Britská invaze do Kurska selhává

Analýza Britain’s Kursk Invasion Backfires vyšla na blogu Kita Klarenberga 24. listopadu 2024

Proto bylo mnoho online komentátorů překvapeno, když se 13. srpna začaly šířit záběry Challengeru 2 v akci v Kursku. Kromě toho nasazení tanku dramaticky popisovala četná mainstreamová média. Několik britských vojenských zdrojů výslovně informovaloČesky, že to bylo poprvé v historii, kdy londýnské tanky „byly použity v boji na ruském území“. Nyní The Times znepokojeně odhaluje, že šlo o záměrnou propagandistickou a lobbistickou strategii vedenou premiérem Keirem Starmerem.

Před zničením Challengeru 2 v Kursku Starmer a ministr obrany John Healey údajně „jednali o tom, jak daleko zajít, aby rostoucí britskou účast na invazi v Kursku potvrdili“. Nakonec se rozhodli „být ohledně role Británie otevřenější ve snaze přesvědčit klíčové spojence, aby poskytli více pomoci – a přesvědčit veřejnost, že bezpečnost a ekonomická prosperita Británie závisí na událostech na ukrajinských polích“. „Vyšší zdroj z Whitehallu“ dodal:

Jinými slovy, Londýn se ujímá vedení v označování se v zástupné válce za formálního válečníka v naději, že ostatní západní země – zejména USA – budou následovat. A co víc, The Times jasně ukazují, že Kursk je v každém případě britská invaze:

Velké plány Británie tím nekončí. Healey a ministr zahraničí David Lammy „zřídili společnou ukrajinskou jednotku“ rozdělenou mezi ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany. Dvojice „uspořádala s úředníky společný brífink o Ukrajině pro mezistranickou skupinu 60 poslanců“, zatímco „Starmer požádal také Radu národní bezpečnosti, aby vypracovala plány, jak Ukrajině poskytnout širší škálu podpory“. Kromě vojenské pomoci se zkoumá také „průmyslová, ekonomická a diplomatická podpora“.

The Times dodávají, že v nadcházejících týdnech se „Healey zúčastní nového setkání Ukrajinské obranné koordinační skupiny“, mezinárodní aliance 57 zemí, která dohlíží na přísun západních zbraní Kyjevu. Tam bude „Británie tlačit na evropské spojence, aby poslali více vybavení a dali Kyjevu větší prostor pro jejich použití proti Rusku“. Britské ministerstvo obrany také údajně „minulý týden mluvilo s Lloydem Austinem, ministrem obrany USA, a snažilo se přesvědčit Borise Pistoriuse, svůj německý protějšek“.

Nová labouristická vláda má evidentně ambiciózní vizi pokračování zástupné války. Přesto, měla-li „protiinvaze“ něčeho dosáhnout, je již mrtvá. Jak poznamenávají The Times, paskvil byl primárně „navržen, aby posílil morálku doma a upevnil Zelenského pozici“, a zároveň zmírnil tlak na hroutící se frontovou linii Donbasu tím, že Rusko donutí přesměrovat síly do Kurska. Místo toho Moskva „na nepřítomnosti čtyř elitních ukrajinských pluků vydělala a prosadila své útoky kolem Pokrovska a Časiva Jaru“.

Podobně, když komentoval Starmerovo obsáhlejší úsilí otevřenou akci Západu proti Rusku si vynutit, „expert na obranu“ The Times řekl: „Pokud to vypadá, jakoby Britové [byli] před svými spojenci v NATO příliš daleko, mohlo by to být kontraproduktivní“. To je prozíravá analýza, protože existuje dostatek indicií, že nejnovější londýnský pokus zvyšovat napětí a zatáhnout USA a Evropu stále hlouběji do zástupné válečné bažiny již vysoce „kontraproduktivní“ byl a vrátil se jako docela velkolepý bumerang. Fakticky to vypadá, že Washington má už konečně londýnských eskalačních úskoků dost.

Na opakovaných tiskových konferencích a brífincích pro média od 6. srpna se američtí představitelé od vpádu do Kurska rozhodně distancovali a popírají jakoukoli účast na jeho plánování nebo provedení, či dokonce že by Kyjevem byli varováni. Časopis Foreign Policy uvedl, že ukrajinský útok zastihl Pentagon, ministerstvo zahraničí a Bílý dům nepřipravené. Bidenova administrativa je údajně nejen nesmírně nešťastná, že „byla držena mimo dění“, ale je „skeptická k vojenské logice“ stojící za „protiinvazí“.

