- Krzysztof Mularczyk: TZelenskij a Sikorski se střetli v Kyjevě kvůli vstupu Ukrajiny do EU
- Uriel Araujo: Vztahy Polska a Ukrajiny hrozí, že se dostanou do krize kvůli genocidě Poláků
- Andrew Korybko: Radoslaw Sikorski se „dostal do problémů s Kyjevem“ za návrh, aby „Krym byl postaven pod mandát OSN“
Příspěvek Krzysztofa Mularczyka Zelensky and Sikorski clash in Kyiv over Ukraine’s EU accession publikoval server Brussels Signal 17. září 2024
Zelenskij a Sikorski se střetli v Kyjevě kvůli vstupu Ukrajiny do EU
Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski (vlevo) a ukrajinský ministr zahraničí Andrii Sybiha (vpravo) spolu hovořili během setkání v Kyjevě 13. září 2024. V polských médiích se objevily zprávy, že setkání Sikorského s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským proběhlo ve špatné náladě.
(EPA-EFE/Sergey Dolzhenko)
Ukrajinský harmonogram přístupových rozhovorů k EU je nerealistický, řekl polský ministr zahraničí Radosław Sikorski prezidentovi Volodymyru Zelenskému během své návštěvy v Kyjevě 13. září.
Oba vůdci se střetli kvůli jednání o přistoupení Ukrajiny k EU, protiraketové obraně a volyňském masakru etnických Poláků ukrajinskými nacionalisty v roce 1943.
Setkání mezi Zelenským, Sikorskim a litevským ministrem zahraničí Gabrieliem Landsbergisem nabralo nečekaný spád, když Zelenskij vyjádřil nespokojenost s podporou Varšavy pro vstup jeho země do EU, uvedl polský zpravodajský portál Onet.pl.
Zelenskyj „udal schůzce tón“, když „přednesl litanii stížností na Polsko“. Mezi ně patřila nedostatečná podpora Polska pro jednání o přistoupení k EU, která si Ukrajina přeje dokončit v roce 2025.
Polsku trvalo 10 let, než jednání o přistoupení k EU dokončilo, a ukrajinský časový plán je nereálný, řekl Sikorski. Zelenskyj zase kritizoval Polsko za pomalé přesuny vojenského materiálu a zaútočil na protivzdušnou obranu Varšavy, protože nezachytila rakety a drony nad Ukrajinou.
Sikorski vysvětlil, že Polsko nemůže střílet na ruské létající objekty na ukrajinském území bez souhlasu NATO.
Řekl však, že Polsko je ochotno převést své zbývající stíhačky MiG, jakmile NATO dokáže zaplnit výslednou mezeru ve výzbroji polského letectva modernějšími letouny.
Zelenskyj také řekl, že by Polsko nemělo zdůrazňovat masakr na Volyni za druhé světové války během toho, kdy Ukrajina vede současnou sebeobrannou válku proti Rusku.
Ukrajina by měla respektovat potřebu exhumace a řádného pohřbu obětí, odpověděl Sikorski.
Litevský ministr zahraničí se během schůzky držel stranou a Sikorskému podporu nenabídl, uvedl portál.
Sikorski znovu nastolil otázku Volyně, když poté mluvil s novináři.
„Exhumace obětí volyňského masakru není politickým tématem ani předmětem jednání,“ řekl.
„Zahynulo asi 100 000 lidí. Jejich ostatky si zaslouží křesťanský pohřeb. Je to morální povinnost, nikoli politická záležitost. Je to součást evropského hodnotového systému, jehož je Ukrajina součástí,“ dodal Sikorski.
Volyňská otázka mohla zabránit přistoupení Ukrajiny, řekl nedávno polský ministr obrany a vicepremiér Władysław Kosiniak-Kamysz.
Ukrajina by nepřistoupila k EU, pokud by nevyřešila problémy týkající se připomenutí si Volyně ke spokojenosti Polska, řekl.
