Článek The Ukrainian War Effort Is Going Nowhere Fast vyšel na webu The American Conservative dne 1. 8. 2024
BMP2-captured-Moskva24

Bojové vozidlo BMP-2 z ČR na výstavce ukořistěné vojenské technikyČesky, Moskva, Poklonnaja gora / Поклонная гораČesky,
ke dni Vítězství 9. 5. 2024. Foto Ali Cura / Anadolu via Getty Images.

USA a Evropa musí co nejdříve ukončit svou nebezpečnou zástupnou válku.

S tím, jak Spojené státy a jejich evropští spojenci nadále poskytují Ukrajině prostředky k zabíjení ruských vojáků a zasahují stále hlouběji na ruském území, roste možnost odvetné eskalace. Kyjev má samozřejmě právo na invazi Moskvy tvrdě reagovat. Protože tak však činí západními zbraněmi, má Rusko stále více důvodů považovat země NATO za formální válčící strany, což může mít katastrofální následky.

Deník New York Times uvedl, že ruský ministr obrany Andrej Bělousov nedávno telefonoval ministru obrany Lloydu Austinovi, „aby mu předal varování“, jak tvrdí dva američtí představitelé a další úředník, který byl o hovoru informován: Rusové zjistili, že se připravuje ukrajinská tajná operace proti Rusku, která má podle nich požehnání Američanů. „Byl si Pentagon vědom tohoto spiknutí“, zeptal se pan Bělousov pana Austina, „a jeho potenciálu zvýšit napětí mezi Moskvou a Washingtonem?“

Austin zjevně odpovědnost USA popřel, ale učinil by tak bez ohledu na pravdu. Bělousovova otázka ukázala rostoucí riziko zástupné války Washingtonu. Bohužel, ujištění Bidenovy administrativy mají vzhledem k její převažující roli v konfliktu jen malou váhu. Americká přítomnost na Ukrajině byla na začátku velká a zároveň s konfliktem rostla. Veřejná prohlášení o odpovědnosti za zabití ruských generálů a potopení ruských lodí účast Washingtonu potvrdila.

Neúspěch odvetných opatření Moskvy vedl některé pozorovatele k tomu, že ruského prezidenta Vladimira Putina považovali za papírového tygra, ačkoli Austin údajně „svůj ruský protějšek varoval, aby uprostřed rostoucího napětí na Ukrajině neohrožoval americké vojáky v Evropě“. S ohledem na postup svých sil by však Moskva byla bláhová, kdyby riskovala vyvolání plnohodnotné spojenecké intervence. Lepší je přijmout pomalejší a dražší vítězství než vsadit vše na americký ústupek. Kdyby se naopak Kyjev přiblížil k dosažení expanzivních cílů, které by vyrostly z jeho počátečního úspěchu – svržení ruského vůdce, svržení ruského režimu a dokonce rozbití Ruské federace -, lze pochybovat, že by byl Putin při použití nadřazené palebné síly svého národa tak zdrženlivý. Ti, kdo nás ujišťují, že by to nikdy neudělal, jsou stejní lidé, kteří si byli jisti, že by nikdy nenapadl Ukrajinu.

Kyjev mezitím těžce trpí. Jeho ztráty na živé síle jsou mnohem větší, než se uvádí. Jeden ukrajinský zákonodárce přiznal, že jeho vláda „skutečné ztráty války značně bagatelizovala“. Americké odhady jsou oproti číslu, které uvedl prezident Volodymyr Zelenskyj více než dvojnásobnéČesky a pravděpodobně jsou také příliš nízké. Navíc se hodně mluví o náborových bolestech Kyjeva, který odvádí i zdravotně nezpůsobilé osobyČesky a vláda čelí stále většímu odporu proti odvodům. Pozoruhodná je také ruská dělostřeleckáČesky a letecká převaha. A je toho více.

Luke Harding z Guardianu píšeČesky o ukrajinském vrchním veliteli Oleksandru Syrském:

Po dvou a půl letech od plného útoku Vladimira Putina uznává, že Rusové mají mnohem lepší zdroje. Mají všeho více: tanků, bojových vozidel pěchoty, vojáků. Jejich původní stotisícové invazní síly se podle něj rozrostly na 520 000 mužů, přičemž do konce roku 2024 by jich mělo být 690 000. Čísla pro UkrajinuČesky nebyla zveřejněna. „Pokud jde o vybavení, je poměr 1:2 nebo 1:3 v jejich prospěch,“ řekl. Od roku 2022 se počet ruských tanků „zdvojnásobil – z 1700 na 3500. Dělostřelecké systémy se ztrojnásobily a počet obrněných transportérů vzrostl ze 4 500 na 8 900.“. „Nepřítel má značnou převahu v silách a prostředcích.

