1. Ukrajina se pokusila o jadernou operaci a sama se odpálila
2. Možnosti a následky

Ukrajina se pokusila o jadernou operaci a sama se odpálila

Oheň a dým na (nefunkční) chladící věži (odstavené) Záporožské jaderné elektrárny

Zoufalství ukrajinských orgánů a orgánů NATO se naplno projevuje v Kurské oblasti a v Záporožské jaderné elektrárně. Pokud čtete většinová média, jásají a oslavují „drtivé“ ukrajinské vítězství a naprosté ztrapnění Vladimira Putina. Má to jen jeden maličký problém – jsou to kecy.

Ano, tato část ruských hranic byla slabě bráněna, ale když přišel útok, Rusko okamžitě kontrovalo a zabilo více než 50 % útočníků. Spolu s počtem mrtvých přesahujícím 1300 ukrajinských a zahraničních žoldáků Rusko zničilo většinu tanků a obrněných transportérů. A navzdory tvrzení, že Ukrajina obsadila a ovládla vesnici Sudža, Rusové mají vše pod kontrolou a likvidují zoufalé Ukrajince, kteří se snaží vyhnout zajetí nebo smrti.

Cílem ukrajinského útoku byla Kurská jaderná elektrárna, která se nachází asi 30 kilometrů severně od Sudže. Ve světle dnešního útoku ukrajinského dronu na jednu z chladicích věží Záporožské jaderné elektrárny (ZNPP) je zřejmé, že útok v Kursku byl součástí širšího ukrajinského plánu, jehož cílem bylo pokusit se vytvořit si určitou vyjednávací páku na Rusko. To se nepodařilo a v průběhu ruského protiútoku jsou zničeny některé z nejlepších zbývajících ukrajinských brigád.

Mimochodem, nejsem si jistý, že výše zveřejněná fotografie je ze ZNPP. Zdá se, že ano. Zde je lepší fotografie komplexu.

Pohled na ZAES od Nikopolu přes nádrž Nová Kachovka (před protržením její hráze).
V současnosti je dno nádrže vyschlé a Dněpr protéká bývalými říčními meandry.

Zde je krátké video jednoho z ukrajinských vozidel, které Rusové zničili u Sudže.

Doporučuji vám shlédnout nejnovější komentář Andreje Martynova k tomuto ukrajinskému debaklu. Ruská armáda zvládá svoji práci. Rád bych poznamenal, že někteří odborníci naznačují, že se jedná o miniaturní verzi Hitlerova hazardu s posledním dechem v bitvě v Ardenách. Můj přítel Steve Bryen se snaží poskytnout západním roztleskávačům trochu reality:

Současná bitevní scéna v Kursku se Ardenám vůbec nepodobá. Nacistickým cílem bylo zlomit americkou a britskou armádu, rozdělit je a zahnat k moři. Ukrajinským cílem je udržet ruské území co nejdéle. V obou případech bylo cílem vyjednávání, ale nacisté doufali, že porazí Spojence, zatímco Ukrajinci takovou naději nemají.

 

Zatím nevíme, zda bude Ukrajina schopna útok na Kursk ustát. Pokud vrhnou další síly, nebudou mít takovou převahu, jakou měli v první fázi bitvy. Takže ukrajinský hazard je právě takový a nese s sebou strategické a politické riziko. V tomto smyslu mají bitva v Ardenách a Kursk společné téma.

Podle mého názoru mají tyto dvě vojenské události společné pouze to, že obě jsou příkladem, jak vojenské velení dospělo k poznání, že bez nějakého zázračného úspěchu je válka prohraná. Na rozdíl od Američanů, kteří se zpočátku snažili získat zpět kontrolu nad bojovým prostorem, postupovalo Rusko  rychle a začalo Ukrajince houfně zabíjet. To mu také umožní přesunout do regionu další síly pod záminkou potlačení vpádu Kurska, aby mohlo sestavit bojovou sílu, která může táhnout na Kyjev.

Ukrajinský Zelenskyj se rychle snaží odvést pozornost od útoku na ZNPP tvrzením, že ho provedli Rusové. Dobrý pokus, Vladimíre. Možná bys měl omezit množství šňupání, které si cpeš do té své prázdné hlavy. Zelenskyj a plánovači NATO se opět hrubě přepočítali a vsadili spoustu ukrajinských životů na polovičatý plán. Tohle ruskou odhodlanost neoslabí, to naopak rozpálí do běla rozpálené peklo. Kvůli této šílené operaci zemře více Ukrajinců.

