Když Zelenskij podepsal zákon o zrušení kanonické církve s osmiměsíčním odkladem, ozvala se první mluvčí Lavrova Maria Zacharovová. Protože se hojně věnuje našim nejvyšším představitelům a našim kauzám, viz Vrbětice, které nazvala Příběhy dobrého vojáka Švejka, tak víme, že vyniká schopností přesného a často i vtipného pojmenování. Já ji čtu vždy s velkým zájmem, na rozdíl třeba od konvenčního Peskova, který jako by se ani neztotožňoval s názory, které tlumočí.
Peskova mimochodem těžko snáší i ruští vojenští blogeři anebo filmový režisér Nikita Michalkov, a to myslím z těchže důvodů. Ale zpět k Máše Zacharovové: Pravila a opět velmi přesně: „Cílem je zničit kanonické pravé pravoslaví v jeho kořenech a místo toho přivést falešnou církev. Není to schizmatické, není to odtržené, jak se tvrdí, je to skutečně falešná kvazicírkev.“
A je tomu tak, na Ukrajině se nepodařilo docílit rozštěpení kanonické církev UOC, jde o novou Zelenského církev. Oblíbený publicista Konstantin Malofejev říká: „Za rozhodnutím je satanská nenávist k pravoslaví. A pokusy je zničit za každou cenu, nahradit ji simulakrami a pseudoortodoxní sektou OCU. Je to náboženství naruby.“
Na Ukrajině je přirozené kanonické pravoslaví, spojující města i venkov, ničeno. Duchovní základ země a jejího zbožného lidu, byl přizpůsoben potřebám momentální vládnoucí garnitury, což kritizuje především papež František. Ten není z velkých papežů, ale v případě Ukrajiny několikrát se vyjádřil a vyvolal u katolíků pocit sounáležitosti s pravoslavnými věřícími. Škoda jen, že ho z katolických hierarachů, aspoň pokud vím, nikdo nenásleduje.
Papež při projevu na tradiční nedělní modlitbě hovořil o zákonu, který byl přijat na pokyn prezidenta Volodymyra Zelenského. „Prosím, žádná křesťanská církev by neměla být zakázána přímo ani nepřímo: Církve jsou nedotknutelné!“ řekl papež a vyzval Ukrajinu k náboženské toleranci.
Také několik médií se tématu věnovalo, například Weltwoche.
Zakázat islám?
„Představte si, že by třeba Švýcarsko zakázalo islám. Výsledkem by byly masové protesty, násilnosti a nakonec krvavá lázeň v masovém měřítku. Ale ‚západní hodnoty‘ raději dupou po východoevropských křesťanských zemích… Nyní hodlají přihlížet zničení křesťanské kultury a jejích architektonických památek, které jsou starší než nejstarší důkazy křesťanství na Západě,“ píše Weltwoche.
Zelenskij prohlásil, že cílem zákona je duchovní nezávislost Ukrajiny. Ale co to je? Co by v sobě nesla třeba duchovní nezávislost České republiky? Toho bych se asi děsil… A prý i chce posílit duchovnost, tomu se věřící na Ukrajině jen smějí. Ví, že to jsou všechno výroky navenek do světa. Nicméně zákon Zelenskému asi jen tak lehce ve světě neprojde, i když samozřejmě ve srovnání s islámem žádné veřejné protestní akce nelze čekat. Ale půjde zřejmě o odpor právní (napadení jednotlivých norem zákona a vynucovacích praktik u soudů, např. u Ústavního soudu Ukrajiny a určitě u Evropského soudu pro lidská práva, internetové kampaně různých mezinárodních organizacích apod.).
Ukrajinští věřící sami jsou skeptičtí. Zejména ohledně lidských práv. Že jsou skeptičtí právem potvrdily represálie proti poslancům, kteří hlasovali proti přijetí zákona, ti jsou nazývání krysami FSB a probíhají u nich domovní prohlídky. Ukrajinci samozřejmě vědí, že mají právo vyznávat víru Kristovu bez jakýchkoliv překážek, že momentální politická situace nemůže na jejím právu nic změnit. Ale také až příliš dobře chápou povahu dnešního světa a zcela účelové používání lidských práv.
Čeká se na USA
Před pár dny jsem vyhledával v knihovničce nějaké pasáže k článku o Grahamu Greenovi a přečetl jsem si, jak se Greene v Mexiku v třicátých letech 20. století zúčastnil v bytě mše zakázané církve. Popisuje různé detaily, jak se mše odbývala v tichosti a kvůli strachu z policie se nepoužívalo mešních zvonků. Tak si představuji budoucnost tradiční ukrajinské církve, jak se budou věřící setkávat v lesích, garážích, bytech a jak se asi také budou muset omezit liturgické zpěvy, aby nebyli prozrazeni.
