Sankce jsou příčinou smrti

Rozhovor Sanctions are the cause of people dying vyšel v časopise Zeitgeschehen im Fokus 20. července 2024

Prezident Donald J. Trump v pondělí 24. června 2019 v Oválné pracovně Bílého domu ukazuje svůj podpis na exekutivním příkazu k uvalení dalších sankcí na Írán.
(Oficiální fotografie Bílého domu od Joyce N. Boghosian, Wikimedia Commons)

Rozhovor s Prof. Dr. Dr. hab. Alenou Douhan, expertkou na mezinárodní právo a zvláštní zpravodajkou OSN.

Zeitgeschehen im Fokus: V médiích neustále slyšíme o sankcích proti Rusku. Nikdy se ale nebavíme o tom, jak v důsledku toho trpí civilní obyvatelstvo. Jak hodnotíte tento režim sankcí?

Alena Douhan: Jako profesorka mezinárodního práva to posuzuji ze dvou stran. Musí existovat právní analýza, protože země, včetně EU, právní základ nikdy ani pořádně nezvažují. Nemůžete reagovat na chování jiných zemí nezákonnými prostředky. A z druhé strany – je velmi důležité hodnotit humanitární dopady jednostranně aplikovaných opatření.

ZIF: Před několika týdny jste navštívil Írán. Jaký dojem jste během návštěvy získala?

AD: Byla to moje čtvrtá návštěva země. Před cestou do Íránu jsem navštívil Venezuelu, Katar a Zimbabwe. Musím říci, že každá země má svůj vlastní způsob, jak být sankcemi postižena a jak se s nimi vyrovnat. Írán je zemí, která trpí velmi vážnými sankcemi ze strany USA a některých dalších států. Na situaci Íránu je zvláštní to, že byl 10 let až do srpna 2020 pod sankcemi Rady bezpečnosti OSN, které dnes již neexistují. Existuje však řada států, které tyto neexistující sankce Rady bezpečnosti stále dodržují a ukládají navíc další jednostranné sankce týkající se porušování lidských práv, například práv žen nebo práv LGBTQ komunity. Proto je pro mě složité posuzovat dopad těchto různých sankcí samostatně. Když se mě lidé ptají, jak hodnotím dopad sankcí Evropské unie, nedokážu na otázky přesně odpovědět, ale dívám se na komplexní dopad všech sankcí uvalených různými zeměmi. Zároveň je humanitární dopad ještě větší – díky jejich přílišnému dodržování ze strany států, bank, podniků a soukromých osob.

ZIF: Jak jste si mohla udělat obrázek o situaci v Íránu?

AD: Účel mé návštěvy byl omezen rozsahem mého mandátu – posoudit humanitární dopad jednostranných donucovacích opatření na požívání lidských práv. Za tímto účelem jsem hovořila se všemi dotčenými skupinami, vládními i nevládními, a získal jsem silný dojem, že sankce mají na životy lidí obrovský dopad. Setkal jsem se s úředníky v nemocnicích, navštívila nemocnice a univerzity a obchodní podniky. Mluvila jsem se všemi 17 misemi OSN v Íránu a také s představiteli ambasád i zemí, které sankce podporují, i těch, které je odmítají. Navštívila jsem také Isfahán a hovořila s asociacemi zastupujícími afghánskou komunitu. Tam jsem mluvila přímo s lidmi, kterých se sankce týkají.

ZIF: Jaký byl váš hlavní dojem?

AD: Co na mě udělalo trvalý dojem, byl dopad sankcí na systém zdravotní péče. Hovořila jsem s pacienty na pohotovosti, s těmi, kteří trpí genetickými chorobami, a s některými, kteří trpěli rakovinou. Hovořila jsem také se členy pacientských organizací, které se starají o lidi s vážnými onemocněními, jako jsou různé typy kožních onemocnění, gynekologická onemocnění, ale i krevní onemocnění, těžké formy cukrovky atd. Pro všechny lidi trpící těmito nemocemi nejsou vhodné léky k dispozici.

ZIF: Je nedostatek léků důsledkem sankcí?

AD: Dopad sankcí není vždy jasný, ale někdy je dosti zřejmý. V případech, kdy jde o zdraví, je to zcela jasné. Dovolte mi uvést příklad. Írán nějakou dobu vyrábí asi 95 procent léků na domácím trhu. Po uvalení sankcí ztratil z velké části přístup k surovinám nebo čelí překážkám v dodávkách surovin potřebné kvality.