„Nejspíš je Ukrajina přesvědčená, že je Polsko Ruskem tak ohrožené, že když pomáhá Ukrajině, pomáhá ve skutečnosti samo sobě,“ řekl zahraničněpolitický analytik Witold Jurasz Ornetu.pl.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu přijalo Polsko přes jeden milion ukrajinských uprchlíků, fungovalo jako centrum pro dodávky západních zbraní Ukrajině a Kyjevu dodalo stovky tanků, tucet stíhacích letounů MiG a další vojenské vybavení.
Vztahy mezi oběma zeměmi se však zhoršily v roce 2023, když polští farmáři a řidiči nákladních aut protestovali proti konkurenci ukrajinských protějšků. Polská vláda protestující podpořila.
Krzysztof Mularczyk pracoval čtyři roky pro anglické vysílání polské televize. Předtím zastával výkonné funkce v organizacích občanské společnosti a OSN. Jeho příspěvky lze nalézt na serverech European ConservativeČesky, Brussels Signal, Real Clear WorldČesky a dalších.Analýzu Uriela Araujo Polish-Ukraine Relations Risk To Plunge In Crisis Over Polish Genocide publikoval server Southfront 28. září 2024
Vztahy Polska a Ukrajiny hrozí, že se dostanou do krize kvůli genocidě Poláků
Pro tyto dvě východoevropské země to není jediný přetrvávající zdroj napětí. Sikorski také vyzval Ukrajinu, aby umožnila exhumaci obětí tzv. volyňských masakrů (za 2. světové války ukrajinští nacionalisté zabili asi 100 000 etnických Poláků). Podle něj by to měl Kyjev udělat „z vděčnosti za to, co dnes Polsko pro Ukrajinu dělá“. Trval na tom, aby tyto oběti měly „křesťanský pohřeb“. V Polsku to zůstává žhavým tématem. Problém je v tom, že jejich trýznitelé jsou nyní na Ukrajině oficiálně uctíváni jako národní hrdinové.
Od roku 2022 připomínaly ukrajinsko-polské vztahy občas horskou dráhu vzestupů a pádů. Oba národy podnikly určité kroky směrem ke konfederaciČesky s kroky, jako je polský zákon o pomoci občanům UkrajinyČesky. Jejich bilaterální vojenská dohodaČesky oznámená na začátku července byla popsána jako bezprecedentníČesky a zahrnuje také zpravodajský výcvik, stejně jako formování a výcvik nové ukrajinské legie na polském území. Kromě toho, že je Varšava pro svého souseda logistickým uzlem (usnadňuje dodávky západních zbraní), poskytla Kyjevu dosud nejméně 44 balíčků vojenské pomoci v hodnotě asi 4 miliard eur – a další přibývají. Není divu, že je považována za jednoho z nejbližších spojenců Ukrajiny. A přesto není všechno růžové.
V září 2023 jsem psal o tom, jak se zdálo, že se polsko-ukrajinské vztahy zhoršují do té míry, že Varšava v té době přestala posílat zbraněČesky. Polský prezident Andrzej Duda poté popsal svého ukrajinského spojence jako „topícího se člověka, který se chytá čehokoli, co je k dispozici“, a zcela dramaticky dodal, že „tonoucí člověk je extrémně nebezpečný, dokáže vás stáhnout do hlubin… prostě utopí zachránce“. Kontextem byla polsko-ukrajinská obchodní bitva o zákazy dovozu zemědělských produktů. V Polsku podpora ukrajinských uprchlíků také trvale klesá – téma podporuje vznik xenofobních emocí. Navzdory skvělým plánům Varšavy a Kyjeva „spojit se“ je v obou zemích domácí politické klima, které tomu nepomáhá.
Otázka 2. světové války a Ukrajiny se v Polsku stále znovu dostává do popředí veřejné diskuse. To zesílilo během období polské nacionalistické strany Právo a spravedlnost (PiS), která byla u moci v letech 2015 až 2023.
Kyjev a Varšava politizují dějiny 20. století zcela odlišně. O problému jsem psal jindeČesky. Stručně řečeno, Ukrajina po Majdanu oficiálně oslavuje organizace a osobnosti, jako je Ukrajinská povstalecká armáda a Stepan Bandera, jako národní hrdiny v boji proti komunismu. Jediný problém je, že to byli nacističtí kolaboranti, kteří páchali válečné zločiny i na Polácích – často považovnými za genocidu i významnými ukrajinskými historiky, jako je například Jaroslav Hrytsak.
