1. David Kattenburg: Expert OSN: „Velmi malá naděje“, že Izrael dodrží příkaz Mezinárodního soudního dvora a zastaví invazi do Rafahu
2. Tom Fowdy: „Izrael“ prohrál bitvu o globální veřejné mínění
3. Ha’aretz: Proč je rozsudek ICJ v Gaze vlastně dobrý pro Izrael (a špatný pro Netanjahua)

---

Komentář Davida Kattenburga UN expert: ‘Very little hope’ of Israel abiding by ICJ order to stop Rafah invasion vyšel na serveru Mondoweiss 24. května 2024

Expert OSN: „Velmi malá naděje“, že Izrael dodrží příkaz Mezinárodního soudního dvora a zastaví invazi do Rafahu

 

Jako by právní a diplomatické strasti Izraele nebyly dost hrozné, dnes [24. května 2024] odpoledne v Haagu mu Mezinárodní soudní dvůr nařídil pozastavit vojenské operace v Rafahu, otevřít hraniční přechod Rafah pro humanitární pomoc a umožnit mezinárodním pozorovatelům vstup do Gazy a zajistit, aby důkazy o izraelské genocidě nebyly zničeny.

Dnešní mezník „prozatímních opatření“ ICJ[1] je odpovědí soudu na žádost Jižní Afriky z 10. května.

Situace v Gaze – a zejména v Rafahu – nemůže být naléhavější, uvedla Jihoafrická republika ve své žádosti nejvyššímu soudu OSN, kterou představila ve čtvrtek 16. května a vyvolala jí dvoudenní stání.

Útok na Palestince v Gaze má povahu, která může vést pouze ke genocidnímu zničení této skupiny,“ uvádí žádost Jihoafrické republiky. „Útokem na Rafah Izrael útočí na ‚poslední útočiště‘ v Gaze a na jedinou zbývající oblast Pásma, kterou Izrael dosud v podstatě nezničil. Se zničením Rafahu bude zničení samotné Gazy úplné.

Izraelští právníci odpověděli následující den a všechna obvinění Jihoafrické republiky popřeli – „obscénní“, „sprosté urážky“.

Německý soudce Georg Nolte, který alarmující výzvu Jihoafrické republiky a její rozhořčené vyvracení Izraelem vyslechl, uložil Izraeli vypracování zprávy o humanitární situaci v Rafáhu, podél izraelských evakuačních koridorů a v izraelské „bezpečné“ evakuační zóně Al- Mawasi na jižním pobřeží Gazy. Stanovil Izraeli lhůtu 24 hodin a Jihoafrická republika pak může na zprávu odpovědět.

Mimo dvou z patnácti byli všichni soudci Soudu alarmujícím podáním Jihoafrické republiky otřeseni.

Dnešní rozhodnutí soudu říká:

Stát Izrael v souladu se svými závazky vyplývajícími z Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy a s ohledem na zhoršující se životní podmínky, kterým čelí civilisté v provincii Rafáh… okamžitě zastaví svou vojenskou ofenzívu a jakoukoli jinou akce v provincii Rafáh, která by mohla zapříčinit palestinské skupině v Gaze životní podmínky způsobující její úplné nebo částečné fyzické zničení … zachová hraniční přechod Rafáh otevřený pro nerušené poskytování naléhavě potřebných základních služeb a humanitární pomoci, [ a] přijme účinná opatření k zajištění nerušeného přístupu do pásma Gazy jakékoli vyšetřovací komisi, vyšetřovací misi nebo jinému vyšetřovacímu orgánu pověřenému příslušnými orgány Organizace spojených národů k vyšetřování obvinění z genocidy.

Prezident ICJ Nawaf Salam Izraeli také nařídil, aby do jednoho měsíce ode dneška předložil zprávu o provedení, a potvrdil, že dnešní nařízení mají „závaznou působnost a představují mezinárodní právní závazky pro každou stranu, které jsou prozatímní opatření určena“.

