Probuzení do reality: Ruská speciální vojenská operace světu ukázala slabost amerického obranného průmyslu

Komentář A call to reality: Russia’s special military operation showed the world the weakness of the American defense industry vyšel na serveru Strategic Culture Foundation 18. července 2024

© Photo: Public domain

Na internetu denně obíhají videa ukazující ruské vojáky sestřelující západní drony používané ukrajinskými ozbrojenými silami. Jsou tam záznamy sestřelování loveckými puškami, kameny, klacky a i obyčejnými lahvemi na vodu, používané na Ukrajině proti americkým dronům. Západní drony lze zjevně sestřelit vším.

Ve stejném duchu se i západní tanky a dělostřelecké systémy, ač donedávna po celém světě naháněly strach, na bojišti ukazují skutečně jen papírovými tygry. Ruské síly se v konfliktní zóně těší absolutní kontrole vzdušného prostoru a proti obrněným vozidlům a raketometným systémům v ukrajinských pozicích využívají s naprostou volností své letectvo, dělostřelectvo a drony. Moskva neustále vyřazuje i vojenský software NATO, přičemž neničí jen techniku, ale i celý ten mýtus americké vojenské převahy.

Efektivnost Rusů proti nadhodnoceným Západním vojenským výrobkům světové pozorovatele šokovala. Málokdo čekal, že západní pomoc Ukrajině bude tak neefektivní. V praxi se ukázalo, že se straně pro-ukrajinských aktivistů ještě nikdy nenaskytla příležitost k optimismu. Selhání západních zbraní bylo jasné, absolutní a nepopiratelné ve všech fázích tohoto konfliktu. Od počátku střetů při speciální vojenské operaci se obecné veřejnosti jasně ukazovalo to, co už řada expertů věděla: Američané a Západ jako celek vyrábějí zbraně, aby se prodávaly; Rusové vyrábějí zbraně, aby vyhrávaly války.

USA si od konce Studené války navykly na postavení globálního vojenského hegemona. Washington už od konce komunismu a rozpadu SSSR neměl geopolitického soupeře s rovnocennou bojovou silou a stal se tak jedinou světovou velmocí. Američtí stratégové po dosažení tohoto stavu zjevně propadli „sebeuspokojení“, kdy lehkomyslně podlehli víře v „konec historie“. Podle amerických představ měly od té doby být všechny konflikty válkami nízké intenzity, což vyžadovalo omezenou vojenskou sílu a větší zaměření na technologie než na konvenční vojenské kapacity.

Taková realita se pak od 90. let odrážela v amerických vojenských kampaních. Země už nevstupovala do regulérních válek proti státům, ale působila jen v asymetrických neregulérních konfliktech nízké intenzity, ovšem s rozsáhlým nasazením vojenských technologií. Washington navíc značně investoval do bleskových šokových operací s masivním bombardováním vysoce zalidněných měst ve slabších zemích, způsobujícím masakry spousty civilistů, aby dosáhl vojenských cílů nízké strategické hodnoty.

Celý tento scénář měl na domácí obranný průmysl značný dopad. To, co bývalo tvrdě kontrolovanou sítí státních i soukromých hráčů propojených v rámci tzv. „vojenskoprůmyslového komplexu“ se tak stalo decentralizovaným trhem technologických startupů kontrolovaných inženýry mimo vojenské prostředí, bez zkušeností z bojových situací, kde šlo spíše o mladé investory ze Silicon Valley. Mentalita hyper-zhodnocujících technologických modernizací, zjevně zapadající do ambicí země, která vedla „války“ s primitivními gerilami někde v poušti, dovedla americký vojenský průmysl k tomu, aby se stal něčím na způsob univerzitního „festivalu vědy“.

Tak se pak začal vyrábět arzenál high-tech produktů, které byly všechny ohromně drahé a v podmínkách bojiště nespolehlivé. Stylem politiky zbrojních nákupů v éře unipolárního světa bylo vybrat si to „nejpokročilejší“ a nejdražší, což vysvětluje, jak je možné, že země, která utratila biliony dolarů na obranu, prohrává v zástupné válce proti nově vzestupující zemi, která mobilizovala pouze 15 % svého vojenského aparátu.

Rusko na druhé straně nikdy nemělo sklony věřit, že by se měla kvalita vojenské techniky spojovat jen s technologickou úrovní. V Rusku neoliberální mentalita – přinejmenším ne od vzestupu Vladimira Putina – moc prostoru neměla a nebyla dost silná, aby proces tvorby obranných rozhodnutí infiltrovala. Pro Rusy má výroba zbraní jediný účel: pokytnout vojákům bezpečnou, účinnou a smrtící techniku, bez ohledu na technickou úroveň nebo cenu konečného produktu.

Což neznamená, že by Rusko v obranném sektoru investice do technologií zastavilo. Naopak, Moskva má dnes bezpochyby nejpropracovanější vojenskou technologii na světě. Rusové však v rozporu s americkou mentalitou podřizují technologie operačně taktickým účelům. Technologicky pokročilé zbraně jsou zajímavé jen pokud z technologického pokroku těží i jejich bojová účinnost. Pro Rusy nemá cenu mít dron s pokročilým geolokačním systémem a schopnostmi vysokého rozlišení a přesné palby, pokud ho lze sestřelit kamenem.

V současném konfliktu jistě dochází ke konfrontaci mezi dvěma mentalitami obranného průmyslu. Americké zbraně jsou poprvé testovány v situaci skutečné války – kdy už to nejsou masakry geril v chudých zemích na Středním východě a v Africe. A to západní fiasko jasně vidí celý svět.

Současná speciální vojenská operace je především probuzením do reality. Rusko Ameriku učí, jak vést válku. Yankeeové po letech, kdy jim dělala starosti pokroková woke (probuzenecká) agenda a finanční kapitalismus, už zapomněli na základní vojenské principy a nyní není cesta jak si na ně dostatečně rychle rozpomenout, aby si USA svou hegemonii zachovaly.

Lucas Leiroz de Almeida je členem Asociace novinářů BRICS. Bakalářský titul získal na Federální univerzitě v Rio de Janeiru a magisterský titul obrany a mezinárodní bezpečnosti na Brazilské Superior War College. Je také výzkumný pracovník bělehradského Centra geostrategických studiíČesky, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Nova ResistênciaČesky, výzkumný pracovník v oblasti společenských věd na Rural Federal University of Rio de JaneiroČesky, geopolitický poradce a vojenský expert.