Protest proti NATO – Chicago, USA, 2012. Foto Julie Dermansky

Naši spoluobčané a političtí představitelé potřebují slyšet od nás všech o nebezpečí, které představuje tato nezodpovědná válečná mašinérie s jadernými zbraněmi.

Po katastrofálních, nezákonných invazích NATO do JugoslávieČesky, LibyeČesky a AfghánistánuČesky plánuje NATO 9. července invazi do Washingtonu D.C. Dobrou zprávou je, že plánuje obsadit Washington pouze na tři dny. Britové nevypálí americký Kapitol jako v roce 1814 a Němci stále pokorně předstírají, že nevědí, kdo vyhodil do povětří jejich plynovod Nord StreamČesky. Očekávejte tedy úsměvné focení a přehnané orgie vzájemného blahopřání.

PodrobnostiČesky o programu washingtonského summitu NATO byly odhaleny na zasedání ministrů zahraničí NATO v Praze na konci května. NATO zatáhne své členy do studené války USA s Čínou tím, že ji obviní z dodávek zbrojních technologií dvojího užití Rusku, a představí nové iniciativy NATO, jejichž cílem je utratit naše daně za záhadnou „zeď z dronů“ v Pobaltí a draze znějící „integrovaný systém protivzdušné obrany“ v celé Evropě.

Hlavním rysem summitu však bude povrchní ukázka jednoty, která se pokusí přesvědčit veřejnost, že NATO a Ukrajina mohou porazit Rusko a že jednání s Ruskem by se rovnalo kapitulaci.

Na první pohled by to mělo být těžké. Jediná věc, na které se většina Američanů v souvislosti s válkou na Ukrajině shodne, je, že podporují mír vyjednaný jednáním. Na otázku v průzkumu Economist/YouGov z listopadu 2023 „Podporovali byste, nebo byli proti tomu, aby se Ukrajina a Rusko nyní dohodly na příměří?“ odpověděli: „Ne. 68 % respondentů odpovědělo, že „podporují“, a pouze 8 % odpovědělo, že „jsou proti“, zatímco 24 % respondentů uvedlo, že si nejsou jisti.

Zatímco však americký prezident Joe Biden a vedoucí představitelé NATO vedou nekonečné debaty o různých způsobech eskalace války, opakovaně odmítli mírová jednání, zejména v dubnu 2022Česky, listopadu 2022 a lednu 2024, i když jejich neúspěšné válečné plány ponechávají Ukrajinu ve stále horší vyjednávací pozici.

Konečným výsledkem této nestrategie je, že Ukrajina bude moci vyjednávat s Ruskem až ve chvíli, kdy bude čelit totální porážce a nebude mít s čím vyjednávat – přesně taková kapitulace, které se NATO podle svých slov chce vyhnout.

Jak upozornily další země na Valném shromáždění OSNČesky, odmítnutí vyjednávání a diplomacie ze strany USA a NATO ve prospěch dlouhé války, která, jak doufají, nakonec „oslabí“ Rusko, je hrubým porušením „pacifistického řešení sporů“ [1], k němuž se všichni členové OSN právně zavázali podle kapitoly VIČesky Charty OSN. Jak se uvádí v čl. 33 odst. 1:

Strany jakéhokoli sporu, jehož pokračování by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, budou především usilovat o jeho řešení jednáním, šetřením, zprostředkováním, smírčím řízením, arbitráží, soudním urovnáním, využitím regionálních agentur nebo ujednání nebo jinými mírovými prostředky podle vlastní volby.

Vedoucí představitelé NATO však nepřijedou do Washingtonu, aby vymysleli, jak mohou dodržet své mezinárodní závazky a vyjednat mír na Ukrajině. Naopak. Na červnovém zasedání v rámci příprav na summit ministři obrany NATO schválili plán, který má vojenskou podporu NATO Ukrajině „postavit na pevnější základ pro nadcházející roky“.

Toto úsilí bude mít sídlo na americké vojenské základně v německém Wiesbadenu a bude se na něm podílet téměř 700 zaměstnanců. Bylo popsáno jako způsob, jak „trumfnout“Česky podporu NATO pro Ukrajinu pro případ, že by bývalý prezident Donald Trump vyhrál volby a pokusil se americkou podporu omezit.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg chce, aby se lídři NATO na summitu zavázali poskytovat Ukrajině vybavení v hodnotě 43 miliard dolarů ročně, a to na dobu neurčitou. V návaznosti na dvojsmysl George Orwella, že „válka je mír“, Stoltenberg řekl: „Paradoxem je, že čím déle plánujeme a čím déle se zavazujeme [k válce], tím dříve může mít Ukrajina mír.“

Na summitu se bude rovněž diskutovat o tom, jak přiblížit Ukrajinu členství v NATO, což je krok, který zaručuje pokračování války, protože ukrajinská neutralita je hlavním válečným cílem Ruska.

Jak uvedl Ian Davis z organizace NATO Watch, rétorika NATO odráží tytéž věty, které slýchával po celých 20 let války v Afghánistánu: „Taliban (nyní Rusko) nás nemůže přečkat.“ Tato neurčitá naděje, že se druhá strana nakonec vzdá, však není strategií.

