1. Wilhelm Langthaler: Trump: krok zpět anebo světová válka
2. Sergej Savčuk: Přijde Trump, zničí Evropu
3. Michael Semín, Petr Drulák, Erik Best: Trialog o zvolení Trumpa – Co to znamená pro USA a svět?

Komentář Wilhelma Langthalera TITLE vyšel na serveru Selbstbestimmtes Österreich 11. prosince 2024

Trump: krok zpět anebo světová válka

Konflikt o „dohodu“ s Ruskem, o svého pána se třesoucí váleční štváči EU a otázka Ruska při sestavování rakouské vlády.

Americké prezidentské volby znamenají v první řadě masivní porážku tradičního amerického establishmentu. Postižená je nejen Demokratická strana a bipartijní neoconi, ale i staří republikáni (GOP), kteří se museli Trumpovi podřídit. Centrální mocenský aparát, známý také jako hluboký stát, byl potrestán.

Naprosto důležitý bod sporu: válka vedená USA proti Rusku! (Možná nehraje v mediálním cirkusu první housle, ale otázka je pro vládnoucí skupiny vždy ústřední.) Trump opakovaně a soustavně oznamoval, že ji chce ukončit. To je nehorázné vyhlášení války. Protože to nejen naznačuje ochotu dosáhnout s Kremlem kompromisu, který by snížil globální dominanci USA, ale také, že za válku nemůže Rusko, ale samotné USA s exkluzivním mocenským nárokem. Jak jinak by mohl Trump s Putinem uzavřít do 24 hodin mír prostřednictvím „dohody“?

Zde je prohlášení, které je pro amerického prezidenta neobvyklé:

Nikdy jsme nebyli blíže třetí světové válce než dnes za Joe Bidena. Globální konflikt mezi jaderně vyzbrojenými mocnostmi by znamenal smrt a zničení v měřítku, jaké v historii lidstva nemá obdoby. Byl by to jaderný armagedon. NIC není důležitější než se té noční můře vyhnout. Vyhneme se tomu. Ale potřebujeme nové vedení.

 

Každý den, kdy tato zástupná bitva na Ukrajině pokračuje, riskujeme globální válku. Musí nám být naprosto jasné, že naším cílem je OKAMŽITĚ úplné zastavení nepřátelství. Veškerá střelba musí skončit. Toto je ústřední úkol. Potřebujeme MÍR bez prodlení.

 

Kromě toho musí existovat také naprosté odhodlání rozložit celý globalistický neokonzervativní establishment, který nás neustále zatahuje do nekonečných válek, předstírá, že bojujeme za svobodu a demokracii v zahraničí, zatímco z nás dělají zemi třetího světa a diktaturu třetího světa přímo tady doma. Ministerstvo zahraničí, obranná byrokracie, zpravodajské služby a všechny ostatní musí být kompletně přepracovány a přeorganizovány, aby mohly vyházet Deep Staters a postavit Ameriku na první místo. Musíme postavit Ameriku na první místo.

 

Konečně musíme dokončit proces, který jsme započali za mé administrativy, spočívající v zásadním přehodnocení účelu a poslání NATO. Náš zahraničněpolitický establishment se neustále snaží zatáhnout svět do konfliktu s jaderně vyzbrojeným Ruskem na základě lži, že Rusko pro nás představuje největší hrozbu. Ale největší hrozbou pro západní civilizaci dnes není Rusko. Jsme to pravděpodobně, více než cokoli jiného, my sami a někteří z těch hrozných, USA nenávidící lidi, kteří nás zastupují. Je to zrušení našich státních hranic. Je to neschopnost hlídat naše vlastní města. Je to destrukce právního státu zevnitř. Je to kolaps nukleární rodiny a porodnosti, jako by na ně už nikdo nevěřil. Jsou to marxisté, kteří by nás chtěl udělat bezbožným národem uctívajícím rasu, pohlaví a životní prostředí. A je to globalistická třída, která nás učinila zcela závislými na Číně a dalších cizích zemích, které nás v podstatě nenávidí.

