Ekonomická situace Západu

Článek The Economic Situation of the West vyšel na stránkách Paula Craig Robertse 31. července 2024

Před dávnými časy bývala Amerika kapitalistickou ekonomikou. Bankovní vklady se používaly k půjčkám, které rozšiřovaly výrobní kapacity. Amerika vyráběla své vlastní zboží a pěstovala své vlastní potraviny. Americká měna byla podložena zlatem a inflace neexistovala. Nové technologie, které do hry přivedly nové investice, zvyšovaly produktivitu práce a životní úroveň rostla. Zlepšování výrobních metod a rozšiřování produkce bylo návratné a přinášelo zisky.

Vlády dotovaly veřejné infrastruktury a vzdělání. To snižovalo dopravní náklady, tudíž výrobní náklady a ceny, a průmyslu a výrobě to zajišťovalo vzdělanou pracovní sílu. Jakožto obyvateli státu mi moje roční školné na Georgijské Technice vyšlo na asi 450 $.

Tento vysoce úspěšný způsob vedení ekonomiky nahradila úplně odlišná ekonomika, ta co máme dnes. Kdo za to může a jak k tomu došlo, to jsou příběhy, o kterých budu mluvit asi později, ale ne ještě v tomto článku.

V současné ekonomice se bankovní půjčky nedávají na financování nových investic do nových továren a zařízení. Dávají se, aby se financovaly nákupy existujících aktiv. Půjčky se dávají na nákupy existujících společností, na jejich přetížení půjčkami a pak na rozprodání jejich aktiv. Půjčky se dávají na zpětné výkupy vlastních akcií společností a tím na zvýšení jejich ceny, což vede k bonusům pro správní radu za „výkonnost“. Dávají se půjčky k financování nákupů nemovitostí a tudíž ke zvýšení hodnoty nemovitostí, což zvedená náklady na bydlení.

Ta nová ekonomika je financializovaná. Žije z úroků z dluhů a z poplatků, z plundrování veřejného majetku jeho privatizací a z vykořisťování ekonomik třetího světa prostřednictvím bankovních úvěrů v dolarech, které je možné splatit jen zadlužením země a rozprodáním jejího veřejného majetku americkým věřitelům, obvykle za směšně nízké ceny.

Nová americká ekonomika spočívá na zadlužení amerického obyvatelstva, ne na jeho prosperitě, a na vydírání v dolarech zadlužených cizích vlád, které své dluhy splácí veřejným majetkem své země.

Federální rezervy zničily rodinné farmy a monopolizovaly potravinářskou produkci pro agro-business, monopolizovaly finanční systém v rukou pěti největších bank a zničily hodnotu amerického dolaru.

To pro budoucnost není portrétem úspěšné ekonomiky.

Západní svět, zvláště USA, outsourcovaly svoji průmyslovou a zpracovatelskou výrobu do Asie a Mexika. Tohle přemístění do zahraničí zbavilo americkou pracovní sílu příjmů spojených s výrobou zboží spotřebovávaného Američany. Když do Ameriky přichází na trh zboží a služby, jsou to dovozy, které tudíž zvyšují americký obchodní deficit.

Důvod, proč může tento vykořisťovatelský pracovní systém pokračovat, je, že Washington využil II. světovou válku, aby z dolaru udělal prostředek mezinárodních plateb, tj. rezervní měnu centrálních světových bank. Z  dluhových instrumentů denominovaných v dolarech se staly rezervy světových centrálních bank.

To, že je rezervní měnou, znamená, že dluhopisy této země jsou rezervami centrálních bank všech ostatních zemí. Proto nebyl nárůst amerického vládního dluhu nikdy problém, protože to znamenalo nárůst rezerv světových centrálních bank. Proto nebylo financování amerického dluhu nikdy problémem.

V 21. století pak samotná americká vláda usilovně pracovala na zničení tohoto svého privilegia dolaru jako rezervní měny, které její neustále rostoucí dluh financuje, tím, že ho zneužívá jako zbraň. Sankcemi uvalovanými na Rusko a další země vytvořila široké hnutí odklonu od amerických státních dluhopisů jako rezerv centrálních bank. Zabavení rezerv Ruské centrální banky držených v dolarech Washingtonem světu ukázalo, že se to může stát i jim. V důsledku toho se užívání amerického dolaru v mezinárodních platbách propadlo z asi 90 % na o něco méně než 50 %. Když se ovšem zformoval spolek BRICS a rozšiřuje se, bude se jeho užívání propadat dále.

S tím, jak další země přestávají používat americký dolar jako svoji rezervu, velký příliv nových dolarů do světa – když jsem nedávno četl, že americký národní dluh je 35 bilionů $ – nejspíš znamená, že nabídka převyšuje poptávku. Důsledkem je propad směnného kurzu dolaru, což už potvrzují vzestupy cen zlata a stříbra. Washington může z krátkodobého hlediska přežít díky podpoře dolaru centrálními bankami Japonska, Británie a EU, pokud svých měn k nákupům dolarů použijí. Avšak tuto záchrannou operaci na pomoc dolaru nelze prodlužovat navždy.

Až přijde čas a západní centrální banky přestanou být ochotné riskovat hodnotu svých vlastních měn podporu amerického dolaru a ceny zlata a stříbra nepůjde dále srážet praktikováním prázdných prodejů, z Ameriky se stane země třetího světa.

To ale moc ekonomů nezajímá. Profese ekonoma v Americe znamená podle mého názoru sbírku lidí, kteří se výměnou za granty a konzultace zaprodali lžím, že outsourcovat ta „pracovní místa pro špinavé pracky“ přinese pracujícím novou ekonomiku lépe placených zaměstnání. Po všech těch letech pořád nepřichází žádné náznaky, že by k tomu nahrazení slíbených lépe placenými joby docházelo. Ti stejní ekonomové nám tvrdili, že globalismus, který nás učiní závislými na dovozech, je hudbou budoucnosti. Budoucností ekonomiky závislé na dovozech se slábnoucí měnou je však trvalá inflace.

Spolu s robotikou a umělou inteligencí, které lidskou pracovní sílu nahrazují, a se zároveň každoročně probíhající invazí milionů imigrantů, je budoucností zároveň i trvalá nezaměstnanost.

Americkou ekonomiku táhne snaha o maximalizaci krátkodobých zisků. A taková absence vize znamená chmurnou budoucnost a k té chmurnosti ani není třeba onen Velký reset.

Dr. Paul Craig RobertsČesky (*1939) je americký ekonom, spisovatel a předseda svého Institutu pro politickou ekonomiiČesky. Je propagátorem ekonomie na straně nabídky a odpůrcem současné zahraniční politiky USA. Byl náměstkem ministra financí USA pro hospodářskou politiku za prezidenta Ronalda Reagana, po odchodu z vlády zastával deset let předsednictví Centra pro strategická a mezinárodní studiaČesky a působil v několika správních radách společností. Bývalý přidružený redaktor v The Wall Street Journal, jeho články se objevily také v The New York Times a Harper’s a je autorem více než tuctu knih a řady recenzovaných článků. Je prabidelným přispěvatelem portálu Global ResearchČesky. K jeho posledním knihám patří The Neoconservative Threat To World Order: Washington’s Perilous War For HegemonyČesky (Nebezpečí neokonzervatismu pro světový řád: Zběsilá válka Washingtomu o hegemonii, 2015).