Ázerbájdžán, perfektní tah

© Photo: Public domain

Rusko a Írán upevňují severojižní koridor s pomocí Minsku

Kdo by to byl řekl. Od roku 2022 Ázerbájdžán Ilhama Alijeva změnil směr a nyní se stal novým strategickým spojencem Ruska a Íránu. S autoritativní podporou Minsku v zákulisí. A to nejlepší teprve přijde, protože překvapení je ještě mnoho.

Rozhodující setkání v dokonalém kavkazském stylu

Setkání Putina a Alijeva 18. srpna proběhlo velmi skrytě, ale ve skutečnosti šlo o setkání na velmi vysoké úrovni, na němž byl po letech usilovné práce položen poslední kámen ke strukturálnímu posílení severojižní trasy mezi Ruskem a Íránem.

Z prohlášení obou prezidentů vyplynulo, že:

– Rusko podporuje všestranný a přátelský rozvoj Ázerbájdžánu a vzájemných vztahů;
– ruská a ázerbájdžánská kultura jsou v neustálém kontaktu a výměně, přičemž se posiluje lidová diplomacie, studijní projekty a historické oživení;

– spolupráce mezi oběma zeměmi povede k novým formálním dohodám s podpisem různých dokumentů v hospodářské a… strategické oblasti!

Tento poslední bod má zásadní význam, neboť naznačuje společnou snahu utkat obranný štít v koridoru Sever-Jih a je součástí oné strategie konsolidace Rimlandu [1], která je zásadní pro celý euroasijský blok a v širším smyslu pro multipolární svět.

Jen si představte geografii toho, co se děje: Rusko a Írán přetínají Kavkaz napůl a vytvářejí bariéru mezi Černým a Kaspickým mořem, která nutí západní frontu ustupovat dál a dál.

To pravděpodobně způsobí (to jsou některé možné prognózy) řadu řetězových reakcí, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu:

– Gruzie bude vystavena obrovskému politickému a obchodnímu tlaku. Již nyní je předmětem neustálé destabilizace a pokusů o barevné revoluce ze strany amerických a britských zahraničních agentů a již delší dobu je v zajetí silné institucionální nestability. Je však strategicky nepostradatelnou zemí pro zajištění pevnosti euroasijského bloku a kontroly kavkazských moří; je také zemí s největším počtem blockchainových kryptoměn a doplňkových měn a disponuje velkým počtem serverů a operačních základen souvisejících s kybernetickou bezpečností a kybernetickou rozvědkou. Navíc je tu historická otázka: Gruzíni jsou svébytným euroasijským národem, a proto je vykoupení z makroregionální a multipolární perspektivy cílem, který pravděpodobně nezůstane na vedlejší koleji. Gruzie by se pak mohla ocitnout pod takovým tlakem, že by již nemohla tolerovat americké vměšování; na druhou stranu by se USA mohly pokusit udělat vše pro to, aby vyprovokovaly převrat nebo občanskou válku a destabilizovaly zemi do té míry, že by pod záminkou „ruského nebezpečí“ vyzvaly k vojenské intervenci. V každém případě se vyhlídky Gruzie stále zužují a vládci spolu s lidem budou muset brzy učinit důležitá rozhodnutí.

– Turecko, strategický klíč ke Středozemnímu moři, bude čelit ještě silnějšímu a asertivnějšímu východnímu bloku. To bude znamenat naléhavost nové diplomacie s Ázerbájdžánem a řešení stávajících sporů, zejména pokud jde o Kurdy a Armény. Tento krok by mohl Turecko přinutit k velmi choulostivé fázi, kterou v současnosti prochází, a to k postupné emancipaci od vlivu NATO ve prospěch větší spolupráce s východními mocnostmi a zejména s BRICS+ a ŠOS. Turecko by se tím samozřejmě dostalo do obchodní nevýhody, takže bude muset spěchat k diplomatickým řešením.

– Arménie by se v tomto smyslu mohla stát ještě problematičtějším bodem zlomu. Západní vměšování je natolik silné, že žádné skutečné diplomatické řešení nelze nalézt. Je také pravda, že velká část „integrity“ Arménie spočívá v rovnováze mezi Gruzií a Tureckem, které jsou obě pod americkým orbitem. Pokud by se gruzínská stabilita zhroutila, co by se stalo v Arménii? Neměli bychom podceňovat ani otázku arménských křesťanů, velmi delikátní spor, který z mezinárodního hlediska nemalou měrou svazuje rozhodnutí všech zúčastněných zemí a je důvodem pro možné nové zásahy mezinárodních orgánů.

