Přitlačit na chudé. Stane se z Úřadu práce obávaná vrchnost?

Příspěvek Přitlačit na chudé vyšel v č. 2/2024 časopisu Pečujeme doma 28. června 2024 na straně 9

Kresba: Martina Holcová

Za co je potlesk

Vláda schválila změny v dávkách, se kterými přišel ministr práce Jurečka. Čtyři dávky (příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a příspěvek na živobytí) se sloučí do jedné tzv. superdávky. Změna by měla začít platit v průběhu roku 2025 a má být bičem těch, co údajně žijí řádně, na ty, co údajně nežijí řádně. Je to dost silový přístup, jako ostatně se už vžilo u koalice. Ta se zavázala opět zvýšit finance na zbrojení, a eráru se nedostává dosti peněz.

Vzpomíná si čtenář na debatu ministra vnitra Rakušana v Karviné s těmi, kteří jsou potupně nazýváni lůzou a dezoláty? V ničem se prakticky spolu neshodli. Vyjma jediného. Ukázalo se, že i ti, co jsou na předposledním místě společenského žebříčku, vydatně brojí proti příliš vysokým dávkám a rádi se zhojí na těch úplně posledních, což zpravidla jsou Romové, ovšem patří sem i velmi chudé rodiny a samozřejmě různé znevýhodněné skupiny obyvatel. Jedině se slibem zpřísnění přístupu k dávkám Rakušan v Karviné zabodoval.

A samozřejmě – tak je to obecně. Politika je nevybíravý boj o moc a v tomto boji mluvit o zneužívání dávek, o tom, jak přitlačit na chudé a jak Romům utáhnout uzdu, může být velkým trumfem a je za to potlesk většinové společnosti. S tím už se snažil před lety bodovat ministr práce Drábek a jeho TOP 09 a nebyl rozhodně neúspěšný.

Jak motivovat?

Vlastně jediným, kdo vznesl proti reformě dávek námitky en bloc, byly neziskové organizace. Ano, pouze ty si daly práci, aby osvětlily problém z pohledu těch, na které vládní přísnost nejvíc dopadne. A zde malá poznámka: Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsme si slibovali, že nenecháme zdravotně postižené, staré, nemohoucí a Romy strádat na periferii společnosti. Ovšem dnes už jmenované skupiny nevzbuzují účast širší veřejnosti – velice přesvědčivě to dokládá například hlas lidu na sociálních sítích!

Ale to bylo jen takové letmé zasazení do širšího kontextu a vraťme se k neziskovkám. Těm se nelíbí, že nejchudší domácnosti budou na dítě dostávat méně peněz než ty bohatší. Má jít údajně o motivační pobídku, aby se domácnost snažila i sama dostat z nejhoršího.

Některé se například obávají, že vzroste výrazně moc úřadu práce, že se z něho stane dosti obávaná vrchnost. Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni vysvětlil, že sociální pracovníci budou moci sankčně vyřadit žadatele i na základě pozdního příchodu na schůzku, což bude znamenat, že člověk o nárok na dávku přijde. To ale negativně může ovlivnit například lidi z vyloučených lokalit, kde nemají možnost se včas na úřady dostat. „U nás v organizaci pracuje celá řada lidí, kteří dříve pracovali na úřadu práce, takže máme vhled do té kultury, která bývá dost strašná. Někdy na některých pracovištích úředníci mezi sebou dokonce soupeří o to, a teď cituji, kdo sankčně vyrazí nejvíc socek! A bojíme se také, že se návrh může stát hračkou v rukou politiků soupeřících o zvolení. To by pak mohlo znamenat, že by se mohly podmínky zpřísnit tak, že to povede k větší chudobě,“ poznamenal Hůle.

V České republice obecně nenarazíme na mnoho neziskovek, které by nový systém chválily. Ten se moc nelíbí ani Ivě Kuchyňkové z Charity. Problém vidí například v tom, že revize „nebere v potaz některá znevýhodnění. Například že lidé před důchodovým věkem často nemohou práci sehnat, či nedostatek míst s flexibilní pracovní dobou či zaměstnání na home office, které potřebují lidé pečující o staré rodiče“.

Lidé nejsou stejní!

Úřad práce zavádí od ledna také rekvalifikace či dovzdělávání pro lidi, kteří šest měsíců nepracovali. Je ale nesmyslné, že by bylo možné překvalifikovat například absolventy zvláštních segregovaných škol v dospělé populaci. Lidé samozřejmě nejsou stejní, nemají stejné schopnosti a nestanou se schopnější, ani když budou mít hrůzu z úřadu práce.

„Pokud máte někoho, kdo absolvoval zvláštní školu, neudělal ani základní školu, přičemž neumí prakticky nic, nelze si přece myslet, že zázračným mávnutím proutku bude schopen dělat instalatéra, pokrývače či jinou nedostatkovou profesi,“ dodal Hůle.

