Írán nechce válku, ale mírový civilní rozvoj

Karin Leukefeld (Foto Thomas Kaiser)

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Kdo může zastavit Izrael v jeho zničujícím válečném kurzu?

Karin Leukefeld: 26. září jsme se ráno probudili se zprávou z New Yorku, že se při příležitosti summitu OSN sešly státy a navrhly třítýdenní příměří mezi Izraelem a Hizballáhem, aby vytvořily prostor pro diplomacii. Libanonská vláda s tím souhlasila se souhlasem Hizballáhu za předpokladu, že s tím bude souhlasit Izrael. Deklaraci zaslalo také ministerstvo zahraničí v Berlíně, které ji rovněž podepsalo. Sotva se prohlášení dostalo do médií, přišla z Tel Avivu reakce, že Netanjahuova vláda tento požadavek odmítá. Ministr zahraničí prohlásil, že na severu žádné příměří nebude. Válka proti teroristické organizaci Hizballáh bude pokračovat, dokud nebude dosaženo vítězství. Izrael ani tuto žádost nerespektuje, a to ani ze strany spojeneckých států.

ZIF: Neslyšeli jsme tuto odpověď již mnohokrát?

Karin Leukefeld: Ano, je to vzorec, který pozorujeme již rok. Objevily se návrhy vyjednavačů Hamásu, Egypta a Kataru, USA – s Německem po boku, kteří jsou největšími dodavateli zbraní Izraeli -, ale žádný z těchto návrhů nepřesvědčil Izrael, aby ustoupil. Téměř rok vše na poslední chvíli blokoval Netanjahu, s výjimkou loňského listopadu, kdy souhlasil s týdenním příměřím vyjednaným Egyptem a Katarem. A Hizballáh, který ostřeloval severní Izrael, aby dosáhl příměří, přestal střílet. Tehdy bylo propuštěno sto izraelských rukojmích a asi třikrát tolik palestinských vězňů, dětí, žen a nemocných lidí. To byl jediný úspěch, kterého bylo při mnoha jednáních dosaženo. I diplomaté tvrdí, že izraelská vláda, zejména Netanjahu, na poslední chvíli blokuje výsledek jednání stále novými požadavky. Potvrdili to i účastníci izraelské vyjednávací delegace. Jedná se o lidi z tajných služeb USA, Izraele, Kataru a Egypta. Celý proces setkávání, vyjednávání a hledání kompromisu je nakonec torpédován Izraelem, Netanjahuem.

ZIF: Jak je možné, že má tato země a její vláda takovou moc?

Karin Leukefeld: Netanjahu jde USA příkladem. Biden je v úzkých, protože je volební období a demokraté jsou podle průzkumů s republikány nerozhodně. Stále slibují, že jsou blízko průlomu v jednáních v Gaze. Amos Hochstein, poradce prezidenta Joe Bidena, také opakovaně pendloval mezi Izraelem a Bejrútem. Nic z toho nevzešlo.

ZIF: Neumějí USA rozumně vyjednávat, nebo nechtějí?

Karin Leukefeld: Dodávají Izraeli zbraně, ačkoli neustále vyzývají k humanitární pomoci pro pásmo Gazy, k příměří a k jednání. Předložily třífázový plán, který byl dokonce zformován do rezoluce Rady bezpečnosti OSN a všichni v Radě bezpečnosti s ním souhlasili. Netanjahu však řekl ne. Mezitím se v arabském světě, v médiích, ve sloupcích, v analýzách ozývá mnoho hlasů, které tvrdí, že USA nejsou spolehlivým partnerem pro jednání, protože na jedné straně tvrdí, že Izrael musí mlčet, a na druhé straně mu nepřetržitě dodávají zbraně. Mnoho zemí už nebere USA vážně, protože hrají dvojí hru. Pro veřejnost mluví o vyjednávání a příměří, ale zároveň, například pokud jde o Libanon, věděly jak o tomto masovém útoku na elektronická zařízení, tak o masivních náletech, které Libanonem otřásají již čtrnáct dní. Byly informovány o zahájení ofenzívy a daly k tomu zelenou – přinejmenším nepřímo. Říká se, že ji vzali na vědomí, aniž by s ní souhlasili.

ZIF: Odkud se to ví?