Důležitost politiky paměti by se nikdy neměla podceňovat. V jiném, ale trochu podobném kontextu byla otázka historie fakticky jedním z faktorů napětí, které vyvrcholilo válkou na DonbasuČesky v roce 2014. Velká část problémů s Majdanem spočívala právě o tom. Během mého výzkumu v jižním Rusku a zóně rusko-ukrajinského hraničního konfliktu (v roce 2019) jsem na toto téma narážel znovu a znovu. Například jeden z mých partnerů by pokračoval: „Majdan přinesl tuto novou ideologii na Ukrajinu.
A naši lidé byli zcela proti ní – my ji nepřijímáme. Proto se konalo velké referendum – zúčastnila se Luganská i Doněcká oblast a více než 90 %Česky obyvatel řeklo nové ideologii ne, protože si vážíme našich otců a předků, kteří bojovali ve Velké vlastenecké válce proti nacismu, a ctíme naše předky – a nikdy bychom je nezradili.“ Podobné výroky byly běžné.
Tvrdým faktem je, že se postmajdanská Ukrajina stále více stává jakýmsi etnokratickým státem, tedy „krajně pravicovým režimem“, jak by jej západní inteligence normálně popsala – a často tak činilaČesky, přinejmenším do roku 2022. A ano , roli v něm hrají i neonacistické prvkyČesky. To je nepopiratelný fakt, i když se lze pokoušet ho v zájmu politické propagandy nebo ze sentimentálních důvodů bagatelizovat nebo zastíratČesky.
Nicolai N. Petro, profesor politologie na Rhode Islandské univerzitě, píšící pro Foreign PolicyČesky, dnešní Ukrajinu popisuje jako zemi, která má „problém s občanskými právyČesky“ a jako zemi s politikou, která „rusky mluvícím obyvatelům účinně připisuje trvalý status občanů druhé třídy“ do té míry, že se mnoho Ukrajinců „napříč celým politickým spektrem“, včetně „bývalých úředníků“ a „intelektuálů“, obává, že po dosažení míru taková politika „významnou část populace odcizí, kriminalizuje nebo deportuje”.
Mezitím zažívá svůj vlastní druh nacionalistického obrozeníČesky také sousední Polsko. Je to tedy úrodná půda pro historické křivdy a polsko-ukrajinské mezietnické třenice – a to by nakonec mohlo být ošklivé.
Abych to shrnul, Polsko se vší pravděpodobností zůstane na poměrně dlouhou dobu strategickým partnerem Ukrajiny – ale vždy se na obzoru rýsuje faktor nepředvídatelnosti (týkající se nacionalistické ideologie a politiky paměti) do té míry, že by takový vztah nikdy neměl být považován za samozřejmost.
Příspěvek Andrew Korybka Polish FM Sikorski “Got Into Trouble with Kiev” for Proposing That “Crimea be Placed Under UN Control” vyšel na serveru Global Research 29. září 2024
Radoslaw Sikorski se „dostal do problémů s Kyjevem“ za návrh, aby „Krym byl postaven pod mandát OSN“
Polský ministr zahraničí Radek Sikorski se pro Kyjev nadále staví na špatnou stranu. Jeho poslední cesta do ukrajinského hlavního města na setkání se Zelenským prý vyústila v ostrou hádku ohledně sporu o Volyňskou genocidu, o níž se čtenáři mohou dozvědět více zdeČesky a zdeČesky. Ukazuje se, že jeho účast na „Jaltské evropské strategii“ během návštěvy byla poznamenána kontroverzí také poté, když navrhlČesky, aby byl Krym na 20 let postaven pod mandát OSN před uspořádáním druhého referenda o jeho statusu.