https://www.nairaland.com/7481160/russia-ukraine-war-world-news-weapons/2746Česky

https://x.com/i/broadcasts/1jMJgBqkmlbGL

Mocnosti, které byly dosud u moci, se však tak snadno nevzdávají. Biden & Co se všemožně snaží ve válce nejen pokračovat, ale také ji eskalovat. Dali povolení provádět útoky hluboko na ruské území raketami ATACMS – pro které přebírají zaměřování samy USA. Použití těchto zbraní znamená přiznání přímé účasti ve válce proti Rusku. Rusko reagovalo vypuštěním nové hypersonické střely Orešnik, která může být vybavena i jadernými hlavicemi. Kreml také snížil politické prahy pro použití jaderných zbraní. USA a NATO ze své strany podpořily eskalaci demonstrativní ochotou použít jaderné zbraně, připravit se na válku a vyhlásit jadernou válku za vítěznou.

Trumpova prohlášení vrážejí do mocenské struktury USA klín. Pole možností se rozšiřuje. Vzniká konflikt mezi těmi, kdo jsou u moci. Zdaleka není jasné, jak vážně to Trump myslí a kdo bude mít navrch. Výsledek tohoto přelomového konfliktu závisí na mnoha vnitřních i vnějších faktorech. A roli hraje i faktor času. Nikdo by tedy neměl očekávat, že válka rychle skončí.

Rusko získalo na bojišti převahu

V druhém kole ukrajinské války boduje Rusko. Západ již nemůže postup ruských vojsk na Donbasu zastavit. Ukrajina je vypotřebovaná, opotřebovaná, doslova vykrvácená. Všechno chybí, hlavně vojáci, kteří by byli ochotní zemřít.

(V prvním kole bodovala Ukrajina, jejíž nacionalistická masová mobilizace zvrátila ruskou kalkulaci šoku následovaného palácovým převratem poté, když Západ  mocenskou změnu odmítl a rozhodl se pro válku. Fenomén jsme popisovali jako „imperialistickou lidovou válku“. I přes moskevskou anti-leninskou politickou rétoriku se banderismus dokázal stát vůdcem ukrajinského národa.)

Zástupná válka proti Rusku je ztracená. Změna režimu se nezdařila. USA zbývají pouze dvě hlavní možnosti:

1. Dosáhnout kompromisu, který je pro Washington každopádně horší než ruské požadavky z roku 2021. Kromě ztráty Krymu a Donbasu musí Ukrajina zůstat mimo přímou sféru vlivu USA/NATO. To ale také znamená, že USA musí uznat Rusko jako suverénní mocnost s vlastními bezpečnostními zájmy, což kvalitativně omezuje jejich nárok na výlučnou vládu a bude mít globální důsledky. Byl by to krok k multipolárnímu světovému řádu.
2. Nebo Západ eskaluje zásahem vlastních (pozemních) vojsk. Nelze to však omezit na Ukrajinu, vyžadovalo by to ničivý úder proti Rusku. Jak víme z mnoha předchozích amerických válek, ruské válečné letectvo by pravděpodobně byla zaměřeno jako první. Ale Rusko není Irák. A to nejen kvůli jeho jaderným zbraním. Eskalace v jadernou válku je více než možná.

I z pohledu amerického imperialismu se kompromisní varianta musí jevit jako rozumnější, stejně jako se realistická škola zahraniční politiky USA už léta staví proti neokonům. USA nejsou připraveny ani schopny vést velkou konvenční válku proti Rusku, zvláště když lze předpokládat, že obranné kapacity Ruska daleko převyšují jeho útočné. Posílat napřed EU bude fungovat ještě méně. I když Brusel pro válku hoří, lidé v žádném případě, zvláště ne, když jde o masové umírání. K tomu by bylo nutné urychlit a vynutit autoritářskou transformaci směrem k válečnému režimu. Jaderná varianta hraje v projekci moci velmi důležitou roli, ale americká armáda si není zcela jistá svým protiraketovým ochranným štítem, který jí má umožnit první úder. Byla by to hra vabank.