Neexistuje žádný důkaz, že Ukrajina bude jiná než Afghánistán. USA a NATO vycházejí ze stejných předpokladů, které povedou ke stejnému výsledku. Základním předpokladem je, že větší HDP NATO, extravagantní a zkorumpované vojenské rozpočty a fetiš na drahé zbrojní technologie musí nějakým zázračným způsobem dovést Ukrajinu k vítězství nad Ruskem.

Když USA a NATO konečně přiznaly porážku v Afghánistánu, byli to Afghánci, kdo zaplatil krví za pošetilost Západu, zatímco válečná mašinérie USA a NATO se jednoduše přesunula k další „výzvě“, nic se nenaučila a z opovrženíhodného popíráníČesky si udělala politickou slámu.

Necelé tři roky po porážce v Afghánistánu americký ministr obrany Lloyd Austin nedávno označilČesky NATO za „nejmocnější a nejúspěšnější alianci v dějinách“. Pro budoucnost Ukrajiny je slibným znamením, že většina Ukrajinců se zdráháČesky zahodit své životy na smetišti NATO.

V článkuČesky nazvaném „Nová teorie ukrajinského vítězství je stejná jako ta stará“ napsal Mark Episkopos z Quincy Institute: „Západní plánování je i nadále strategicky zpátečnické. Pomoc Kyjevu se stala cílem sama o sobě, odděleným od ucelené strategie, jak válku ukončit.“

Episkopos dospěl k závěru, že „klíčem k účinnému uplatňování vlivu [Západu] je konečně opustit nulový součet vítězství…“.

My bychom dodali, že to byla past nastražená Spojenými státy a Velkou Británií nejen na Ukrajinu, ale i na jejich spojence v NATO. Tím, že Spojené státy a Velká Británie odmítly v dubnu 2022 podpořit Ukrajinu u jednacího stolu a místo toho požadovaly toto „zarámování vítězství s nulovým součtem“ jako podmínku podpory ze strany NATO, eskalovaly to, co mohlo být velmi krátkou válkou, do vleklé, potenciálně jaderné války mezi NATO a Ruskem.

Turečtí představitelé a diplomaté si stěžovaliČesky na to, jak jejich američtí a britští spojenci podkopávají jejich mírové úsilí, zatímco Francie, ItálieČesky a Německo se měsíc nebo dva kroutily, ale brzy se vzdaly válečnému táboru.

Až se vedoucí představitelé NATO sejdou ve Washingtonu, měli by kromě toho, že by měli vymyslet, jak dodržovat článek 33 odst. 1Česky Charty OSN, provést jasnou revizi toho, jak tato organizace, která o sobě tvrdí, že je mírovou silou, neustále eskaluje nevítězné války a zanechává země v troskách.

Zásadní otázkou je, zda NATO vůbec může být silou pro mír, nebo zda nikdy nemůže být ničím jiným než nebezpečným a podřízeným prodloužením americké válečné mašinérie.

Jsme přesvědčeni, že NATO je v dnešním multipolárním světě anachronismem: agresivní, expanzivní vojenskou aliancí, jejíž vrozená institucionální krátkozrakost a zaslepené, samoúčelné hodnocení hrozeb nás všechny odsuzuje k nekonečné válce a potenciálnímu jadernému zničení.

Navrhujeme, že jediným způsobem, jak by se NATO mohlo stát skutečnou mírovou silou, by bylo prohlásit, že příští rok touto dobou podnikne stejné kroky jako jeho protějšek, Varšavská smlouva, v roce 1991, a konečně rozpustí to, co by ministr Austin moudřeji nazval „nejnebezpečnější vojenskou aliancí v dějinách“.

Světová populace, která trpí pod jhem militarismu, si však nemůže dovolit čekat, až se NATO vzdá a odejde samo od sebe. Naši spoluobčané a političtí představitelé potřebují od nás všech slyšet o nebezpečí, které tato nezodpovědná válečná mašinérie s jadernými zbraněmi představuje, a my doufáme, že se k nám připojíteČesky – osobně nebo online – a využijete příležitosti tohoto summitu NATO k tomu, abyste hlasitě bili na poplach.

Medea Benjaminová je spoluzakladatelkou organizací Global Exchange a CODEPINK: Women for Peace. Spolu s Nicolasem J.S. Daviesem je spoluautorkou knihy War in Ukraine: Making Sense of a Senseless Conflict, která vyšla v nakladatelství OR Books v listopadu 2022. Mezi její další knihy patří: Inside Iran: (2018); „Království nespravedlivých: (2016); „Válka bezpilotních letounů: Za spojením USA a Saúdské Arábie“ (Drone Warfare: Behind the U.S.-Saudi Connection) (2016): (2013); „Don’t Be Afraid Gringo: Killing by Remote Control“ (2013); „Don’t Be Afraid Gringo: (1989) a (s Jodie Evansovou) „Stop the Next War Now“ (2005).

Nicolas J. S. Davies je nezávislý novinář a výzkumný pracovník organizace CODEPINK. Spolu s Medeou Benjaminovou je spoluautorem knihy War in Ukraine: Making Sense of a Senseless Conflicta autorem knihy Blood On Our Hands: The American Invasion and Destruction of Iraq.

—

[1]