Každé ze čtyř dnes vydaných prozatímních nařízení bylo schváleno poměrem hlasů 13 ku 2, přičemž nesouhlasnými hlasy byli ugandská soudkyně Julia Sebutindeová a izraelský soudce ad hoc Aharon Barak.

Izraelští právníci se dnešního jednání nezúčastnili.

„Naléhavá“ žádost Jihoafrické republiky z 10. května o dnešní dodatečná provizorní opatření byla čtvrtou žádostí o soudem nařízené zastavení izraelského útoku na Gazu.

V reakci na původní žádost z 26. ledna nařídil ICJ Izraeli, aby se zdržel činů definovaných podle Úmluvy o genocidě z roku 1949 jako genocidní, povolil humanitární pomoc do Gazy a ukončil genocidní rétoriku svých vojenských a politických představitelů, ale ne zastavit vojenský útok na brutálně obleženou enklávu.

V žádostech předložených Soudu 12. února a 6. března o to Jihoafrická republika žádala opětovně. Soud jí odmítl vyhovět.

Rozplést trosky vlaku

Pro Izrael a jeho hlavního dodavatele zbraní, USA, je dnešní rozsudek nejnovějším obratem ve zpomalené vlakové havárii.

Na druhé straně města od ICJ, na předním světovém dějišti mezinárodních trestních stíhání, hlavní žalobce Karim Khan 20. května oznámil, že požádá o zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta kvůli řadě válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Gaze – mezi nimi vyhladovění jako válečná zbraň, úmyslné zabíjení a vraždění, vyhlazování, pronásledování a „jiné nelidské činy“.

Existují také „rozumné důvody“ pro obvinění Yahya Sinwara, vůdce Hamasu v Gaze, Muhammada Diaba Ibrahima Al-Masriho (alias Muhammad al-Deif), vrchního velitele jeho vojenského křídla, brigád Kassám, a Ismaila Haniyeha, šéfa politického byra Hamásu, z řady válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných „nejpozději“ 7. října, oznámil rovněž Khan.

O dva dny později německý mluvčí Steffen HebestreitČesky potvrdil, že pokud by byly na Netanjahua, Gallanta a další Izraelce vydány zatykače, nejlepší evropský přítel Izraele by je vykonal.

„Samozřejmě,“ řekl Hebestreit. „Ano, dodržujeme zákony.“

Hebestreitovo prohlášení se objevilo v návaznosti na oznámeníČesky norských, španělských a irských vůdců, že jejich země příští týden formálně uzná palestinskou státnost.

23. května pak 200 anonymních zaměstnanců EU v dopiseČesky nejvyšším představitelům EU vyjadřujícím „rostoucí znepokojení“ nad narůstajícími zločiny v oblasti lidských práv v Gaze vyzvalo EU, aby zastavila vývoz zbraní do Izraele a budoucí politickou, ekonomickou, vědeckou a technologickou spolupráci se „židovským státem“ podmínila jeho dodržováním „lidských práv“ a „demokratických zásad“ v souladu s článkem 2 Evropsko-středomořské dohody mezi Izraelem a EU.

„Skutečnost, že… zahynul více než jeden ze sta lidí v Gaze a že odhadem 70 % z nich byly ženy a děti, naznačuje, že reakce izraelských sil na útok ze 7. října představuje spíše kolektivní odvetu než výkon jakéhokoli práva zahrnutého v mezinárodním právu,“ napsali anonymní zaměstnanci EU.