Navíc by „dohoda“ s Ruskem byla nejlepším způsobem, jak oslabit BRICS nebo do něho dokonce vrazit klín. V Rusku existuje silná kapitalistická třída, která tlačí na vyrovnání se Západem s nadějí na reintegraci. I když je to v širokém smyslu nereálné, Trump to do jisté míry stále vidí jako možnost. Realistická škola vidí usmíření s Ruskem jako předpoklad pro udržení Číny v podřízenosti. Ve všech táborech ve Washingtonu panuje shoda, že konečným cílem impéria, jeho sine qua non, je potlačení Číny. To vyžaduje globální koalici pod vedením USA.

Kromě hlubokého strategického nepřátelství vůči nastupující Číně panuje ve Washingtonu také shoda o loajalitě Nibelungů vůči koloniálnímu státu Izrael. Je prostě chápán jako rozšíření USA, jako forma federální vlády. Výběrem svého vládního týmu dal Trump jasně najevo, že chce po Bidenovi nastoupit jako nejvyšší muž genocidy.

Existuje také vnitřní logika impéria. Když ukáže slabost, začne se impérium rozpadat. Proto si, na rozdíl od realistických úvah, musí svůj výlučný nárok na moc držet bez ohledu na cenu – dokonce i za cenu pozdějšího pádu.

Trumpismus

Ve sporu amerických elit o vztah k Rusku hraje samozřejmě důležitou roli i samotná situace v USA. Vedoucí světová velmoc je hluboce rozpolcená. Je za tím také sociální nerovnost, která nemá samostatný politický projev, ale projevuje se převážně konfliktem uvnitř elit. S ohledem na Trampova mimořádná prohlášení o ústupcích Rusku by se nikdo neměl nechat mýlit a vidět Trumpa jako antiimperialistu nebo pokrokáře. Americký imperialismus bude i pod Trumpem nadále existovat a způsobovat zmatek. Fenomén Trump ale v USA signalizuje hluboké vnitřní změny. Významná část bílých středních tříd upadla a ztratila dříve organickou, automatickou důvěru v bipartijní (a přesto jednotný) systém. Americký sen už dávno ztratil jakýkoli reálný základ i svůj ideologický lesk. Zejména konzervativní části středních tříd a také dělnická třída (nižší třídy se stejně nepočítají, nanejvýš jako voliči) už nechtějí za globální dominanci USA platit citelnou cenu. „Proč utápíme stovky miliard na Ukrajině, když sami nemáme dost?“

Trump má schopnost tento inherentně progresivní postoj americkým patriotismem odchytit. S heslem „Udělejte Ameriku znovu skvělou“ je tato touha po méně imperialismu smířená s americkou arogancí nadřazenosti, s reakční, individualistickou ideologií čistého a svobodného kapitalismu a s klasickým topoi bílého rasismu.

Je to skutečná kulturní válka, která v USA vypukla a šíří se z epicentra do celého západního světa. Trump útočí na levicově-liberální cukrově růžovou globalizaci Hillary Clinton, Obamy a spol. Staví se proti jejich stále více autoritářským pokusům upevnit svou specifickou ideologii vládnutí. Jeho partner Musk se dokonce vykresluje jako obránce svobody projevu a má do (malé) míry pravdu. Jde o konzervativní kulturní povstání, které má ideologicky neméně autoritářské rysy a jeví se dokonce jako otevřeně šovinistické a sociálně darwinistické, ale může také uchytit a spoutat demokratický moment proti dominantním levicově-liberálním elitám. (Příkladem toho je nominace Roberta F. Kennedyho Jr. na ministra zdravotnictví a sociálních služeb.)

A třetím momentem odklonu od předchozího mainstreamu jsou útoky na globální režim volného obchodu. To byl výraz téměř neomezené vojenské, politické, ekonomické, technické a kulturní dominance USA po roce 1990. A volný obchod v podstatě hraje pro silnějšího, tedy pro USA. Trump na tuto vlajkovou loď ekonomického liberalismu útočí. Slibuje reindustrializaci a vytváření pracovních míst prostřednictvím cel – což je vlastně nástroj používaný periferními zeměmi k jejich ochraně. Pokud by to na rozdíl od svého prvního funkčního období dělal ve výrazné míře, zasáhlo by to globalizaci, zpochybněnou už válkou s Ruskem a obchodními restrikcemi vůči Číně, do morku kostí. Dílčí ekonomická válka, kterou USA a jejich spojenci už vedou, by se mohla zobecnit. Na druhou stranu to nabízí střednědobé možnosti rozvoje pro periferní země a vyšší mzdové sazby v centrálních zemích – ale samozřejmě ne samo o sobě, o to musíme bojovat.