Karin Leukefeld: Díky vytrvalému dotazování novinářů. To nakonec vynese na světlo nejednoznačnost americké administrativy. Po zahájení náletů se konala tisková konference, na níž mluvčí Pentagonu přiznal různé telefonáty mezi ministry obrany USA a Izraele. Jak v úterý odpoledne, kdy došlo k prvnímu útoku, tak i o něco později. Mluvčí Pentagonu přiznal, že byli informováni, že se chystá vojenská operace. Z toho, co mluvčí Pentagonu prozradil, nebylo jasné, zda jim bylo sděleno, co konkrétně se Izrael chystá udělat, pouze to, že se vojenská operace chystá. Zda věděli přesně, co Izrael plánuje udělat, samozřejmě není známo, ale lze předpokládat, že mluvčí na tiskové konferenci sotva řekne vše, co se dělo v pozadí. Ptáte-li se, kdo může Izrael zastavit, musíte použít vylučovací princip a zeptat se, kdo Izrael zastavit nemůže nebo nechce.

ZIF: Nezdá se, že by to byly USA. Jak bychom si měli tyto dohody představit?

Karin Leukefeld: Existují rozhovory vedené ministry obrany. Kromě toho jsou obě země úzce propojeny na podřízené úrovni, tzv. operační úrovni. Ministři mluví na veřejnosti, ale skutečné dohody se uzavírají na jiných úrovních. To však také znamená, že se americké speciální jednotky pohybují v izraelské armádě, samozřejmě se souhlasem příslušného ministra. Jedním z důvodů je, že se jedná o složité zbraňové systémy vyrobené v USA. Také všechny tyto operace v Gaze již probíhají ve spolupráci. Někdy se otevře okno, například když byli osvobozeni čtyři rukojmí. Při této operaci bylo zabito 200 lidí. Byla nasazena i americká speciální jednotka – komando pro záchranu rukojmích. Došlo k velmi úzké spolupráci. Byli na místě. Když se něco takového provádí, sedí spolu v operační místnosti. Není pochyb, že jsou USA odpovědné za to, co izraelská armáda dělá. Člověk by stále rád věřil, že tyto země jsou demokratické a podporují mír – ale skutečnost je jiná.

ZIF: Podivujete se také nedostatku rozhořčení nad pagerovým útokem.

Karin Leukefeld: Mluvila jsem s jedním odborníkem na AI a ptala jsem se ho, jak je možné, že Izrael může provést operaci, jako byla ta v Libanonu, s tisíci obětí, a Západ ji neodsoudí. Německá vláda ji neodsoudila. Tento expert řekl, že se k tomu nevyjadřují, protože chtějí tyto zbraně použít v budoucnu. To byla osobní domněnka, ale od dobře informovaného odborníka.

Pokud tento nový typ nevybíravého útoku na lidi, kteří mají u sebe elektronická zařízení, nebude potrestán, nastaví to nové standardy, takže by si tento způsob mohly osvojit i další státy nebo nestátní aktéři. Libanonský ministr zahraničí řekl: „Pokud to nebude odsouzeno, budou totéž dělat i ostatní. Dochází k tomu, že naše společnost začíná být vůči takovému brutálnímu činu necitlivá.“

Když si přečtete výzkumy obranného průmyslu, zjistíte, že se v tomto vývoji doslova předhání. Izrael je známý tím, že vyvíjí určité systémy pro bezpilotní letouny na zakázku EU. Musíte si položit otázku, zda to, co Izrael dělá se svou barbarskou válkou proti civilnímu obyvatelstvu v pásmu Gazy a Libanonu, není snad dokonce otevřením jakéhosi testovacího pole pro určité vojenské postupy a zbraňové systémy. Na veletrhu zbraní, který jsem kdysi navštívila, abych natočila záběry pro film o Iráku, jste mohli vidět, jak přítomné firmy prezentují své zbraňové systémy a inzerují, kde všude již byly zbraně ve válkách úspěšně použity.