Přestože byla Ukrajina výrazně inovativní, například v oblasti boje s bezpilotními letouny, Moskva získala některé významné výhody, přiznal ukrajinský plukovník Vadym Sucharevskij, který vede síly bezpilotních systémů své země. Informoval o tom týdeník Economist,

Zpočátku to byla Ukrajina, kdo měl navrch a vyvinul armádu levných malých bezpilotních letounů, aby čelil drtivé dělostřelecké a raketové převaze Ruska. To se ale od té doby změnilo. Nyní nepřátelské drony převyšují počet ukrajinských v poměru šest ku jedné. Ale vynikající taktika a inovace stále udržují Ukrajinu konkurenceschopnou. Ukrajina má tendenci být první ve vývoji a zavádění nových technologií, což je dáno politikou diverzifikace. Výhoda Ruska v masové výrobě znamená, že se může přizpůsobovat a rozšiřovat mnohem rychleji.

Ačkoli nic z toho neznamená, že Kyjev nemůže vyhrát, stále ztrácí půdu pod nohama a jeho pozoruhodné úspěchy, například proti ruské černomořské flotile, nevyrovnají ztráty na souši. Hlubší údery do Ruska a zvýšené pokusy o izolaci Krymu pravděpodobně vyvolají spíše agresivnější odvetné útoky než strategické ústupy. Vzhledem k tomu, že západní sankce nedokázaly ruskou ekonomiku zlomit, Moskva je i nadále schopna lépe absorbovat náklady pokračující války. Bez přímého vstupu spojenců do války zůstává ukrajinské vítězství vzdálené.

Přesto návrhy Washingtonu a Bruselu na přijetí mírové strategie vyvolávají v obou hlavních městech zběsilé nářky a skřípění zubů. Prezident Joe Biden a představitelé Kongresu nadále slibují podporu válce. V polovině července administrativa oznámilaČesky mnohostranný „ukrajinský pakt“, jehož prostřednictvím „podpoří bezprostřední obranné a bezpečnostní potřeby Ukrajiny, mimo jiné pokračujícím poskytováním bezpečnostní pomoci a výcviku, moderního vojenského vybavení a obranného průmyslu a nezbytné ekonomické podpory“ a další. Ještě předtím prezident zavolalČesky Zelenskému, „aby zdůraznil trvalý závazek Spojených států podporovat Ukrajinu“.

V Evropě různé vlády Evropské unie a členských států ostře kritizovaly maďarského premiéra Viktora Orbána, jehož země vykonává rotující šestiměsíční předsednictví, za to, že přijel do Moskvy jednat o míru. Agentura Reuters uvedla, že Orbánovo úsilí „vyvolalo hněv mezi mnoha vládami a úředníky EU“. Evropský parlament přijal usnesení,Česky v němžČesky Orbána kritizoval za jeho „nekoordinovanou a překvapivou návštěvu“ a potvrdil „neochvějný závazek EU poskytovat politickou, finanční, hospodářskou, humanitární, vojenskou a diplomatickou podporu tak dlouho, jak to bude k zajištění vítězství Ukrajiny nutné“. Naneštěstí pro Kyjev poskytli zákonodárci více slovíčkaření než dělostřeleckých granátů.

Naopak širší veřejné mínění je k potenciálně nekonečné válce stále skeptičtější. Nová zpráva Evropské rady pro zahraniční vztahy zjistila významný rozdíl mezi ukrajinskými a evropskými postoji ke konfliktu: „Ukrajinci chtějí zbraně, aby zvítězili, zatímco většina Evropanů posílá zbraně v naději, že to pomůže k přijatelnému konečnému urovnání.“ Kontinentální skepse vůči válce bude pravděpodobně nadále narůstat s tím, jak se politika posouvá doprava. Navíc téměř polovina Ukrajinců podporuje mírová jednáníČesky s Moskvou. Většina z nich sice stále očekává vítězství, ale počet těch, kteří jsou ochotni za mír udělat ústupky, se zvyšuje. PodleČesky londýnského deníku Times“ každý třetí člověk, tedy 32 %, podle Kyjevského mezinárodního sociologického institutu nyní tvrdí, že by souhlasil s odstoupením území Moskvě, aby byl nastolen mír. Loni touto dobou to bylo 10 procent.“ Pokud bude ruský postup a ukrajinské ztráty pokračovat, bude tento posun pravděpodobně pokračovat.