Přeřazení na vyšší rychlostní stupeň. Potvrdil jsem, že americká zpravodajská komunita říká zadavatelům (tj. prezidentovi a jeho týmu národní bezpečnosti), že Írán je zbabělý a že je nepravděpodobné, že by zahájil nějakou významnou odvetu. To, že Írán nejedná (podle informací z tohoto článku), interpretují jako známku toho, že se obává izraelského protiúderu a možného zapojení USA. Domnívám se, že se mýlí. Írán na rozdíl od Izraelců nehodlá jednat ve spěchu a v emocích. Plánuje svůj další krok a činí tak s pomocí Ruska a jeho rozsáhlého spektra zpravodajských, sledovacích a průzkumných kapacit.

V pátek jsem o tom hovořil s Danielem Ayoubim, který je moderátorem CaptialCosm.

Zpět na obsah

Možnosti a následky

Zdá se, že se v Rusku blíží ke konci případ Wagner Group vs. Ministerstvo obrany. Zhruba osm náměstků ministra obrany bylo zbaveno funkce a někteří z nich byli zatčeni. Obecnou stížností se zdá být korupce. Bývalý ministr obrany generál Šojgu byl po Putinově znovuzvolení přeřazen do funkce tajemníka Rady bezpečnosti. Nový ministr obrany Bělousov je civilista a pochází z ekonomického a podnikatelského prostředí.

V počáteční fázi speciální vojenské operace (SMO) na Ukrajině se do bojů zapojila soukromá polovojenská organizace Wagner Group, která se proslavila obléháním a dobytím Bachmutu, průmyslového města nedaleko Azovského moře. Vůdce/vlastník skupiny Wagner, Prigožin, se stal v Rusku celebritou. Tento úspěch však nebyl pravidelnou ruskou armádou kvůli řadě faktorů doceněn. V zásadě se jednalo také o neshody ohledně financování a kontroly, kdy podnik Šojgu a spol. konkuroval podniku Prigožin a spol. Ministerstvo začalo na Wagnera tlačit do té míry, že Prigožin provedl menší vzpouru a rozhodl se pochodovat na Moskvu, aby hledal podporu. Prigožin prohlásil, že nesouhlasí se Šojguem a že je třeba záležitost předložit Putinovi k řešení. To bylo typické pro Putinovu kariéru, kdy během svého dlouhého stoupání na vrchol v Rusku vystupoval spíše jako prostředník, rozhodčí, arbitr a soudce. Obchodní tahanice mezi ministerstvem a Vagnerem byly v principu podobné obchodním sporům mezi oligarchy, které propukly za Jelcinovy éry.

Přestože se Prigožin na Putina obracel s prosbou o podporu, jeho jednání bylo pro Kreml ostudou. Putina to postavilo do obtížné situace, protože se nemohl veřejně postavit na stranu Wagnera a urazit ministerstvo, které se právě nacházelo uprostřed válečné situace. Nemohl se však ani veřejně postavit na stranu ministerstva, protože Pregožin byl v Rusku díky svým válečným výkonům celebritou. Výsledkem bylo, že Kreml pořádal schůzky se všemi zúčastněnými, vydával různá prázdná prohlášení, přesouval lidi a v podstatě se snažil celou šlamastyku dostat ze zpráv. Další ruský generál Surovikin, proslulý vybudováním obranné linie pojmenované po něm, se do krize zapletl údajně kvůli tomu, že byl s Prigožinem příliš úzce spojen. Surovikin byl z ukrajinské operace odvolán a nakonec byl převelen na pozici ve Společenství nezávislých států.

Po přiměřeně dlouhé době se stalo, že polovina případu byla uzavřena, když Prigožin a mnoho jeho vedoucích pracovníků zahynulo při leteckém neštěstí. Wagner byl reorganizován a začleněn do jiných ruských organizací. Nyní se zdá, že se uzavírá i druhá polovina případu. Kauza Šojgu & Co. byla uzavřena a vedoucí pracovníci obchodní části byli propuštěni nebo uvězněni. Důvodem, proč se tím nezabývali dříve, bylo s největší pravděpodobností přání počkat až na dobu po prezidentských volbách a obvyklé obměně kabinetu a také čekání, až bude jasné, že Ukrajina boj prohrává. Zajímavá epizoda, ale případ v podstatě uzavřený.

Další oblastí, kde se Rusko dostalo do úzkých, je případ války Izraele s Íránem v západní Asii. Rusko opět jednalo spíše ve smyslu zprostředkování, arbitráže, rozhodování a jakési nestrannosti, aby pokračovalo v kremelské praxi diplomacie a jednání se všemi stranami problému. V Izraeli žije asi milion bývalých Rusů, kteří mají doma v Rusku příbuzné, přátele a obchodní zájmy. Tyto faktory musel Kreml vzít v úvahu. Výsledkem bylo, že Rusko nenechalo Sýrii sestřelit izraelská letadla, přestože Izraelci nadále bombardovali místa v Sýrii, zejména místa, kde se podle Izraele nacházeli Íránci. Také Rusko nebylo k Íránu v prvních letech tohoto století nijak zvlášť přátelské. Nyní je otázkou, zda Kreml tento přístup stále preferuje.

