Dopis, který 26. srpna zaslal Mark Zuckerberg, šéf firmy Meta a většinový vlastník sítě Facebook, právnímu výboru americké Sněmovny reprezentantů, znamená podobný průlom v odhalení cenzury digitálních platforem ze strany americké vlády jako předchozí skandál Twitter Files. Ze všech ohlasů v českých médiích stojí nejvíce za pozornost ten od Daniela Kaisera v Echo24. Z jeho článku vybírám 5 důležitých zmínek, které si zaslouží krátké komentáře.
1. „Že platformy v čele s Googlem a FB straní levici a potlačují zprávy a názory konzervativní či jinak neortodoxní, není čerstvý objev. Avšak teď máme přímo od Zuckerberga na papíře, že jeho platformy (FB, Instagram, WhatsApp) k tomu aspoň v nejvýraznějších případech tlačil Bílý dům”
Je to veřejné přiznání, že se americká vláda pokoušela ovlivnit politiku a filtrování informací na sítí Facebook. V Bílém domě byla ale Kamala Harrisová, současná kandidátka na prezidenta, víceprezidentkou. Co k tomu v kampani řekne? Budou se jí vůbec mainstreamová média ptát, když ji to může poškodit?
2. „Nakonec to sice bylo na Metě samotné, jestli bidenovcům / harrisovcům vyhoví, nebo ne, ale ‘myslím, že tlak z vlády byl špatný, a lituji, že jsme se mu víc veřejně nebránili’.“
Bude veřejně litovat a omluví se i NIC.CZ a čeští provideři, které vláda tlačila k blokaci webů? Nebo počkají, až je zažalují poškození provozovatelé jako v případě AC24 a žalovaného T-mobile? Soud má tímto dopisem Zuckerberga proti T-mobile slušně nabito.
3. „FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace!“
Nevidíme a neslyšíme podobné strašení v českých médiích, od zástupců vlády a plukovníka Foltýna? Je to také nepřímý tlak k (auto)cenzuře. Jako by vše kolem migrace, Green Dealu, svobody slova, pohlaví, rodiny, LGBT, mRNA vakcín, Ukrajiny, korespondenčního hlasování ad. mohla být ruská dezinformace. Mohla. A nebo také eurounijní nebo americká..Už jsme si jich užili několik. Třeba právě u tematu amerických voleb.
4. „Už teď v USA nepotlačujeme věci, dokud je nezkontrolují fact-checkeři.“ Všimněme si místního určení. V USA už ne, ale v EU zřejmě ano, neboť nikde napříč Evropou není žádný Jim Jordan, tedy člověk angažující se v boji proti cenzuře a současně na vlivném postavení, tak aby ho veličiny z Bich Tech nemohly ignorovat.
Evropě bohužel schází první dodatek americké ústavy a místo vlivné osobnosti bránící svobodu slova má EU spíš cenzurní šmejdy typu komisaře Bretona.
5. „Když před 5-6 lety Václav Klaus ml. (tehdy poslanec ODS) prosazoval zákon proti cenzuře platformami – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po 3-5 letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou.“
Ano, vlády mezitím nařizují platformám pravý opak – cenzuru nepohodlných názorů. A nepotřebují k tomu ani žádnou zvláštní legislativu. Proto byl a je potřeba zákon, který jim to explicitně zakáže a ponechá tuto pravomoc na úrovni státu. Nikoli delegovanou na Evropskou komisi, která si mezitím právo regulovat přivlastnila pomocí nařízení DSA (Digital Services ActČesky).
Porušily CIA a FBI zákon?
Podle Michaela Shellenbergera, autora Twitter Files, “FBI a CIA porušily zákon o sledování, šířily dezinformace a úmyslně zasahovaly do voleb v roce 2020. Nikdo z FBI ani CIA nešel do vězení, ani nebyl za své zločiny řádně vyšetřen. A přesto důkazy ukazují, že FBI a CIA porušily zákon o odposleších a Hatchův zákon z roku 1939, který zakazuje federálním zaměstnancům využívat své úřední pravomoci nebo vlivu k zasahování do voleb nebo ovlivňování jejich výsledku.”
Máme v Česku nějakou podobnou legislativní ochranu? V případě zavedení korespondenčního hlasování by to bylo více než třeba.
Vlastimil Veselý vystudoval MBA na Nottingham Trent University a Ph.D. na Fakultě podnikatelské VUT v Brně. Přes 20 let pracuje na mezinárodních projektech aplikovaného výzkumu a pomáhá startupům s jejich business plány. V roce 2010 vytvořil Brno Expat Centre na podporu vysoce kvalifikovaných cizinců, které 11 let vedl. Spoluzakladatel a ředitel Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) zaměřující se na nové formy cenzury na digitálních platformách. Nejčastěji publikuje na téma svobody slova, migrace a dopadů nových technologií na společnost.
