Tři odpírači izraelské armády: ‚Nebudeme se podílet na genocidě‘

Rozhovor Three Israeli army refusers: ‘We will not participate in genocide’ vyšel na serveru +972 Magazin 12. srpna 2024

Odpůrci vojenské služby Yuval Moav, Itamar Greenberg a Oryan Mueller. (Oren Ziv)

Odpůrci vojenské služby Yuval Moav, Itamar Greenberg a Oryan Mueller vysvětlují, proč jsou ochotni jít do vězení, aby se vzpřeli válce

Tento týden se v náborovém středisku izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu přihlásili tři 18letí odpůrci vojenské služby z důvodu svědomí a prohlásili, že na protest proti okupaci a současné válce v Gaze odmítají nastoupit povinnou vojenskou službu. Yuval Moav, Oryan Mueller a Itamar Greenberg byli každý postaveni před soud a odsouzeni k počátečním 30 dnům ve vojenském vězení, které budou pravděpodobně prodlouženy. Další odpírači, kteří se od 7. října veřejně postavili proti povolání z politických důvodů –  Tal MitnickČesky , Ben AradČesky a Sophia OrrČesky – byli nedávno propuštěni poté, kdy si odpykali tresty vězení v celkové délce 185 dní, 95 dní a 85 dní.

Všichni tři odpírači – kteří jsou provázeni procesem odpírání sítě MesarvotČesky[1] – odpůrců z důvodu svědomí – zveřejnili, než se dostavili k vojenskému soudu, svá prohlášení. Greenberg, který vyrůstal v ultraortodoxním městě Bnei Brak, řekl, že původně viděl narukování jako způsob, jak se více integrovat do izraelské společnosti, než si uvědomil, že „dveře do izraelské společnosti vedou přes útlak a zabíjení jiných lidí.“ Dodal: „Spravedlivá společnost nemůže být postavena na hlavních zbraní.“

Moav své prohlášení adresoval Palestincům. „Ve svém prostém činu s vámi chci být solidární,“ řekl. „Také uznávám, že nereprezentuji většinový názor naší společnosti. Ale doufám, že svou akcí pozvednu hlas těch z nás, kteří čekají na den, kdy budeme moci vybudovat společnou budoucnost [a] společnost založenou na míru a rovnosti, nikoli na okupaci a apartheidu.“

Mueller mluvil o tom, jak je pomsta motorem, který řídí cyklus krveprolití. „Válka v Gaze je nejextrémnějším způsobem, jak stát Izrael touhy po pomstě využívá, aby podpořil útlak a smrt v Izraeli a Palestině,“ řekl. „Boj proti válce nestačí. Musíme bojovat proti strukturálním mechanismům, které ji umožňují.“

Několik desítek lidí přišlo v pondělí ráno odpírače podpořit na demonstraci před náborovým střediskem, když Moav dostal svůj trest. Nedaleko uspořádaly na místě také stovky ultraortodoxních Židů zuřivý protest, a to v první den nařízení jejich odvodů po přelomovém rozhodnutí Nejvyššího souduČesky z minulého měsíce, který desítky let starou vojenskou výjimku zrušil.

Jízdní policie potlačila protest ultraortodoxních Židů proti povinné branné povinnosti v náborovém středisku izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu, 5. srpna 2024. (Oren Ziv)

Charedimové si původně mysleli, že levicoví demonstranti jsou sekularisté, kteří přišli demonstrovat proti nim, ale obě skupiny brzy našly společnou řeč ve společné opozici vůči armádě. „Svatá Tóra nám zakazuje [zapojit se do] války, okupace a armády,“ řekl jeden ultraortodoxní demonstrant za potlesku těch, kdo přišli podpořit odpírače. „Nesmíme provokovat [nežidovské] národy, musíme slevit z toho, co je možné, protože nejdůležitější je život, ne smrt.“

Před nástupem do vězení tři teenageři hovořili pro +972 Magazin and Local Call o svých důvodech odpírání, o reakcích jejich okolí a o vyhlídkách, jak přesvědčit další Izraelce o svém přesvědčení. Zápis byl upraven z důvodů délky a srozumitelnosti.

Jak jste dospěli k rozhodnutí odpírat?

Mueller: Narodil jsem se v Tel Avivu a veškeré mé politické vzdělání začalo doma. Pocházím z rodiny, která je kritická k okupaci a dalším politickým problémům, ale stále to byl sionistický domov a celá moje rodina sloužila v armádě. Očekávalo se, že budu sloužit i já. Ale pak jsem se naučil a pochopil víc, a když vypukla válka [a četl jsem] svědectví, která přicházela z Gazy, uvědomil jsem si, že musím odepřít.

