktorem klimatické cíle s nulovými emisemi, i když jsou důležité pro populistické elity.

„V reakci na populistický nárůst v letech 2014–2016 přišel narativ kulturní levice odmítající ‚rasismus‘, který přispěl ke kulturnímu šílenství Velkého probuzení v letech 2013/14–2022,“ řekl.

Řekl, že to vyvolalo „morální paniku“ Black Lives Matter v roce 2020 a excesy hnutí MeToo spolu s kulturou rušení a zaměřením na diverzitu, spravedlnost a začlenění (DEI).

Řekl, že „kulturní levice má v USA na kahánku, o něco méně v Evropě“.

„Ale směr cesty na obou místech (nezapomeňte na Kanadu) je proti probuzenectví a proti imigraci,“ řekl Kaufmann a dodal, že Trump najde v Evropě spojence, kteří budou s některými body jeho agendy souhlasit, zejména kolem imigrace.

„Nebudou ale kupovat jeho agendy ‚nápravy silou‘ nebo cla a hrozby anexí, takže hodně záleží na tom, jestli se Trumpova America First zaměří na vnitřní kulturní hrozby a Čínu, nebo jestli se stejně rozšíří do Evropy a Kanady. Pokud to druhé, vyvolá to nepřátelství a ztrátu globální podpory,“ řekl Kaufmann.

„Hodně záleží na tom, které myšlenky upřednostňujete: dobré kulturní nebo často špatné zahraničněpolitické,“ dodal.

K této zprávě přispěla agentura Reuters..

Owen Evans je britský novinář pokrývající širokou škálu národních příběhů se zvláštním zájmem o občanské svobody a svobodu projevu. Často zkoumá průsečíky sociálních problémů, kriminality a akademické sféry. Jeho příspěvky lze nalézt v předních publikacích včetně The Epoch Times, Daily Post, NTD Television NetworkČesky a dalších. Má účet na X (Twitteru)Česky.

Zpět na obsah

Komentář z Facebooku Jaroslava Štefce z 19. ledna publikoval server Nová republika pod titulkem Trumpova volba není pro Evropu žádná výhra, o svůj osud se musíme postarat sami … 21. ledna 2025

Trumpova volba není pro Evropu žádná výhra, o svůj osud se musíme postarat sami …

20. ledna 2025 zahájí Donald Trump, čtyřicátý sedmý prezident USA, své v pořadí už druhé období v roli pána Oválné pracovny na adrese 1600 Pennsylvania Avenue NW, Washington, D.C. Bude formovat osud (nejen) Ameriky již po šedesáté funkční období nepřetržité řady amerických prezidentů od roku 1789. Díky mezinárodní situaci a vzhledem k interním problémům USA rozhodně nebude patřit k obdobím nudným a nezajímavým. Návrat do funkce „přes jedno období“ se mu podařil jako teprve druhému v dlouhé řadě amerických prezidentů (prvním byl Grover Cleveland, v pořadí 22 a 24 prezident USA, podruhé zvolený v roce 1893).

Hodně lidí, kteří jeho inauguraci očekávají s nadějemi v nastartování pro ně pozitivních změn, bude zklamáno. Budou zklamáni jak ti, kteří očekávají od nové americké administrativy pozitivní změny v zahraniční politice USA, tak ti, kteří věří v rychlá řešení probíhajících konfliktů. Zklamáni budou pravděpodobně i lidé, kteří věří, že nástup Donalda Trumpa do prezidentského úřadu povede k pozitivním posunům na evropské (a tedy také české) politické, bezpečnostní a ekonomické scéně. Myslím, že můžeme očekávat pravý opak.

Pominu neoddiskutovatelný fakt, že Česká republika jak pro Ruskou federaci coby její úhlavní nepřítel, tak pro USA coby její úhlavní přítel (o Číně ani nemluvě) fakticky zmizela z politické mapy světa. Totální katastrofa české diplomacie, šéfované nejneschopnější figurkou v dějinách českých zemí, mající odvahu říkat si ministr zahraničí, v podobě ignorace dua světových vůdců Petra Pavla a Petra Fialy při výběru hostů na Trumpově inauguraci, bude ještě hodně dlouho bolet. Mlčení, nebo všemožné okecávání současné vládě (zatím stále ještě) věrných médií je více než výmluvné. Ale na druhou stranu – oba Petry to nemusí mrzet. Pozvánku nedostal ani největší žijící vojevůdce současnosti a jejich nejvěrnější spojenec, ukrajinský (ne)prezident Vladimír Zelenskij. Ač se o to údajně hodně snažil.

