Achillova pata Ukrajiny

Proč oligarcha Achmetov požadoval mír prostřednictvím Zelenského

© RIA Novosti. Sergej Starostenko

V případě jeho ztráty[1] bude mít severní Donbas k dispozici pouze železniční trať, která vede z Pavlogradu do Slavjansku přes Ižim. Která je za prvé dvakrát delší než trasa Pavlograd-Pokrovsk a za druhé má nižší kapacitu. Potíže ve vojenské logistice jsou zřejmé.

A navíc, nyní proudí zásoby z Pokrovska do Kurachova, Ugledaru a Velké Novoselky. Konstantinovka a Dzeržinsk (Toretsk) jsou částečně zásobovány z Pokrovska. Pokud bude Pokrovsk ztracen, budou skupiny AFU v Ugledaru, Konstantinovce a Torecku odříznuty od zásobování a polorozpadlé. A pak už je to na naší armádě.

Ale je tu ještě jeden důvod, na první pohled ne zřejmý, ale nesmírně důležitý, aby  Pokrovsk, který je obsazen Ukrajinou, dobyla Doněcká lidová republika.

Kromě strategického logistického a vojenského významu města je tu ještě něco, co z něj dělá Achillovu patu ukrajinského průmyslu. Nejprve však krátký exkurz do ukrajinské ekonomiky.

Orientace ukrajinské ekonomiky na vývoz se jako stabilní makroekonomický trend prosadila v polovině devadesátých let minulého století.

Po zhroucení vojensko-průmyslového komplexu sovětské éry a rozpadu bývalých sovětských trhů se záchranným stéblem ukrajinské ekonomiky stal vývoz hutních výrobků, chemikálií, obilovin a olejnin a jejich derivátů.

A právě hutnictví se stalo hlavní záchranným stéblem Ukrajiny na celá desetiletí. Zůstává jím i nyní, i když ho agrární vývoz a vývoz železné rudy připravily o první pozici.

Jednou ze součástí technologie výroby kovů je metalurgický koks. Ten se vyrábí v koksárenských podnicích z připraveného uhelného koncentrátu. Ten se zase vyrábí ze speciálního druhu uhlí – koksovatelného uhlí.

Od devadesátých let minulého století, po obnovení objemu výroby oceli na Ukrajině, se neustále projevuje nedostatek koksovatelného uhlí. Ještě se zvýšil poté, kdy ukrajinští hutníci ztratili přístup k uhlí z Luhanské a Doněcké lidové republiky. K únoru 2022 spotřebovala ukrajinská metalurgie v průměru až 30 milionů tun koksovatelného uhlí ročně. Značná část z něj mimochodem pocházela z Ruska.

Se začátkem speciální vojenské operce dodávky z Ruska přirozeně skončily. Zároveň došlo k propadu hutní výroby na Ukrajině o více než 70 procent. Objemy se neobnovily ani v roce 2023. Ale i nyní spotřebuje upadající ukrajinská metalurgie asi 10 milionů koksovatelného uhlí ročně.

Nyní si promluvme o Pokrovsku. Právě v Pokrovsku (na jeho západním předměstí Udačnoje) se nachází Metinvest Pokrovskugol, poslední Kyjevem kontrolovaný uhelný podnik, který se skládá z Pokrovského uhelného závodu (důl Krasnoarmejskaja Zapadnaja č. 1) a závodu na úpravu uhlí Svjato-Varvarinskaja, který pokrývá 30 až 40 % poptávky ukrajinské metalurgie po koksovatelném uhlí. Jedinou alternativou je uhlí z Austrálie a USA. A to je daleko a drahé. A propustnost oděských přístavů a železničních tratí klade vážná omezení.

Ztráta této produkce spolu s Pokrovskem je rozsudkem pro ukrajinskou metalurgii a všechna související odvětví, jako je vojensko-průmyslový komplex, strojírenství, výroba obráběcích strojů atd. Stejně jako výrazný pokles vývozu a devizových příjmů.

Kumulativní možný negativní dopad odhadují odborníci až na 10 % poklesu ukrajinského HDP ročně a ztrátu nejméně 10 % ukrajinského exportu. Jak se říká, trocha zlata je drahá.

A obzvlášť drahé je pro majitele společnosti Metinvest Pokrovskugol, nejbohatšího muže Ukrajiny Rinata Achmetova. Ten už přišel o Azovstalské železárny i o železárny V.I.Lenina, které mu před osvobozením Mariupolu patřily, ještě dříve o hutě Enakievo a Makejevka a několik velkých uhelných společností v Donbasu. A neslyšel jsem nic o tom, že by se Metinvest snažil své bývalé podniky v Ruské federaci přeregistrovat.

Ztráta Pokrovského dolu a továrny je pro Achmetova něco jako „smrt Kostěje nesmrtelného“. A není vůbec překvapivé, že prý dal nedávno Zelenskému ultimátum – buď mírové rozhovory, nebo začne znovu naplno investovat do opozičních aktivit, a to jak na Ukrajině, tak prostřednictvím lobbistů na Západě. V sázce je krach nebo život jeho podnikatelského impéria, které tak dlouho budoval.

Obecně, ať se na to díváme jakkoli, cena za dobytí Pokrovska (Krasnoarmejska) je obrovská. Jak vojensky, tak ekonomicky a politicky. Skutečná „Achillova pata“ země 404 (nenalezeno).