Společnost pro obranu svobody projevu byla založena v návaznosti na petiční iniciativu Stop cenzuře. Naším posláním je podpora svobody slova jako základní podmínky demokracie a obrana proti novým formám cenzury na sociálních sítích, které se stávají hlavními veřejnými fóry občanské diskuse.Dvojí metr a mlhavé předpisy:
Ústavní soud: K porušení práva TV Nova na svobodu projevu
I. Svoboda projevu jako základní politické právo chrání nejen šíření myšlenkově závažných sdělení. Právo každého vyjadřovat své názory zahrnuje i právo na jejich vyjádření humornou formou, s přiměřenou měrou nadsázky či ironie. Toto právo se vztahuje i na veřejnoprávní média, a tím spíše na média soukromá.
II. Masová média představují zásadní faktor v permanentním procesu tvorby názorů a vůle jednotlivců, společenských skupin, ale i politických institucí. Tím slouží k naplnění konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti. Jde o hodnoty ústavního pořádku (zejména čl. 1 odst. 1, čl. 5 a 6 Ústavy, čl. 2 odst. 1, čl. 22 Listiny), jejichž ochrana legitimuje omezení svobody projevu nad rámec důvodů uvedených v čl. 17 odst. 4 Listiny (tzv. ústavně imanentní meze ústavně zaručených práv). Požadavky pravdivosti, objektivity a vyváženosti vysílaných pořadů nacházejí ústavní oporu právě z tohoto důvodu: ochraně nezbytných požadavků pro vedení informované, demokratické diskuse o věcech veřejného zájmu.
III. Při hodnocení požadavků na vysílání je třeba přihlédnout k tomu, že účel, způsob a zpracování tématu může být u jednotlivých médií zásadně odlišný, byť obecně na všechny provozovatele vysílání dopadají požadavky § 31 odst. 2, 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů: dodržení zásad objektivity, vyváženosti a oddělení poskytování informací od jejích hodnocení.
IV. Ukládání sankcí ze strany veřejné moci je možné souběžně s individuální obranou jedince, který se cítí jednáním sankcionované osoby poškozen ve svých soukromých zájmech, případně dokonce nezávisle na ní. Takový postup veřejné moci má však své místo především tam, kde jiné prostředky ochrany práv osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné. Jeho význam je celospolečenský, slouží k ochraně základních společenských hodnot. Uplatnění správnětrestní represe k ochraně hodnot, jež dotčené subjekty samy nebránily a jejichž potřeba ochrany (pro povahu dotčení) nepřesahuje vlastní zájem dotčených subjektů, není nezbytné.
– podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4035/14, ze dne 30. 1. 2018
Pojmy jako „s přiměřenou měrou nadsázky či ironie“ nebo „účel, způsob a zpracování tématu může být u jednotlivých médií zásadně odlišný“ jsou tak nejednoznačné, jako „množství větší než malé“ v § 283, § 284, § 285 trestního zákoníku, ke kterému muselo trestní kolegium Nejvyššího soudu vydat obsáhlé výkladové stanovisko.
Jiná je míra přiměřenosti u výroků Řeporyjce Pavla Novotného na sociálních sítích a jiná v případě pojmenování poslance Tomia Okamury vulgarizující přezdívkou „Pitomio“ v týdeníku Reflex.
Pravou perlou Ústavního soudu, skutečným majstrštykem, je odstavec 2 článku 9 Ústavy České republiky:
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
To je geniálně vymyšleno. Vskutku – to, co bylo „podstatnou náležitostí“ kdysi před lety, se může vlivem vnějších okolností stát zcela podružným aspektem (a naopak). Ústavní soud tedy dynamicky prohlásí za „podstatnou náležitost demokratického právního státu“ pokaždé něco jiného.
O tomto ústavním „článku věčnosti“ jsme již na Disputu psali zde: Ústava České republiky / přednáška Marka Pavky
Dvojí metr se také uplatňuje u poměrně přesně formulovaného § 355 trestního zákoníku:
Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
(1) Kdo veřejně hanobí
a) některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo
b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) nejméně se dvěma osobami, nebo
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Pro příklady k válečnému štvaní a veřejnému hanobení národa netřeba chodit daleko. Stačí podívat se do volně přístupné diskuze na Novinkách – jeden namátkou vybraný příklad:
Některé národy (a jednotlivce) lze hanobit zcela beztrestně, protože kde není žalobce, tam není soudce. A když soudce je, tak je úplatný.
Vojtěch Běhunčík
DALŠÍ ODKAZY
[VB]
Prosím o prominutí, neboť se mi stala nemilá věc. Po vyslechnutí besedy pana Hájka s panem Novotným, jsem četl úvahu…
Obdivuji pana Kratochvíla a protože jsem první československý občan, který jel prokazatelně jako první, vlakem, po 21. srpnu 1968 spolu…
Vynikající článek. Měl by jej číst každý.
Článek pravdivě popisuje situaci, ale nevěřím závěru ohledně válek. Evropa přece nemůže existovat bez čínského zboží a ruského plynu. Válku…
Polská intenzivní podpora Ukrajiny byla nesena prvotním přesvědčením, že Rusko bude válkou těžce poškozeno nebo dokonce se rozpadne. Poláci niterně…