Bolet nás bude i zařazení ČR mezi země 2. kategorie, do nichž vláda USA zakázala vývoz čipů pro umělou inteligenci. Nic na tom nezmění ani víra a psí oddanost pánů Fialy, Lipavského, nebo Ženíška (což je „neviditelný“ ministr pro vědu, výzkum a inovace z TOP 09) Velkému bílému otci ve Washingtonu, ani fakt, že Fialova vláda nakupuje americké stíhačky a americké armádě dala ostudnou a ponižující smlouvou o vojenské spolupráci bez jakéhokoliv mandátu občanů plně k dispozici prakticky všechna vojenská zařízení na našem území. Dokonce se nad nimi vzdala i státní suverenity, čímž mimo jiné naplnila podstatu trestného činu „činnost pro cizí moc“, který sama vymyslela.

Trump už dlouho před svým zvolením „vysílal jasné signály“, že heslo „America first“, které mu přineslo přízeň voličů, myslí naprosto vážně. Stejně tak dal najevo, že se ani náhodou nehodlá při jeho naplňování řídit Chartou OSN, mezinárodními smlouvami včetně smlouvy o NATO, nebo (což je zvláště pikantní v souvislosti s Ukrajinou) zásadami nedotknutelnosti cizích území.

Je prakticky jisté, že prvními kroky Trumpovy administrativy budou kromě zásadní rekonstrukce státní správy i okamžité a tvrdé omezení imigrace, omezení genderových a LGBTQ+ agend a výdajů na ně, odmítnutí zelené agendy a také radikální změny ve velení americké armády. Stejně jako v prvním volebním období se Trump zaměří na zastavení poklesu ekonomiky USA a zvyšování zaměstnanosti. Musí také s plnou vážností čelit hrozbě, kterou pro dominanci USA znamená Čína a skupina BRICS. Peníze, které na to bude potřebovat, hodlá získat několika způsoby.

Především ukončí financování války na Ukrajině. Nám, Evropanům, dá jasně najevo, že peníze na tuto válku jsou od nynějška náš problém. A musíme si také zajistit a zaplatit vlastní bezpečnost. Mluví se v této souvislosti o čtyřech, dokonce i pěti procentech HDP, uložených velením NATO členským zemím jako povinné náklady na vyzbrojování (rozuměj „nákupy amerických zbraní“). S chutí tím podrazí Velkou Británii, která si už tři roky plní za americké peníze svůj staletí trvající vlhký sen zlikvidovat ruskou říši, a zároveň dále oslabí EU jako potenciálního konkurenta. Nám ostatně nic jiného než nakupovat u Američanů ani nezbude. Zlikvidované ocelářství a výroba výbušin, všudypřítomný GreenDeal, útěk velkých výrobců do USA a Asie …. Prodejem starších zbraní navíc Američané ušetří náklady na jejich likvidaci a získají prostředky na vývoj a nákup zbraní nových.

Samotná válka na Ukrajině proto určitě neskončí dvaadvacátého ledna, a nejspíš ani v průběhu příštích šesti měsíců. Trump to ostatně otevřeně řekl na tiskové konferenci, pořádané už počátkem ledna. Podle názoru dnes už prakticky jistého nového ministra zahraničí USA, Marca Rubia, problémem Ukrajiny není nedostatek peněz, ale v tom, že jí docházejí Ukrajinci. Rubio také řekl, že Rusko sice nemá šanci dobýt celou Ukrajinu, ale je také „nerealistické věřit“, že Ukrajina bude schopna vrátit okupovaná území. Prezident Ruské federace, Vladimír Putin, navíc nemá sebemenší důvod nechat si od Trumpa cokoliv diktovat. Zvláště když ruská armáda na Ukrajině jasně vítězí, konec kurského dobrodružství ukrajinské armády je na spadnutí a Západ vůči Rusku porušil snad všechny sliby a smlouvy, které s ním v posledních pětatřiceti letech uzavřel.