Do jaké míry mohou tyto momenty pokračovat dovnitř aparátu anebo zda Trump zůstane z velké části nástrojem tradičního státního aparátu, jak se mu to povedlo poprvé, není ještě samozřejmé. Mnoho schůzek naznačuje kontinuitu, některé méně. Ale problém vyvažování elitárních zájmů a antielitární rétoriky je oboustranný. Trump potřebuje spojence ve starých elitách, ale ty potřebují Trumpa také. Protože jejich předchozí převodové řemeny na rozhodující části středních tříd zkřehly. Potřebují od Trumpa legitimitu, protože ztratily hegemonii.

Uprostřed všech změn a vnitřních konfliktů zůstává jasná jedna věc: americká agrese proti Palestincům a na Blízký východ vcelku pokračuje. To platí i pro Latinskou Ameriku, Afriku a Asii. Ale spodní proud hlasování demokratů je stále izolacionistický a americký intervencionismus tlumí. I když Trump přísahal Izraeli 100% loajalitu prostřednictvím svého spojení s křesťanským sionismem a nominoval odpovídající zastánce tvrdé linie, na Blízkém východě se ve společnosti utváří silná nálada pro změnu kurzu, i když se zpočátku odehrává mimo sféru vlivu trumpismu. Pokud bude síla neoconů zpochybněna, mohly by se hráze protrhnout, zvláště pokud uzrají mezinárodní podmínky. Mohlo by to jít i směrem k realistické změně velikosti Impéria. Neměli bychom očekávat přímku, ale spíše klikaté a nečekané rekombinace. Přicházejí velké konfrontace a boje. Když je imperialistické centrum rozdělené, vždy existují příležitosti pro antiimperialistické síly.

Fňukání EU

V posledních letech se Washington zcela zapřísahal k válce proti Rusku. Každá institucionální opozice byla potlačena až k národnímu sebepoškozování – znakem toho je vyhození německo-ruského ropovodu Nordstream pod záštitou USA.

Ale teď může u velkého bratra na druhé straně Atlantiku náhle dojít ke změně nebo alespoň moderování kurzu. Panika na Titaniku, co dělat teď? Může EU pokračovat ve válce proti Rusku sama? Někteří narkomani z Bruselu o tom sní. Ale většina lidí chápe, že to jsou sny. Transatlanticismus bez zvoleného monarchy USA je jako fantomová bolest po amputaci. „Dobrá Amerika“, která, alespoň v projekci EU, existovala ještě za Bushe a Trumpa I. a v jejíž vzkříšení se dalo doufat, byla Bidenem a Trumpem zredukována na trosky. Už se nevrátí.

Čím více Rusko postoupí a Trump to nakonec smluvně uzná ve formě dohody, tím více se bude EU třepit a třepit. Orbán v Maďarsku a Fico na Slovensku už prosazují změnu kurzu z vládní lavice. V mnoha zemích se síly, které chtějí mír prostřednictvím kompromisu s Ruskem, těší různému volebnímu úspěchu.

Po rozpadu semaforové koalice se všichni dívají do středu EU, do Německa. Kolik získá AFD, vyjadřující tento sentiment po skončení sebezničující války? Stane se snad nejsilnější stranou? Elity ve svém zoufalství dokonce uvažují o jejím zákazu, což jí k dalšímu vzestupu jen pomůže. V Rumunsku volby úplně zrušili, protože nedopadly podle představ.

Jisté je, že v EU se transatlantický liberalismus (zabarvený pravicově, ale především levicově) řítí do hluboké politické propasti.

Část pravice se veze s Trumpovou rolí a jeho směřováním ke kompromisu, korektuře pryč od válečnictví proti Rusku. Dříve to byla jen prázdná slova, ale s případným krytím z Ameriky by se to mohlo stát realitou. To může v EU vést k nejvážnějším otřesům, včetně rozdělení nebo dokonce rozpuštění.