– Přístup k Černému moři. Je pravda, že Ázerbájdžán nemá přístup k Černému moři, ale spíše ke Kaspickému moři, ale stejně tak je pravda, že zaručit si větší strategický tlak na jihovýchodní frontě Černého moře by znamenalo výhodný bod pro Rusko a kolaterálně také pro Írán, pokud jde o námořní nadvládu v regionu. To není malá výhoda, protože nejde jen o námořní prostor, ale také o vzdušný prostor a přístup k primárním zdrojům.

Prezident Alijeh zase zopakoval, že přátelský charakter rusko-ázerbájdžánských vztahů přechází přes společný závazek ke stabilitě na jižním Kavkaze z vojenského hlediska a zvýšený obchod s plynem a surovinami.

Nezanedbatelný precedens s Běloruskem

Jak je již známo, západní blok nedávno opět provokoval a vyhrožoval Bělorusku. Po tomto incidentu se prezident Lukašenko obrátil na Vladimira Putina s výzvou, aby zopakoval společnou strategii zásahu v případě rozšíření ukrajinského konfliktu.

Je sotva náhodné, že Putinova návštěva Ázerbájdžánu přišla po jednání s Lukašenkem.

V květnu letošního roku Lukašenko vykonal oficiální státní návštěvu Baku, aby přetvořil bilaterální dohody s Ázerbájdžánem, přičemž chtěl posílit a rozšířit spolupráci mezi oběma zeměmi. Mnoho dalších návštěv se již uskutečnilo: v letech 2007, 2010, 2013, 2015, 2016 a 2021.

Je třeba poznamenat, že Lukašenko i Alijev jsou silné a soběstačné osobnosti, které mají charisma a velkou důvěru obyvatelstva, což zaručuje stabilitu v politickém, finančním a ekonomickém systému a také určitou hybnou sílu v rozvoji.

Minsk vždy podporoval územní celistvost Ázerbájdžánu a opakovaně navrhoval různé iniciativy k řešení karabašského konfliktu, aniž by se jimi arménská vláda bohužel kdy řídila. Když se po regionální eskalaci arménský prezident Pašinjan opakovaně pokoušel zahnat Baku do kouta v rámci CSTO, byl to Lukašenko, kdo Arménii postavil do latě.

Pro lepší pochopení: pokud jde o obchod, Minsk a Baku podepsaly více než 120 smluv a dohod v různých odvětvích, ázerbájdžánské společnosti se účastní Běloruské univerzální komoditní burzy (BUTB) a pořádají různá obchodní fóra. Jen za poslední rok se čistý obchodní obrat matematicky zdvojnásobil. Ázerbájdžán je jedním z hlavních dodavatelů ovoce a zeleniny na běloruský trh, což mu Bělorusko oplácí tím, že je hlavním vývozcem agroprůmyslu s velmi vysokým technologickým potenciálem. Bělorusko v Ázerbájdžánu také významně investuje do rozvoje telekomunikací a dopravy a také do obranného sektoru, kde otevřelo letiště a několik balistických zařízení. Tedy odvětví, v němž Lukašenko opakovaně zdůrazňoval potřebu ázerbájdžánského vedení na jižním Kavkaze.

Na pozadí západních sankcí, pokusů blokovat Bělorusko v oblasti obchodu, ekonomiky a technologií zůstává význam partnerství mezi Minskem a Baku známkou prolomení tlaku nepřátelských subjektů. Obě země si prozíravě a pragmaticky stanovily strategické cíle, které nekompromisně prosazují v národním zájmu.

Nyní znovu: spolupráce mezi Ruskem a Běloruskem při zajišťování stability Kavkazu snadno souvisí nejen s jejich obchodními zájmy, ale také s potřebou posílit kavkazský okraj a udržet euroasijský blok silný. Stabilitu, z níž mají prospěch všichni, nejen Rusko a Írán.

Dokonalá asistence, která přichází v pravý čas, těsně před zahájením měsíce září, který má být již nyní velmi horký: Východní ekonomické fórum ve Vladivostoku by mohlo znamenat konečnou dohodu o vstupu mnoha nových zemí do BRICS+, předehru k dohodě BRICS + ŠOS, což by pro Západ znamenalo jediné…

Kavkaz a střední Asie (2000) – CIA, Public domain, via Wikimedia Commons

Lorenzo Maria PaciniČesky (*1994) vystudoval na více italských univerzitách a v Číně celou řadu oborů jako bioetiku, filozofii estetiky, politickou filozofii a politickou metafyziku. Na univerzitě UniDolomiti v Belluno přednáší politickou filozofii a na univerzitě Lorenza De‘ Medici ve Florencii filozofii, sociologii, krateziologii (vědu o moci, propagandě a manipulaci) a další obory. Pracuje rovněž jako konzultant v oblasti strategické analýzy, zpravodajství a mezinárodních vztahů.