„[Kromě] strašlivých místních následků v Gaze,“ dodali zaměstnanci EU, „představuje pokračující apatie EU k tíživé situaci Palestinců riziko, že nepřímo přispěje – prostřednictvím nečinnosti – nejen k šíření polarizujících narativů, ale také k normalizaci vzestupu světového řádu, ve kterém je to, co určuje bezpečnost státu, územní celistvost a politickou nezávislost – nebo její nedostatek, pouhé použití síly, na rozdíl od systému založeného na pravidlech.“

Vykolejení izraelští vůdci

Izraelští vůdci nejsou zvyklí podléhat mezinárodnímu právu – natož aby byli taháni před soudce nebo na ně byly vydávány zatykače – a reagují na havárii svého vlaku skokem mimo koleje: odvolávají své velvyslance z Irska, Španělska a Norska; zakazují španělskmu konzulátu v JeruzaléměČesky poskytovat pomoc Palestincům na Západním břehu Jordánu; schvalují návrat kolonistů do dříve evakuovaných kolonií na Západním břehu; vyhrožujíČesky odříznutím palestinských bank od jejich korespondenčních izraelských bank; napomáhajíČesky osadníkům při útocích na nákladní vozy směřující do Gazy.

Takže pokud jde o premiéra Netanjahua a jeho válečný kabinet, pokrčení rameny nad dalším soudním příkazem nejvyššího soudního orgánu mezinárodního společenství nemůže být jednodušší, řekli informovaní pozorovatelé Mondoweissu .

„Nečekal bych, že Izrael bude takový příkaz respektovat, pokud by byl vydán,“ řekl Mondoweissu před dnešním odpoledním rozsudkem v Haagu kanadský právní odborník William Schabas.

„Ale bude to Izrael dále politicky izolovat,“ řekl Schabas. „Nemůže to ovlivnit Spojené státy, které projevily svým způsobem velké pohrdání Mezinárodním soudním dvorem… Ale existuje mnoho států – evropské státy, Kanada a mnoho států globálního Jihu – které Mezinárodní soudní dvůr respektují a myšlenku vzepřít se příkazu soudu by nepřijali dobře.“

Dnešní nařízení ICJ, aby Izrael zastavil útok na Rafah – dny poté, co hlavní žalobce ICC Karim Khan oznámil žádosti o zatykače na Benjamina Netanjahua a Yoav Gallanta, přičemž další zatykače mohou být nezveřejněné – způsobí víc než jen politickou izolaci Izraele.

„Netanjahu si nekupuje letenku na Ryanairu a neobjeví se jen tak jednoho dne v zemi na letišti,“ řekl Schabas Mondoweissu. „Je to hlava vlády a jeho návštěvy jsou připravovány na diplomatické úrovni.“

„Myslím, že to, co se v praxi stane,“ říká Schabas, „je, že vlády jako kanadské, německá a francouzské a tak dále – Spojené království – řeknou: ‚Nejezdi sem! Nemůžeš sem, protože tě musíme zatknout.‚“

Kromě osobního pohodlí a bezpečí izraelských vůdců dnešní nařízení ICJ předznamenává hlubší posuny v tom, jak svět izraelské porušování mezinárodního práva řeší, posuny „mimořádné“ povahy, říká Michael Lynk, bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v okupované Palestině.

„Je velmi malá naděje, pravděpodobně menší než nula, že Izrael to, co mu nařídil soud, uposlechne,“ řekl Lynk Mondoweissu po dnešním rozsudku ICJ.

A dodává, bez ohledu na to, co říká nejvyšší soudní orgán OSN, Bidenova administrativa pravděpodobně podpoří Izrael do poslední rezoluce tím, že je bude rezoluci za rezolucí v Radě bezpečnosti OSN vetovat.

Přesto, jak je známo a jak dnes řekl Lynk Mondoweissu, „mezinárodní právo má blíž k moci než ke spravedlnosti“.

„Mezinárodní právo samo o sobě Palestinu nikdy neosvobodí ani nepřinese dvoustátní řešení,“ říká Lynk. „Ale myslím, že to dodá sílu pokusům těch, kdo říkají, že buď musí nastat dvoustátní řešení, nebo to bude muset být jednostátní demokratické řešení, které se opírá o právní stát pro všechny, kdo mezi řekou a mořem žijí.“

Více než cokoli jiného je to rychlost nedávných, zdánlivě nepravděpodobných událostí, které Lynka inspirují nejvíce.

