Sloupek The EU Just Declared War on Free Speech in America. It is Time to Fight Back vyšel na blogu Jonathana Thurley 19. srpna 2024.

Níže je můj sloupek v The Hill o pohybu Evropské unie, aby přinutil Elona Muska cenzurovat X uživatelů, včetně politických projevů před volbami v roce 2024. Sloupek pojednává o tomto Rockwellově obrazu, který často používáme při diskusích o sporech o svobodě slova.

Zde je sloupek:

Před osmdesáti lety zahájila americká vláda kampaň válečných dluhopisů s obrazem umělce Normana Rockwella v boji proti autoritářské hrozbě z Evropy. Obrázek, který si vybrala, byl Rockwellův Freedom of Speech (Svoboda slova) zobrazující muže, který povstal, aby vyslovil svůj názor na zasedání místní rady ve Vermontu. Obraz shromáždil národ kolem toho, co Louis Brandeis nazval naším „nepostradatelným právem“.

Nyní je právě toto právo znovu pod útokem jiné evropské vlády, která si nárokuje právo cenzurovat to, co Američané smí říkat o politice, vědě a dalších tématech. Hrozbě ze strany Evropské unie se skutečně může podařit omezit americkou svobodu v míře, jakou si mocnosti Osy ani nedokázaly představit. Mohou vyhrát a naši vůdci k tomu zatím neřekli ani slovo.

Ve své knize The Indispensable Right: Free Speech in an Age of RageČesky (Nepostradatelné právo: Svoboda projevu ve věku vzteku) se zabývám inspirací Rockwellova obrazu: mladým poslancem ve Vermontu jménem James „Buddy“ Edgerton. Edgerton, potomek hrdiny Války za nezávislost, se jako osamělý odpůrce postavil proti plánu postavit novou školní budovu kvůli nedostatku financí na její stavbu.

Pro Rockwella byla scéna strhujícím příkladem toho, jak v této zemi může jeden muž stát sám a být vyslyšen navzdory drtivé opozici proti jeho názorům. Pro Rockwella (a pro mnohé z nás) to byl typický americký okamžik.

Ve 40. letech 20. století museli lidé jako Edgerton cestovat na malá zasedání správních rad nebo na veřejná prostranství, aby svůj názor vyjádřili. V dnešní době se naprostá většina politických projevů odehrává na internetu, konkrétně na sociálních sítích. To je důvod, proč je internet od doby tisku největším pokrokem ve svobodě projevu.

To je také důvod, proč vlády strávily desítky let snahou o kontrolu internetových obsahů, o regulaci toho, co lidé mohou říkat nebo číst.

Jednou z největších hrozeb pro svobodu projevu je dnes Evropský zákon o digitálních službách. Tato norma zakazuje projevy, které jsou považovány za „dezinformace“ nebo „podněcování“. Výkonná místopředsedkyně Evropské komise  Margrethe VestagerČesky oslavila jeho schválení prohlášením, že „již nejde o slogan, že to, co je nezákonné offline, by mělo být považováno za nezákonné také online. Nyní je to skutečností. Demokracie je zpět.

V Evropě je svoboda slova ve volném pádu. Německo, Francie, Spojené království a další země vykuchaly svobodu projevu tím, že kriminalizovaly projevy považované za podněcující nebo ponižující jednotlivce nebo skupiny. Výsledek příliš neovlivnil neonacistické hnutí v zemích jako Německo, které dosahuje rekordních čísel. Zbytek společnosti to však umlčelo.

Podle průzkumů jen 18 procent Němců pociťují svobodu vyjadřovat své názory na veřejnosti. Devětapadesát procent Němců se necítí svobodně ani při vyjadřování se v soukromí mezi přáteli. Pouze 17 procent se na internetu vyjadřuje bez obav.

Umlčeli nesprávné lidi, ale v Evropě nyní existuje masivní cenzurní byrokracie a touha umlčet protichůdné hlasy se stala neukojitelnou.

Někteří v naší zemi mají ohledně regulace projevu stejný vkus. Když Elon MuskČesky koupil Twitter a většinu firemního cenzurního programu zlikvidoval, mnozí na levici se mohli zbláznit. Zuřivost se ještě zvýšila, když Musk zveřejnil „Twitterové dokumenty“ potvrzující dlouho popíranou koordinaci a podporu vlády při vymezování a potlačování projevu.

V reakci na to se Hillary Clintonon a další demokraté obrátili na Evropu a vyzvali ji, aby svůj zákon o digitálních službách použila k vynucení cenzury Američanů.

EU okamžitě zareagovala tím, že pohrozila konfiskačními tresty nejen Muskově společnosti, ale i jemu samotnému. Bude muset obnovit masivní cenzuru, jinak bude čelit zkáze.