Myslím, že ta brutalita [ve mě] vyvrátila představu, že by bylo možné rozlišovat mezi okupací na jedné straně a Státem Izrael na straně druhé, že to jsou dvě různé věci. Míra ničení a smrti v Gaze a nedostatek pozornosti, které se jí v Izraeli dostává – nebo způsob, jakým je aktivně skrývána – tuto disonanci prolomily.

Greenberg: Poté, kdy jsem vyrůstal v ultraortodoxní domácnosti, jsem prošel procesy politických a náboženských otázek. Opustil jsem náboženství, a protože jsem byl od mládí velmi politický člověk, nasměrovalo mě to ke spravedlnosti a dostal jsem se tam, kde jsem dnes. Myslím, že rozhodnutí odepřít je toho přímým důsledkem.

V ultraortodoxní rodině prý není nesloužit nic moc, ale vyrůstal jsem s otcem, který sloužil v záloze 25 let a i teď je 10 měsíců v záloze. Velmi to ovlivňuje atmosféru doma. Není to jednoduché. Nemluvím o tom s nimi, protože vím, jak to bolí. To mi na celém procesu vadí nejvíc. Skutečnou cenou za odpírání není vězení, ale to, co se děje venku. Záleží mi na ceně, kterou [moje rodina] zaplatí, protože si to nezaslouží. Snažím se jim moc neubližovat.

Yuval Moav mává přátelům a příznivcům před vstupem do náborového střediska izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu, 5. srpna 2024. (Oren Ziv)

Moav: Jsem z Kfar Netter, mošavu[2] poblíž Netanye. Stejně jako Oryan jsem vyrůstal v levicové sionistické rodině, ale v méně politickém domově. Hrála roli v tom, kdo jsem, ale moje odpírání odtud nepocházelo. Pravdou je, že jsem měl to štěstí, že jsem byl vystaven mezinárodním obsahům, které mi umožnily změnit názor na místo, kde žiji.

Uvědomil jsem si, že vlastně nevím, co se tady děje. Jakmile jsem se začal zajímat a klást otázky, viděl jsem, že jsem sám: Uvědomil jsem si, že nemohu narukovat, protože jde o okupační armádu, a přestože jsem věděl, že jsou i jiní, kteří odpírají, cítil jsem se zcela osamělý ve své zkušenosti a v důvodech, ze kterých mé rozhodnutí vyplynulo. Pak jsem slyšel o odpíračích, o Mesarvot, o lidech, kteří veřejně vystupují a říkají svou pravdu a platí cenu, a uvědomil jsem si, že tam patřím, že nejsem sám.

Pokud se mě zeptáte, proč dnes odpírám, odpověď nakonec zní, protože se odmítám podílet na genocidě. Setkal jsem se s násilím [pro své rozhodnutí], ale pokračuji. Válka moji pozici jen posílila.

Ovlivnilo vaše rozhodnutí zažít okupaci na vlastní kůži?

Greenberg: Jsem aktivní [v rámci solidárních aktivit] na Západním břehu Jordánu, hlavně ve vesnici Mukhmas [palestinská komunita, která čelí pravidelnému násilí osadníků podporovaných armádou]. Přítomnost na Západním břehu změní vnímání, obeznámí vás s okupací a útlakem a promění vás z posluchače ve fyzického partnera zážitku. I když to sám nezažívám, mám přátele, kteří čelí každodennímu útlaku, lidi, kteří je chtějí vyhodit z domova. Když to jednou vidíte na vlastní oči, už to nezmizí. Chodím tady, ale hlavu mám tam.

Mueller: Já jsem to nezažíl, ale na rozdíl od většiny izraelské společnosti jsem byl konfrontován se svědectvími z terénu, hlavně online. Jsem aktivní ve fórech pro politickou diskusi. Když se snažím o těchto svědectvích mluvit s lidmi, kteří s nimi konfrontování nejsou, narážím na obrovskou zeď oddělující Izraelce od toho, co se děje 5 kilometrů jižně od místa, kde žijí. Nevím, jaký druh kulturního zvratu by to vyžadovalo, abychom začali vidět svědectví přicházející z Gazy v izraelských zprávách; v tuto chvíli ho prostě nevidímeČesky.

Pokud o tom můžete mluvit, musíte mluvit: o rozsahu ničení a smrti v Gaze, o útlaku a o tom, jak hluboké kořeny apartheidu na Západním břehu Jordánu jsou. Existuje hranice, kolik [videí] dětí bez rukou můžete sledovat, než si neuvědomíte, že něco není v pořádku.