Koneckonců Putin v jednu chvíli hovořil o vstupu do NATO a sblížení se s integrací se zbytkem Evropy. Jinými slovy, stát se další běžnou, normální „západní“ zemí. Izrael byl stále vykreslován jako odvážná skupina náboženských uprchlíků, kteří žijí v kibucech a nechávají poušť rozkvést. To vše je nyní pryč a Izrael je globální většinou široce vnímán jako darebácký stát, který se dopouští válečných zločinů. NATO nyní válčí s Ruskem ve všech oblastech, zabíjí ruské vojáky na bojišti na Ukrajině a bombarduje civilisty v Rusku. Rusko opustilo Evropu a místo toho se nyní angažuje v Asii a Africe. Írán navíc vstoupil do ŠOS a BRICS a stal se klíčovým tranzitním hráčem společně s Ruskem, Čínou a Indií. Naproti tomu Izrael a Spojené státy jsou takříkajíc srostlé v boku, o čemž svědčí i pozitivní přijetí, kterého se Netanjahuovi dostalo, když minulý měsíc vystoupil v americkém Kongresu. Neexistuje téměř žádný důkaz o tom, že by Izrael dělal něco pro to, aby USA svou válku proti Rusku zmírnily. Žádné zjevné kroky neokonzervativců, sionistů nebo izraelské lobby, které by vedly ke zrušení sankcí vůči Rusku nebo k zastavení bojů na Ukrajině ukončením podpory ukrajinské vlády. Je poněkud zvláštní, že premiér sionistické vlády Izraele nevyužil příležitosti a nevyzval Kongres k zastavení americké podpory neonacistické ukrajinské vládě. Nyní se nezdá, že by Rusko Izraeli něco dlužilo, protože Izrael je uzavřen v objetí s USA.

Není tedy divu, že se objevují zprávy, že Rusko začíná poskytovat větší vojenskou pomoc Ose odporu. Podrobnosti jsou nejasné a kontroverzní, ale pomoc se údajně zaměřuje na systémy protivzdušné obrany pro Írán a protilodní zbraně pro Jemen. Taková pomoc by byla v souladu s Putinovým prohlášením o tom, že Rusko bude poskytovat větší pomoc zástupným bojovníkům, aby tak čelilo postupu USA. Pomoc Jemenu je velmi relevantní, protože nedávné články v americkém mainstreamovém tisku vyvolávají otázky ohledně životaschopnosti letadlových lodí v moderní válečné době. Jemenský odboj již prohlásil, že na americké letadlové lodě zaútočí, otázkou je, jakými zbraněmi disponuje, aby byl úspěšný? USA poslaly domů letadlovou loď USS Eisenhower poté, když Jemen prohlásil, že na ni v Rudém moři zaútočil (což USA popřely), a nyní se do Ameriky vrací letadlová loď USS Truman. Ta bude nahrazena lodí USS Lincoln. Možná se dozvíme, jestli jsou letadlové lodě skutečně nepotopitelné.

Svět v současné době čeká na íránskou reakci na vraždu diplomata Hamásu v Teheránu z minulého měsíce. Možné jsou různé scénáře a USA své vojenské síly na Blízkém východě posilují, aby ochránily Izrael. Zdá se, že Írán podnikne něco podobného jako úder, který proti Izraeli podnikl po zavraždění íránského generála v Damašku loni v dubnu. Americký generál pověřený velením CENTCOM navštívil země obklopující Izrael, aby se domluvil na spolupráci při zachycení íránských zbraní směřujících do Izraele. Naposledy několik zemí tuto poctu odmítlo a prohlásilo, že zůstávají neutrální. USA zvyšují své vojenské síly v Sýrii a Iráku, přestože obě země požádaly USA, aby jejich území opustily. Zdá se, že USA zapomínají, že by jejich síly v těchto zemích mohly být považovány spíše za rukojmí odporu než za užitečné ochránce Izraele. Pokud by vypukly vážné rozsáhlé boje, mohl by Hnutí odporu na americké základny zaútočit množstvím bezpilotních letounů a raket a zmobilizovat mnoho tisíc bojovníků. Američané by byli příliš zaměstnáni snahou zachránit sebe sama, než aby se starali o to, co se děje jinde. Strategie USA je spíše určena pro omezený nebo demonstrativní útok Íránu proti Izraeli, nikoli pro regionální válku, kterou se Izrael zřejmě snaží vyvolat. Skutečnou otázkou je, zda by USA skutečně dokázaly Izrael ochránit, pokud by Bibi válku, kterou vyvolává, dostal.

