Kdo řídí zahraniční politiku USA?

Článek Who Is in Charge of US Foreign Policy? vyšel na serveru Global Research 11. října 2024

Obrázek: The Unz Review

Pravděpodobně by nikoho nepřekvapilo, kdyby se dozvěděl, že mezi kritiky současných válek devastujících Blízký východ existuje několik názorů na to, kdo vlastně podporuje rostoucí krvavý konflikt, který by se mohl brzy týkat nejméně šesti zemí v regionu. Jednoduše řečeno, existuje myšlenkový směr, který věří, že Izrael, podporovaný svými různými mocnými lobby diaspory, vzdoruje světovému mínění, aby pokračoval ve vyvražďování původních Palestinců a sousedních Libanonců. Jinými slovy, je to všechno o tom, že Izrael jedná ve zlém úmyslu a špatně.

Jiný pohled však vidí neokonzervativci ovládanou zahraniční politiku Spojených států, která využívá izraelské krutosti a tvrdého pravicového vedení k naplnění amerických národních cílů v regionu, v jistém smyslu využívá Izrael jako svého zástupce a ve skutečnosti jeho špatné chování podporuje. Mezitím má třetí plauzibilní interpretace vývoje  tendenci tyto dva přístupy prolínat, což znamená, že USA a Izrael jsou v konspirativním kooperativním vztahu a plně se shodují, pokud jde o snížení moci sousedů židovského státu. Z Izraele by to učinilo přední vojenskou mocnost dominující v Perském zálivu i mimo něj, která by kontrolovala velkou část světových energetických zdrojů a zároveň by byla přínosem pro americké výrobce zbraní a další politické volební obvody a Wall Street.

Problém je, že existuje dostatek pečlivě vybraných důkazů, které podporují každý úhel pohledu, včetně alternativní teze, že je americká zahraniční politika zlomená, zmítaná a žádné národní zájmy USA vůbec neodráží, o čemž svědčí nedávný balíček pomoci ve výši 8,7 miliardy dolarů zaslaný válčícímu Izraeli, zatímco v Severní Karolíně umírali Američané v důsledku ničivého hurikánu, jehož obětem poskytla FEMA[1] jen mizernou pomoc, protože tvrdila, že jí došly peníze. Stálý tok peněz a zbraní z USA do Izraele naznačuje, že Spojené státy z nějakého důvodu podporují expanzi premiéra Benjamina Netanjahua ve válce proti Hamásu, když ji přitom mohl Bílý dům ze dne na den ukončit tím, že by podporu zastavil. Alternativně by mohl být Izrael viděn jako pokračující ve vyvražďování navzdory možná neupřímným námitkám USA, protože předpokládá, že s blížícími se volbami udrží jeho mocná lobby v USA Joea Bidena v lati, jinak těžce narazí na pomoc Donaldu Trumpovi. A samozřejmě, pokud tyto dva národy jednají v tajné dohodě, mohou to být všechno pikle mezi Washingtonem a Tel Avivem, kteří cynicky zamýšlejí udělat cokoliv, aby Blízký východ přetvořili ve prospěch Izraele. Vyberte si, který scénář vám nejlépe vyhovuje.

Je třeba zjistit, co ve skutečnosti ospravedlňuje realitu mnoha front, včetně poskytování politického krytí v OSN, kde Spojené státy interagují, aby podpořily „největšího spojence a nejlepšího přítele“ Izrael, a zároveň neustále verbalizují zdánlivě falešné tvrzení, že se snaží zabránit, aby se konflikt rozšířil do velkého požáru, který by mohl zachvátit celý region i mimo něj a dramaticky zvýšit náklady na energii, jen pro začátek. Taková řízená společná eskalace by také mohla rizika a náklady geometricky zvýšit, protože se zapojí více hráčů, až po možnost, že se Izrael rozhodne použít své jaderné zbraně k „obraně“ nebo k útoku na Írán, což je bod, ve kterém by se Rusko a Spojené státy mohly na obranu svých příslušných „přátel“ dostat do jaderné výměny.

Co je tedy pravda a co lži a kdo ve Washingtonu a/nebo Tel Avivu na Blízký východ střílí? A co vlastně zamýšlejí a jak vidí, že to všechno skončí?

Existují čtyři zřejmí aktéři americké vlády, kteří jsou v pozicích a setkávají se s klíčovými postavami zemí zapojených do bojů a také s těmi, kteří se zdánlivě podílejí na tom, čemu se říká vyjednávání s cílem ukončit zabíjení pro všechny strany přijatelným příměřím. Je třeba připustit, že jejich úkol je přinejlepším obtížný, protože se všechny strany mírových rozhovorů shodují, že vzhledem k naprostému odhodlání podporovat Izrael politicky, zbraněmi a penězi a zároveň bez zábran označovat sousedy i odpůrce židovského státu jako „teroristy“ a „autokraty“, nejsou Spojené státy nezaujatým prostředníkem.

