Nobelova cena míru za rok 2024

Tošiki Fudžimori (vlevo) a Terumi Tanaka, hibakuša[1] a členové organizace Nihon Hidankjó. Aflo Co. Ltd. / Alamy Stock Photo

Nobelova cena míru udělena japonské skupině přeživších atomovou bombu za úsilí o osvobození světa od jaderných zbraní

Nobelova cena za mír za rok 2024 byla udělenaČesky japonské občanské organizaci Nihon Hidankyo, kterou založili ti, kteří přežili svržení dvou amerických atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945.
Norský Nobelův výbor ocenil tuto organizaciČesky „za její úsilí o dosažení světa bez jaderných zbraní a za to, že prostřednictvím svědectví svědků prokázala, že jaderné zbraně již nikdy nesmí být použity“.
Diskuse o bombardování, při němž zahynulo téměř 100 000Česky Japonců[2], byla v bezprostředně poválečném období do značné míry tabu. Částečně k tomu přispěla cenzura amerického tisku v okupovaném Japonsku.

V roce 1954 však americký test jaderných zbraní na atolu Bikini v Tichém oceánu způsobil tak rozsáhlý radioaktivní spad, že zasáhl japonskou rybářskou loď Lucky DragonČesky a způsobil jedno úmrtí na otravu radiací.

Incident s Lucky Dragonem přiměl mnoho lidí, kteří přežili atomovou bombu a jsou známí jako hibakuša, aby o svých zážitcích promluvili. V této souvislosti vznikla v roce 1956 společnost Nihon Hidankyo.

Od té doby sehráli hibakuši nezměrnou roli v celosvětovém aktivismu proti jaderným zbranímČesky. Podle Nobelova výboru jejich svědectví „pomohla vytvořit a upevnit široký odpor proti jaderným zbraním na celém světě“.

USA odpálily 6. srpna 1945 nad japonským městem Hirošima atomovou bombu. Shutterstock

Například v roce 1975 uspořádala skupina hibakuša, k níž patřila i Setsuko Thurlowová, členka organizace Nihon Hidankyo a celosvětově uznávaná bojovnice proti jaderným zbraním, výstavu o atomovém bombardování ve veřejné knihovně v Torontu.

To přispělo k rozvoji významného protijaderného hnutí v Kanadě. Počátkem 80. let 20. století desítky tisíc Kanaďanů pravidelně demonstrovalyČesky proti podpoře amerických jaderných zbraní ze strany své vlády.

V roce 1984 pak další přeživší bombardování Hirošimy jménem Takaši Morita spoluzaložil organizaci hibakuša se sídlem v Sao Paulu, aby se podělil o jejich příběhy a zvýšil v Brazílii povědomí o ničivých následcích jaderných zbraní.

Rostoucí povědomí o zkušenostech hibakuši v průběhu 80. let inspirovalo Evropany k protestům proti rozmístění nových jaderných raket v jejich zemích. Fráze „Žádná Eurošima!“ se stala oblíbeným heslemČesky evropského mírového hnutí.

Úsilí Nihon Hidankyo se zaměřilo nejen na sdílení zkušeností hibakuši, ale také na jejich využití k získání podpory pro zrušení jaderných zbraní na celém světě.

Organizace byla jedním z hlavních podporovatelů smlouvy OSN o zákazu jaderných zbraníČesky. Tato smlouva, která vstoupila v platnost v roce 2017 a kterou podepsalo 94 zemí, zakazuje státům podílet se na jakýchkoli aktivitách spojených s jadernými zbraněmi.

Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní – v níž Setsuko Thurlowová hraje jednu z hlavních rolí – získala v roce 2017 Nobelovu cenu míruČesky za úsilí o dosažení právně závazného zákazu těchto zbraní.

Stále je co dělat

V rámci Japonska se organizace Nihon Hidankyo snaží zpochybnit postoj vlády k jaderným zbraním. Japonská vláda podporuje americké jaderné zbraně navzdory hrůzám, jichž byla svědkem v Hirošimě a Nagasaki, a je na nich závislá jako na odstrašujícím prostředku proti několika svým jaderně vyzbrojeným sousedům.