Osa odporu má problém s rozhodnutím, jak na provokace Izraele reagovat. Symetrickou odpověď v podobě atentátů na izraelské představitele a bombardování izraelských škol a nemocnic nepovažuje za dobrý nápad. Avšak umožnit Izraeli pokračovat v jeho akcích také není dobrý nápad. Obtíž spočívá v tom, jak vymyslet asymetrickou odpověď, která by Izraeli skutečně ublížila, ale nezpůsobila ještě větší škody Ose nebo nespustila nějaký jaderný výbuch.

Předchozí íránská odpověď v podobě demonstrativního úderu proti izraelským leteckým základnám a špionážním centrálám ukázala, že Írán dokáže dostat své sofistikovanější rakety přes izraelskou a americkou obranu, ale nedokázala další izraelské provokace zastavit. Některé možnosti sahají od toho, že odboj v Sýrii a Iráku zintenzivní své útoky na americké základny v těchto zemích a pořádně znepříjemní americkým silám život, až po to, že jemenský odboj začne na lodě, směřující do izraelských přístavů nebo z nich, útočit ještě intenzivněji.

To by bylo součástí zesíleného úsilí o poškození izraelské ekonomiky a podněcování vnitřních neshod uvnitř Izraele. I dosavadní omezené boje způsobily krach podniků, omezily cestovní ruch a odradily přímé zahraniční investice do Izraele. Jemen by také mohl věnovat mnohem větší úsilí a intenzitu útokům na americká a další námořní plavidla NATO podporující Izrael, zejména proto, že NATO v bombardování Jemenu pokračuje.

Přímou akcí Íránu by mohlo být zaměřit své reakce na izraelská válečná letadla, která nadále bombardují Libanon, Sýrii a Jemen. Přímé údery na letiště, hangáry a letadla bez varování by byly oproti předchozím demonstrativním úderům krokem vpřed.

Problém pro rezistenci spočívá v tom, že Izrael je silně podporován jednou velmocí, USA, zatímco podpora rezistence velmocí je přinejlepším slabá. Čína nedávno přikročila k větší podpoře Palestinců tím, že přiměla 14 různých frakcí, aby se dohodly na společné frontě postupu. To sice znamená zvýšení diplomatické podpory, ale o nějaké vojenské nebo ekonomické podpoře ze strany Číny je jen málo zpráv. Současné události naznačují, že Rusko by mohlo zvýšit svou podporu rezistenci v důsledku aktivit NATO, které se týkají Ukrajiny. Přeshraniční útoky Ukrajiny do ruské Kurské oblasti a ukrajinské tvrzení o podpoře útoků na ruské zájmy v Mali situaci jistě zhoršují.

Je zřejmé, že USA svou válku proti Rusku a Číně spíše stupňují, než aby se uklidnily a usilovaly o nějakou mírovou koexistenci. Po celém světě dochází k atentátům, převratům a barevným revolucím a vypadá to, že USA jdou ke dnu USA se dokonce podařilo znepřátelit si Indii tím, že pomocí převratu v Pákistánu a barevné revoluce v Bangladéši dosadily v obou zemích k moci vlády k ní méně přátelské. USA také údajně podpořily opozici v nedávných indických volbách. Ve světle těchto skutečností je pro Indii obtížné pokračovat ve čtyřčlenném uskupení a vměšování USA ztěžuje Indii dosažení její požadované role v Hnutí nezúčastněných států. Možná měl Bush mladší pravdu, když prohlásil, že „buďto jste s námi, nebo proti nám„, a Indie se nyní ocitla v pasti. Indie má stejný problém jako Rusko: být na straně Íránu a globální většiny, nebo na straně Izraele a západní menšiny? USA neutralitu nerespektují.

Čína, Indie a Rusko čelí ve vztahu k USA stejnému problému jako Írán ve vztahu k Izraeli: Měly by následovat příkladu USA v podobě atentátů, převratů, barevných revolucí a ovlivňování voleb, nebo ne? Tyto tři země jsou zataženy do smrtelného boje takříkajíc „s jednou rukou svázanou za zády„. Všechny tři se tváří, že se do záležitostí jiných zemí nevměšují, ale tento postoj je staví do velmi nevýhodné pozice v soutěži se zemí, která je na takové vměšování expert a provádí ho neustále. Je třeba věnovat více pozornosti způsobům, jak tuto hádanku vyřešit.

Zpět na obsah