Čtyři aktéři by se skládali ze dvou zjevných úředníků, ředitele Ústřední zpravodajské služby (CIA) Williama Burnse a ministra zahraničí Antonyho Blinkena, zatímco třetí a čtvrtý, ne tak známí, sestávají z prezidentova zvláštního vyjednavače Amose Hochsteina a koordinátora Bílého domu pro Blízký východ Bretta McGurka. Sněmovní koordinátor pro Blízký východ Brett McGurk. Burns i Blinken podnikli četné cesty na Blízký východ a Ukrajinu, aby sdělili názory prezidenta a po setkání s místními představiteli podali vlastní hodnocení situace na místě.

Obrázek z Public Domain

Pro Burnse je to poněkud neobvyklá role, protože ředitel CIA normálně operuje v zákulisí a do tvorby politiky se nezapojuje, ale Burns není typickým ředitelem v tom, že nemá žádné zpravodajské zkušenosti. Byl to vysoce uznávaný důstojník ministerstva zahraničí, který působil jako velvyslanec USA v Rusku. Velmi pečlivě propracovával nuance americko-ruských vztahů a byl velmi chválen za vysvětlení věcí z kremelské perspektivy, aby byli američtí plánovači schopni odlišným perspektivám obou národů velmi jasně porozumět. Popsal například, jak velmi citlivě se Rusko stavělo k otázce vstupu Ukrajiny do NATO, což bylo varování, které prezident Biden následně ignoroval.

Obrázek z Public Domain

Blinken je samozřejmě známější, protože sloužil jako náměstek ministra zahraničí během vlády Baracka Obamy a je považován za obzvláště blízkého spolupracovníka Joea Bidena. Jako ministr zahraničí byl velmi aktivním cestovatelem po Blízkém východě i na Ukrajině. Blinken je Žid a je považován za ochránce Izraele, což je samozřejmě i prezidentův často formulovaný názor. Po izraelské vraždě vůdce Hizballáhu Nasralláha řekl, že „Svět je bez Nasralláha bezpečnější…“, zatímco většina světa by celkem rozumně preferovala odstranění Benjamina Netanjahua. Blinken také podle všeho upřednostňuje preventivní útokČesky na Írán, aby odstranil jeho jaderný energetický program, i když neexistují žádné důkazy, že s vývojem zbraní souvisí. Nedávno se dostal pod tlak, protože lhal o dvou zprávách ministerstva zahraničí, které velmi jasně naznačovaly, že Izrael záměrně hladověl a zabíjel Gazany blokováním zásob potravin a léků dodávaných USA. Jeden velký konvoj nákladních aut, který obsahoval dostatek jídla, aby nasytil většinu místních lidí, kterým hrozila smrt hladem, byl na hranici záměrně zadržován, dokud jídlo neshnilo a muselo být zničeno. Blinken lhal Kongresu i americkému lidu o izraelské politice a tvrdil, že se žádné blokování dodávek potravin Izraelem nekoná. Lež měla následky, protože kvůli ní lidé umírali a umírají dál, a Blinken nezaplatil za to, co je nepochybně považováno za velký válečný zločin.

Obrázek z Public Domain

Třetím politickým plánovačem je neobvyklý jedinec Amos Hochstein, který se narodil v Izraeli a sloužil v izraelské armádě. Byl jmenován Bidenovým osobním cestujícím velvyslancem na Blízkém východě se zvláštním úkolem, aby zabránil expanzi bojů v Gaze do Libanonu proti Hizballáhu. V tomto úsilí zjevně selhal, protože Izrael i Libanon se nyní považují za válečné strany. Předpokládá se, že Hochstein je „aktivním orgánem“ v kampani Bílého domu na ochranu Izraele před jakoukoli újmou způsobenou jeho utlačovanými sousedy. Proč by si někdo vybral Izraelce, který je produktem izraelské armády, jako vyjednavače mezi národy, které Izraelci posledních sedmdesát pět let pronásledovali, musí být považováno za trvalou záhadu. Je to možná další Bidenův trik předstírat, že je v konfliktu neutrální, a přitom dělat vše, co je v jeho silách, aby Netanjahuovi umožnil zničit nebo podřídit všechny jeho sousedy.

