Ve Městě na kopci zhasla světla

Článek Lights out for the city on the hill vyšel na serveru Strategic Culture Foundation 20. října 2024

V průběhu desetiletí studené války, kdy si bloky konkurovaly, působily mocně ve prospěch Západu dvě hlavní atrakce. Zaprvé životní standard a prosperita, které dokázal svým občanům poskytnout, čemuž se jeho východní rivalové jen stěží rovnali. Druhým rysem, který v očích světa poskytoval Západu obrovskou konkurenční výhodu, byla srovnatelně lepší výkonnost jeho institucí při zajišťování individuálních svobod.

Dvojí výhoda prosperity a dojmu, že si Západ cenil svobody, úspěšně neutralizovaly většinu teoretické kritiky kapitalistického sociálního a ekonomického modelu. Zdánlivý závazek Západu k osobním svobodám působil jako silný magnet. Efektivně tak sloužila jako politická zbraň. Dokud bylo svědomité dodržování zásad právního státu a respekt k právům jednotlivce považováno za jejich charakteristickou vlastnost, byly západní společnosti vnímány jako žádoucí alternativa ke konkurenčním systémům, které přísnou zákonnost často nerespektovaly a jen nedostatečně bránily svévoli.

Tento stav přetrvával zhruba do 90. let, kdy západní blok dosáhl vrcholu své globální síly a byl široce vnímán jako vítěz nad svými protivníky. Od té doby se v celém západním světě sociální výdobytky, které obyčejným lidem přinesly trochu pohodlí a bezpečí, systematicky odbourávají. Pocit právní jistoty, který občané západních společností po desetiletí požívali, se ukázal být stejně pomíjivý. Bezzákonné zneužívání a zranitelnost stávající mocí, jevy normální jinde, ale v praxi západních společností dlouho nepřítomné a v paměti jejich občanů do značné míry vybledlé, se znovu objevují jako odveta. Na domácí i mezinárodní úrovni se „právní stát“ rychle proměnil ve svou nerozpoznatelnou karikaturu. Tato metamorfóza se stala vtipně známou jako „řád založený na pravidlech“.

Za mizivého vnitřního odporu či dokonce s veřejným vědomím se jádrové země kolektivního Západu nakazily infekcí svévole ve výkladu inherentních lidských práv a uplatňování právních principů vytvořených na ochranu občanů. Transformace, která z historického hlediska proběhla rychlostí blesku, byla vedena nelítostnou duplicitní politickou kabalou řídící běh událostí ze zákulisí. Byla provedena se souhlasem justice, při plnění svých profesních povinností naprosto zkorumpované a zbabělé.

Rozpad zákonnosti je obecně předzvěstí horších věcí, které přijdou, což má téměř vždy podobu stále křiklavějšího zneužívání moci. To lze ilustrovat na znepokojivých, ale v žádném případě ne ojedinělých příkladech vznikajícího stavu věcí v zemích kolektivního Západu, jejichž svoboda dříve vyvolávala závist. Čtenáři si vybaví slavnou větu „nenávidí nás pro naši svoboduČesky“. K pokroku ve věci svobody tohle falešné heslo z roku 2001 nijak nepřispělo, zato uvádělo orgie ničení a masového vraždění.

Křiklavým příkladem rozkladu právního řádu je nezákonný únos a uvěznění německo-amerického právníka Dr. Reinera Fuellmicha v Německu na základě vykonstruovaného obvinění ze zpronevěry. Německý soudní systém je plným spoluviníkem této děsivé parodie. Pro jedovatou nenávist kabaly hlubokého státu vůči Dr. Fuellmichovi existuje mnoho pádných důvodů. Byl to průkopník, který měl v roce 2020 odvahu založit výbor pro výzkum pandemie Covid, právě když experiment sociální kontroly nabíral na síle. Výbor pod vedením Dr. Fuellmicha odvedl vynikající práci k odhalení nízkých motivů a vražedných cílů organizátorů falešné mimořádné zdravotní naléhavosti. To pro ně byla velká rána, tím spíše, že byla úspěšně uštědřená v podmínkách téměř úplné informační blokády. Konečného a možná přehnaně ambiciózního a naivního cíle doktora Fuellmilcha, postavit viníky před lékařský Norimberský tribunál, se bohužel nepodařilo dosáhnout. Ale už jen takové pomyšlení muselo vzbudit vztek těch, které měl v úmyslu stíhat.

