Zákon o digitálních službách (DSA)

Výkonná moc rozhoduje o tom, co je správné a co ne

Rozhovor s Andrejem Hunkem, poslancem německého Spolkového sněmu.

Poslanec Spolkového sněmu Andrej Hunko, BSWČesky (obrázek Thomas Kaiser)

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Před kontrolou veřejného mínění v Německu varují různí právní experti. Hovoří zejména o kontrole internetu. Co to znamená pro lidi?

Poslanec Bundestagu Andrej Hunko (AH): V EU byl v roce 2022 přijat zákon o digitálních službách (Digital Service Act – DSA), na jehož základě by mělo být možné mazat nelegální obsah na internetu. Současný právní stav již ve skutečnosti umožňuje nahlásit trestný nebo nezákonný obsah na veřejných webových stránkách a platformách. Německo je stejně jako všechny ostatní členské státy EU povinno transponovat DSA do vnitrostátního práva. V Německu se tak stalo v únoru 2024.

Problémem DSA je, že pojem „nezákonný obsah“ je nyní doplněn o nedefinované právní pojmy, jako je nenávist, agitace, fake news a další pojmy, které nejsou jasně definovány. Neurčité právní pojmy podléhají subjektivnímu vnímání, a otevírají tak prostor pro cenzuru.

ZIF: Kdo definuje, co je nenávistný projev, agitace, dezinformace atd.?

AH: To je velká otázka. Kvůli kritice Spolková agentura pro sítě mírně upravila svou původní tiskovou zprávu o zavedení DSA a nyní hovoří o nezákonném obsahu, nezákonných nenávistných projevech a nezákonných fake news. Na internetových stránkách Spolkové agentury pro sítě se v současné době uvádí: „K původní verzi této tiskové zprávy jsme obdrželi oprávněnou kritiku. Odvolávala se na nezákonný obsah, nezákonné nenávistné projevy a nezákonné falešné zprávy. Na tomto místě jsme text upřesnili a doplnili o větu, která má vyjasnit nedorozumění.“ Podle mého názoru se jedná pouze o kosmetické úpravy, neboť zůstává nejasné, co je například nelegální fake news a co legální fake news. Totéž platí pro nenávistné či štvavé projevy. Zůstává nejasné, kdy je nenávistný projev nezákonný.

Podle mého názoru takové formulace podkopávají zásadu určitosti. Pokud není jasné, co je trestným činem, žije občan v permanentní nejistotě, zda zákon porušuje, či nikoli. Samozřejmě vždy existují hraniční případy, ale v zásadě musí být jasné, co je protiprávní a co ne. Nejasné právní pojmy mají zničující dopad na svobodu projevu a v konečném důsledku na demokracii. Toho si je vědoma i EU, která v případě Turecka zastavila poskytování pomoci před přistoupením s odkazem na nejasnou definici terorismu tureckou vládou. Na základě velmi pružného obvinění z terorismu byly v Turecku propuštěny nebo uvězněny statisíce lidí. Komise EU to právem kritizovala. Dnes dělá v jistém smyslu totéž, co turecká vláda, když umožňuje používání neurčitých pojmů, a tím porušuje zásadu určitosti.

ZIF: Mohl německý Bundestag odmítnout transpozici DSA do vnitrostátního práva?

AH: Ne. Právo EU má v současné době přednost před vnitrostátním právem. Vnitrostátní parlamenty však mohou mít na jeho provádění do jisté míry omezený vliv. Německá transpozice bohužel pouze přejímá neurčité právní pojmy obsažené v DSA, místo aby je upřesnila. To se týká i pojmu „Trusted Flaggers“ – německy: důvěryhodní informátoři. Důvěryhodní informátoři vyhledávají na internetu jménem vládních agentur výše zmíněný „nezákonný obsah“ nebo to, co považují za falešné zprávy, nenávistné nebo štvavé projevy. Nyní je třeba zahájit společenskou debatu o tom, do jaké míry DSA překračuje základní principy právního státu a jak tomu lze zabránit. Praktické provádění německé legislativy je teprve na začátku a podle mého názoru se musí stát předmětem politické debaty.