Tento nečekaný zvrat událostí na straně pravice je možný, protože Rusko již nepředstavuje mezinárodní dělnickou třídu, ale spíše kapitalistickou mocnost, která si dokonce pohrává s kulturně konzervativními pozicemi (které často představují pouze povrch). Zřejmý další důvod: levicový liberalismus svůj osud zcela svázal s osudem západního imperialismu.

Méně zřejmé je, že ruský odpor vůči podřízenosti USA a globálnímu kapitalismu samozřejmě také vychází z pozůstatků sovětské tradice a je založen na pracovní síle, která všechny své úspěchy nezahodila. (Ze strachu z toho USA dokonce učinily sebeobětování na Jelcinův způsob podmínkou integrace do svého globálního systému.) Tato komplikovaná a oscilující rovnováha s mocnou ruskou kapitalistickou třídou se na druhé straně projevuje v bonapartistickém režimu sjednocujícímu silný národní stát. A samozřejmě nabízí jakékoli oslabení impéria USA a zastánců globálního kapitalismu prostor a příležitosti pro antiimperialistické, demokratické a sociálně progresivní síly. Ruský odboj proti USA a Západu má tedy antiimperialistický charakter, který sice není automaticky demokratický či dokonce společensky pokrokový, ale takové směry a vývoj upřednostňuje.

Ironie historie: sevření EU (s NATO v patách) všech zemí východní Evropy až po Kavkaz s cílem vymanit je z vlivu Ruska by se nyní mohlo obráit. Rusko se ubránilo vojensky. Poprvé v roce 2008 při krátké vojenské intervenci v Gruzii. A nyní v mnohem větším měřítku od roku 2022. Samozřejmě, že mnoho z těchto národů a vlád (což často není totéž, většina národů je rozdělená také třídně mezi dva póly) má tendenci znovu se orientovat na Rusko nebo se alespoň snaží přijmout houpačkový vývoj, jako je tomu již dnes v Srbsku. A tím spíše, čím větší bude ruský úspěch na bojišti.

Budoucí vláda FPÖ

Co to znamená pro Rakousko? FPÖ podporuje neoliberální režim již více než 30 let. Plebejcům poskytla vítaný ventil v šovinismu vůči „cizincům“ obecně a v posledních letech zejména vůči muslimům. Už dvakrát nasměrovala nespokojenost zpět proti elitě a prodala se jako stupačka pro ÖVP. Plebejci se naopak nechali umlčet jako ovce i proto, že jim zleva žádná nabídka nepřišla. (Samozřejmě také proto, že zůstali pasivní.)

Je proto důležité číst aktuální vzestup FPÖ opět v této perspektivě.

Proč byla ale FPÖ ze sestavování vlády vyloučená? ÖVP to řekla velmi jasně: kvůli obraně neutrality a odmítnutí účasti na válečném štvaní proti Rusku.

V důsledku toho vládcům nezbude nic jiného, než nesčetně nové vydání opotřebované velké koalice, tentokrát včetně ultraliberálních a ultraválečnických Neos. Válečné štvanice, sociální a demokratická demontáž a to vše uprostřed hospodářské krize rychle způsobí, že tato výkonná moc bude vypadat zastarale. Z hlediska parlamentu a médií je jedinou opozicí FPÖ, která se samozřejmě bude věnovat i sociálním otázkám. (Viz nemocnice ve Štýrsku.) Několikrát dokázala, že to dokáže, aniž by byla přísně potrestána za podvod. SPÖ na vodítku ÖVP a Neos je poslána do volného pádu. Dříve nebo později ztratí toto tradiční uspořádání tolik ze své podstaty, že bude nutné připustit k moci FPÖ.

Pokud nebudou existovat alternativy, budou elity doufat v integrační efekt. Ale vzhledem k sociální krizi a Trumpovi jako prezidentovi USA v pozadí je dost možné, že se Kickl nenechá prodat tak jako Haider a Strache. Nelze vyloučit, že ukáže páteř, přidá se k Trumpovu kurzu (pokud se potvrdí) a v orbánovské odlehčené variantě bude hledat kompromis s Ruskem. Najde pro to výraznou podporu jak mezi lidmi, tak mezi elitami (byť malou menšinou), tím spíše, že starý kurz evidentně selhal a poškozuje národ napříč všemi vrstvami. Ostré konflikty a hádky jsou nevyhnutelné. Samotný vážný pokus o takovou změnu kurzu by postavil rakouský politický systém včetně stranického prostředí na hlavu. Především by to rozervalo samotnou FPÖ.