ZIF: Netanjahuovým cílem, jak sám při každé příležitosti opakuje, je zničení Hamásu, což se po téměř roce války a více než 41 800 mrtvých (ke 4. říjnu 2024) a tisících pohřešovaných a zraněných nepodařilo. Nyní vidíme, co se děje v Libanonu, kde má Izrael zřejmě stejný cíl proti Hizballáhu a používá stejné metody. Proč Netanjahu znovu dělá stejnou chybu?
I kdyby na veřejnosti tvrdil opak, bude vědět, že tato strategie nefunguje, i když izraelská armáda při masivním bombardování Bejrútu zabila generálního tajemníka Hizballáhu Hasana Nasralláha.

Karin Leukefeld: Mnozí pozorovatelé, analytici a vojenští důstojníci – a to i v Izraeli – tvrdí, že Netanjahu nemá jiný cíl než válku prodloužit. Izraelská armáda k tomu má také prostředky. Proč? Protože ji USA vyzbrojily do posledního dechu a podporují ji. Izrael nyní povolal dva prapory záložníků. Netanjahu se také domnívá, že kdyby byl ve vládě Donald Trump, získal by větší podporu, nebo s ní alespoň počítá, což nelze vyloučit. V takovém případě dojde ke konfrontaci s Íránem. Írán již reagoval na vraždu Nasralláha velkým raketovým útokem na Izrael. Netanjahu chce nyní úder vrátit – je třeba očekávat regionální válku. To se zdá být také Netanjahuovým cílem, válka proti Íránu, které by se USA – v rámci obrany Izraele a svých vlastních zájmů – měly účastnit. Podle Netanjahua nabízí Nasralláhova smrt „příležitost k regionální reorganizaci“. Má na mysli: s arabskými státy Perského zálivu proti Íránu. To je zcela v souladu se západními politiky. Jürgen Hardt, zahraničněpolitický mluvčí CDU, nedávno v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk řekl, že Německo musí zajistit, aby Saúdská Arábie spojila své síly s Izraelem a dalšími státy Perského zálivu v boji proti Íránu. A Wolfgang Ischinger, dlouholetý šéf Mnichovské bezpečnostní konference, v rozhovoru pro stejnou rozhlasovou stanici řekl, že Izrael bojuje za „regionální reorganizaci“, která je i v zájmu Západu. Jde tedy o válku v zájmu geopolitiky.

To je přesně to, co Írán nechce. Nechce válku, ale mírový civilní rozvoj v regionu. Írán kritizuje USA a zejména některé evropské země, že chtějí nad regionem převzít kontrolu. To vede ke konfliktům a válkám – měly by odejít, měly by region opustit. Írán se spojuje s Čínou a Ruskem, aby byl schopen se bránit v případě napadení, a chce tak zabránit velké regionální válce. Írán, Rusko, Čína a další státy usilují o jiné uspořádání světa, ale ne o válku. Vezmeme-li to z regionálního a mezinárodního hlediska, vidíme, že region nechce války, ale politickou spolupráci a obnovu. Izrael chce válkami posílit svou pozici, nikoliv politicky, ale zřejmě dostává od západních států takovou podporu, že se mu to nějak vyplatí. Izrael samozřejmě také utrpí ztráty v důsledku války a migrace firem a obyvatelstva. S tím se asi počítá. Pokud skutečně dojde k příměří, bude možné ho poté obnovit. Podle mne vše nasvědčuje spíše expanzi a dlouhé válce, a to nejen v Libanonu a Gaze, ale také proti Sýrii a Iráku. Pozoruhodné je společné prohlášení Egypta, Jordánska a Iráku, že Izrael musí být donucen válku ukončit. A je také zajímavé, že íránský prezident se právě zúčastnil zasedání Dialogu o spolupráci v Asii (ACD) v Dauhá, do kterého patří 35 asijských států. I když tyto státy nemohou západní blok k ničemu přinutit, je přesto důležité mluvit, vést regionální dialog se svými přímými sousedy. To je linie Íránu. Je to základní předpoklad strategické bezpečnosti v regionu.

ZIF: Jak by toho bylo možné dosáhnout?

Karin Leukefeld: Rada bezpečnosti OSN má možnost a vzhledem k tomu, co se děje, také povinnost zavést proti Izraeli trestní sankce: Hrozbu vojenského zásahu (kapitola VII Charty OSN), vojenské nebo hospodářské sankce – existuje řada trestních opatření, kterým by se Izrael musel podřídit. To by však vyžadovalo jednotu v Radě bezpečnosti, které nelze dosáhnout při postoji Francie, Spojeného království a USA na jedné straně a Ruska a Číny na straně druhé. Právě posledně jmenovaní jsou považováni za viníky neúspěchu v Radě bezpečnosti. K tomu samozřejmě patří i mediální pokrytí, zejména v zemích, které válku podporují.