ZIF: Jaké postavení mají v právním státě důvěryhodní informátoři? Jaká kritéria musí splňovat?

AH: Spolková agentura pro sítě, v jejímž čele stojí jako orgán odpovědný za provádění systému DAS člen Strany zelených Klaus Müller, určuje, kdo je důvěryhodným informátorem. V Německu zatím existuje jeden uznaný důvěryhodný informátor, organizace s názvem „Respekt!“, která je financována ministerstvem pro rodinu, jež je rovněž podřízené Zeleným. „Respekt!“ je organizací Nadace mládeže Bádenska-Württemberska. Pokud navštívíte jejich domovskou stránku, budete překvapeni, kdo všechno s „Respect!“ spolupracuje a finančně ho podporuje. Na seznamu je bádensko-württemberské ministerstvo sociálních věcí, bavorské zemské ministerstvo pro rodinu, bavorská zemská vláda a další. Státní orgán pod vedením Zelených tak jmenuje jemu blízkou soukromou organizaci, která je financována ministerstvem rovněž pod vedením Zelených, a dává jí pravomoc posuzovat, co má být prohlášeno například za „nenávistný projev“ nebo „dezinformaci“.

ZIF: Mohou důvěryhodní informátoři jednat zcela nezávisle a požadovat smazání jakéhokoli obsahu?

AH: Ne, ne tak docela. Své zjištění, že je něco trestněprávně relevantní, musí nahlásit Spolkovému kriminálnímu úřadu (BKA). Tak, jak je to prezentováno, má „Respekt!“ své vlastní právníky, kteří trestněprávní relevanci prověřují. Pokud skutečně existují trestněprávní relevance, pak by měly být také potrestány. To je jasné. Pokud Spolkový kriminální úřad trestní relevanci potvrdí, má „Respekt!“ za úkol oznámit to příslušným platformám, které jsou pak povinny obsah smazat. Právní kroky zatím nebyly stanoveny. Na internetových stránkách organizace „Respekt!“ je uvedeno, že shromažďuje hlášení a předává je BKA.

ZIF: Soukromá organizace tedy v prvním kroku rozhodne, co je trestněprávně relevantní, a nahlásí to BKA. Nejsou zde porušovány zásady právního státu?

AH: Směšování státních a soukromých subjektů vyvolává oprávněnou nedůvěru. To, co se zde děje, je také porušením dělby moci, protože se obchází soudní moc. BKA není soud. Soudci, kteří rozhodují o tom, zda byl skutečně spáchán trestný čin, nejsou do tohoto procesu probíhajícího mezi důvěryhodnými informátory a BKA zapojeni. Je to tedy výkonná moc, kdo rozhoduje o tom, co je správné a co ne. Konkrétně vláda, tj. výkonná moc, jmenuje soukromou organizaci, která od ní dostává příkazy a musí se obrátit na Spolkový kriminální úřad, aby tyto příkazy provedl. Spolkový kriminální úřad je zase rovněž podřízen ministerstvu vnitra, a tedy vládě, a je tedy rovněž orgánem výkonné moci. Dotčení provozovatelé internetových stránek a platforem se mohou proti cenzuře bránit soudní cestou. Důvěryhodní informátoři v praxi vytvářejí v rychle se měnícím internetu fakta.

ZIF: Co to znamená pro naši demokracii, když soukromá organizace předává poznatky z internetu vládnímu orgánu k vymazání nebo dokonce k trestnímu stíhání?

AH: Na mě to působí dojmem jakési státem organizované denunciace. Webová stránka „Respekt!“ funguje jako nízkoprahové a snadno použitelné centrum pro podávání oznámení, které může kdokoli využít k anonymnímu nahlášení. Pokyn Spolkové agentury pro sítě uvádí různé oblasti relevantní pro oznámení. Pro každou oblast obsahuje pokyn seznam možných právních deliktů, přičemž každý z nich je doplněn kategorií „jiné“. Ta porušuje zásadu jistoty. Pokyny zmiňují jak „nežádoucí“ výroky, tak „protiprávní“ výroky. Tím se stírá hranice mezi protiprávními výroky a v konečném důsledku nežádoucími názory, které jsou označovány vágními termíny, jako jsou dezinformace, fake news, nenávistné projevy, podněcování k nenávisti apod. Tím se fakticky omezuje svobodná diskuse, která je základním prvkem demokracie. Je to také první krok na této cestě k cenzurnímu státu. To, proti čemu se má bojovat, je zřejmě to, co DSA vágně označuje jako „škodlivý diskurz“. Diskurs však nikdy není škodlivý, alespoň ne ve svobodných demokraciích.