Druhý způsob získávání peněz a podpory růstu americké ekonomiky bude podstatně efektivnější, i když zamotá hlavy všem obdivovatelům USA jako vrcholu svobody a demokracie. Způsobí také nejspíš velké bolení hlavy redaktorům a komentátorům mainstreamových médií po celém světě. Amerika vyrostla na válkách a expanzi, a Trump se nijak netají úmyslem v tom pokračovat. Jeho pozornost, stejně jako pozornost všech amerických korporací a finančních skupin, se začala upírat na ideu získání nových „panenských území“. Dánsko po počátečním odporu ostatně už začalo chystat „osamostatnění Grónska“ a zdá se, že ani Kanada nebude mít velké výhrady k tomu, stát se jednapadesátou hvězdičkou na americké vlajce.

Mediální bláboly, že USA potřebují Grónsko k obraně proti ruské rozpínavosti, svědčí pouze o slaboduchosti příslušných komentátorů. Hlavním důvodem amerického zájmu je ekonomika. Nevyužité (a pod Dánskem, jehož ekonomická i vojenská síla se blíží nule, také nevyužitelné) zásoby ropy a zemního plynu, známá i neznámá ložiska rud vzácných prvků a přístup k dalším oblastem pevninského šelfu kolem Grónska, stejně jako neobydlené oblasti Kanady, volající po investicích do jejich rozvoje, se mají stát mazivem růstu americké ekonomiky pro příštích minimálně padesát let.

A Panamský průplav? USA potřebují kontrolovat jednu z nejdůležitějších lodních tras, které hrozí tiché převzetí čínskými společnostmi. Opakování operace Just Cause z prosince 1989 nic nebrání, stejně jako nic nebrání revokaci smlouvy Torrijos – Carter a opětovné změně statutu Panamského kanálu. Z neutrálního území pod panamskou správou zpět na výsostné území USA, jak tomu bylo až do roku 1979. Do centra pozornosti Trumpa se dostává i Venezuela – vhodně zorganizovaná barevná revoluce by zasadila výrazný politický a ekonomický úder jak Číně a Rusku, tak Kubě a jihoamerickým podporovatelům prezidenta Madura, i celé skupině BRICS.

Je vidět, že Trump to myslí s obnovou pohasínající slávy USA a dolaru zcela vážně. A ví, co chce. Evropa, umírající ekonomicky i politicky, bude už jen platit. Odříznuta od levného plynu a ropy z Ruska, stane se kolonií ovládanou americkými korporacemi, zcela závislou na libovůli majitelů příslušných kohoutů, proslulých pohrdáním mezinárodními smlouvami v případě, že není „po jejich“. Pokud se nedokáže emancipovat a znova postavit na vlastní nohy. Pod vedením současné korupcí prolezlé a sebestředné administrativy EU a politických figurek v čele většiny evropských zemí to není možné. Cesta existuje, ale začít musíme u sebe. Ruce, které to mohou zařídit, nejsou boží, ale jen a pouze naše. První příležitost budeme mít už tento podzim. Jde jen o to, jít k volbám a volit lidi, kteří to s naší zemí myslí vážně. A také vědí, co chtějí, a umí toho dosáhnout. Držme si palce..

plk. v.v. Ing. Jaroslav Štefec CSc (*1956) je vojenský a zbrojní analytik, konzultant, vysokoškolský učitel a absolvent Vojenské akademie v Brně. Působil na různých armádních pozicích. Na ministerstvu obrany za ministrů Vetchého a Saši Vondry měl mimo jiné za úkol rozkrýt korupční síť spojenou s veřejným zakázkami. Je předsedou hnutí BOS, byl členem rady národních ředitelů pro vyzbrojování při NATO a jako držitel prověrky na úrovni přísně tajné byl dle svých slov i potenciálním nositelem jaderných tajemství. Své analýzy publikuje na řadě serverů jako Nová Republika, První zprávy, Protiproud a na svém Facebooku.

Zpět na obsah