Bez demokratické a sociální síly nezávislé na kapitalistických elitách není taková změna kurzu směrem k míru a neutralitě kvůli USA, NATO a EU možná. Musíme spojit síly, abychom zabránili (jaderné) světové válce a uzavřeli mír s Ruskem v antifašistické tradici. To vyžaduje co nejširší lidovou frontu. A samozřejmě musíme přispět k tomu, abychom konečně ukončili izraelskou genocidu na palestinském lidu. Toho všeho lze dosáhnout pouze ostrým rozchodem s transatlantickými kapitalistickými elitami, což bez široké mobilizace většiny lidí nebude možné.

Wilhelm Langthaler (*1969) je rakouský mírový aktivista. Studoval filozofii a elektrotechniku, od 80. let se angažuje za strukturálně spravedlivý světový řád. Vedl demonstrace proti válce v Jugoslávii 1999, proti irácké válce 2003 a byl aktivní v Mírové iniciativě pro Sýrii. Je centrální osobností při pořádání protiimperialistických a propalestinských demonstrací a činný v organizaci Selbstbestimmtes ÖsterreichČesky, pro kterou pravidelně píše. Je autorem knihy Befreiung WeltweitČesky (Osvobození světa, 2010) a  spoluautorem knihy Europa zerbricht am EuroČesky (Evropa ztroskotá na Euru, 2016).

Zpět na obsah

Analýza Sergeje Savčuka Трамп придет — Европу убьет vyšla na serveru Ria Novosti 12. prosince 2024

Přijde Trump, zničí Evropu

Do inaugurace Donalda Trumpa zbývá ještě více než měsíc, ale celý západní svět s obavami očekává jeho legitimizaci jako vůdce Spojených států. Politico ve svých nejnovějších vydáních sleduje obecnou myšlenku, že Trumpův návrat k pákám americké moci bude obdobím vážné zkoušky, především pro Evropskou unii. Protože publikace si je jistá, že 45. a nyní 47. prezident Spojených států chce, aby EU přestala jako jeden celek existovat.

Tento příběh může být pro lidi žijící v matrixu s Ruskem uprostřed překvapením, ale obavy evropského establishmentu mají v nedávné historii velmi reálné opodstatnění.

Politico shromáždilo celý výběr Trumpových rozhodnutí a praktických kroků za jeho předchozí vlády, které nelze nazvat přátelskými ke Starému světu. Začíná vlnami ochranných cel na řadu evropského zboží, aby v Bruselu prosadil ekonomické ústupky prospěšné výhradně pro americkou ekonomiku. A válka korporací – americký „Boeing“ versus evropský „Airbus“. Poté Trump, lobbující za jednoho z největších průmyslových gigantů v zemi, zakázal dovoz vína, sýrů a řady dalších produktů letadly konkurence, i když byly podávány jako jídla za letu. Boeing utrpěl porážku v právních bitvách na polích WTO, protože organizace kvalifikovala jeho konkurenční praktiky jako neférové ​​a zahraniční politiku USA jako protekcionistickou. Ale Trump se zasekl a prohlásil, že Washington rozhodnutí neuzná a přinutil současný panel soudců v odvolacím výboru WTO k rezignovaci. Spojené státy od té doby 49krát zablokovaly jmenování nových soudců, čímž výkon rozhodnutí zmařily.

Nově zvolenému prezidentovi také připomnělo vynucené odmítání uzavírat dlouhodobé kontrakty na dodávky ruského plynu ve prospěch mnohem dražšího LNG z břehů Louisiany. Článek doprovázel nedávný projev šéfa korporace SEFE (Securing Energy for Europe GmbH), sídlící v Berlíně ale působící ve více než 40 zemích Evropy, Asie a Severní Ameriky. Egbert Lege přímo řekl, že Evropa je plynem zásobovaná, ale jeho cena je taková, že ztrácí své konkurenční výhody na světových trzích. Ve skutečnosti je již ztratila a plní kapsy amerických plynařů, zatímco uvnitř samotných USA jsou energetické zdroje někdy dvakrát až třikrát levnější.

