Postupně, a pak náhle

Analýza Gradually, Then Suddenly vyšla na serveru Daily Reckoning 10. října 2024

Během minulého století se monetární systém měnil v průměru jednou za 30-40 let. Před rokem 1914 se globální monetární systém zakládal na klasickém zlatém standardu.

Pak se roku 1944 v Bretton Woods vynořil nový monetární systém. V jeho rámci se z dolaru stala globální rezervní měna navázaná na zlato s 35 $ za unci. Roku 1971 Nixon s přímou převoditelností dolaru na zlato skoncoval. Poprvé již nebyl monetární systém podložen zlatem.

Dnes už je existující monetární systém starší než 50 let, takže svět má se změnou dlouhé zpoždění.

Roky již píši o neustálém úsilí různých zemí svrhnout americký dolar jako hlavní globální rezervní měnu a hlavní prostředek směny.

Spolu s tím jsem též říkal, že takový proces neproběhne přes noc; spíše k tomu bude docházet pomalu a postupně po desítky let.

Ač je to pravda, proces se zrychluje způsoby, jaké před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 nikdo nemohl předjímat. USA v reakci na ni ve snaze potrestat Rusko za vpád na Ukrajinu spustily ten nejagresivnější sankční režim.

V prvním kole k cílům finančních útoků zjevně patřily útoky jako zmrazení účtů v US dolarech ruským bankám a oligarchům. Ve druhém kole se přitvrdilo zmrazením dolarových účtů samotné Ruské centrální banky. Kromě případů darebáckých států jako Írán, Severní Korea a Sýrie to bylo bezprecedentní.

Náhle se centrální banka deváté největší ekonomiky světa a třetího největšího producenta ropy s HDP přes 2,1 bilionu $ ocitla odříznutá od globálních plateb a bankovních systémů.

Sankce šly i nad rámec financí a bankovnictví, takže zahrnovaly zákazy ruských exportů, zmrazení pojištění z Ruska pro jiné trhy (jakožto způsob, který měl v podstatě zakázat dodávky ropy) a zákazy na kriticky důležité vývozy do Ruska včetně špičkové techniky, polovodičů a oblíbené kosmetiky.

Na významné americké a další západní společnosti počínaje Shell Oil až po McDonald’s se tlačilo, aby v Rusku ukončily provoz, a mnohé to udělaly.

Větší část světa se však k finančním sankcím USA/EU/NATO odmítla připojit. Ne proto, že by země celého světa musely nutně podporovat ruskou invazi. Pouze nechtěly, aby sankce USA rozvrátily jejich obchodní vztahy s Ruskem, na kterých závisí.

V mnoha případech nebyly ochotny poškodit své ekonomiky kvůli konfliktu na druhé straně světa, který je vůbec nezajímal.

Podívejme se na Indii a Čínu. Jsou to největší nákupčí ropy, kterou by Rusko jinak prodalo v Evropě. Čína samotná do Ruska prodává automobily, polovodiče a stroje.

Mezitím ohromně rozšířilo své exporty do Ruska Turecko, zatímco Írán do Ruska prodává zbraně včetně „kamikadze“ dronů, které se chovají jako pomalé křižující střely, které se mohou nad cíle připlížit.

A co je důležité, čím více ekonomik s Ruskem obchoduje, tím méně bude kterákoliv z nich potřebovat jako prostředek směny US dolary. Takže americké sankce nejenže selhaly, ale navíc přispěly k dlouhodobému úpadku dolaru jako světové vůdčí platební měny.

To rovněž odrazuje země od užívání dolarů v mezinárodních transakcích ze strachu, že by se mohly stát dalším cílem americké šikany.

Varoval jsem před tím už roky. Před téměř 10 lety jsem seděl v bezpečnostní zasedací místnosti v Pentagonu a vysvětloval skupině činitelů národní bezpečnosti USA počínaje vojáky, CIA, až po ty z ministerstva financí a dalších orgánů, že nadměrné užívání US dolarů ve finanční válce nakonec země přiměje, aby za dolar hledaly alternativy.

Některé to zajímalo, někteří varování ignorovali a jeden činitel z ministerstva financí bacil do stolu a řekl: „Dolar dosud byl globální rezervní měnou, je globální rezervní měnou teď a bude globální rezervní měnou navždy!“

Řekl jsem mu, že se cítím, jako bych byl ve Whitehall v Londýně roku 1913 a poslouchal Johna Bulla, jak říká to samé o libře sterlingů. Libra sterlingů byla odstrčena na vedlejší kolej dolarem o rok později se začátkem 1. světové války.

