1. Andrew Korybko: Dosáhl poslední summit BRICS vůbec něčeho hmatatelného?
2. Jeffrey Sachs: Summit BRICS by měl znamenat konec neokonských bludů

Analýza Andreje Korybka Did The Latest BRICS Summit Achieve Anything Of Tangible Significance At All? vyšel na Substacku Andreje Korybka 1. listopadu 2024

Dosáhl poslední summit BRICS vůbec něčeho hmatatelného?

Od posledního summitu BRICS v Kazani uplynul více než týden, takže nyní, když se usadil prach, je možné posoudit, čeho přesně dosáhl. Primární je Kazaňská deklarace, kterou generální ředitel prestižní Ruské rady pro mezinárodní záležitosti (RIAC) Andrey Kortunov označil za manifest nového světového řáduČesky. Jeho chválu bychom neměli brát na lehkou váhu, protože je to archetypický realista, který také dříve zmírnil očekávání ohledně toho, s čím byl BRICS schopen souhlasit.

Kortunov pod názvem Co BRICS nemůže a co může přinéstČesky vysvětlil, že: „BRICS se nemůže stát projektem globální ekonomické integrace”; „BRICS se nezmění v mnohostrannou politickou nebo bezpečnostní alianci protizápadního charakteru”; „BRICS pravděpodobně příliš nepřispěje k řešení sporů mezi svými členy nebo sporů mezi svými členy a třetími stranami”; a „BRICS se nikdy nestane analogií G7”.

Tato hodnocení pak porovnal s očekáváními, že „BRICS může podporovat obchod a investice mezi svými členy a také přispívat k hospodářskému a sociálnímu rozvoji těchto členů“; „BRICS by mohl pomoci utvářet společné nezápadní přístupy ke globálním problémům“; „BRICS je schopen přispět k dialogu civilizací“; a „BRICS se může stát důležitým zdrojem nápadů a návrhů pro OSN, G20 a další univerzální orgány”.

Toto pozadí zařazuje jeho popis z úvodu do kontextu, který bude nyní rozveden. Podle Kortunova:

Poprvé v historii deklarace BRICS podrobně vymezuje sdílenou vizi skupiny k současném stavu mezinárodního systému, společné nebo překrývající se přístupy k zásadním globálním problémům naší doby a k akutním regionálním problémům a krizím, a obrysy žádoucího a dosažitelného světového řádu, jak jej členové skupiny v současnosti vidí.

Poté okamžitě dodal, že „I když dokument neposkytuje pro jednotlivé úkoly nebo plány konkrétní harmonogramy pro konkrétní oblasti práce, pokrývá řadu klíčových cílů, které by skupina měla nebo mohla sledovat v příštích několika letech”. Podle jeho hodnocení „existuje jasná rovnováha mezi bezpečnostními a rozvojovými programy“, což považuje za záměrnou volbu „zachovat si velmi široký mandát“ namísto zaměření se na čistě ekonomické a finanční záležitosti.

Domnívá se tedy, že „BRICS se hodlá postavit jako multitaskingová laboratoř globálního vládnutí, ve které lze testovat nové algoritmy multilaterální spolupráce a inovativní modely pro řešení hlavních světových ekonomických a politických problémů, včetně obchodu, financí a strategické stability“. Za tímto účelem BRICS balancuje mezi reformou západocentrického světového řádu a vytvářením alternativních institucí, a právě to druhé vzrušuje skupiny nadšenců nejvíce.

Než však budeme pokračovat, je důležité si ujasnit několik věcí. Putin před summitem prohlásilČesky, že o společné měně BRICS se v současné době neuvažuje, a pak během summitu řeklČesky, že Rusko nebojuje proti dolaru. Mluvčí Kremlu Peskov později dodalČesky, že BRICS jako celek se také nesnaží porazit dolar a že jejich služba pro zasílání finančních zpráv nebude alternativouČesky ke SWIFT. Tyto připomínky zásad přivádějí analýzu k diskusi o třech hlavních iniciativách skupiny.

Sputnik zdeČesky publikoval užitečného průvodce po BRICS Bridge, BRICS Clear a BRICS Pay, které jsou odpovídajícím způsobem službou pro zasílání finančních zpráv, nezávislým depozitním systémem založeným na blockchainu a bezhotovostní platební službou. Jak již bylo napsáno dříve, jejich cílem není své západní předchůdce nahradit, ale jednoduše vytvořit alternativy, které by ostatní mohli používat aby se pojistili proti riziku, že Západ jednoho dne existující platformy proti nim použije jako zbraň, jako to od roku 2022 dělá proti Rusku.