Zapomenuto není ani na první obchodní válku s Čínou, kterou iniciovala Trumpova administrativa a rozkazem do ní zatáhla téměř všechny své spojence. Výsledky dvouletého nerozhodného stavu jsou vysoce kontroverzní, ačkoli Trump v té době vyhlásil bezpodmínečné vítězství. Avšak země, které se připojily, aby mu pomohly, utrpěly skutečné ztráty. V reakci na zavedení omezení dovozu čínského zboží, především elektroniky od korporací Huawei a ZTE, zakázal Peking na šest měsíců dovoz australského uhlí, čímž ekonomiku země prakticky ochromil. Do problémů se tehdy dostala i Čína, která v reakci na nepřátelské kroky své klíčové produkty zdražila a zároveň zvýšila cla na dovážené evropské zboží, včetně strojírenských výrobků.

Článek Politico cituje názor Fabrice Potiera, bývalého ředitele pro plánování politiky úřadu generálního tajemníka NATO. Současný vztah mezi USA a EU popsal jako „velký rozchod“, přičemž se tato globální mocenská centra stále více a více rozcházejí z politického, ideologického a ekonomického hlediska. Obviňuje Trumpa a jeho program amerického izolacionismu se současným ultimátním protekcionismem vůči spojencům. Mimochodem, Potier, jako bývalý představitel NATO nemalého kalibru, je také přesvědčen, že Trump zablokuje i formální cesty k integraci Ukrajiny do aliance, čímž Kyjev přinutí k nepříznivým jednáním s Moskvou.

V Evropě ve všem výše uvedeném vidí jasnou posloupnost zaměřenou na oslabení a možná i záměrné rozbití Evropské unie. To jsou slova bývalého velvyslance USA při EU Anthonyho Gardnera. Diplomat se domnívá, že Trumpovi a jeho „trumponomice“ mnohem více vyhovuje nikoli sjednocená Evropa, ale rozptýlení jednotlivých států, s každým z nich je možné uzavírat cílené obchodní dohody založené na výhodách pro americké firmy a osobních sympatiích samotného prezidenta.

Takovou kontinentální sekyrkou je nazývám Viktor Orbán.

Maďarský vůdce se před šesti měsíci zúčastnil konference Republikánské strany a následně osobně prokázal svůj neochvějný závazek vůči Trumpovi. Tento týden se Orban setkal s Trumpem v jeho soukromé rezidenci, druhý den zavolal Vladimiru Putinovi a den poté navštívil Ankaru. Maďarský premiér funguje jako raketoplán, který spojuje největší světová centra moci určující budoucí obrysy mapy světa. Alespoň na Blízkém východě a ve východní Evropě. Připomeňme, že v červenci podnikl ten samý neklidný Orbán bezprecedentní cestu Kyjev-Moskva-Peking-Washington a v poslední chvíli byl jeho hlavním partnerem také Trump.

Obecně je „případ Orbán“ pro budoucnost Evropy nesmírně důležitý a všichni bez výjimky to chápou.

Maďarsko v posledních letech provádí vrtošivou politiku a hledá pro sebe bezprecedentní preference. Posuďte sami. V rozporu s usnesením Evropské komise probíhají přípravy na výstavbu dvou energetických bloků v JE Paks. Maďarsko získalo jedinečné právo dovážet ruské uhlovodíky mimo současná omezení. Není to tak dávno, co Budapešť předložila nový požadavek na oficiální povolení spolupráce s Gazprombank, konkrétně na transakce v rublech v energetických obchodech. Maďarsko blokuje jakékoli evropské integrační iniciativy Ukrajiny a včera oficiálně oznámilo Evropské komisi, že zablokuje i všechny sankce proti Gruzii.

A to i přesto, že Maďarsko je jednou z nejslabších ekonomik v Evropě, tradičně odkázánou na finanční dotace z Bruselu.