ZIF: Odkud léky pocházejí?

AD: Dalším problémem je dostupnost léků. Poté, kdy byly sankce v roce 2010 uvaleny a znovu uvaleny v roce 2018, vynaložil Írán velké úsilí, aby ve výrobě tolik potřebných léků pokračoval. Podle zpráv vyráběl 90–95 % vlastních léků. Problém byl v tom, že ačkoliv by bylo možné léky v zemi vyrobit, vyžadovalo by to suroviny.

ZIF: Bylo ještě možné vyrábět léky?

AD: Zvláštní záležitostí je pořizování jednotlivých komponent pro výrobu léčiv. Země, které předtím Íránu příslušné látky dodávaly, to totiž kvůli obnoveným sankcím odmítly. To byl důvod, proč Írán musel hledat alternativy a riskovat nákup základních látek pro výrobu léků nízké kvality. Nebyly certifikované, a i když Írán vyrábět léky může, se základními komponentami, které získá, je jejich kvalita ovlivněna.

ZIF: Daly by se touto cestou vyrobit všechny potřebné léky?

AD: Přes veškerou snahu bylo možné v tuzemsku vyrábět pouze 90–95 % léčiv. Chybějících 5-10 % bylo nutné dovézt ze zahraničí. Týká se to léků z první ruky pro lidi trpící vzácnými nebo vážnými onemocněními. Dnes bohužel farmaceutické společnosti odmítají léky do Íránu posílat navzdory formálnímu oznámení v sankčních nařízeních o humanitární výjimce.

Humanitární výjimky však nefungují z řady důvodů. Pro aktivaci humanitárních výjimek je nutné nejprve získat licenci od OFAC (Office of Foreign Assets Control). To je velmi problematické, proces je zdlouhavý a drahý. A když už licenci získáte, obvykle platí pouze jeden měsíc.

ZIF: Co to znamená?

AD: Hovořila jsem s institucemi OSN, jako je Unicef ​​a UNFPA [Populační fond OSN], a potvrdily, že je velkým problémem, dokonce i pro jednotlivé instituce OSN, získat od OFAC licenci, která by nákup léčiv garantovala.

I když licence existuje, farmaceutické společnosti obvykle říkají ne. Obávají se, že pokud budou obchodovat s Íránem, budou se na ně vztahovat i sekundární sankce, protože znění ustanovení o sankcích je velmi nejasné a matoucí.

ZIF: Může se společnost rozhodnout dodávat léky? Je to v principu možné?

AD: Pokud jsou společnosti ochotné s Íránem spolupracovat, stále existují dva problémy. První z nich je převod peněz. Ani Unicef, který v Íránu působí a spolupracuje se švédskou farmaceutickou společností, nemůže zaručit platby z Íránu do Švédska, protože Írán je odříznut od SWIFT a banky se rozhodnou neriskovat. Platba tedy musela být provedena alternativními způsoby prostřednictvím třetích zemí.

Pokud do tohoto bodu vše stále fungovalo, pak je problém s doručením. Na všechny dopravní společnosti v Íránu se vztahují sankce. Každý, kdo dodává zboží do Íránu, může být potrestán sekundárními sankcemi. Na jakoukoli dopravní pojišťovnu se vztahují sankce vůči Íránu.

Mluvila jsem s některými humanitárními sdruženími. Viděli jsme dokumenty, které jasně ukazují, že prodávat léky do Íránu nechtějí. Mluvila jsem se švédskou a švýcarskou vládou a s farmaceutickými společnostmi, protože máme jasné náznaky, že existuje souvislost se sankcemi. Kvůli nedostatku léků dochází v Íránu ke stále většímu zhoršování zdravotního stavu, zejména mezi lidmi trpícími vzácnými a závažnými onemocněními. Zvyšující se úmrtnost můžete pozorovat nejen u pacientů na intenzivní péči, jako jsou diabetici, onkologičtí pacienti a mnoho dalších, ale také u méně nebezpečných onemocnění. Počet úmrtí se ztrojnásobil.

ZIF: Jsou nějaké konkrétní příklady, kde problém vidíte?

AD: Dám vám příklad. Na onemocnění talasémie došlo v průměru k 25-30 úmrtím ročně. Průměrná délka života těchto lidí je 45 až 50 let, pokud je dostupný lék, který potřebují. Když byly v roce 2018 sankce znovu zavedeny, počet úmrtí se za poslední tři roky zvýšil na 130–170 a průměrná délka života je nyní méně než 20 let. Existuje několik organizací, které problémy sledijí a přicházejí se stejnými čísly.