Žádná z nich dosud nebyla spuštěna, ale během summitu bylo dosaženo pokroku v jejich vytváření a případné implementaci. Totéž platí pro ruské návrhy na zřízení burz obilíČesky a drahých kovůČesky, které by teoreticky mohly pomoci vytvořit základ pro novou měnu nebo alespoň společnou zúčtovací jednotku, kterou někteří jednoduše nazývají Jednotka. Ta by se mohla skládat z kombinace komodit a koše měn členů, ale bude pravděpodobně trvat roky, než se na tom dohodneme, pokud vůbec.

Mnohem úspěšnější ze strany BRICS bylo udělení statusu partnerství asi tuctu zemí, i když ještě nebyl zveřejněn žádný oficiální seznam, ale některé země jako KubaČesky již získání tohoto statusu slavily, zatímco jiné jako Venezuela byly naštvané, že jej nedostaly (v tomto případě kvůli vetu BrazílieČesky). Přesto bylo minulý měsíc vysvětleno, že „Členství v BRICS nebo jeho chybění ve skutečnosti není tak velký problémČesky“, a to proto, že kterákoli země může svou finanční politiku s BRICS dobrovolně koordinovat.

Jinými slovy, i když je toto vyznamenání prestižní a potupení, jako Venezuely Brazílií, hlubokou urážkou, je vlastně jedno, zda se kterákoli země diskusí o procesech finanční multipolarity účastní jako oficiální člen, pozorovatel, jako partner, nebo se o výsledku dozví následně. Veškerá spolupráce je dobrovolná, takže kdokoli – ať už je členem, partnerem nebo nepřidruženým členem – může návrhy BRICS realizovat, anebo odmítnout, pokud má pocit, že jeho národním zájmům neodpovídají.

Vzhledem k tomu, že na vazbách s BRICS tedy ani tak nezáleží, je rozšíření partnerství skupiny čistě symbolické, což znamená, že během summitu minulý týden nic hmatatelného významu dohodnuto nebylo. Totéž bylo řečeno o každém předchozím summitu kromě toho ve Fortaleza v roce 2014, kde se členové dohodli na vytvoření Nové rozvojové banky (NDB), která je jediným hmatatelným projevem snahy BRICS o vytvoření alternativních institucí, ale také zjevně nedokonalým.

Prezidentka NDB Dilma Rousseff v červenci 2023 potvrdilaČesky, že „NDB opakuje, že neplánuje nové projekty v Rusku a působí v souladu s platnými omezeními na mezinárodních finančních a kapitálových trzích“. Jednoduše řečeno, NDB, kterou Rusko samo spoluzaložilo, dodržuje sankce USA proti němu, čímž se stává méně skutečnou alternativou k západním institucím, ale spíše jejich doplňkem. To může mít také co do činění s Čínou, kde sídlí, která většinu západních sankcí dodržuje.

„Problémy s platbami vyvolanými USA v Rusku a Číně většinu nadšenců BRICS zaskočilyČesky“ poté, kdy RT na začátku září rozsah těchto dlouhodobých problémů odhalila jakmileČesky v té době, po posledním tlaku USA na Čínu, začaly dosahovat kritických rozměrů. Ačkoli Indie těmto omezením údajně vzdorujeČesky a je na cestě stát se do roku 2030 třetí největší ekonomikou světa, aniž by totéž dělala Čína, BRICS jako celek se bude snažit vytvořit skutečně alternativní instituce.

Čína byla v provokování hrozících sekundárních sankcí USA opatrnější než Indie, protože ji USA považují za systémového rivala a nechce jejich vnímání nechtěně potvrdit, a stávající sankce proto tak dodržuje. Ve skutečnosti ruský zvláštní prezidentův zástupce pro záležitosti SCO Bachtiyor Chakimov minulý týden prozradilČesky, že jeho země nemůže platit ani své poplatky, protože banka sídlí v Číně a také používá pouze dolary.