„Lenin jednou řekl něco jako: víte, jsou desetiletí, kdy se děje velmi málo, a pak jsou týdny, kdy se dějí desetiletí,“ řekl Lynk Mondoweissu. „A myslím si, že možnost rychlé změny, ke které dojde náhle, z ničeho nic, kvůli eskalujícím událostem, může být to, co vidíme za rohem.“

---

Zpět na obsah

---

Analýzu Toma Fowdyho ‚Israel‘ has lost the battle of global public opinion publikoval deník Al Mayadeen 25. května 2024

„Izrael“ prohrál bitvu o globální veřejné mínění

Netanjahuova válka v Gaze byla tak brutální, zničující a objektivně nehumánní, že ani ta největší mašinérie pro styk s veřejností na světě nedokázala zastřít hrůzy, které vyjevila.

Uplynulý týden přinesl špatné zprávy pro nejzarytější příznivce „Izraele“. Za prvé, Mezinárodní trestní soud (ICC[2]) oznámil, že požádá o zatykač na Benjamina Netanjahua kvůli válečným zločinům v Gaze. Za druhé, a to je nejkritičtější, řada evropských zemí včetně Irska, Španělska a Norska oznámila, že nabídnou plné uznání státu Palestina, což Tel Aviv přimělo odvolat z těchto zemí své velvyslance. Očekává se, že v následujících týdnech budou následovat další.

I když USA „Izrael“ nadále zuřivě a bezpodmínečně brání, náhlý posun směrem k dalšímu uznání nabízí novou dlouhodobou naději na „dvoustátní řešení“. Potvrzuje také, že uprostřed Netanjahuovy brutální války v Gaze „Izrael“ již válku o globální veřejné mínění prohrál, a přestože bychom neměli očekávat, že se od své současné cesty nechá snadno odradit, potvrzuje to nadcházející realitu, že „Izrael“ bude čelí rostoucí politické a diplomatické izolaci.

Po většinu své historie se „Izraeli“ dostávalo všeobecné a bezpodmínečné podpory západního světa. Tel Aviv, podporovaný politickou a mediální elitou, sloužil jako základna k promítání západní moci a zájmů do regionu, i když to bylo na úkor palestinské půdy a životů. Není žádným překvapením, že tento establishment kritice státu za každou cenu zuřivě odolává, čím dál tím více odsuzuje své kritiky jako antisemitské a zachází dokonce tak daleko, že ty, kdo se jím zabývají, obviňuje, že jsou vedeni cizími zájmy. Britská labouristická strana pod vedením Keira Starmera ze svých řad nemilosrdně vyčistila odpůrce sionismu, zatímco američtí politici hanobí hnutí univerzitních táborů, která se rozšířila po celé zemi.

Navzdory tomu je válka Benjamina Netanjahua v pásmu Gazy tak brutální, tak zničující a tak objektivně nehumánní, že ani ta nejsilnější mašinérie pro styk s veřejností na světě nedokázala zastřít hrůzy, které vyjevila. Konflikt jako takový znamenal historický zlom, který, ať se to Americe líbí nebo ne, má trvalý a nezvratně negativní dopad na globální postavení „Izraele“ a rozvrátil „bezpodmínečnou“ podporu západních hlavních měst. Nejen, že vidíme mocné země, jako je Francie, které uznaly, že Netanjahu bude muset být zatčen, ale v západních zemích nyní také vidíme konec dlouhotrvajícího politického tabu, kterým je uznání Palestiny.

Španělsko je první velkou západní zemí, která tento postoj zaujala, a nebude poslední – dokonce ani Británie tuto možnost nevyloučila. Transatlantická jednota pod vedením USA v této otázce brzy skončí. Dokonce i v samotné Americe je podpora „Izraele“ mimo politické třídy silně omezená na starší generaci. Mladí lidé sionismus stále více kritizují. Tento trend, podporovaný muslimskou diasporou, je ještě patrnější v Evropě, která byla vždy liberálnější než Spojené státy.