Je docela možné, že jsme svědky historického obratu rolí. Není žádným tajemstvím, že hlavním tahounem amerických zájmů v rámci EU bylo v posledních letech Polsko. Ale Varšava nekazila Trumpa komplimenty ani v jeho prvním funkčním období a v posledních volbách otevřeně podporovala demokraty a vůči republikánovi nemlčela. Europoslanec Dominik Tarczynski poslal Trumpovi po jeho vítězství celou sbírku všech urážek, které si dovolili například Radoslaw Sikorski a Donald Tusk.

Na Západě je Trump považován za pomstychtivého člověka. V tomto ohledu není vyloučeno, že se Maďarsko stane hlavním integrátorem americké politiky a zájmů na kontinentu a vzhledem k tomu, že obecnou linii evropské politiky sabotuje, je možné, že Evropská unie skutečně půjde cestou rozpadu. Mimochodem, na Západě již vyšlo na toto téma několik vědeckých prací a období fragmentace je prý 2025-2027.

Zpět na obsah

Rozhovor Petra Druláka, Michala Semína a Erika Besta TRIALOG O ZVOLENÍ TRUMPA – Co to znamená pro USA a svět? publikoval YouTube kanál Spolek Svatopluk 14. prosince 2024

Trialog o zvolení Trumpa – Co to znamená pro USA a svět?

• 00:00: Semín – úvod: přichází s Trumpem změna?
• 02:59: Best – rezistence proti Trumpovi? Zničí Trump hluboký stát?
• 05:20: Drulák – reakce hlubokého státu, volba Trumpa jednoznačná
• 08:43: Best – 13. července, atentát na Trumpa, znamená milník
• 12:20: Semín – hluboký stát není monolit. Týmy pro vnitřní a zahraniční politiku.
• 15:03: Semín – Robert F. Kennedy Jr. – team kritický ke covidové politice
• 16:45: Drulák – paralela k Pražskému jaru: zahraniční politika na ochranu vnitřní reformy
• 17:35: Drulák – Kennedy proti farmaceutiské lobby
• 19:12: Best – Kennedy a Trump
• 23:29: Semín – Trumpův zahraniční tým, zastavit války?
• 25:59: Drulák – vyhranění pro Izrael, Evropa: rozvolnění NATO?
• 29:34: Drulák – J. D. Vance
• 31:03: Best – Co znamení pro nás? Ukrajina, Izrael, USA, Rusko, Evropa

prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. (*1972) je zakladatel spolku Svatopluk, je profesorem mezinárodních vztahů na Katedře politologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Působil jako velvyslanec České republiky ve Francii, náměstek ministra zahraničí a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem desítek odborných článků, několika učebnic a monografií včetně prvních českých učebnic analýzy zahraniční politiky, teorie mezinárodních vztahů a metodologie politologického výzkum. V roce 2022 vydává monografii Podvojný svět (Academia) a editovanou knihu Svrchovanost zprava i zleva. Věnuje se politické publicistice zejména v MF Dnes a v internetovém časopise !Argument.

Mgr. Michal Semín (*1967) je český novinář, komentátor, překladatel, spisovatel a průkopník domácího vyučování dětí. Je vydavatelem časopisu Te Deum a publicistou se zaměřením na politiku, náboženství a sociální etiku. je český novinář, komentátor, překladatel a spisovatel. Je bývalý ředitel Občanského institutu a Institutu svatého Josefa (do roku 2014). Angažuje se v několika konzervativně zaměřených spolcích. Stál u zrodu domácího vzdělávání v České republice. Od prosince 2011 je předsedou Akce D.O.S.T. Má svůj vlastní blog na stránkách Echo24.

Erik Stallings Best (*1962) je komentátor, novinář a vydavatel. Narodil se v USA, je absolventem východoevropských studií na Georgetown University School of Foreign Service a na Middlebury College ve Vermontu, kde získal magisterský titul. V letech 1983 a 1984 studijně pobýval v Moskvě a od roku 1991 žije v České republice. V roce 1994 založil společnost The Bohemia Daily Standard a v roce 2000 se svojí manželkou Ditou Bestovou nakladatelství E. S. Best, které je vydavatelem bulletinů Fleet SheetČesky a Final WordČesky v angličtině, druhý i v české mutaci. V roce 2018 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Publikuje především na Aktuálně.cz, ale také v ČR Plus, na ČR InternationalČesky a na Rádiu Universum.

Zpět na obsah