Palestinci se 21. dubna 2024 rozloučili se svými příbuznými zabitými při izraelských náletech v nemocnici Al-Najjar ve městě Rafah v jižním pásmu Gazy. (Abed Rahim Khatib/Flash90)

Moav: Můj proces byl osobnější. Hlavní příčina mé radikalizace souvisí s izraelskou společností a její neprůhledností. Nakonec jsem se rozhodl nenarukovat, protože jsem byl vystaven mezinárodním obsahům. Pochopil jsem, že průměrný Izraelec ví méně o tom, co se děje 2 kilometry od jeho domova, než kdokoli, kdo má přístup k internetu v zahraničí, a setkáte se s nulovým soucitem od mnoha lidí, někteří starších než vy, kteří vás mají chránit.

Vidíte své odpírání jako způsob, jak se pokusit izraelskou společnost ovlivnit – zvláště v dnešním extrémním prostředí, kde mnozí nemají chuť protiválečným hlasům naslouchat?

Greenberg: Myslím, že toto je důležitý vzkaz pro izraelskou společnost: začít říkat ne. Vyzývám své vrstevníky, aby přemýšleli o tom, co dělají. Narukování je politická volba, a tak by se s ním mělo zacházet. Máme právo si vybrat, v co věříme.

Mueller: Odpírání je jako nastavování zrcadla izraelské společnosti, především proto, aby ukázalo, že odolat militaristické mašinérii smrti a koloběhu krveprolití je možné. Nemusíme se na tom podílet. Je to také určitá platforma, která umožňuje ukázat izraelské společnosti, co se děje nad rámec toho, co vidí v médiích, která skutečnosti neinformují, co se děje v Gaze a na Západním břehu.

Moav: Na rozdíl od svých přátel jsem méně optimistický, pokud jde o dopad toho, co děláme, na izraelskou společnost, a nakonec je to pro mě také méně důležité. Především to dělám ze solidarity s palestinským lidem a v naději, že pozdvihnu hlas lidí v izraelské společnosti, kteří čekají na den, kdy budeme moci vybudovat společnou budoucnost. Ale moje výzva je v první řadě a hlavně palestinskému lidu.

Je pro mě ale také velmi důležité, že to dělám i pro lidi, které mám rád, abych jim ukázal, že existuje i jiná cesta. Mohu jen doufat, že když nosí zbraně a jsou požádáni, aby dělali věci, které by možná dělat nechtěli, že se zastaví a zamyslí. Doufám také, že se to dostane do světa, protože nakonec vidí hrůzy, které se dějí v Gaze, lidé z celého světa.

Odpírači vojenské služby Oryan Mueller, Itamar Greenberg a Yuval Moav se účastní protestu v náborovém středisku izraelské armády v Tel Hašomer poblíž Tel Avivu, 5. srpna 2024. (Oren Ziv)

Greenberg: Myslím, že naším největším poselstvím palestinské společnosti je, že jsou zde lidé, kteří bojují, možná ne dost, ale přesto bojují a jsou ochotni zaplatit velmi vysokou osobní cenu za to, že se rozhodli bojovat za spravedlnost a rovnost.

Mueller: Existuje širší obraz konfliktu a okupace jako celkového historického procesu, ale je zde také bezprostřední boj války a smrti, který je třeba zastavit. A nejpraktičtější způsob, jak se na tomhle boji podílet, je odmítnutí.

Na rozdíl od mnoha minulých odpíračů přichází vaše odpírání během války. Myslíte si, že to dává vašemu rozhodnutí další smysl?

Greenberg: Diskutovali jsme o výsadě odepřít a myslím si, že odpírání v době války je skutečně výsadou. Ale odepření je také nejsilnější čin, který můžeme tváří v tvář válce udělat.

Mueller: Pokud mohu zabránit jednomu Izraelci v cestě do Gazy, v zabíjení a umírání, pak to stojí za to. A samozřejmě chceme podporovat a propagovat boj proti okupaci. Změna, kterou izraelské vědomí během války značně prochází, mění naše odpírání v něco ještě okrajovějšího, než bylo v minulosti. Jde proti izraelské společnosti a říká: „Ne, nepotřebujeme stavět pomníky mrtvým, pokud umíme smrti předem zabránit.“

Moav: Nakonec je pro mě nejdůležitější říct, že se odmítám podílet na genocidě. Když už mluvíme o privilegiích, nepůjdu do vězení s čistým svědomím, protože nevím, jestli dělám dost, nevím, jaká je v této situaci moje zodpovědnost. Uznávám, že mladší lidé a děti v mém věku v Gaze a na Západním břehu Jordánu nemohou udělat něco podobného jako já; nemohou se rozhodnout, že odmítnou zvednout zbraně, sdělit tento akt a pokusit se zlepšit situaci obou národů.