ZIF: Jestliže chce Izrael vést válku proti všem těmto zemím v regionu, jak to má fungovat?

Karin Leukefeld: USA vyslaly letadlové lodě. Jedna je v Arabském zálivu, druhá má nyní plout do Středozemního moře. Zvýšily také počet vojáků. Oficiálně je nyní v regionu na různých základnách 40 000 vojáků a tento počet se opět zvýšily. Pokud USA do konfliktu skutečně vojensky zasáhnou, „vybouchne“ tam mnoho věcí.

ZIF: Pokud by USA zasáhly, zapojily by se do dvou válek, které by potenciálně mohly trvat dlouho. Skutečným nepřítelem USA je Čína. USA mají jistě také omezené kapacity?

Karin Leukefeld: Proto potřebují podporu NATO. Proto potřebují peníze arabských států Perského zálivu. V současné době je vidět, jak USA postupují. Arabské státy Perského zálivu, které se na jedné straně připojily ke státům BRICS, účastní se Šanghajské spolupráce, mají dohody s Čínou, jsou nyní Washingtonem odlákávány, zejména Arabské emiráty, Katar a Saúdská Arábie dostaly od USA nabídky na zvláštní zakázky. Ty zahrnují zjednodušení vízového režimu, nové zbrojní systémy pro Saúdskou Arábii a zvláštní status vojenských partnerů. USA se těmito nabídkami snaží tyto země získat na svou stranu proti Íránu a Číně. Čína a BRICS fungují jinak. V říjnu se bude konat summit BRICS a uvidíme, o čem se na něm bude jednat. Tato organizace nepracuje s militarizací, ale s hospodářskou a obchodní spoluprací, a to i proto, aby vytvořila protiváhu dolaru.

ZIF: Došlo ke sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem, které zprostředkovala Čína. Je při tomto vývoji ještě možné, aby USA získaly Saúdskou Arábii na svou stranu?

Karin Leukefeld: Státy Perského zálivu se pravděpodobně nenechají zviklat na jednu či druhou stranu. Se Spojenými arabskými emiráty je to nejistější. Ty mají velmi úzké vztahy s Izraelem, Katarem a Saúdskou Arábií a usilují o určitou míru nezávislosti. Na okraj Valného shromáždění OSN představil saúdský ministr zahraničí plán, jak dosáhnout dvoustátního řešení mezi Izraelem a Palestinou. Ten zahrnuje globální alianci, která byla v polovině září navržena Organizaci islámské spolupráce a Lize arabských států. Podporují ji i evropské státy. Saúdové dostávají nabídky od Číny. Čína je největším odběratelem ropy ze Saúdské Arábie. Čína platí dobře a rychle. V oblasti rozvoje má jiné nabídky než Američané. Saúdská Arábie oznámila, že s Izraelem nebude spolupracovat, dokud nebude existovat palestinský stát v hranicích z roku 1967 s hlavním městem Východním Jeruzalémem. To je v současné době postoj, který zdůrazňují muslimské a arabské státy.

ZIF: Pak se zdá, že ze strany USA jde o zbožné přání …

Karin Leukefeld: USA se snaží najít další spojence, jako jsou Francouzi a Němci, aby dosáhly svých plánů v regionu s Izraelem. V již zmíněném rozhovoru s politikem CDU pak zaznělo, že Německo musí s Izraelem těsněji spolupracovat a mělo by zvážit, zda by Bundeswehr mohl Izrael chránit. To do jisté míry koresponduje i s návrhem německého ministra zahraničí podílet se na ochranných silách v Gaze a zajistit tak ochranu Izraele.

ZIF: Podle Antonyho Blinkena se Izrael může v boji proti Hizballáhu odvolat na právo na sebeobranu. Oficiální linie zní, že Hizballáh zaútočil a vyprovokoval Izrael raketami a že Izrael se pouze brání. Jak by to mělo být vnímáno?

