Proč velmoci bojují a proč spolupracují

Nová kniha významného teoretika vnitřních vztahů vysvětluje, proč „dynamický realismus“ nabízí přesvědčivý příběh o ekonomice formující geopolitiku.

Proč Evropa v roce 1914 vstoupila do války? Jak skončila studená válka? Půjdou USA a Čína do války kvůli Tchaj-wanu? Představte si velkou šachovnici táhnoucí se napříč celým světem, na níž velmoci s obrovskými zdroji taktizují a manévrují svými figurkami.

V této hře o přežití, v níž jde o hodně, odráží každý tah snahu národa o bezpečnost, bohatství, prestiž a vliv. Každý národ se musí pohybovat v široké a spletité síti spojenectví a obchodu, soupeření a válek. Velmoci musí ostražitě sledovat všechny figurky na šachovnici a předvídat mnoho tahů dopředu.

Každý tah – obchodní dohoda, vojenské nasazení nebo diplomatické jednání – může mít dalekosáhlé a nezamýšlené důsledky. Může buď posílit vazby spolupráce, nebo přiblížit národy ke konfliktu.

Dale Copeland, profesor mezinárodních vztahů na University of Virginia, je autorem dvou velkolepých knih o nepřátelství velmocí, které mohou sloužit jako základní průvodci touto nejnebezpečnější a nejsložitější hrou. Jeho Opus Magnum z roku 2014 “Economic Interdependence and War”Česky („Ekonomická vzájemná závislost a válka“) nabízí hloubkové analýzy všech velmocenských válek od napoleonských válek až po konec studené války. Jeho nejnovější kniha “A World Safe for Commerce”Česky („Svět bezpečný pro obchod“) komplexně zkoumá zahraniční politiku USA od revoluce po vzestup Číny.

Obě knihy předkládají působivé množství důkazů ve prospěch Copelandovy jedinečné teoretické perspektivy, kterou nazývá „dynamický realismus“.

Podle Copelanda dynamický realismus syntetizuje největší přednosti ofenzivního a defenzivního realismu tím, že rozpoznává, „jak se státy potýkají s napětím, které představuje potřeba snížit současně riziko spirály nedorozumění a riziko, že neudělají dost pro budování mocenské sféry národa“.

Copeland souhlasí s ofenzivními realisty, že „racionální státy maximalizující bezpečnost mohou potřebovat expandovat, aby se zajistily proti budoucím hrozbám“. Stejně silně však souhlasí s defenzivními realisty, že „pokud tento expanzionismus skončí vytvořením těchto budoucích hrozeb, pak může být sebezničující“. Státy musí neustále vyhodnocovat „pravděpodobnost, že ten druhý bude spíše zlý než hodný“.

Druhým klíčovým rozdílem, kterým se Copeland odlišuje od ostatních škol realismu, je jeho důraz na význam ekonomických vztahů. Tvrdí, že složité ekonomiky velmocí jsou hluboce závislé na životně důležitých zahraničních trzích, obchodních cestách a surovinách. Jejich vůdci považují přístup ke kritickým strategickým obchodním sítím za bezpečnostní nutnost. Pokud předpokládají, že pozitivní obchodní vztahy s jinou zemí budou pokračovat, posilují vazby mírové spolupráce.

Pokud se však obávají ztráty přístupu na klíčové trhy, přijímají tvrdou politiku, která často vede k válce. „Toto napětí mezi potřebou rozšiřovat svou ekonomickou sféru vlivu a snahou vyhnout se eskalační spirále, která by mohla omezit přístup k životně důležitým trhům, je zakořeněno v DNA moderní velmocenské politiky,“ říká.

Kniha „Ekonomická vzájemná závislost a válka“ přesvědčivě ukazuje, že dynamický realismus svou vysvětlující silou předčí všechny ostatní teorie mezinárodních vztahů. Copeland ukazuje, že „ve třiceti ze čtyřiceti případových období hrála ekonomická vzájemná závislost střední až silnou příčinnou roli“. Obchodní očekávání měla často význam v době, kdy jsme to nejméně čekali. Japonsko se usilovně snažilo uzavřít mír s USA až do roku 1941, kdy americké embargo dotlačilo jeho vůdce k zoufalému pokusu zajistit přežití národa dobýváním a válkou.

Pesimistická obchodní očekávání také prohloubila německé obavy z obklíčení, které částečně vysvětlují obě světové války.

Copeland zkoumá, jak typ režimu, zájmové skupiny a psychologie utvářejí velmocenskou dynamiku, přestože je přesvědčen, že domácí faktory zřídka slouží jako hlavní příčina války. Ideologické rozpory vyvolaly francouzské revoluční války a zintenzivnily studenou válku. Nacionalismus byl hnacím motorem německých a italských válek o sjednocení.