Je vaše odpírání také prohlášením proti militarismu, který od války v Izraeli dále zesílil?

Moav: Ano. Jsme lidé míru. Ale je tu něco většího, proces, který korumpuje společnost. Naše společnost je schopna tváří v tvář zločinům takového rozsahu mlčet. Je to společnost, kde právě teď jediná věc, kterou s tím jako lidská bytost mohu udělat, jakkoli bolestné je to říci, je oddělit se od ní. Pokud znovu a znovu opakuji, že odmítám být spoluviníkem na genocidě, nebo dokonce tuto frázi vůbec vyslovuji, může to mou možnost oslovit izraelskou veřejnost poškodit, ale budiž.

Greenberg: Je to trochu komplikované. Opravdu rád bych vám řekl, že ano, protože si myslím, že militarismus je jedna z nejhorších věcí. Ve 12 letech jsem se rozhodl, že se přihlásím do armády, protože jsem pochopil, že to byl můj způsob integrace do izraelské společnosti, a myslím, že to bylo jedno z nejpřesnějších pozorování, které jsem udělal. Je to tak velká nespravedlnost pro každého, kdo v této společnosti vyrostl – je to způsob, jak být její součástí? Bohužel je odpověď ano. Ale veřejné odmítnutí má také militaristický aspekt, mobilizace pro věc, jenže jinou.

Odpůrci vojenské služby Oryan Mueller, Itamar Greenberg, Yuval Moav v náborovém středisku izraelské armády v Tel Hašomer poblíž Tel Avivu, 5. srpna 2024. (Oren Ziv)

Připravovali jste se na vězení? Mluvili jste s odpírači, kteří si již odpykali trest?

Mueller: V Mesarvotu existuje role zvaná eskorta: bývalý odpírač, který si odseděl vězení a pomáhá připravit budoucího odpírače – ať už jde o duševní přípravu na obtíže v procesu vedoucím k uvěznění, nebo o pochopení života ve vězení, učení se trikům, které mohou každodenní život usnadnit, znát zákony, postupy a rutinu.

Víceméně jako předvojenský přípravný program.

Greenberg: Přípravný kurz před odepřením – to je sen.

Moav: Hlavním tipem bylo, že čím víc mluvíš, tím víc se nasereš.

Knihy a CD jsou ve věznici povoleny, ale podléhají kontrole a schválení u vchodu. Co si vezmete s sebou? 

Mueller: Za prvé, „Izraelci a Palestinci: Od cyklu násilí ke konverzaci lidstva“ od Jonathana GloveraČesky. Je to skvělá kniha, ale super těžká a čtu ji pomalu. Přinesu si také knihu Ilana Pappe „Největší vězení na ZemiČesky“ a spoustu hebrejské prózy. Mám CD Johnnyho Cashe „At Folsom Prison“, které nahrál ve federální věznici v USA. Mám také CD OutKast, které jsem dostal od odpírače Bena Arada a které si velmi rád vezmu.

Greenberg: Mám několik knih o ekonomii. Mým cílem je mít legitimitu k vyjadřování ekonomických názorů, protože právě teď ekonomii nerozumím. Mám třeba knihu o vietnamské ekonomice.

Moav: Nesu si několik dobrých děl od Marxe a dalších klasiků, které se mi ve vězení budou snáze číst. Musím se dál učit.

Itamare, vyrostl jsi v ultraortodoxním domově a v den, kdy se objevíš v náborovém centru, demonstrují na stejném místě protestující Charedim[3] proti povinné branné povinnosti. Jak vidíte jejich boj proti odvodům?

Greenberg: Chápu ultraortodoxní ospravedlnění pro odmítnutí narukovat: porušuje to jejich náboženství, takže nemají zájem se mu podvolit. Rozumím také pocitu mezi „Dalabim“ [hebrejská zkratka pro „demokracii pouze pro Židy“, odkazující na většinu loňského masového protestního hnutíČesky proti reformě soudnictví krajně pravicové vlády], že [bezpečnostní] zátěž by měla být sdílená stejným dílem.

Musíme pracovat na integraci ultraortodoxních do izraelské společnosti a usilovat o rovnost – ale ne prostřednictvím rovnosti v zabíjení a utlačování. Pokud jsme neměli ochranu s 300 000 vojáky, tak nebudeme mít ochranu ani s 360 000.