3. prosince 2024: speciální jednotky brání vstupu do jihokorejského parlamentu (i poslancům).
21. srpna 2024 oznámil jihokorejský poslanec Kim Min-seok, předseda středolevé Demokratické strany, že členové vlády připravují zavedení stanného práva. Vzhledem k tomu, že tento muž měl za sebou pohnutou politickou minulost a byl odsouzen za korupci, veřejnost si jeho údajná odhalení vyložila jako způsob, jak vyvolat rozruch. V důsledku toho byl označen za „konspiračního teoretika“, zatímco jeho přátelé litovali, že klesl tak hluboko.
S více než tříměsíčním předstihem Kim Min-seok odhalil, že prezident republiky připravuje stanné právo.
To obvinění bylo opravdu trochu silné. Demokracie přišla do Jižní Koreje až v roce 1980, po masakru v Gwangdžu, během kterého diktatura devět dní vraždila tisíce lidí. Takže zmínka o „stanném právu“ vyvolala hrůzné vzpomínky.
Prezident Yoon Suk Yeol vyhlásil stanné právo.
Dne 3. prosince kolem 22. hodiny však byla všechna audiovizuální média upozorněna, že prezident republiky Yoon Suk Yeol pronese zvláštní projev k národu. Ve 22.25 hodin vysílaly všechny rozhlasové a televizní stanice jeho projev v přímém přenosu. Ujistil posluchače, že opozice spolupracuje se severokorejskými komunisty. Po čtyřech minutách prohlásil: „Vážení občané, vyhlašuji válečný stav na ochranu Korejské republiky před komunistickými hrozbami Severní Koreje a proseverskými protistátními frakcemi, které podkopávají naši svobodu a ústavní pořádek.“ Na konci projevu se objevilo prohlášení, že „válečný stav je v rozporu s ústavou“.
Podle Kim Min-soka spiknutí zosnovali čtyři vojenští důstojníci, kteří byli absolventy školy pro pokročilá studia Chungam: prezident republiky Yoon Suk Yeol, velitel jeho osobní stráže generál Kim Yong-hyun, který byl v srpnu povýšen na ministra obrany, ministr vnitra Lee Sang-min a ředitel kontrarozvědky Yeo-hyung. A konečně studenti 11. ročníku Korejské vojenské akademie údajně tvořili druhý okruh spiknutí.
Válečný stav zavedli generál Kim Yong-hyun (ministr obrany), velitel 38. armády; generál Park Ann-soo (náčelník generálního štábu ozbrojených sil), velitel 46. armády; generál Kwak Jong-geun (velitel speciálních sil), velitel 47. armády; a generál Lee Jin-woo (vojenský guvernér hlavního města), velitel 48. armády. Mobilizovanými bojovými silami byly 707. brigáda speciálních sil, 1. výsadková brigáda speciálních sil a vojenská policie pod vedením speciálních sil.
Jihokorejci si okamžitě uvědomili, že se jedná o návrat diktatury. Vtrhli do obchodů otevřených v noci a do internetových obchodů, aby se zásobili potravinami.
V jedenáct hodin večer předseda Národního shromáždění Woo Won-šik neprodleně svolal poslance a na sociálních sítích prohlásil: „Všichni členové Národního shromáždění se musí okamžitě sejít v plenárním sále“. Ústava dává Shromáždění pravomoc zrušit stanné právo. Speciální jednotky však již vtrhly do budovy a uzavřely její dveře, přičemž byl vydán všeobecný zákaz politických aktivit, včetně demonstrací a činnosti politických stran. Současně jiná jednotka speciálních sil vtrhla do kanceláří volební komise, zabavila zaměstnancům mobilní telefony a uzavřela východy.
Lee Jae-myung, předseda Demokratické strany a přední představitel opozice, přelézá zeď obklopující parlament. Tento právník se 2. ledna stal obětí vážného pokusu o atentát. Video tohoto nemocného starého muže, který se odvážně postavil speciálním jednotkám, aby hlasoval pro zrušení stanného práva, bylo během večera zhlédnuto 2,38 milionkrát.
Když se před parlamentem shromáždily davy lidí, poslanci přelezli zábradlí, aby zrušili stanné právo. Kolem jedné hodiny ranní hlasovalo 190 z 300 poslanců jednomyslně pro zrušení stanného práva. Speciální jednotky opustily budovu. Vláda se však sešla v noci až ve 4.20 hodin a zákon zrušila. Diktatura trvala pouhých šest hodin.
Abychom pochopili, co se v Soulu stalo, musíme si uvědomit, že prezident republiky Yoon Suk Yeol je nejen bývalý prokurátor, který bojoval proti korupci, ale také nostalgik japonského císařského militarismu. Koncem listopadu nepodpořil svého velvyslance v Tokiu, když ten osamoceně oslavoval památku korejských otroků vykořisťovaných za druhé světové války společností Mitsubishi ve zlatých a stříbrných dolech na ostrově Sado[1].
Paralelu lze vést s událostmi, které se odehrály loni v květnu na Tchaj-wanu. Když byl inaugurován nový prezident republiky Lai Ching-te, zákonodárný sbor (parlament) se pokusil změnit ústavu, aby zabránil tomu, co se právě stalo v Jižní Koreji. Osm poslanců z prezidentovy strany však tento pokus zablokovalo fyzickým napadením svých kolegů, přičemž pět z nich bylo zraněno.