Copeland rozebírá statistické studie, podle nichž je méně pravděpodobné, že demokratické státy se dostanou do vzájemného konfliktu, pouze pokud jsou oba vyspělými národy. Naznačuje, že rozvinuté země mají lepší předpoklady pro pěstování silných obchodních vazeb. Tento pohled přehlíží zásadní vysvětlení, na které upozorňují Jack Levy a William Thompson ve své knize „The Arc of War“ („Oblouk války“) plné faktů – rozvinuté státy zvyšují pro každý jiný národ jak náklady na válku, tak přínos obchodu.

V důsledku toho jsou vyspělé státy vysoce motivovány vzájemným konfliktům se vyhýbat. Přestože vysoce rozvinuté demokracie a autokracie často vedly asymetrické války proti slabším protivníkům, absence války mezi nimi od roku 1945 dává naději, že stabilní mír mezi velmocemi je dosažitelný.

Kniha „Svět bezpečný pro obchod“ je poutavou historií zahraniční politiky USA, která odhaluje, že motivy amerických vůdců byly často méně upřímné, než si většina Američanů myslí: „I když svou politiku halí do hřejivého jazyka liberalismu a svobody a občas se ocitají v jeho pasti, jsou pečlivými účetními národní bezpečnosti optikou obchodní moci.“

Copeland popisuje, jak britská tvrdá merkantilistická omezení americké revolucionáře dotlačila k válce za nezávislost. Ideologie svobody nabrala na síle až po prvních výstřelech. Války v roce 1812, mexicko-americká válka, španělsko-americká válka a četné intervence v Latinské Americe a Asii byly vedeny za účelem ochrany a rozšíření sféry ekonomických zájmů USA.

V roce 1916 se USA přiblížily k válce s Velkou Británií, ale nakonec vyhlásily válku Německu, které se pro americký obchod s Evropou a Latinskou Amerikou stalo větší hrozbou. Masivní expanze moci USA během druhé světové války byla vedena především nutností zajistit si přístup na světové trhy, aby bylo možné čelit hrozbě nadvlády Osy nad Eurasií.

Americká politika hospodářského zadržování Sovětského svazu iniciovala studenou válku, zatímco zrušení amerických sankcí sehrálo klíčovou roli při usnadnění Gorbačovova úsilí o její ukončení. Obchodní očekávání a klasická geopolitika vysvětlují také války v Koreji a Vietnamu.

Copeland nastiňuje, proč lze čínskou iniciativu Pásmo a cesta a budování vojenských sil interpretovat buď jako agresivní kroky, nebo jako předvídatelné jednání sílící mocnosti usilující o bezpečnost a zdroje. Zdůrazňuje, že je třeba, aby Spojené státy lépe porozuměly silám, které chování Číny řídí, a vytvořily „vyváženou politiku, která by signalizovala odhodlání a zároveň se vyhnula vytváření spirály nepřátelství“. Tvrdí, že totální ekonomická strategie zadržování a zasahování do čínské domácí politiky by mohly Čínu dotlačit k vojenskému konfliktu ve sporných oblastech, jako je Tchaj-wan a Jihočínské moře.

Podle jeho názoru může zachování otevřeného obchodu a diplomacie vybudovat důvěru a snížit obavy z hospodářského úpadku. Doporučuje USA, aby ve východní Asii promítly vojenskou sílu, která by odradila Čínu od expanze, a zároveň ji ujistily, že ekonomická spolupráce bude pokračovat, dokud se agresi vyhne.

Živé historické případové studie v obou svazcích jsou plné překvapivých poznatků o hlavních příčinách největších válek v moderních dějinách a zpochybňují tradiční představy. Copelandova průkopnická práce slouží jako hrozivé varování, že jakákoli „sestupná spirála v obchodních a politických vztazích“ nás může přivést přímo ke katastrofě.

Moudří vůdci totiž musí hrát velkou šachovou partii o mír.

Michael HolmesČesky (*1976) je nezávislý novinář a kvalifikovaný sociolog. Od roku 2010 pravidelně píše pro Neue Zürcher Zeitung a Psychologie heuteČesky. Dále příspěvky do deníku Die Welt, Neues Deutschland a Jüdische AllgemeineČesky. Jeho výzkumné cesty ho zavedly do 70 zemí ve všech oblastech světa. Je zakladatelem projektu Global ApartheidČesky, který vyšetřuje největší masová zvěrstva páchaná demokraciemi a diktaturami od roku 1769. Pro NachDenkSeitenČesky vede anglicky psané videorozhovory o globálním násilí.