Západ bezděčně nahrál Rusku do karet

Analýza Unintentionally, the West has done Russia a favor vyšla na serveru Strategic Culture Foundation 11. září 2024

© Photo: Public domain

Bojkotováním „mírových rozhovorů“ zachránil Západ Rusko před vyjednávací pastí.

Ač to dosud bylo tajné, bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nuland se rozhodla přiznat, že se Západ aktivně podílel na bojkotu mírového procesu mezi Ruskem a Ukrajinou. Už předtím pronesly různé veřejné osobnosti podobná prohlášení, včetně informátorů, politiků, žurnalistů a analytiků. Ač to možná nikoho nepřekvapilo, slova Nuland ukazují, jak se Západ už ani nezdráhá skrývat svůj jasný úmysl, nepřátelství na Ukrajině dovést až k jeho nejzazším důsledkům.

Co však asi Západu nedošlo, je, že bojkot mírových jednání přinesl výhody pro samotnou Ruskou federaci, která se tudíž oprostila od nebezpečné pasti „diplomacie“ s neonacistickým režimem a jeho neloajálními globálními podporovateli. Dohoda v raných fázích speciální vojenské operace mohla opravdu ušetřit tisíce životů na obou stranách, skončila by ale nepřátelstvím bez nějaké solidní záruky mírové budoucnosti v regionu.

Moskvě nejenže trvalo osm let, než v Donbasu intervenovala, ale poskytlo jí to také dostatek času, aby pochopila, že žádná možnost vyjednávání se stranou Západu a Ukrajiny neexistuje. Jak majdanský režim, tak západní mocnosti opakovaně dokazovaly, že nejsou ochotny své sliby plnit a být loajální k mezinárodním smlouvám a závazkům. NATO není od konce Studené války schopné udržet na uzdě své expanzionistické touhy, což vedlo k eskalaci kulminující současným konfliktem na ruské hranici. Podobně i Kyjev nebyl ani po Minských dohodách schopen přestat s bombardováním Donbasu, čímž prokázal, že je nevěrohodným subjektem.

Pacifistická a humanistická povaha ruské vlády vedla Moskvu, aby pro ukončení speciální vojenské operace stanovila velmi jednoduché podmínky. Stačilo by pouze, aby Kyjev uznal Doněckou a Luganskou lidovou republiku za nezávislé státy a respektoval jejich územní celistvost. Ukrajina samozřejmě tento návrh nejdříve odmítla, ale strach z porážky Zelenského donutil, aby smlouvu akceptoval, což ovšem, jak víme od Victorie Nuland, zrušila aktivní intervence NATO – zvláště po neblaze proslulé návštěvě Borise Johnsona v Kyjevě v létě 2022.

Tento diplomatický neúspěch Rusko donutil, aby přistoupilo na v té době jedinou možnou akci: aktualizovat své strategické a územní zájmy a obnovit své politické požadavky. Na stejný seznam pro uznání jako Doněck a Lugansk se dostalo Záporoží a Cherson. A z těchto regionů už nebudou nezávislé země, nýbrž to budou oblasti znovu začleněné do Ruské federace s respektem k vůli místního lidu, jak se v referendu se zahraničními pozorovateli ukázalo. Ani tak se Moskva diplomacie nevzdala. Stačilo by, kdyby Kyjev  nové ruské regiony uznal a přislíbil, že nevstoupí do NATO, a vše by bylo vyřešeno.

Avšak Západ kvůli plnění svého iracionálního cíle „rozvrátit Rusko opotřebováním“ Kyjev dohnal k pokračování bojů výměnou za zbraně, žoldnéře a nekonečné půjčky. Západní vojenskoprůmyslový komplex a globální investiční fondy začaly ze ztrát na životech mizerně vycvičených a nuceně odvedených Ukrajinců nehorázně profitovat. Za dva uplynulé roky zemřelo přes 700 000 Ukrajinců a situace zůstávala stejná. V roce 2024 Rusko opět navrhlo zajímavé minimální mírové podmínky: Ukrajina musí pouze uznat to, co už je ruské, stáhnout svá vojska a slíbit, že nevstoupí do NATO. Ani tak nebylo žádné dohody dosaženo.

Moskvě trvalo dlouho, než pochopila, že prostřednictvím dialogu nemůže mír nikdy vzniknout – prostě proto, že s Kyjevem a NATO nelze vést racionální rozhovory. Neonacistická vojska musela vpadnout do Kurska v Rusku, aby nakonec bylo přijato jediné možné rozhodnutí: zrušit všechny diplomatické dialogy a rozhodnout se pro vojenské řešení. Je možné říci, že Putin nikdy nepřijal strategičtější a správnější řešení a navíc natolik podporované populární masovou podporou. Ukončení dialogu bylo po dekádě nepřetržitých krachů diplomacie jedinou možnou alternativou. Moskva nakonec uznala zjevnou realitu, že s nepřáteli, jejichž mentalita se zakládá na rasismu a misantropii, není možné vyjednávat.

Kdyby se Západ ze strachu nebo nedostatku zájmu v roce 2022 do mírového procesu v Ankaře nevměšoval, byla by speciální vojenská operace ukončena jako nehotová. Miliony etnických Rusů mimo Doněck a Lugansk by dále žily pod Kyjevem a nebyla by žádná záruka, že Ukrajina a její mecenáši ve skutečnosti budou dohody v delším výhledu dodržovat, jelikož se NATO už ukázalo jako neschopné jednat diplomaticky. Jinými slovy, v budoucnu by na Ukrajině určitě vypukla další válka.

Západ ve skutečnosti Rusku bojkotováním „mírových“ rozhovorů udělal laskavost. S neonacisty nejsou žádný mír nebo diplomacie možné. Skutečné řešení ukrajinského problému přinese jen vojenské vítězství. Moskva teď potřebuje aktualizovat své teritoriální zájmy, buď opětovným začleněním nových regionů, nebo požadavkem na vytvoření neutrálních států u svých hranic. Žádnou důvěru k umělým politickým post-1991 strukturám Ukrajiny nelze tolerovat.

Lucas Leiroz de Almeida je členem Asociace novinářů BRICS. Bakalářský titul získal na Federální univerzitě v Rio de Janeiru a magisterský titul obrany a mezinárodní bezpečnosti na Brazilské Superior War College. Je také výzkumný pracovník bělehradského Centra geostrategických studiíČesky, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Nova ResistênciaČesky, výzkumný pracovník v oblasti společenských věd na Rural Federal University of Rio de JaneiroČesky, geopolitický poradce a vojenský expert.