Pokud by k tomu byla politická vůle, nalezla by Čína už teď řešení, namísto aby problém protahovala tak dlouho, až se Chakimov cítil nucen si na to stěžovat veřejnosti, což jen dokazuje, jak přísně Čína sankce uvnitř BRICS a dokonce i SCO dodržuje. Je jisté, že dvoustranný obchod nadále roste, takže některé alternativní kanály vytvořeny byly, ale zdá se, že jsou segmentované podle průmyslu (např. energetika, technologie) a neumožňují platby jiným, jako je NDB.

S ohledem na všechno řečené, jako Kortunovův pohled, tak i na to, co následovalo, byl poslední summit BRICS symbolický jako každý předchozí, kromě roku 2014, který vedl k vytvoření jasně nedokonalé NDB. Čistě dobrovolná povaha BRICS znamená, že se nikdy nestane tím, co jeho nadšenci očekávají, protože je mezi jeho členy příliš mnoho asymetrií. Neexistuje ani reálná šance, že BRICS učiní dodržování svých návrhů závazným, protože by to vedlo k jeho rozpuštění.

Tato pozorování značně omezují to, čeho by BRICS mohl předvídatelně dosáhnout, ale nevylučují vytvoření dalších alternativních institucí, jako jsou instituce reprezentované BRICS Bridge, BRICS Clear a BRICS Pay. Burzy obilí a drahých kovů jsou také možné, ale v těchto případech pouze na základě minilaterálních dohod v rámci BRICS, kterým je poté po souhlasu všech ostatních přidělena značka skupiny. Společná měna BRICS nebo společná zúčtovací jednotka je mnohem dlouhodobější cíl, který je prozatím nedosažitelný.

Neuspokojivý precedens vytvořený dodržováním amerických sankcí ze strany NDB vyvolává obavy, nakolik budou výše zmíněné instituce skutečnou alternativou, jakou se Rusko snaží také spoluzaložit. Není pochyb o tom, že se z této zkušenosti poučilo, takže by nikdo neměl předpokládat, že by již investovalo čas a zdroje potřebné k vytvoření těchto nových institucí, aniž by nejprve nalezlo způsob, jak zabránit jeho sankcionování, ale teprve uvidíme, jak to bude fungovat. .

Závěr je takový, že je mnohem snazší o vytváření skutečně alternativních institucí mluvit, než je skutečně dělat, což znamená, že BRICS pravděpodobně zůstane jen debatním klubem nebo „multitaskingovou laboratoří globálního vládnutí“, jak to diplomaticky popsal Kortunov. Tím nechci roli skupiny snižovat, protože pro velké a rozvojové nezápadní země je důležité diskutovat o naléhavých problémech vyvíjejícího se světového řáduČesky, zejména o těch hospodářsko-finančních, ale není to to, co nadšenci očekávali.

Komunita Alt-MediaČesky humbuk kolem BRICS a posledního kazaňského summitu přehnala, neboť z prvního nevzešlo nic hmatatelného významu od rozhodnutí v roce 2014 vytvořit jasně nedokonalou NDB, která pak Rusko sankcionuje, zatímco druhé vůbec žádný hmatatelný výsledek nepřineslo. Summit skutečně položil základ pro vytvoření dalších alternativních institucí, i když není jasné, kdy budou realizovány a jak Rusko zajistí, aby na něj neuvalily sankce, jako to nakonec udělala NDB.

Kazaňský summit proto nebyl neúspěchem a ve skutečnosti uspěl ve svém jediném realistickém cíli, shromáždit své členy a partnery, aby diskutovali o způsobech, jak dobrovolně urychlit procesy finanční multipolarity, například prostřednictvím zvýšeného používání národních měn. Výsledek měl být vždy spíše symbolický než hmatatelný kvůli čistě dobrovolné povaze skupiny, i když měli někteří pozorovatelé falešná očekávání a cítili proto zklamání, ale nyní alespoň vědí, o čem BRICS skutečně je.