Obrázek Public Commons

Což nás přivádí ke čtvrtému pravděpodobně nejlepšímu koordinátorovi Národní bezpečnostní rady pro Afriku a Blízký východ Brettovi McGurkovi. McGurk je již řadu let součástí obou stran, které se kolem národní bezpečnosti a diplomatických komunit pohybují, s pověstí „tvrdého vyjednavače“, zvláště když jedná s Araby, což neznamená, že by se naučil něco jiného než že chce přežít a že se ve Washingtonu vyplatí milovat Izrael. Je zajímavé poznamenat, že Bidenova administrativa tvrdí, že tvrdě pracuje na dosažení příměří jak v Libanonu, tak v Gaze, ale nadále Izrael politicky kryje a poskytuje mu zbraně a peníze, aby mohl pokračovat v genocidních aktivitách a také na podporu jeho plánu obsadit jižní Libanon a vytvořit „nárazníkovou zónu“. Izraelská média již informují, že realitní makléři nabízejí atraktivní nemovitosti pro židovské kupce v tom, co je stále ještě Libanon, stejně jako prodával zeť Donalda Trumpa Jared Kushner exkluzivní přímořské pozemky v Gaze. Jinými slovy, nevěřte ničemu, co přichází od Bidenovy administrativy jako důkaz, protože se zdá, že si její „politici“ a tiskoví mluvčí osvojili izraelskou tendenci ve všem lhát.

Politico nedávno přinesl článek o Hochsteinu i McGurkovi a nečiší z něj právě pocit tepla a rozpaků ohledně toho, co má Bidenova administrativa za lubem. Článek se jmenuje: „Představitelé USA tiše podpořili izraelský vojenský tlak proti Hizballáhu – Představitelé naléhali na opatrnost a zdůrazňovali potřebu diplomacie. Ale načasování pro takový vojenský posun bylo správné, usoudili.“ Zdá se, že chlápci, které Bidenova administrativa propaguje jako mírotvůrce, nejsou nic jiného než… Politico získal zasvěcené informace z řady anonymních zdrojů ve Washingtonu i v Izraeli a dozvěděl se, že Bidenův tým ve skutečnosti souhlasil s širokou strategií izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přesunout vojenské zaměření Izraele na sever proti Hizballáhu. Tento odklon, v rozporu s tím, co Bílý dům hlásal, vyvolal reakci řady představitelů Pentagonu, zpravodajských služeb a ministerstva zahraničí, že by takový krok zatáhl Spojené státy do války, což je skutečně to, co Netanjahu zamýšlel, ale stejně byl posun v politice schválen. Jeden vysoký americký úředník si povšiml, ale odmítl označit za politickou chybu, volání po míru a zároveň povzbuzování k válce slovy „obě věci mohou být pravdivé – USA mohou chtít diplomacii a podporovat širší cíle Izraele proti Hizballáhu. Je tu jasně určitá linie, kterou administrativa porušuje, jen není jasné, co jí je.“

Navzdory obavám některých členů vlády, že bezohledný Izrael zajde příliš daleko a zažehne velkou regionální válku, která by se mohla snadno rozšířit za Blízký východ, Politico popisuje, jak Hochstein a McGurk „v zákulisí“ pracovali, aby Izrael povzbudili, a nyní popisuje izraelské operace v Libanonu, které pravděpodobně zahrnují velkou pozemní invazi, jako „historický okamžik“ – okamžik, který „Blízký východ v příštích letech přetvoří k lepšímu“. Zdá se to potvrzvat, že ve skutečnosti Spojené státy a Izrael spolupracují a USA de facto podporují genocidní záměr Netanjahua vytvořit nový Velký Izrael z velké části bez Arabů. Pro USA bude dalším přínosem získaným porážkou Hizballáhu, že v konečném důsledku oslabí Írán, věčného úhlavního nepřítele washingtonských neocons, spoléhajícího při projektování moci na Hizballáh jako na zástupce a zdroj. Samozřejmě by to všechno mohlo dopadnout i jinak a společný americko-izraelský plán by mohl přijít vniveč. Hizballáh zejména v roce 2006 invazní izraelské síly v jižním Libanonu porazil a je nyní lépe vycvičený a vyzbrojený než tehdy. A co se stane, když se izraelská armáda dostane do potíží a USA budou nuceny jednat podle svého slibu židovský stát „bránit“ a malou válku tak rozšířit o účast Íránu a Ruska? Míč bude u vás, pane Bidene, nebo možná pane Trumpe nebo paní Harrisová. Dobře zvažte, jak budete hrát, ale pokud opravdu chcete příměří, neposílal bych vyjednávat Blinkena, Hochsteina a McGurka.