Byl to případ setkání nezdolatelné síly s nehybným předmětem. Hnutí za svobodu slova konečně nalezlo jediného muže, kterého nelze šikanovat, nutit ani mu vyhrožovat, aby se podřídil.

Muskův vzdor jen umocnil neutuchající útoky proti němu v médiích, na akademické půdě a ve vládě. Pokud se ho podaří zlomit, budou tyto postavy opět účinně ovládat velkou část projevu po celém světě.

Kampaň nedávno vyvrcholila, když měl Musk odvahu udělat rozhovor s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem. V očekávání rozhovoru se jedna z nejznámějších postav boje proti svobodě projevu na světě rozjela balisticky.

Evropský komisař pro vnitřní trhy a služby Thierry Breton zaslal Muskovi výhružný vzkaz: „Monitorujeme potenciální rizika v EU spojená se šířením obsahů, které mohou podněcovat násilí, nenávist a rasismus ve spojení s významnými politickými – nebo společenskými – událostmi. po celém světě, včetně debat a rozhovorů v kontextu voleb.

I když ke svobodé slova letmo přikývl, Muska varoval, že „jsou zavedena všechna přiměřená a účinná omezující opatření ohledně šíření škodlivých obsahůČesky  v souvislosti s relevantními událostmi“. Jinými slovy, boj se, velmi se boj.

Musk odpověděl „Bonjour!” a Bretonovi navrhl, aby vykonal fyzicky náročný sexuální akt.

Abychom to zrekapitulovali, EU se nyní snaží vnutit americkým občanům cenzuru, aby splnili své vlastní požadavky na to, co je nepravdivé, ponižující nebo podněcující. A to včetně cenzury i našich předních politických prezidentských kandidátů.

Odpovědí Bidenovy administrativy nebylo prezidentské prohlášení, které by jakoukoli zahraniční vládu před snahou o omezení našich práv varovalo, dokonce ani ministr zahraničí Antony Blinken nepředvolal velvyslance EU do své kanceláře, aby vyjádřil nelibost.

To proto, že Biden a Harris s tím nejsou nespokojeni, ale podporují, aby EU dělala to, co jim naše ústava zakazuje. Tato administrativa je pravděpodobně nejvíce protisvobodnou vládou od doby, kdy John Adams podepsal zákon o pobuřování. Podporovali masivní systém cenzury, černé listiny a cílení na nepřátelské hlasy. Demokratičtí členové plně podpořili cenzuru, včetně tlaku na společnosti sociálních médií, aby se angažovaly v oblastech od kontroly klimatu po genderovou identitu.

Takže po pouhých 80 letech naši lídři mlčí, když evropská vláda vyhrožuje, že náš politický projev zredukuje na nejnižšího společného jmenovatele, který si nastaví podle svých vlastních hodnot. Nepadne ani výstřel, protože Biden a Harris naše práva globálnímu vládnoucímu systému jednoduše odevzdají.

Ale nemusíme do této noci vstupovat potichu. Svoboda slova zůstává lidským právem, které je součástí naší DNA jako Američanů. Můžeme se bránit a chránit miliony Edgertonů, kteří chtějí vyjádřit své názory bez ohledu na úsudek většiny.

Již dříve jsem požadoval legislativuČesky, která by americkou vládu z domácí cenzury vyvedla. Potřebujeme také novou legislativu, která zabrání jiným zemím regulovat projev našich vlastních občanů a společností. Zatímco naše země již dlouho vyhrožuje odvetou v boji proti tržním bariérám v jiných zemích, musíme udělat totéž pro svobodu projevu. Potřebujeme federální zákon, který bude proti pronikání zákona o digitálních službách do USA.

Pokud je svoboda projevu skutečně „nepostradatelným právem“ všech Američanů, musíme tuto hrozbu považovat za útok na naši samotnou existenci. Není to jen nejsyrovější forma zahraničního zásahu do voleb, ale cizí útok na naši samotnou svobodu. Proto musíme přijmout zákon o digitální svobodě.


Jonathan ThurleyČesky (*1961) je americký právník, právní vědec, spisovatel, komentátor a právní analytik v oblasti žurnalistiky. Je profesorem na Univerzitě George Washingtona, svědčil v Kongresu o ústavních a zákonných otázkách včetně případu obžaloby prezidenta Billa Clintona a první i druhé obžaloby prezidenta Donalda Trumpa. Je zastáncem prvního dodatku Ústavy o svobodě projevu, často píše o jejím omezování v soukromém a veřejném sektoru a pracoval na významných případech v oblasti obrany občanských práv. Vedle vlastního blogu Johnatan TurleyČesky vycházejí jeho články v The New York Times, The Washington Post, USA Today, Los Angeles Times, Wall Street Journal a The HillČesky. Od 90. let byl právním analytikem pro NBC News, CBS News, BBC a Fox News.

[PJ]