Rusko jeho nápad předvídatelně odsoudiloČesky, ale i UkrajinaČesky, jejíž ministr zahraničí i krymskotatarský Mejlis[1] se proti němu také vyslovili. První komentoval „nepřijatelné návrhy týkající se budoucího statutu…Krymu“ a znovu potvrdil oficiální postoj, že „územní celistvost Ukrajiny nikdy nebyla a nikdy nebude předmětem diskuse nebo kompromisů. Krym je Ukrajina. Tečka.“ Druhý mezitím řekl, že je to „nepřijatelné a cynické“ a proti národním zájmům Ukrajiny.
Sikorski na tento skandál reagovalČesky tvrzením, že se jedná jen o „hypotetické diskuse mezi odborníky na konferenci, na níž jsme zvažovali, jak implementovat vlastní návrhy Zelenského ke znovuzískání Krymu. Mluvil o diplomatických opatřeních.“ Poté zopakoval oficiální politiku Polska považující Krym za ukrajinský. Škody však byly způsobeny a Ukrajinci nyní mají podezření, že Polsko jako celek a Sikorski obzvláště mají postranní úmysly.
Spor o Volyňskou genocidu již přispívá k nově nalezené nedůvěře mezi Kyjevem a polskou vládnoucí liberálně-globalistickou koalicí, z nichž druhá je mnohem ukrajinskofilnější než její (velmi nedokonalí) konzervativně-nacionalističtí předchůdci. Přidání nečekaného skandálu ohledně Krymu do mixu kvůli Sikorského „hypotetické diskusi“ o jeho budoucím statusu tyto nálady jen umocňuje a mohlo by vzájemné vazby ještě více zkomplikovat.
Ze svého pohledu se nejvyšší polský diplomat zřejmě domníval, že kreativně předkládá pragmatický návrh, který by mohl oběma konfliktním stranám umožnit „zachování tváře“ při zastavení nepřátelských akcí, ale vše, čeho nakonec dosáhl, bylo, že hluboce urazil Ukrajinu. Neexistuje žádný způsob, jak by Rusko s postoupením kontroly nad tímto integrálním regionem souhlasilo, čímž by se jeho návrh stal diskutabilním, takže by to měl vědět lépe, než aby o tom s ohledem na přecitlivělost Ukrajiny na tuto otázku hovořil.
Sikorski je známý tím, že se chová jako „nejchytřejší muž v místnosti“, i když na zájmy svého hostitele pravděpodobně nikdy nepomyslel a ze setkání s největší pravděpodobností odešel hrdý sám na sebe, že řekl něco, co považoval za „velmi chytré“. Nebylo by divu, kdyby za svůj návrh také očekával mnoho mezinárodní chvály a sám sebe přesvědčil, že to povede k většímu tlaku Západu na Rusko. Nic z toho se neuskutečnilo a místo toho jen ještě více rozzlobil Ukrajinu.
Většina pozorovatelů, samozřejmě kromě ukrajinských politiků, na incident brzy zapomene, ale dojem Polska jako nespolehlivého partnera v ukrajinské společnosti zůstane. To by zase mohlo vést k tomu, že bude Kyjev v budoucnu s Polskem vyjednávat ještě tvrději a možná i své požadavky ve sporu o volyňskou genocidu eskalovat pod falešnou záminkou „stát si za svým“. Aniž by to měl v úmyslu, Sikorski řešení problému jen ztížil, takže bude i nadále jejich vazby otravovat.
[1]MeljisČesky, turkménsky „Shromáždění“, jednokomorový zákonodárný sbor Turkmenistánu
Andrew Korybko je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky.
[PJ]
Polská intenzivní podpora Ukrajiny byla nesena prvotním přesvědčením, že Rusko bude válkou těžce poškozeno nebo dokonce se rozpadne. Poláci niterně cítili, že by mohli případně obsadit a připojit Kaliningradskou oblast. Takže viděli ve válce svoje výhody. Když ovšem nyní se vložené prostředky nevrací a chystá se jednání, které potvrdí ruské požadavky, potom se mění i pozice polské vlády. Na Kaliningrad si mohou nechat zajít chuť a prostředky vložené do podpory Ukrajiny se nevrátí. Potřebují z toho vybruslit. O totéž se snaží USA.