ZIF: Jsou všichni lidé postižení tím, co se děje ve zdravotnictví?

AD: Takzvaná střední třída v Íránu je zvyklá využívat soukromou lékařskou péči a mohla si připlatit. Ale to se nyní změnilo; nemůže již za soukromé služby platit, což veřejný systém dále zatěžuje.

ZIF: Co pro Írán znamená odříznutí od mezinárodních plateb?

AD: Například není schopen provádět žádné platby mezinárodním organizacím. Pokud není schopen poskytnout náležité příspěvky, ztrácí právo účasti v mezinárodních orgánech. To Írán vylučuje ze všech možností účastnit se rozhovorů, volit, a tedy podílet se na rozhodování. Mluvila jsem s některými agenturami OSN, které Íránu při vývoji řešení problémů s platbami pomáhají, ale zatím není k dispozici žádná cesta. Írán také nemůže platit své příspěvky OSN jako WHO nebo UNICEF.

ZIF: Co to znamená pro interakci na diplomatické úrovni?

AD: Je to velmi omezené. Íránské ambasády v každé ze zemí, která sankce přijala, nejsou navíc schopny vyplácet mzdy zaměstnancům svých ambasád, protože Írán nemůže otevírat účty. Írán je ze Swiftu vyloučen, a proto nelze v zemi samotné platit kreditní kartou.

ZIF: Co to znamená pro obchod?

AD: Všechny země, které chtějí udržovat mezinárodní spolupráci s Íránem nejen na diplomatické úrovni, jsou velmi omezeny. Existují také omezení svobody jednání na individuální úrovni. Kvůli vyloučení ze Swiftu si nikdo nemůže zarezervovat cestu do Íránu, hotel nebo let. Íránci si také nemohou rezervovat letenky a hotely v zahraničí. Spolupráce v oblasti vědy, umění a sportu také není možná. Neexistuje možnost placení členských příspěvků v mezinárodních profesních asociacích / orgánech, a proto je spolupráce se zahraničními profesními skupinami omezená. Íránci se také potýkají s problémy při používání online platforem pro mezinárodní interakci a výuku. Íránští sportovci mají omezenou možnost účastnit se mezinárodních soutěží, protože si nemohou zarezervovat cestu nebo pobyt v hotelovém pokoji. Učencům a studentům je znemožněno předplatit mezinárodní zdroje, z opatrnosti vydavatelů často nejsou jejich publikace přijímány do redakčního procesu.

ZIF: Jsou tyto sankce slučitelné s lidskými právy?

AD: Existují jasné důkazy o tom, že sankcemi je porušována široká škála lidských práv; například neomezený obchod nebo možnost vědecké výměny ve všech oborech. Mluvila jsem s mnoha studenty a pro ně je nepochopitelné, proč jsou z mezinárodní spolupráce vyloučeni. Je absurdní zakazovat vědeckou spolupráci, protože ta je základním prvkem hospodářského a sociálního rozvoje země. To jsou základní prvky hospodářských a kulturních práv. Írán je jasným příkladem, kde jsou tato práva porušována.

ZIF: A co právo na jídlo?

AD: Situace v Íránu není tak špatná, protože země dokáže vyrobit spoustu věcí doma. V Íránu je situace mnohem lepší než ve Venezuele.

ZIF: Stihla jste také mluvit s občany?

AD: Ano, mohla jsem si vyzkoušet, jak se sankce přímo dotýkají obyčejných lidí. Jeden Íránec mi řekl, že se s manželkou rozhodli nemít další dítě, protože by to kvůli inflaci v zemi byla příliš velká finanční zátěž. Země nemá téměř žádné příjmy zvenčí, protože příliv turistů se vyčerpal. Kromě omezené nabídky zboží a nízkých příjmů trpí lidé extrémní inflací. Stát a firmy nemohou mzdy zvyšovat stejným tempem a musí se snažit snižovat náklady, takže lidé jsou stále chudší a chudší.

ZIF: Kromě sankcí, nemá Írán velké množství uprchlíků, o které se musí postarat?

