Když je podpora Izraele povinností: Mění Gaza Západ?

Příspěvek When Supporting Israel Is a Liability: Is Gaza Changing the West? vyšel na serveru Antiwar.com 19. července 2024

Dalším důležitým, ne-li bezprecedentním výsledkem, byl ústředníČesky význam palestinské věci v politických diskursech v Londýně a Paříži, které jsou ve skutečnosti pouze odrazem větších změn probíhajících na celém evropském kontinentu a v jeho politice.

Dlouhou dobu nám bylo řečeno, že obhajoba palestinských práv zvenčí je v Evropě, kde má Izrael zvláštní postavení kvůli historické roli Západu při jeho vytváření, udržování a obraně, ztracenou politickou věcí.

Tato náklonnost však byla upevňována více než jen pouhými politickými tradicemi. V zemích, jako jsou Spojené státy – ale také Británie a Francie – plnilaČesky proizraelská lobby roli silného voliče. Pomocí peněz, vlivu médií a spojenectví s jinými vlivnými politickými a náboženskými kruhy často určovala budoucnost politiků.

Americký izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC) je příkladem síly lobby. Každý cyklus amerických voleb je obvykle spojován s příběhy demonstrujícími jeho nepřiměřenou politickou moc.

Posledním příkladem byla v červnu 2024 porážka progresivního poslance Jamaala Bowmana, newyorského demokrata, kterého sesadil proizraelský kandidát. Předpokládá se, že AIPAC utratil neuvěřitelných 15 milionů dolarů, aby Bowmana nahradil.

Podpora lobby však již není zárukouČesky politického úspěchu či neúspěchu. Důvodem je rostoucí povědomí mezi obyčejnými Američany o palestinském boji za svobodu, úspěšné protistrategie některých progresivistů a měnící se politická demografieČesky Demokratické strany.

Izraelská „vyhlazovací válka“Česky v Gaze, podle slov prokurátora Mezinárodního trestního soudu Karima Khana, učinila věc palestinské svobody globální. Žádné množství mediálních dezinformací nebo peněz z lobby nemůže Izraeli pomoci vykoupit svou pošramocenou imageČesky. Mnoho Izraelců k tomuto poznání také dospěliČesky.

Strašná válka, nezlomnost palestinského lidu a úsilí o globální solidaritu – to vše posloužilo jako vzpruha mnoha vládám po celém světě, aby zaujaly silnější postoje na podporu Palestiny. Nedávná salva uznání palestinského státu toto tvrzení potvrzuje.

Rostoucí síla palestinské politické značky navíc nedávno umožnila zemím jako Španělsko, Irsko, Norsko a Slovinsko vzepřít se americké pozici, která uznání Palestiny odrazovala mimo oblast takzvaného „mírového procesu“.

Politický diskurz spojený s nedávnými rozhodnutími je stejně důležitý jako samotná uznání.

Španělský socialistický premiér Pedro Sanchez spojilČesky rozhodnutí Madridu s „historickou spravedlností pro legitimní aspirace palestinského lidu“.

Místopředsedkyně vlády země Yolanda Diazová zašlaČesky 23. května ještě dále, když řekla, že Madrid „bude nadále vyvíjet nátlak (..), aby bránil lidská práva a ukončil genocidu palestinského lidu“ a své prohlášení zakončila: „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná.“

Pokud by se takový postoj omezoval na jedinou zemi, byla by považována za „radikální“ výjimku. Ale Španělsko je jen jeden příklad.

Ještě předtím, než byly vyhlášeny oficiální výsledky francouzských voleb, předsedkyně parlamentního bloku „Francie Insoumise“ – „Francie Neskloněná“ – Mathilde Panot prohlásila 7. července, že blok do dvou týdnů uzná Palestinu.

Na prohlášení Panot je obzvláště zajímavé, že uznání Palestiny nepovažovala za symbolické gesto, ale za „jeden z dostupných prostředků, jak vyvinout nátlak (na Izrael)“.

Pro levici ve Francii nebyla podpora palestinské věci během velmi sporných voleb překážkou. Bylo to jedno z tajemství jejího úspěchu. Neutuchající snahy pravicových a krajně pravicových stran, levici kvůli jejímu postoji k válce v Gaze očernit, žalostně selhaly.

Poněkud podobný scénář se opakoval v Británii. Tvrdá podpora konzervativců Izraeli se ukázala bezcennou, ne-li nevýhodnou. Dokonce i proizraelští členové vítězných Labouristů byli poraženiČesky nezávislými kandidáty, zejména kvůli jejich postojům k válce v Gaze.

Výše uvedené tvrzení vyjádřilČesky ve svém prohlášení Adnan Hussain, nezávislý, který v Blackburnu porazil labouristickou Kate Hollern. „Slibuji, že vaše obavy z nespravedlnosti páchané na lidu Gazy budou vyslyšeny v místech, kde naši takzvaní zástupci selhali,“ napsal.

Politický posun v Evropě k propalestinskému, nebo alespoň méně důrazně proizraelskému postoji, probíhá mnohem rychleji, než kdokoli doufal nebo předpokládal.

Ačkoli v tom hrála velkou roli válka, očekává se, že posun v nadcházejících letech poroste, protože evropští voliči jsou slepou podporou Izraele ze strany svých vlád zjevně otrávení.

Používají své demokratické systémy k prosazení skutečných změn ve vládách, tedy k politice s cílem ukončit izraelskou okupaci Palestiny.

Odpovědné vlády jako Španělsko, Norsko a Irsko odpovídajícím způsobem reagují na přání svého lidu. Ostatní, včetně USA, by měli následovat.

Dr. Ramzy Baroud je novinář, autor a editor The Palestine Chronicle. Je autorem šesti knih. Jeho nejnovější kniha, kterou vydal společně s Ilanem Pappém, je „Naše vize osvobození : Hovoří angažovaní palestinští vůdci a intelektuálové“. Mezi jeho další knihy patří „Můj otec byl bojovník za svobodu“ a „Poslední země“. Baroud je dopisující Senior Research Fellow v Centru pro islám a globální záležitosti (CIGA). Jeho webová stránka je www.ramzybaroud.net