„Tato agenda byla dlouho plánovanáČesky”, shrnul Dr. Fuellmich zjištění svého výboru. „Jejím zcela neúspěšným předchůdcem byla prasečí chřipka před 12 lety a byla ukuta skupinou superbohatých psychopatických a sociopatických osob, které nenávidí lidi a zároveň se jich bojí, postrádají empatii a jsou poháněni touhou získat plnou kontrolu nad námi všemi, lidmi celého světa.“

Přišel však čas, aby se psychopaté sladce pomstili a ta operace nebyla ani nijak zvlášť obtížná, protože náhodou ovládali mechanismy moci. Před dvanácti měsíci byl Dr. Fuellmichv Německu uvězněn na základě falešného obvinění bývalého kolegy, kterého mohly do covidového výboru infiltrovat bezpečnostní agentury, že zneužil majetek organizace k osobnímu prospěchu. Obvinění ze skutku, který je podle německých zákonů přestupkem a pro který v přípravném řízení neexistuje precedens dlouhé vazby, mělo za následek uvěznění trvající nyní více než 400 dní za podmínek srovnatelných s Abú GhrajbČesky, až na to, že v Německu a ne v Iráku. Šokující zobrazení těchto podmínek zadržení naleznete zde. A zde posuďte hanebné procesní nedostatky samotného probíhajícího soudního řízení. Řízení je poznamenané praktikami neslučitelnými s obrazem Rechtsstaat (právního státu), zavádějícím způsobem pěstovaným Německem a v ostatních s ním spojených západních režimech.

Nezákonné pronásledování Dr. Fuellmicha ve skutečnosti probíhá za „přečin“ výkonu pozoruhodné veřejné služby odhalování a dokumentace podvodné povahy a zlověstného pozadí „covidové pandemie“. Je to však jen špička ledovce kolapsu právního státu ve společnostech, které se představují jako jeho zastánci. Rozpad zákonnosti a dopad na základní svobody občanů, činící je naprosto bezbrannými proti nárokům nezodpovědné Moci, lze ilustrovat dalšími příklady.

V Irsku je celá rodina Burkeových, křesťanských věřících odmítajících podvolit se diktátu genderové ideologie, terčem pomstychtivého pronásledování. Jeden ze synů, Enoch, který je učitelem, dosud strávil, jako Dr. Fuellmich v Německu, více než 400 dní na samotce. Jeho „proviněním“ je, že v původně křesťanském a katolickém Irsku odmítá používat zájmeno preferované jedním z jeho studentů, který tvrdí, že je jiné než odpovídá jeho biologickému pohlaví. Enoch Burke porušuje zákony, protože si myslí, že souhlas s šarádou genderové identity by byl porušením jeho náboženských zásad. Enoch Burke je ve skutečnosti potrestán za to, že se odmítl ponížit jako profesionální vychovatel a jako svobodná lidská bytost tím, že by pod nátlakem svých pronásledovatelů falešně přiznal, že 2 + 2 = 5. Nic jiného, než takové odvolání svědomí a zastávaného přesvědčení, by neuspokojilo právní a vzdělávací dozorce jeho země, kteří se zjevně zbláznili. Zůstává proto v irském vězení, přestože je ujišťován o okamžitém propuštění, pokud jen naznačí, že se jejich šílenému požadavku podřídí. Pro vhled do širokého oficiálního záběru onoho šílenství se podívejte zde.

Enochův bratr Simeon, který ukončil studium práv s vyznamenáním, je z přijetí do irské advokátní komory vyloučen z důvodů, které dosud nebyly zcela jasně odhaleny, ale které, jak se zdá, také souvisí s jeho pevně zastávaným náboženským světonázorem, identickým s jeho bratrem. Zdá se, že to v současném Irsku člověka pro profesionální práci diskvalifikuje. Enochův a Simeonův otec, Enoch Burke St., byl také potrestán za námitky proti LGBT symbolům na irských poštovních vozidlech. Daňový poplatník Burke byl pro svou drzost informován, že si od nynějška může chodit vyzvednout poštu na místní poštovní úřad, ale že mu již nebude doručována na jeho domácí adresu.

Stejně jako v případě Fuellmich je kolektivní a exemplární trest vyměřený rodině Burkeových držen pokud možno mimo pohled veřejnosti. Političtí a  dokonce i náboženští představitelé odmítají zaujmout stanovisko nebo se k tomu vyjádřit a kontrolovaná média se diskuzi na toto téma pilně vyhýbají.