AD: Ano, Írán má 5,5 milionu uprchlíků z Afghánistánu a od srpna 2021 přichází denně 5 až 10 tisíc uprchlíků. Všechny ostatní země sousedící s Afghánistánem své hranice uzavřely. Všechny statistiky lze nalézt na webové stránce UNHCR. Dalším problémem Íránu je skutečnost, že většina uprchlíků (90 procent) nemá doklady ani platná víza. Před mou cestou do Íránu byl v Íránu vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi. Velmi si vážil íránského úsilí.

ZIF: Jak se Írán vyrovnává s touto obrovskou zátěží?

AD: Írán například poskytuje uprchlíkům bezplatný přístup k základní zdravotní péči a vzdělání, bez ohledu na to, zda jsou zdokumentovaní nebo ne. To vše hradí stát a je to extrémní zátěž. Pokud by do země denně přicházelo pět až deset tisíc lidí, znamenalo by to, že by se denně musela stavět nová škola a nová nemocnice. Zvláštní zpravodaj pro Afghánistán potvrdil – a to je také můj dojem –, že více než polovinu uprchlíků tvoří mladí lidé, protože rodina má zpravidla pět dětí. Kromě nedostatku léků, nárůstu pacientů, kteří již nemohou soukromou péči financovat, a velkého počtu uprchlíků je zdravotnictví pod obrovským tlakem.

ZIF: Jak to může Írán financovat?

AD: To je obrovský problém. Kvůli výpadku příjmů kvůli sankcím může stát jen stěží poskytnout podporu. Roste také počet sociálních případů, které jsou závislé na státní podpoře. Téměř před dvěma měsíci, právě když jsem Írán navštívila, tam byly velké protesty proti změně systému státní podpory. Základní potraviny mají velmi nízké ceny. To se teď změnilo. Stát ceny zvýšil. Ale ti nejchudší stále dostávají finanční podporu, aby si mohli zboží dovolit. Ostatní lidé, kteří ji dostávali, byli vynecháni. Důsledkem byly protesty po celé zemi.

ZIF: Když mluvíte se státy, které sankce zavedly, a říkáte jim, co jste viděli na vlastní oči, jaké reakce se vám dostaví?

AD: Jednou z nejčastějších odpovědí států, které sankce uvalily, je, že si nemyslí, že by situace v zemi byla tak špatná. Z jiných zdrojů neslyšeli, že by dopad byl tak silný. Když jsem navštívila Venezuelu, viděla jsem, jak katastrofální tyto sankce pro lidi jsou, protože Venezuela má velmi nízkou domácí produkci potravin.

Snažím se být velmi konkrétní a posoudit každý fakt, abych dokázala ukázat konkrétní dopady na zdraví, výživu, přístup k vodě, hygieně, elektřině, vzdělání a rozvoj. Mým záměrem je připomenout všem státům, že každá lidská bytost na celém světě požívá základní lidská práva a veškeré činy lze provádět pouze v souladu s mezinárodním právem.

ZIF: Na jaké zdroje se spoléháte?

AD: Abych shromáždila informace, mluvím během návštěv zemí s různými zainteresovanými stranami: vládami, nemocnicemi, univerzitními profesory, nevládními organizacemi, mezinárodními a národními humanitárními organizacemi, agenturami OSN, místními asociacemi, ambasádami, oběťmi porušování lidských práv. Měsíc před návštěvou země veřejně žádám o příspěvky. Všechny informace se shromažďují a ověřují.

Někteří účastníci dialogu bohužel nemají v úmyslu informace relevantní pro práci mandátu sdílet a místo toho vyvolávají pomlouvačné kampaně a šíří falešné zprávy.

ZIF: Kdo takové pomluvy vyvolává?

AD: UN Watch a další nevládní organizace mimo Írán s názvem „Lidská práva v Íránu“ mě nazvaly loutkou Číny nebo Íránu. Když jsem se z Íránu vrátila, nadávky byly tak silné, že jsem o případu informoval kancelář vysoké komisařky Michelle Bachelet a koordinační výbor zvláštních postupů. Skutečnost, že pocházím z Běloruska, se stala důvodem k pochybnostem o mé bezúhonnosti. Jsem profesorkou mezinárodního práva a nikdy jsem nebyla členem žádné strany. Dělám výzkum v zemích jako nezávislá expertka podle akademických kritérií a nemám žádný politický program.

ZIF: Souvisely útoky s vaší zprávou?