Zatím je tu ještě osmiměsíční doba k nabytí pravomoci zákona. Podle politologa Ruslana Bortnika, který píše pro stranu.ua, se čeká na výsledky voleb v USA. Zelenskij se samozřejmě obává rozhodnout bez souhlasu příští americké administrativy. Jinak s případným masovým odporem ukrajinských věřících nepočítá. Řešení by asi bylo zavírat do vězení, ale on potřebuje národ mobilní, nikoli imobilní. Takže spíš to bude řešit vysíláním na frontu do první linie u těch, co spadají pod mobilizaci. A vězení pouze u těch, co do ní nespadají.
Další odkazy k tématu:
V poslední době Artem Dmitruk aktivně bojoval proti zákazu Ukrajinské pravoslavné církve, údajně promoskevské části pravoslavné církve na Ukrajině. Minulý týden většina – 265 z 322 poslanců – hlasovala pro zákaz církve. Oficiální linií v Kyjevě je, že zákon je navržen tak, aby zaručoval duchovní nezávislost státu. Ukrajinská větev pravoslavné církve je obviněna z ospravedlňování zločinů proti ukrajinskému lidu, podpory moskevského patriarchátu a kolaborace s Ruskem při vojenských operacích.
… v předvečer „Kristova“ výročí vyhlášení nezávislosti (připomínám, že je to 33 let) byla na Ukrajině i Kristova víra, kdysi hlavní duchovní základna země a jejího lidu, vyměněna a přizpůsobena potřebám politické konjunktury. Křesťanství se dostalo na pořad dne, protože na Ukrajině začali rozhodně ničit jednu z jeho větví – pravoslaví. Kanonické a přirozené, spojující lid městský i vesnický.
Tak se stalo, že téměř po celá léta ukrajinské nezávislosti existovaly na Ukrajině tři pravoslavné církve:
a) jediná kanonická Ukrajinská pravoslavná církev, která udržuje duchovní spojení s Moskevským patriarchátem (UPC MP) „mateřské“ Ruské pravoslavné církve (RPC);
b) samozvaná, proto schizmatická a nekanonická Ukrajinská pravoslavná církev se svým samozvaným Kyjevským patriarchátem (UPC KP); a
c) Ukrajinská autokefální pravoslavná církev (UAOC), která je naprosto stejná, ale vytvořená až na počátku dvacátého století.
Existovala ještě čtvrtá – „církev na rozcestí“, žijící podle pravoslavných kánonů, ale podléhající papeži, hlavě světových katolíků, další větvi křesťanství – Ukrajinská řeckokatolická církev.
Všichni se snažili přetáhnout ukrajinský pravoslavný lid do svých vlastních řad a vnášeli tak zmatek a rozpory do myslí a duší věřících. Pomáhali jim v tom další, rovněž „jednající“ ve jménu křesťanství: katolíci, nejrůznější protestanti a sektáři.
V roce 2018 – na příkaz Západu – vytvořil bývalý prezident Petro Porošenko násilným způsobem jednotnou, ale nekanonickou Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU). Současný přesluhující vůdce ukrajinských neonacistů Volodymyr Zelenskyj jedinou kanonickou Pravoslavnou církev Ukrajiny (UPC MP), jež se sama zdiskreditovala dohodou se satanisty, zrušil a tak byl učiněn krok k vítězství satanismu na Ukrajině. Umučené pravoslaví, chcete-li křesťanství jako celek – bude nahrazeno návratem k pohanství, nebo se budou vymýšlet a podsouvat nové víry, v čemž si rádi libují bezduší karatelé a vrazi z volyňských maršbaťáků, zplození státním převratem v roce 2014. Zdá se však, že to byl už dlouhodobě rozehraný plán strůjců ukrajinské smrti v celé její bezútěšnosti a bezduchosti.
…
Ukrajinský parlament schválil ve druhém čtení návrh zákona, který umožňuje zákaz ukrajinské pravoslavné církve. Návrh zákona zakazuje činnost náboženských organizací „spřízněných“ s ruskou pravoslavnou církví. …
To pravděpodobně povede k tomu, že i bez soudního rozhodnutí o zákazu se mnoho farností UOC – zejména na západní Ukrajině, kde je tlak úřadů a radikálních kruhů na církev obzvláště silný – ocitne na ulici. …
Současně se úřady pravděpodobně pokusí vyvinout na UOC nátlak, aby přistoupila na nějakou variantu transformace. Například – k převedení pod kontrolu ekumenického patriarchátu.