Lai Ching-te nebyl zvolen pro své zahraničněpolitické závazky, ale pro své ekonomické názory[2]. I on nostalgicky vzpomíná na druhou světovou válku: zatímco Kuomintang, Čankajškova strana, oficiálně vede kampaň za sjednocení Číny, on chce obnovit občanskou válku. Zastupuje nepatrný zlomek Tchajwanců, kteří stále odmítají vítězství Mao Ce-tunga (1893-1976). Při své inauguraci prohlásil: „Doufám, že se Čína postaví čelem k realitě existence [Tchaj-wanu] [a] bude respektovat volbu tchajwanského lidu. Tváří v tvář četným hrozbám a pokusům o infiltraci z Číny musíme prokázat své odhodlání „bránit náš národ“, což je postoj, který porušuje dohodu o jednotě Číny.
V tchajwanských tajných službách stále působí vysoce utajovaná „Světová antikomunistická liga“[3], v roce 1990 přejmenovaná na „Světovou ligu pro svobodu a demokracii“, kterou v době studené války založili generalissimus Čankajšek a ukrajinský mainstreamový nacionalistický vůdce Jaroslav Stetsko (bývalý nacistický premiér). Dnes jí předsedá bývalý generální tajemník Kuomintangu Tseng Yung-chuan a stále ji financuje Úřad národní bezpečnosti. Asijské lize předsedá diplomat Zeng Jung-čchüan, bývalý generální tajemník tchajwanské vlády.
Nikdo dnes neví, jak tento systém funguje. Koutek závoje však poodhalil atentát na japonského premiéra Šinzóa Abeho v červenci 2022. Navzdory pokusům o ututlání skandálu se v japonském tisku objevila informace, že byl zabit zruinovaným mužem, který ho vinil z inkasování astronomických částek od Církve sjednocení (známé jako „sekta Moon“). O půl roku později vyšlo najevo, že skupina poslanců liberálních demokratů vzala na úplatcích více než půl miliardy dolarů[4].
Většina poslanců liberálních demokratů pochází z dědičných dynastií. Jsou organizováni spíše do frakcí než do programů. Tato strana byla vytvořena Spojenými státy po druhé světové válce za účelem recyklace válečných zločinců, kteří nebyli souzeni Tokijským tribunálem. Vládne Japonsku již 67 let (s výjimkou dvou krátkých období, která v součtu netrvala déle než 4 roky).
Dne 1. října se stal japonským premiérem Šigeru Išibá. Je fanatickým militaristou[5]. Revidoval historické práce zabývající se svatyní Jasukuni, kde jsou pohřbeni hlavní japonští váleční zločinci. Čest těchto militaristů sladil s historií Číny a Koreje. Zdá se, že tuto kontroverzní svatyni nikdy nenavštívil. Je gunji otaku, tj. sběratel vojenských památek, a sám je militarista, i když si dává pozor, aby své zahraniční partnery neurážel. Podle něj byla poslední válka vedena za „spravedlivou věc“ osvobození Asie od nadvlády bílých a většina válečných zločinů, o nichž se píše v Číně, Jižní Koreji a jihovýchodní Asii, jsou „spiknutí, která mají očernit Japonsko“. Dále uvedl, že tehdejší vláda a armáda by měly nést přísnou odpovědnost za rozpoutání nevítězné války.
Máme tu tedy návrat dálněvýchodní frakce osy Řím-Berlín-Tokio.
Když se na Ukrajině vrátili k moci úplní nacionalisté, neudělali jsme nic. Teď máme na krku jejich válku.
Neudělali jsme nic, když se v Izraeli vrátili k moci revizionističtí sionisté. Nyní máme na krku válku v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu.
Budeme reagovat na návrat japonských militaristů k moci na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji a v Japonsku?
Thierry MeyssanČesky (*1957) je politický konzultant, francouzský spisovatel a zakladatel a předseda Voltaire NetworkČesky, jehož deklarovaným cílem je „obrana svobody projevu a sekularismu“. Od roku 1994 byl také národním tajemníkem Strany radikální levice (PRG)Česky. V roce 2002 se proslavil knihou The Big LieČesky (Velká lež) o útocích z 11. září 2001, které popisuje jako operaci pod falešnou vlajkou vlády a vojenskoprůmyslového komplexu USA. Jeho poslední knihou je Sous nos yeux – Du 11 septembre à Donald TrumpČesky (Před našima očima – od 11. září k Donaldu Trumpovi, 2017). V roce 2012 odešel do exilu v Sýrii. Je vnukem plukovníka Pierra Gaïsseta, vojenského pozorovatele OSN a předsedy izraelsko-libanonské komise pro příměří, a synem Michela Meyssana, bývalého radního města Bordeaux a blízkého spolupracovníka Jacquese Chabana-Delmase («Chaban», francouzský odbojář, brigádní generál a státník, 1969 – 1972 byl předsedou vlády).
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
[VB]
Návratem fašismu je zachvácen celý západní svět, do kterého východoasijské vyspělé státy také patří. Ze stejného soudku je jednání evropských lídrů, kteří podporují fašistickou Ukrajinu.
Opět se musíme ptát, kde se to vzalo? Přečtěte si můj článek v tomto vydání Disputu: „Migrace – zkáza nebo záchrana?“
Tam píši o příčinách nekrofilního progresivismu zvaného též neomarxismus, o jeho zhoubnosti a úspěšném šíření. Jsou ovšem lidé, kteří chtějí tento trend zvrátit. Demokratickou cestou to nejde. Odpůrci jsou potom v zemích s nacistickou tradicí zatlačeni až k vyhrabání fašismu jako nástroje boje proti této zhoubě tak jako byl Hitler kdysi povolán, aby řešil hospodářskou krizi v Německu a zamezil vítězství komunistů.
To ovšem neplatí pro Ukrajinu, zde byl fašismus vykopán z hrobu zájmy USA jako nástroj proti Rusku.