Po sobě jdoucí japonské vlády zdůrazňovalyČesky význam jaderných zbraní pro národní bezpečnost země. Pro mnoho obyvatel Japonska je to však stále kontroverzní postoj. Každý japonský školák obvykle navštíví Hirošimu nebo Nagasaki, aby se dozvěděl o strašlivých následcích jaderných zbraní.

Rozhodnutí udělit Nobelovu cenu za mír společnosti Nihon Hidankyo je obzvláště aktuální. V roce 2023 vynaložilo devět světových jaderných mocností na jaderné zbraně více než 91 miliard USDČesky (69,5 miliardy liber). A od ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 ruský prezident Vladimir Putin opakovaně vyhrožuje použitím svého jaderného arzenálu.

Tento znepokojivý vývoj vzal Nobelův výbor na vědomíČesky. Při udělování ceny společnosti Nihon Hidankyo výbor uvedl, že je „znepokojující, že dnes je toto tabu proti použití jaderných zbraní pod tlakem“.

Světové jaderné mocnosti – zejména Čína a USA – rozšiřují a modernizují svůj arzenál. Severní Korea pokračuje ve vývoji svého programu jaderných zbraní. A rychle se stupňuje napětí mezi Izraelem, který má jaderné zbraně, a Íránem, který má blízko k jaderným zbraním.

Hrozby, které představují jaderné zbraně, jsou nyní zjevnější než kdykoli předtím od dob studené války. Vzhledem k tomu, že dnes žije sotva 100 000 hibakuši, je nezbytné, abychom naslouchali jejich hlasům a varováním.

[1]

HibakušaČesky (Japonsky: 被爆者 nebo 被曝者) „Člověk, který přežil bombu“ nebo „člověk postižený účinkem radioaktivity“) je slovo japonského původu obecně označující lidi postižené atomovým bombardováním Hirošimy a Nagasaki Spojenými státy na konci druhé světové války.

[2]

Údaje o počtu obětí se rozcházejí. Originál uvádí 100 000 s odkazem na The BulletinČesky (časopis amerických atomových vědců). V tomto zdroji je nízký odhad 110 000 a vysoký odhad 210 000 mrtvých. WikipediaČesky udává 246 000 obětí (součet Hirošima a Nagasagi).
– viz také galerii zde, obrázek 10 (poslední v galerii):
Ztráty mocností Osy: Civilní úmrtí v důsledku války – Japonsko: 672 000 obětí.

Vojtěch Běhunčík

Lidské ztráty ve druhé světové válce

Zdroj: Encyclopaedia Britannica: "Casualties of World War II"
https://www.britannica.com/event/casualties-of-World-War-II-2231003
~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Galerii lze ovládat i klávesami vlevo - vpravo ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

---

Eirini KaramouziČesky je vyučující soudobých dějin na univerzitě v Sheffieldu, Spojené království. Má magisterský titul v oboru evropské politiky a vládnutí a doktorát z mezinárodních dějin, obojí na LSE (London School of Economics and Political Science). Absolvovala stipendium A. G. Leventise na SEESOX, St Anthony’s College v Oxfordu (2014-15), stipendium Maxe Webera na Evropském univerzitním institutu ve Florencii (2013-14) a Pinto postdoktorandské stipendium na LSE IDEAS (2011-12). Je odborníkem na dějiny evropské integrace, studenou válku, politické a sociální dějiny moderního Řecka a jižní Evropy.

Luc-André BrunetČesky je vyučující soudobých mezinárodních dějin na Open University Milton Keynes, Spojené království a spoluředitelem projektu Mír a bezpečnost na LSE IDEAS. Ve svém výzkumu se zaměřuje na dynamiku mezi mírovým a protijaderným aktivismem na jedné straně a tvorbou politiky a diplomacií na straně druhé. Je hlavním řešitelem projektu financovaného AHRC „Global Histories of Peace and Anti-Nuclear Activism“ a v současné době dokončuje knihu o Kanadě, globálním jaderném řádu a konci studené války. Je editorem knihy „NATO and the Strategic Defence Initiative: A Transatlantic History of the Star Wars Programme“ a (spolu s Eirini Karamouzi) připravovaného svazku „Beyond the Euromissile Crisis: Global Histories of Anti-Nuclear Activism“.
Je také spolueditorem nové knižní řady Global Nuclear Histories, kterou vydává nakladatelství McGill-Queen’s University Press.