Kromě toho, že jde o jasnou sebevražednou misi, dychtivě inzerovaná přítomnost západních zbraní a vozidel na ruské půdě „uvedla Bidenovu administrativu do extrémně nepříjemné situace“. Washington se od vypuknutí zástupné války obává vyprovokování odvetných opatření proti západním zemím a jejich zámořským majetkům a konfliktu, který by se přelil za hranice Ukrajiny. K podráždění Spojených států z britské nešťastné akce v Kursku se také přidalo, že torpédovala pokračující úsilí o zajištění dohody o zastavení „útoků na energetickou infrastrukturu na obou stranách“.

To přichází v době, kdy se Kyjev kvůli ničivým ruským útokům na jeho národní energetickou síť připravuje na trýznivou zimu bez tepla a světla. Putin navíc dal jasně najevo, že ukrajinské akce v Kursku znamenají, že pro širší vyjednané řešení už vůbec není prostor. Což znamená, že Moskva nyní přijme pouze bezpodmínečnou kapitulaci. USA v důsledku „protiinvaze“ také zdánlivě změnily kurz.

16. srpna bylo oznámeno, že Washington zakázal Ukrajině použití britských raket dlouhého doletu Storm Shadow proti ruskému území. Vzhledem k tomu, že zajištění širšího souhlasu Západu s takovými útoky je podle The Times Starmerovým hlavním cílem, lze to považovat pouze za tvrdou výtku, než se eskalační lobbistické úsilí labouristické vlády vůbec pořádně rozběhne. V květnu udělila Bidenova administrativa Kyjevu povolení k provádění omezených úderů v Rusku za použití naváděné munice do vzdálenosti 40 mil.

I toto mírné povolení může být v pravý čas zrušeno. Berlín, který přítomnost svých tanků v Kursku stejně jako Británie zpočátku hrdě propagoval, se nyní od zástupné války rozhodně distancuje. 17. srpna oznámil německý ministr financí Christian Lindner zastavení veškeré nové vojenské pomoci Ukrajině jako součást širší nabídky na snížení federálních vládních výdajů. Že Wall Street Journal tři dny předtím informoval, že za zničení Nord Streamu II byl zodpovědný Kyjev, nemusí být náhoda.

Německý deník Bild : „V Rusku postupuje Ukrajina s německými tanky!“

Deníkem podrobně popisovaný narativ o bombardování rusko-německého ropovodu byl extrémně absurdní. WSJ také pravdivě přiznal, že přes všechna doznání „ukrajinských úředníků, kteří se na spiknutí podíleli nebo s ním byli obeznámeni“, „všechna opatření“ k útoku na Nord Stream „byla učiněna ústně a nezanechala žádnou papírovou stopu“. Zdroje listu jako takové „věří, že by nebylo možné žádného z velicích důstojníků postavit před soud, protože kromě rozhovorů mezi nejvyššími úředníky neexistují žádné důkazy“.

Takový důkazní deficit poskytuje Berlínu ideální záminku k tomu, aby od zástupné války ustoupil a zároveň izoloval Kyjev od jakýchkoli právních dopadů. Vyprávění o jednostranné vině Ukrajiny za bombové útoky na Nord Stream také užitečně odvádí pozornost od nejpravděpodobnějších pachatelů útoku. Tento novinář odhalilČesky, jak byla stínová kabala britských zpravodajských agentů strůjci a potenciálními vykonavateli bombového útoku na Kerčský most v říjnu 2022.

Kerčský most v plamenech po Brity plánovaném bombardování

O tomto eskalujícím incidentu, jakým zničení Nord Streamu bylo, CIA věděla předem a zjevně se postavila proti němu. Chris Donnelly, veterán britské vojenské rozvědky, který útok na Kerčský most zorganizoval, soukromě odsoudilČesky neochotu Washingtonu dále se do zástupné války zaplést a prohlásil, že „tato americká pozice musí být zpochybněna, rozhodně a okamžitě“. V prosinci téhož roku BBC potvrdilaČesky, že britští představitelé měli obavy z „vrozené opatrnosti“ Bidenovy administrativy a „posílili americké odhodlání na všech úrovních“ prostřednictvím „nátlaku“.

Odhodlání samozvanéhoČesky „mladšího partnera“ Washingtonu eskalovat zástupný konflikt do totální horké války mezi Ruskem a Západem pod Starmerovou novou labouristickou vládou jen zesílilo. Vypadá to však, že Impérium odmítá návnadu spolknout a snaží se londýnské agresivní fantazie omezit. To může být povzbudivé znamení, že zástupná válka konečně spěje ke svému konci. Musíme ale zůstat ve střehu. Britská rozvědka pravděpodobně USA nedovolí stáhnout se bez boje.