Karin Leukefeld: Vždy lze jen poukázat na to, že „modrá linie“ byla od roku 2006 do roku 2023 převážně klidná. Izrael postavil zeď a plot a snažil se zničit vegetaci podél „modré linie“ ohněm nebo orbou. Izrael vybudoval odposlouchávací a sledovací zařízení. To nevedlo k vážným vojenským konfliktům, při nichž by docházelo ke ztrátám na životech. Naopak, libanonská strana začala obnovovat velkou část toho, co bylo zničeno v roce 2006.
Po operaci ze 7. října si Hizballáh jako spojenec položil otázku, co má dělat na podporu Gazy, Palestinců a Hamásu. Hizballáh neměl a nemá zájem na velké válce. Rozhodl se zaútočit na izraelskou vojenskou infrastrukturu s cílem oslabit ji, aby Izrael nemohl proti Gaze použít kapacity, které má na severu. Generální tajemník Hizballáhu Hasan Nasralláh, který byl nyní Izraelem zavražděn, opakovaně prohlásil, že pokud dojde k příměří v Gaze, okamžitě to skončí. Již jsem uvedla, že když toto týdenní příměří v listopadu 2023 platilo, byl na „modré linii“ klid a Hizballáh příměří dodržoval. Tato skutečnost se ve zdejších analýzách téměř nezmiňuje. Ale i vyjednavači na to reagovali a dodnes tvrdí, že fronta proti Libanonu se uklidní, pokud bude v Gaze platit příměří. Jinými slovy, prohlášení Hizballáhu bylo bráno vážně. Nasralláh to předminulý týden znovu zopakoval: „Tento útok na pagery nás těžce zasáhl, a přesto budeme pokračovat v podpůrné frontě pro Gazu. Skončí v okamžiku, kdy v Gaze nastane příměří.“ Obrátil se přímo na Netanjahua a Gallanta. V reakci na to byl zavražděn.

ZIF: Jaký význam má Hizballáh v Libanonu?

Karin Leukefeld: Každý, kdo zná Libanon a dívá se na zemi bez klapek na očích, ví, že tato organizace je společenským, politickým a ekonomickým pilířem celé společnosti. Libanon má velké politické a ekonomické problémy, ale podporu, kterou Hizballáh poskytuje v oblasti škol, nemocnic a také ekonomicky, jiné strany neposkytují. Hizballáh má mnoho křesel v libanonském parlamentu a není volen pouze šíity. Lidé vždy mluví o šíitské milici, ale to není správné. Existuje spolupráce s křesťany, sunnity a drúzy. Pokud Libanon vtěsnáte do těchto šablon, pak tyto předsudky odpovídají. Ale to není realita.

ZIF: Není pravda, že Izrael v posledních deseti až dvaceti letech neustále narušoval libanonský a syrský vzdušný prostor?

Karin Leukefeld: Ano, využíval libanonský vzdušný prostor k útokům proti Sýrii, což je v rozporu s mezinárodním právem. Izrael neustále provádí přelety, a to i pomocí bezpilotních letounů, a pozoruje zemi. Jsou odposlouchávány telefony. Pomocí softwaru Pegasus se nabourává do mobilních telefonů novinářů a humanitárních pracovníků. Ať se na to díváte jakkoli, Izrael suverenitu jiných států nerespektuje.

ZIF: Co to znamená pro Libanonce, kteří jsou s těmito událostmi denně konfrontováni?

Karin Leukefeld: Mám v Libanonu mnoho přátel a známých, kteří mi v současné době poskytují hrozné záběry, sami mají velké obavy a jsou ve velkém stresu. Pro mladé lidi to znamená, že nemohou chodit do školy. Univerzity jsou také zavřené a slouží jako nouzové ubytování. Mladí lidé, kteří by měli zkoušky na univerzitě nebo kteří se připravují na maturitu, nemají výuku, musí opustit své domovy a jsou v naprosto nejisté situaci. Někteří si našli ubytování u příbuzných, jiní si s pomocí příbuzných žijících v zahraničí pronajali domy nebo prázdninové byty v libanonských horách nebo na severu země. U jednoho přítele žije na jednom místě 15 lidí, rodina s dětmi, sourozenci, strýci a tetami. S pomocí příbuzných si mohli pronajmout dva velké byty v libanonských horách, aby měli klid. Takovou možnost má jen velmi málo lidí, pokud nemají příbuzné, kteří by jim mohli pomoci. Stát také dotoval pšenici s pomocí Světového potravinového programu. Tento program skončil a finanční podpora pšenice a chleba byla zrušena. V této krizové situaci se nyní zdražuje i chléb. Dotace na léky byly již dávno zrušeny. Nemocnice jsou kvůli útokům zcela přetížené. Libanon dostává pomoc z Íránu a Iráku. Sýrie přijala zraněné lidi a více než 100 000 uprchlíků – včetně Syřanů, kteří v Libanonu hledali útočiště před válkou v Sýrii. Nyní Izrael vybombardoval silnici k nejdůležitějšímu hraničnímu přechodu Al Masnaa a učinil ji nepoužitelnou.