Navzdory tomu bychom neměli od „Izraele“ očekávat okamžitou změnu kurzu, i když se jádro posouvá. Pro nejzarytější sionisty je politické vlastnictví okupovaných území Západního břehu a Gazy nesmlouvavé. Pokusy o osídlení a ovládnutí těchto oblastí budou pravděpodobně pokračovat a utrpení Palestinců tak neskončilo. Jedna věc, která se však bude od dřívějška lišit, je, že mimo Ameriky se globální tolerance vůči „Izraeli“ nakonec vyčerpala a snaha překonat to představuje rostoucí politickou odpovědnost, a to i pro samotného Bidena. Pokračující okupace „Izraelem“ bude v těchto zemích spojena se zvýšenými politickými náklady a přivodí mu rostoucí diplomatickou izolaci.

Vzhledem k tomu, že Tel Aviv stahuje velvyslance a věří, že je to on, kdo bude evropské země trestat, tak činí z nedostatku sebevědomí a z arogance, aniž by si uvědomoval, že již překročil Rubikon. Čelí tedy nové a nepopiratelné volbě, buď učinit ústupky, nebo se nakonec stát „Jižní Afrikou 21. století“. Zatímco Netanjahu slíbil Hamásu vyhlazovací válku a uvěřil, že zavést v Gaze „izraelskou“ kontrolu by zastánce tvrdé linie v jeho vládě uklidnilo a zlepšilo bezpečnost, udělal pro oslabení „izraelské“ pozice pravděpodobně více než kterýkoli jiný vůdce od založení „izraelského“ státu.

---

Tom Fowdy #en# je zkušený britský politický analytik, analytik mezinárodních vztahů a absolvent univerzit v Durhamu a Oxfordu. V roce 2018 absolvoval Čínská studia Oxfordské univerzity. Je vášnivým protiválečným aktivistou. Žije v Sunderlandu v severovýchodní Anglii, předtím v Hong Kongu, Šanghaji, Pekingu, Soulu a Austrálii. Píše o tématech týkajících se Číny, KLDR, Británie a USA.

Zpět na obsah

---

Redakční analýzu Why ICJ’s Gaza Ruling Is Actually Good for Israel (And Bad for Netanyahu) publikoval izraelský deník Ha’arec 25. května 2024

Proč je rozsudek ICJ v Gaze vlastně dobrý pro Izrael (a špatný pro Netanjahua)

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu opět prokázal, na rozdíl od masivní kampaně organizované proti němu Netanjahuovou vládou, že jde o instituci, která se snaží plnit svou historickou roli pod bezprecedentními omezeními a tlakem, včetně explicitních politických hrozeb.

Soud na téma války v pásmu Gazy minulý pátek již podruhé ukázal, že neupírá občanům Izraele právo na obranu a bezpečnost, ale požaduje, aby se boj v Gaze vedl při dodržení většiny zásad mezinárodního práva.

Jinými slovy, právo Izraele bránit se a v tomto případě bojovat proti Hamásu nemůže sloužit jako zelená pro zabíjení a ničení, s nerozlišujícím zabíjením tisíců nevinných lidí, masovým vyháněním, vyhladověnímČesky, okupací a anexi, jak tím zde často vyhrožují, včetně veřejně volených představitelů.

Soud neakceptoval požadavky žalobce, Jihoafrické republiky, tak jak byly podány, a nenařídil Izraeli, aby okamžitě upustil od jakéhokoli boje. Rovněž nerozhodl o požadavku žalobce, aby soud konstatoval, že v Gaze probíhá genocida. Nařídil Izraeli, aby zastavil svou vojenskou operaciČesky v Rafáhu do té míry, aby nevytvářela podmínky, které by mohly „vést ke zničení palestinského civilního obyvatelstva“.

Soudci zopakovali svůj požadavek, aby Izrael povolil vstup humanitární pomociČesky a základních služeb do Gazy, včetně vpuštění zástupců OSN jako pozorovatelů. Je to proto, že mezinárodní právo nemá válkám bránit, pouze regulovat, jak se i ty nejoprávněnější vedou.