Zpět na obsah

Komentář Jeffrey Sachse The BRICS Summit Should Mark the End of Neocon Delusions vyšel na serveru Common Dreams 2. listopadu 2024

Summit BRICS by měl znamenat konec neokonských bludů

Ruský prezident Vladimir Putin (uprostřed) se usmívá, když na něj jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa (vpravo) ukazuje, jak se na něj dívá čínský prezident Si Ťin-pching (druhý zleva) a další vůdci a zástupci během skupinového focení účastníků setkání ve formátu Outreach BRICS Plus během summitu lídrů BRICS, 24. října 2024, v Kazani, Tatarstánská republika, Rusko. (Foto od Contributor/Getty Images)

Nedávný summit BRICS v Kazani v Rusku by měl znamenat konec neoconských bludů zapouzdřených v podtitulu knihy Zbigniewa Brzezinského z roku 1997,  The Global Chessboard :  American Primacy and its Geostrategic Imperatives (Globální šachovnice : Americký primát a jeho příkazy). Od 90. let je cílem americké zahraniční politiky „primát“, neboli globální hegemonie. Zvolenými americkými metodami byly války, operace změny režimu a jednostranná donucovací opatření (ekonomické sankce). Kazaň svedla dohromady 35 zemí s více než polovinou světové populace, které šikanu ze strany USA odmítají a které se nenechaly americkými nároky na hegemonii zastrašit.

V Kazaňské deklaraci země zdůraznily „vznik nových center moci, politického rozhodování a hospodářského růstu, které mohou připravit cestu pro rovnoprávnější, spravedlivější, demokratičtější a vyváženější multipolární světový řád“. Zdůraznili „potřebu přizpůsobit současnou architekturu mezinárodních vztahů tak, aby lépe odrážela současnou realitu“, a zároveň deklarovali svůj „závazek multilateralismu a dodržování mezinárodního práva, včetně Cílů a principů zakotvených v Chartě Organizace spojených národů (OSN) jako jeho nepostradatelný základní kámen.” Obzvláště se zaměřili na sankce uvalené USA a jejich spojenci s tím, že „taková opatření podkopávají Chartu OSN, mnohostranný obchodní systém, dohody o udržitelném rozvoji a životním prostředí“.

Čas neokonzervativních bludů a amerických válek vypršel.

Neokonzervativní úsilí o globální hegemonii má hluboké historické kořeny ve víře Ameriky ve vlastní výjimečnost. V roce 1630 se John Winthrop dovolával evangelií, když kolonii v Massachusetts Bay popsal jako „Město na kopci“ a velkolepě prohlásil, že „Oči všech lidí jsou upřeny na nás“. V 19. století byla Amerika vedena Manifest Destiny (Zjevným osudem), aby dobyla Severní Ameriku vysídlením nebo vyhubením původních obyvatel. V průběhu 2. světové války Američané přijali myšlenku „amerického století“, že po válce vedou svět USA.

Americké iluze o vznešenosti byly posíleny rozpadem Sovětského svazu na konci roku 1991. Když americký nepřítel ze studené války zmizel, začali američtí neokonzervativci chápat nový světový řád, v němž byly USA jedinou supervelmocí a policistou světa. Jejich nástroji zahraniční politiky byly války a operace ke změně režimu s cílem svrhnout vlády, které se jim nelíbily.

Po 11. září neokonzervativci plánovali svrhnout sedm vlád v islámském světě, počínaje Irákem a poté se přesunout do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu. Podle Wesleyho Clarka, bývalého vrchního velitele NATO, neokonzervativci očekávali, že USA v těchto válkách do 5 let zvítězí. Přesto nyní, po více než 20 letech, neokonzervativní války pokračují, zatímco USA nedosáhly absolutně žádného ze svých hegemonických cílů.

Neoconi v 90. letech uvažovali, že by se žádná země ani skupina zemí nikdy neodvážila americké moci postavit. Brzezinski například ve Velké šachovnici tvrdil, že Rusko nebude mít jinou možnost, než se rozšiřování NATO pod vedením USA a geopolitickému diktátu USA a Evropy podřídit, protože neexistuje žádná reálná vyhlídka, že úspěšně zformuje protihegemoniální koalici s Čínou, Íránem a dalšími. Jak řekl Brzezinski:

Jediná skutečná geostrategická možnost Ruska – možnost, která by Rusku mohla poskytnout realistickou mezinárodní roli a také maximalizovat příležitost k transformaci a sociální modernizaci – je Evropa. A ne ledajaká, ale transatlantická Evropa rozšiřující EU a NATO. (zvýraznění přidáno, vydání Kindle, str. 118)

Brzezinski se rozhodně mýlil a jeho špatný úsudek pomohl přivést nás ke katastrofě války na Ukrajině. Rusko prostě americkému plánu rozšířit NATO na Ukrajinu nepodlehlo, jak Brzezinski předpokládal. Řeklo pevné ne a bylo připraveno vést válku, aby plány USA zarazilo. V důsledku chybných odhadů neokonzervativců ohledně Ukrajiny nyní na bojišti vítězí Rusko a statisíce Ukrajinců jsou mrtvé.