ZIF: Jedná se o lidskou katastrofu a Západ mlčí. Kam to povede?

Karin Leukefeld: Nikdo samozřejmě neví, co bude následovat, protože útoky neprobíhají jen na severu. Při bombardování údolí Bekaa, kde se nachází mnoho uprchlických táborů, již zahynulo více než 100 syrských uprchlíků.

Bejrút je noc co noc bombardován nejtěžšími 2000-kilogramovými bombami, používá se bílý fosfor, který zejména jižní čtvrti Bejrútu mění v trosky a půda je kontaminována. Nad čtvrtěmi leží gigantické ohnivé koule a mraky, je to dramatická situace. Nyní přichází zima, období dešťů, život vysídlených lidí se stává katastrofou.

ZIF: Stane se izraelská invaze do Libanonu, která začala v úterý, druhou Gazou?

To je cílem Izraele. Výzvy k evakuaci – údajně na ochranu obyvatelstva – jsou podobné akcím izraelské armády v Gaze. Nejen obyvatelé jižního Libanonu, ale také obyvatelé vesnic v okolí Tyru, celého města Nabatieh a obyvatelé jižních předměstí Bejrútu dostali od Izraele příkaz tyto oblasti opustit. Jako důvod je uvedeno, že v budovách sídlí velitelství Hizballáhu, které bude Izrael bombardovat. Izraelská armáda tak následuje vzor útoků v Gaze, kde jsou útoky na civilní infrastrukturu, školy, kliniky a nouzové kryty již rok ospravedlňovány tím, že se zde nacházejí velitelská centra Hamásu. Pro toto tvrzení existuje stejně málo důkazů jako pro tvrzení izraelské armády, že v libanonských vesnicích a domech, na které Izrael útočí, se nacházejí zbraně a odpalovací rampy Hizballáhu. Ve skutečnosti je však civilní obyvatelstvo napadáno ve svých domech a na ulicích. Cílem útoků nejsou bojovníci, ale lidé, nechráněné rodiny, děti, staří lidé a nemocní.

Pokud jde o údajnou pozemní ofenzívu, je třeba říci, že pokus o vojenský vpád podél „modré linie“, která odděluje Libanon a severní Izrael, selhal. Izraelští vojáci byli Hizballáhem odraženi. U brány Fatima a u Maroun a-Ras zanechaly izraelské jednotky tanky, nejméně 20 vojáků bylo zabito a více než 30 vojáků bylo zraněno – rovněž podle izraelské armády. Izraelská strana hovoří o 250 bojovnících Hizballáhu zabitých během čtyř dnů. Skutečnost je taková, že Hizballáh každý den vypálí na severní Izrael 100 a více raket. Poplašné sirény charakterizují každodenní život Izraelců, kteří utíkají do bunkrů nebo opouštějí zemi.

ZIF: Paní Leukefeld, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

Karin LeukefeldČesky (*1954) je německá novinářka. Vystudovala etnologii, islám a politické vědy. Působí mimo jiné ve Spolkové asociaci občanských iniciativ na ochranu životního prostředíČesky (BBU) a ve straně Zelených. Od roku 2000 působí jako nezávislá zpravodajka na Blízkém východě a vydala několik knih o konfliktech v regionu, poslední Syrien zwischen Schatten und LichtČesky (Sýrie mezi stíny a světlem, 2016). Vedle vlastního bloguČesky publikuje především v periodiku NachDenkSeiten.