Ano, tohle si vskutku nelze myslet, takže ty představy jsou nerealistické a požadavky přemrštěné. A samozřejmě, pokud neúspěch v překvalifikacích bude mít za následek odepření dávky těm, kteří ji potřebují nejvíc, pak je to chování nemravné a chudoba těchto lidí vskutku poroste.

Vyhledávaný expert

K tomu ještě jeden výrok: „Úřady práce jsou poměrně protektivní vůči nižší střední třídě, ale velmi přísné vůči chudým. To se může výrazně promítnout do nároku na dávku. Když má žadatel vystudovanou jen základní školu nebo třeba trpí psychickými potížemi, jeho kompetence jsou opravdu hodně omezené. Může se to jevit jako cílené vyhýbání se práci, ale může to být jenom odraz toho, že na tu práci nestačí,“ sdělil Hůle, který se stal pro média vyhledávaným expertem. A Hůle upozornil i na to, že chudé domácnosti většinou mívají hodně členů. „Podmiňovat příjem rodiny chováním jednotlivých členů je opravdu nebezpečné. Pro rodinu není snadné zajistit, že se všichni budou chovat řádně,“ řekl.

Hůle se objevil v médiích asi před třemi lety v souvislosti s Milostivým létem pro dlužníky. Tehdy se na něho v jeden čas obracelo jakožto dluhového experta 150 volajících denně. V médiích pak zakotvil a vyjadřuje se k celé sociální problematice. Možná je to proto, že je z protežovaného Člověka v tísni. Ale on se v tomto případě velice rozumně zdržuje politických soudů, je vždy věcný, přesný, dokonale obeznámený s problematikou a hlavně: vždy na ni hledí z pohledu slabých skupin.

Není od věci…

S předchozím souvisí dvě další novinky. Ukrajinští uprchlíci s vízem by podle Jurečky mohli mít „překlopením do našeho sociálního systému v průběhu prvního pololetí roku 2025 nově nárok na příspěvek na bydlení, dávky v hmotné nouzi, rodičovský příspěvek, dávky pro osoby se zdravotním postižením a další dávky“. Zdá se, že zatímco jedna ruka se přivírá, druhá se štědře otevírá. Pochopitelně, že tenhle rozdílný a nezastíraný postoj se nelíbí Romům. A právě z tohoto přístupu zřejmě pramení i jejich animozity vůči Ukrajincům. Ale tohle může být ještě jinak. Existují totiž úvahy, že by ČR vyhověla Zelenského přání a napomohla vrátit uprchlé muže na Ukrajinu, aby v boji mohli splnit čestnou povinnost: zemřít za vlast.

Poslední novinkou je, že v roce 2025 se patrně znovu vrátí pro nezaměstnané veřejně prospěšné práce. Pokud by žadatel byl minimálně šest měsíců nezaměstnaný, vedl by ho úřad práce k tomu, aby absolvoval rekvalifikaci a také vykonával veřejně prospěšné práce. Ale mají mít tentokrát ráz dobrovolnosti. Nezaměstnaný, který by je vykonával, prý získá jakousi formu pozitivní bonifikace. Jakou – je zatím nedořešené.

Zde není od věci připomenout bývalého ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, jehož řádění učinil přítrž až Ústavní soud a orgány činné v trestním řízení. Vzít koště a oranžovou vestu a zadarmo odpracovat dvacet hodin týdně bylo podle něho zcela v pořádku, a to i v případě například šedesátiletého učitele. Jenže se mýlil a Ústavní soud tuto drábkovinu zrušil.

P.S. V připomínkovém řízení byl často kritizován pak tzv. majetkový test, kterým musí projít úspěšný žadatel o sloučenou dávku i členové jeho domácnosti. Orgán státní sociální pomoci bude hodnotit jejich úspory a majetek. Bankám by nový zákon uložil povinnost sdělit všechny tyto údaje, a to včetně transakcí na účtech. V demokratické zemi by to bylo samozřejmě považováno za prolomení bankovního tajemství.

Antonín Hošťálek (*1950), od roku 1973 redaktor-grafik a sportovní redaktor deníku Mladá fronta v Brně, po deseti letech přešel do brněnské redakce Svobodného slova. Koncem roku 1989 začal publikovat zpravodajské články a komentáře týkající se vnitropolitického dění a stal se členem redakce ROKu. V letech 1990 až 1994 působil v brněnské redakci deníku Lidová demokracie. Po jeho zániku byl redaktorem deníku Rovnost a Katolického týdeníku a vedl časopisy Bariéry a Konec konců. S Evou Kantůrkovou a Květou Jechovou napsal knihu o Nadaci Charty 77 (1978). Je autorem drobných memoárových próz Husovická romance (2011) životopisného eseje Gorkij (2014), dvou výborů z publicistiky Výprodej a Totální výprodej. Od roku 2006 je s Blankou Švábovou též iniciátorem projektu Pečuj doma pod Moravskoslezským kruhem (zakladatelé Antonín Hošťálek, Ladislav Vencálek a Blanka Švábová, únor 2003). Vydává noviny Pečujeme doma a provozuje poradenské a vzdělávací aktivity pro pečující.