AD: Ne, myslím, že nikdo z těch, co mě napadli, tu zprávu nečetl. Cílem bylo odvést pozornost od mých zjištění a vyvolat skandál. To je něco, co se dělá pořád. Lidé diskuzi zpolitizují, místo aby se zabývali konkrétním obsahem. Pořád se snažím poukazovat, že bychom se měli zabývat spíše legálností a lidskostí než politikou. Jde o mezinárodní právo a humanitární otázky. Pokud se vyskytne nějaký problém, musíte využít právní prostředky. Jde o použití právních prostředků, nikoli o trestání jedné země za nedodržování jiných.

ZIF: Po všech věcech, které jste řekla, mám otázku, zda jsou tyto sankce a jejich ničivé důsledky na hospodářství, politiku, a tedy i na civilní obyvatelstvo slučitelné s lidskými právy.

AD: To je důležitá otázka a doufám, že na ni dokážu stručně odpovědět. Bohužel je tato oblast tak silně zpolitizovaná. Obvykle se tvrdilo, že jednostranné sankce uvalují „dobří na padouchy“ za nějakým „nejvyšším účelem“ a s dobrými úmysly – ale ve skutečnosti jsou to lidé, kdo je ve skutečnosti nesmírně postižen.

Ke konci 90. let byla Rada bezpečnosti velmi aktivní ve vydávání sankcí např. proti Sieře Leone nebo Iráku a jejich legálnost nebyla zpochybněna. V této souvislosti se Rada bezpečnosti rozhodla humanitární dopad sankcí prověřit. Efekt se zdál být tak obrovský, že Rada bezpečnosti OSN svou politiku změnila a komplexní sankce přestala používat. Rada bezpečnosti OSN také nikdy neohrožovala veřejnost. Součástí strategie jednostranných sankcí se však staly četné hrozby, jak jsme nedávno viděli u sankcí vůči Kubě, Íránu nebo Rusku. To je důvod, proč si myslím, že bychom měli začít dodržovat právní aspekty.

ZIF: Je sotva známo, že sankce mají zničující dopad na příslušné populace. jaký je pro to důvod?

AD: Média o tom téměř neinformují. Informace potlačují, ale lidé je také nechtějí slyšet. Je to něco velmi nepříjemného. Pro postižené je to ale realita. Sankce jsou příčinou smrti lidí. To je důvod, proč mě koncept plánované prevence dezinformací velmi znepokojuje. EU se rozhodla vydat zákon proti „dezinformacím“, který je porušením Mezinárodního paktu o občanských, politických a kulturních právech a zároveň zpochybňuje právo na svobodu projevu. Považuji to za velké nebezpečí pro svobodu projevu a svobodu tisku.

ZIF: Nebylo by vhodnější přijmout zákon zakazující sankce, které přivádějí lidi do chudoby?

AD: Ano, neexistuje žádný mechanismus pro hodnocení jednostranných donucovacích opatření. V březnu tohoto roku jsem zorganizovala odbornou konzultaci s nevládními organizacemi a další s akademiky, na které argumentovali, že by měl existovat monitorovací mechanismus pro hodnocení humanitárních dopadů jednostranných donucovacích opatření. Musíme zavést jednotnou transparentní metodiku, která bude dopady sankcí ověřovat. Proti jednostranným donucovacím opatřením také neexistují žádné možnosti nápravy. Írán zahájil řízení u Mezinárodního soudního dvora a Venezuela u Mezinárodního trestního soudu. Je však téměř nemožné postoupit případ jednostranných donucovacích opatření smluvnímu orgánu OSN, protože pro jednotlivce, na které se sankce vztahují, a zejména pro osoby postižené jejich nadměrným dodržováním, je velmi složité předložit případ vnitrostátnímu soudu, jako např. Spojené státy, protože jsou příliš vzdálené a je to extrémně drahé. Pracuji na tom, jak nastavit mechanismus, který by umožnil právní kroky proti jednostranným donucovacím opatřením v rámci OSN a pomohl obětem domoci se svých práv.

ZIF: Profesorko Douhane, mnohokrát vám děkuji za tento rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

Alena DouhanČesky (bělorusky : Алена Доўгань) z Běloruska je od 25. března 2020 zvláštní zpravodajkou OSN pro negativní dopad jednostranných donucovacích opatření na uplatňování lidských práv. V době svého jmenování byla profesorkou mezinárodního práva a ředitelkou Střediska pro výzkum míru na Běloruské státní univerzitěČesky. Doktorát získala na Běloruské státní univerzitě v roce 2005 a Dr. habil. v mezinárodním právu a evropském právu v roce 2015. Je autorkou řady odborných publikací na téma mezinárodního práva a lidských práv.