Obhájce zastupující Izrael Aharon Barak se podle očekávání proti rozhodnutí postavil především na základě argumentu, že Izrael tyto závazky již plní, a proto válku zastavit nemusí. Rozhodnutí soudu však v této věci záměrně ponechalo nejasný prostor pro výklad. Tím klade odpovědnost za řešení na bedra exekutivních a donucovacích orgánů, jako je Rada bezpečnosti OSN, jejíž úvahy jsou čistě politické.

Oficiální odpovědí Izraele bylo, že v Gaze neprovádí a neprovede operace, které by vedly ke zničení palestinských civilistů, a že bude „pokračovat ve svém úsilí“ umožnit vstup humanitární pomoci a zároveň jakékoli poškození civilistů co nejvíce minimalizovat. Toto bude obranná linie Izraele proti rozsudku v Haagu: V Rafáhu neprobíhá žádná aktivita, která by definici soudu odpovídala, ergo, není co zastavovat.

Předpokládejme, že je to pravda. Provedl Izrael skutečné vnitřní vyšetřování ohledně tvrzení, že pravidla operací byla uvolněna? Nebo o záměrném vyhladovění? Jaký orgán je vůbec schopen tady a teď provádět nezávislá šetření? Jsme přesvědčeni, že vláda, jejíž členové denně kážou o zabíjení a anexiČesky, to, co říká, myslí vážně? Je šéf vlády bojující v Gaze jiný Benjamin Netanjahu než ten, který často vyhrožuje úplným zničením demokratických, liberálních základů této země?

Zeptejte se například ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira. Zatímco Izrael humanitární pomoc do Gazy zdánlivě vpouští, vyjádřil nelibost nad přidělením policejních sil na ochranu konvojů s pomocí před izraelskými gangy, které je napadají.

Žádný Izraelec, rozhodně nikdo, kdo se považuje za součást demokratického a liberálního světa, nemůže proti rozhodnutí soudu a základním principům, které odráží, nic namítat. Žádný Izraelec, kromě Netanjahua a členů nejextrémističtějšího kabinetu, jaký kdy tato země měla. Ti mají jasný zájem na delegitimizaci mezinárodních institucí, zejména mezinárodních donucovacích orgánů.

Stejně jako si Netanjahu a jeho partneři přejí rozvrátit a podkopat důvěru veřejnosti v izraelský právní systém – premiér ze svých osobních důvodů a oni za účelem prosazování své extremistické ideologie – chtějí nyní podkopat důvěru v mezinárodní právní instituce.

Je čas osvobodit se nejen od muže Netanjahua, ale také od báchorek, které zde více než deset let šířil. Skutečnost, že většina Izraelců zahájení války proti Hamásu v reakci na zvěrstva ze 7. říjnaČesky podporovala, nebo že mnoho Izraelců a jejich příbuzných do této šlo války bojovat, neznamená, že podporují nebo by od té doby měli nutně podporovat jakékoli rozhodnutí učiněné jejími vůdci.

Mezinárodní právo a jeho instituce nejsou proti Izraeli, ale jsou pro Izrael. Pro Izrael, který bojuje s Hamásem, ne s dětmi v Gaze; pro Izrael, který bojuje za návrat svých rukojmích bez hrozeb masakrem a odsunem nevinných; pro Izrael, který je věrohodný, jehož vůdcům lze věřit, když říkají, že skutečně mají v úmyslu bojovat proti Hamásu a ne proti celému palestinskému obyvatelstvu, aniž by přitom měli v úmyslu zabydlet Gazu a Západní břeh Židy; pro Izrael, který je hrdý na poskytování humanitární pomoci a zastaví každého, kdo se pokouší útočit na nákladní vozy; pro Izrael, který si zaslouží lepší vůdce nepodezřelé z válečných zločinů.

Proces v Haagu Izrael zvýhodňuje a kampaň proti němu slouží hlavně jednomu člověku, který by se sám mohl brzy ocitnout před soudem a čelit novým obviněním.

---

Zpět na obsah

---

---

[PJ]