Abychom tento složitý obraz civilizačního úpadku doplnili o další znepokojivý detail, instituce myšlenkového zločinu vylíčená v románu George Orwella, kdysi považovaná za nic víc než za literární fikci, se nyní zdá být zakotvena v britském právu. V současnosti se zdá, že jde o pilotní projekt, možná předzvěst ještě děsivějších věcí, které přijdou. Funguje jako zákaz modliteb uvnitř vymezeného prostoru kolem potratových „klinik“ ve Velké Británii. Inkriminovaná modlitba by byla pravděpodobně za duše dětí, které tento svět opustily v důsledku lékařské péče, které se jim v těchto zařízeních dostalo. Soukromý výkon takových nepovolených náboženských obřadů je nyní zakázánČesky,  protože může zaměstnancům „klinik“ a jejich klientům způsobit „obtěžování a úzkostČesky“. A zlověstně, podle ministerstva vnitra, „každému, kdo bude shledán vinným z porušení zákona, bude hrozit neomezená pokuta“. Člověk si klade otázku, zda by Evropský soud pro lidská práva neměl k takovýmto neomezeným trestům co říci? Bylo vůbec v análech civilizované jurisprudence něco takového zaznamenáno?

Interakce mezi myšlenkovou policií, která samozřejmě pouze „plní příkazy“, a občany podezřelými z duchovního porušování „zákona“ mohou  všichni, kdo si váží své svobody a lidské integrity, sledovat zde.

Ubohá  britská judikatura (zde by se měli podívat i skeptici) se nyní může pochlubit prvním úspěšným stíháním  pachatele myšlenkového zločinu. Britský armádní veterán Adam Smith-Connor byl nedávno shledán vinným z toho, že se tiše modlil za svého potraceného syna v zóně kolem potratové „kliniky“. Byl za to podmínečně odsouzen ke dvěma letům vězení a pokutě 9 000 liber za náklady soudu Jeho Veličenstva a potíže s jeho stíháním. Soudy stále neudělují ministerstvem vnitra předepisované „neomezené pokuty“, ale pro důchodce, jako je Smith-Connor, který musí živit rodinu, je to pravděpodobně značná částka.

A Smith-Connor, jak je třeba poznamenat, není ve Spojeném království zdaleka jedinou obětí obtěžování kvůli myšlenkovým zločinům souvisejícím s potraty.

Pro záznam: tématem zde není osobní postoj ke Covidu, transgenderismu nebo potratům. Ústředním problémem v každém z citovaných a dalších podobných případů, které jsou příliš početné, než aby je bylo možné zmínit, je evidentní rozpad právního řádu na kolektivním Západě. To umožňuje ukládat pokojným občanům drakonické tresty zcela nepřiměřené údajnému jednání, ze kterého byli obviněni. Jak daleko bude přísnost trestu dosahovat, anebo je potenciálně stejně „neomezený“ jako hrozba peněžního výměru, které je britské ministerstvo vnitra připraveno uložit těm, kdo se cítí být povinni mlčky se na veřejnosti modlit za nenarozené děti?

Slavné „Město na kopci“, o kterém se mnozí mylně domnívali, že osvětluje lidstvo z výšin, se nyní rozpadá a je z velké části opuštěné. Jeho světla postupně zhasínají, život v něm je stále nesnesitelnější. Jeho podvedení obyvatelé a zarytí obdivovatelé se rozcházejí různým směrem. Proslýchá se, že se nové město velké svítivosti a magnetické přitažlivosti staví jinde a že se jeho architekti brzy setkají, v Kazani.

Stefan KarganovićČesky (Стефан Каргановић) je americký právník srbského původu, který založil nevládní organizaci Historical Project SrebrenicaČesky pro pravdu o událostech ve Srebrenici a jejím okolí v letech 1992 až 1995. Je rovněž členem týmu Balkan Conflicts ResearchČesky a vydavatelem sborníku Rušenje Republike Srpske – Teorija i tehnologija prevrataČesky (Demolice Republiky srbské – Teorie a technologie převratu, 2024). Jeho příspěvky a rozhovory věnované zejména historii balkánských konfliktů lze nalézt například na Strategic Culture FoundationČesky, Global Research, The Unz Review, Global PoliticsČesky, ale i na českém Délském Potápěči.