Ani – a to je jasná zpráva z Kazaně – ani americké sankce a diplomatické nátlaky Rusko ani v nejmenším neizolovaly. V reakci na všudypřítomnou americkou šikanu se objevila antihegemonická protiváha. Jednoduše řečeno, většina světa hegemonii USA nechce a nepřijímá a je připravena se jí postavit čelem, spíše než se jejímu diktátu podřídit. Spojené státy také již k prosazení své vůle nemají ekonomickou, finanční nebo vojenskou sílu, pokud ji kdy měly.

Země, které se shromáždily v Kazani, představují jasnou většinu světové populace. Devět členů BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika jako původních pět, plus Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty) spolu s delegacemi 27 aspirujících členů tvoří 57 procent všech světové populace a 47 procent světové produkce (měřeno v cenách upravených podle kupní síly). Naproti tomu USA tvoří 4,1 procenta světové populace a 15 procent světové produkce. Přidejte americké spojence a podíl obyvatel aliance pod vedením USA je kolem 15 procent celosvětové populace.

BRICS v nadcházejících letech získá na relativní ekonomické váze, technologické zdatnosti a vojenské síle. Souhrnný HDP zemí BRICS roste zhruba o 5 procent ročně, zatímco kombinovaný HDP USA a jejich spojenců v Evropě a Asii a Tichomoří roste zhruba o 2 procenta ročně.

I přes jejich rostoucí vliv však BRICS nemůže USA jako nový globální hegemon nahradit. Jednoduše mu chybí vojenská, finanční a technologická síla k porážce USA nebo dokonce k ohrožení jejich životně důležitých zájmů. BRICS v praxi volá po nové a realistické multipolaritě, nikoli po alternativní hegemonii, v jejímž čele by stál.

Američtí stratégové by měli pozitivní zprávě z Kazaně konečně věnovat pozornost. Nejenže snaha neokonzervativců o globální hegemonii selhala, byla to pro USA a svět nákladná katastrofa, která vedla ke krvavým a nesmyslným válkám, ekonomickým otřesům, masovému vysídlování obyvatelstva a rostoucím hrozbám jaderné konfrontace. Inkluzivnější a spravedlivější multipolární světový řád nabízí slibnou cestu ze současného bahna, cestu, která může být přínosem i pro USA a jejich spojence i pro národy, které se v Kazani setkaly.

Vzestup BRICS proto není pro USA pouhou důtkou, ale také potenciálním otevřením pro mnohem mírovější a bezpečnější světový řád. Multipolární světový řád, který si představuje BRICS, může být přínosem pro všechny země, včetně Spojených států. Čas neokonzervativních bludů a amerických válkek vypršel. Nastal okamžik pro obnovenou diplomacii, která by konflikty zuřící po celém světě ukončila.

Jeffrey David Sachs (*1954) je univerzitní profesor a ředitel Centra pro udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě, kde v letech 2002 až 2016 řídil The Earth Institute. Je také prezidentem UN Sustainable Development Solutions Network a komisařem UN Broadband Commission pro rozvoj. V devadesátých letech byl předním poradcem Borise Jelcina a autorem ruských neoliberálních reforem. Byl poradcem tří generálních tajemníků Organizace spojených národů a v současnosti působí jako obhájce Udržitelných rozvojových cílů (SDG) pod generálním tajemníkem Antoniem Guterresem. V letech 2004 a 2005 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnější osobnosti světa a v roce 1993 ho deník New York Times označil za „pravděpodobně nejvýznamnějšího ekonoma na světě„. Vydal řadu knih, poslední The ages of globalization : geography, technology, and institutionsČesky (Věk globalizace: geografie, technologie a instituce, 2020) a A New Foreign Policy: Beyond American ExceptionalismČesky (Nová zahraniční politika: Po americkém exceptionalismu, 2020). Má vlastní internetový por“tál jeffsachs.org.

Zpět na obsah