Posílení ukrajinského vyjednávacího vlivu je v zásadě rozumnou strategií. Nicméně od invaze pozice Kyjeva neustále slábne, s výjimkou relativně krátké protiofenzívy v roce 2023. Maximální sílu měla Ukrajina počátkem roku 2022, před příjezdem ruských tanků. Přesto USA ani neuvažují o tom, že by se bavily o případném členství Kyjeva v NATO. Ukrajina byla také v dobré pozici během istanbulských jednání krátce po útoku Moskvy. Tehdy by jejím hlavním ústupkem za mír byl příslib neutrality. Bohužel západní spojenci, prosazující své vlastní cíle, především oslabení Ruska, Kyjev podnítili k odmítnutí této zjevné příležitostiČesky k urovnání.

S každým dalším dnem získávají síly Moskvy další území, zatímco ukrajinská armáda slábne a její domácí fronta trpí. Zdá se, že žádné současné plány, ani pomoc z Evropy, ani akce Kyjeva, nemohou průběh války zvrátit. Pokračovat v boji, v němž je Ukrajina bojištěm a Ukrajinci nesou většinu ztrát a ničení, v naději, že spojenecká WunderwaffeČesky, dodaná v dostatečném množství a čase, povede k zázračnému vítězství, se zdá být iluzorní. Pokud spojenci nechtějí riskovat třetí světovou válku a vstoupit do konfliktu – což by neměli! – měli by svou prioritu přesunout na obnovení míru.

To vyžaduje diplomatické zapojení Ruska a vyjednání nové bezpečnostní struktury, která by zároveň zachovala nezávislost Ukrajiny a respektovala bezpečnostní zájmy Moskvy. USA a Evropa by měly nabídnout uvolnění ruských aktiv a zrušení hospodářských sankcí jako pobídku k přijatelnému urovnání. Územní ztráty Ukrajiny – oblasti odtržené v roce 2014 i nedávno dobyté – se zdají být nevyhnutelné. Kyjev se samozřejmě může rozhodnout bojovat dál, ale spojenci by mu měli dát jasně najevo, že v tom bude sám.

Ruská invaze byla nespravedlivá, ačkoli ji podpořila bezohledná politika spojencůČesky, ale financování věčné války za návrat ztracených území Ukrajiny není v zájmu Západu. Vzhledem k přetrvávajícímu riziku eskalace na vrcholu nákladů na probíhající boje totiž není pokračování bojů v zájmu nikoho jiného než hlavních výrobců zbraní v Americe a dalších zemích. Bývalý ukrajinský vojenský velitel Valerij Zálužný se nechtěně vyslovil pro mír, když předpověděl novou světovou válkuČesky: „Je lidstvo připraveno klidně přijmout další válku, pokud jde o rozsah utrpení? Tentokrát třetí světovou válku? Svobodné a demokratické země a jejich vlády se musí probudit a přemýšlet o tom, jak ochránit své občany a své země.“

Rusko-ukrajinský konflikt je humanitární katastrofou. Hrozí také rozpoutání globální jaderné války. Bělousovův telefonát by měl probudit dřímající úředníky ve Washingtonu. Spojené státy jsou zapojeny do nepřátelských akcí proti Ruské federaci. Boj je sice nepřímý, ale skutečný, Američané jsou zodpovědní za tisíce ruských obětí a masové ničení materiálu. Sklon k plnohodnotné válce je stále strmější. Je nezbytně nutné ukončit ukrajinský konflikt dříve, než se rozšíří.


Doug Bandow je vedoucím pracovníkem Cato Institute. Je bývalým zvláštním asistentem prezidenta Ronalda Reagana a autorem knihy Foreign Follies: New America’s Global Empire (Nové globální impérium Ameriky).


[VB]