Později jsem učil na semináři o finančním válčení na U.S. Army War College, kde jsem vysvětloval, že americké finanční sankce nebudou mít na Rusko podstatný dopad, že Rusko své chování na Ukrajině na základě sankcí nezmění a že USA na základě svých vlastních sankcí utrpí více než Rusko, protože si soupeři a neutrální země vytvoří alternativní platební platformy, které nebudou dolar používat.

Také jsem vojenské a zpravodajské komunitě říkal: „Nemyslím si, že by dolar mohly zničit jiné země, ale můžeme to udělat sami. To my jsme svým nejhorším nepřítelem.“

Jak jsem varoval, to my ničíme dolar těmito sankcemi (a dalšími pomatenými politikami). USA dělají ke zničení dolaru více než naši nepřátelé.

Snahy zřídit alternativu k dolaru dosáhnou značných úspěchů na summitu vůdců BRICS v Kazani, tj. v Ruské federaci ve dnech 22. – 24. října. Summit BRICS oznámí nové členy, což je důležité, protože rozšiřující se členství je pro spuštění životaschopné platební měny klíčový predikát. To skupinu přivede blíže ke kritické hmotnosti potřebné ke spuštění měnové unie.

To se bude rozvíjet v procesu, který chce čas, a náhrada dolaru neproběhne v bezprostřední budoucnosti. Ale trend pryč od dolarů je už definitivně v pohybu. Budování de-dolarizačního hnutí představuje změnu globálních proporcí, která se bude v nadcházejících letech jen zrychlovat.

Jak jsem ale tvrdil v úvodu, má to dlouhé zpoždění. Chcete-li historickou paralelu toho, jak dolar padne, podívejme se na britskou libru sterlingů.

Mnozí pozorovatelé předpokládají, že konference v Bretton Woods roku 1944 byla okamžikem, kdy US dolar nahradil sterling jako vůdčí světovou měnu. Ale nahrazení sterlingu dolarem jako hlavní světovou rezervní měna byl proces, který trval 30 let, 1914-1944.

Konference v Bretton Woods roku 1944 byla pouze uznáním procesu dominance dolaru mezi rezervami, která se utvářela desítky let.

Stejně jako u libry sterlingů nebude sklouznutí dolarů z role vůdčí globální rezervní měny nezbytně něčím, k čemu dojde přes noc.

Ale ty bezprecedentní dolarové sankce proti Rusku tento proces uspíšily. Takže 80 let po Bretton Woodském uspořádání, 53 let poté, kdy Nixon zavřel okno zlata a 50 let od dohody o petrodolaru se Saúdskou Arábií, nadchází konec vlády Krále dolaru jako vůdčí světové platební měny.

A ač bude tento proces nejspíš relativně postupný, žádný investor by neměl být překvapen, pokud k tomu dojde spíš dříve než později.

Je to jako citát z románu Ernsta Hemigwaye z roku 1926 „I slunce vychází“. Jedna z postav se ptá: „Jak jsi zbankrotoval?“

„Bylo to dvojím způsobem,“ řekla druhá postava. „Postupně a pak náhle.“ Dolar může ztrácet svůj status rezervní měny postupně – a pak to přijde náhle.

James G. RickardsČesky (*1951) je redaktorem Strategic Intelligence, Project ProphesyČesky, Crash SpeculatorČesky a Gold SpekulatorČesky. Je americký právník, ekonom a investiční bankéř se 40 lety zkušeností s prací na kapitálových trzích na Wall Street. Byl hlavním vyjednavačem záchrany Long-Term Capital Management L.P. (LTCM) americkou centrální bankou v roce 1998. Mezi jeho klienty patří institucionální investoři a vládní ředitelství. Jeho práce jsou pravidelně uváděny ve Financial Times, Evening Standard, New York Times, The Telegraph a Washington Post a často je hostem na BBC, RTE Irish National Radio, CNN, NPR, CSPAN, CNBC, Bloomberg, Fox, a The Wall Street Journal. Přispíval jako poradce pro kapitálové trhy pro zpravodajskou komunitu USA a v úřadu ministra obrany v Pentagonu. Před Sněmovnou reprezentantů USA také svědčil o finanční krizi v roce 2008. Rickards je autorem knihy The New Case for GoldČesky (Nová šance zlata, 2016) a čtyř bestsellerů podle New York Times, Currency WarsČesky (Války měn, 2011), The Death of MoneyČesky (Zánik peněz, 2014), The Road to RuinČesky (Cesta do záhuby, 2016) a AftermathČesky (Následky, 2019). Jeho nejnovější kniha The New Great DepressionČesky (Nová velká deprese) vyšla v lednu 2021.