ZIF: Německý ústavní právník Joseph Franz Lindner v podstatě říká, že DSA by mohla být vstupní branou do cenzurního státu. Od toho, co jste zatím uvedli, to není nijak vzdálené.

AH: Před několika dny Joseph Franz Lindner napsal, že příloha směrnic s obsahem relevantním pro zpravodajství je neudržitelná a porušuje právo EU i německou ústavu a rovná se potlačování nežádoucích, ale legálních názorů. S tímto názorem se ztotožňuji. Hrozba cenzurního státu však neznamená, že jsme k němu již dospěli. Musíme se nyní kriticky podívat na vývoj, aby se tato chmurná prognóza nenaplnila. Svoboda projevu je nezbytnou součástí demokracie. Je také zvláště silně chráněna v článku 5 německého základního zákona a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP). Velmi široce ji vykládá také Spolkový ústavní soud. Chráněny jsou dokonce i názory, které definují odlišný společenský řád, jenž není založen na ústavě. Omezení šíření nezákonného obsahu nebo protiústavních symbolů musí být vždy jasně definováno. Máme tedy všechny argumenty na své straně, když kritizujeme cenzuru ze strany důvěryhodných informátorů.

ZIF: Celý vývoj v Německu, pokud jde o svobodu projevu, není nový.

AH: Ne, je to velký problém již řadu let. Není náhodou, že více než 50 procent respondentů nyní uvádí, že se bojí vyjadřovat své názory na veřejnosti. Jedná se o dlouhodobý průzkum. V devadesátých letech minulého století pouze 15 procent respondentů uvedlo, že je lepší být opatrný. To se dramaticky změnilo. Důvodem je tlak na lidi s názory na různé společenské otázky, které se odchylují od hlavního proudu. Existuje předem daný názor ze strany vlády a médií a každý, kdo dojde k jinému závěru, je často tvrdě napadán a v mnoha případech hanoben nebo společensky ostrakizován.

To vše se zhmotnilo v období koronaviru. Zveřejnění protokolů Institutu Roberta Kocha potvrdilo, že mnozí z těch, kteří byli tehdy napadáni, měli pravdu. To, co bylo v období koronavirů prezentováno jako fake news nebo konspirační teorie, se ukázalo být pravdou. Politici hovořili o „pandemii neočkovaných“ nebo o tom, že „hybateli pandemie“ jsou děti, ačkoli již v té době bylo známo, že hybateli pandemie nejsou ani neočkovaní, ani děti. Až do konce roku 2020 bylo na webových stránkách spolkového ministerstva uvedeno, že tvrzení o nutnosti povinného očkování je konspirační teorií. Poté bylo toto tvrzení bez dalšího vymazáno a povinné očkování bylo zavedeno. Na to se nesmí zapomenout, protože to, co se tehdy stalo, je nehorázné. To je pozadí toho, proč musíme ostražitě sledovat vývoj, jako je cenzura ze strany Federální agentury pro sítě.

ZIF: Pane Hunko, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

Andrej Konstantin HunkoČesky (* 1963) je německý politik. Od roku 2009 je poslancem německého Spolkového sněmu a od roku 2010 členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PS RE), od roku 2015 je místopředsedou parlamentní frakce Unified European Left (UEL) / Sjednocené evropské levice a od roku 2020 místopředsedou parlamentní frakce Levice ve Spolkovém sněmu. Od roku 2014 je členem výkonného výboru strany Levice, nyní předseda skupiny UEL v Radě Evropy. V současnosti spolupracuje se stranou Bündnis Sahra WagenknechtČesky – Vernunft und Gerechtigkeit / Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost, zkráceně BSW.