1. Andrew Korybko: Teroristická ofenzíva v Aleppu má v Sýrii vyvolat státní převrat
2. Andrew Korybko: Pět důvodů, proč byla Sýrie zaskočena
3. Mike Whitney: Pro Bibiho vede cesta do Teheránu přes Damašek

Analýza The Terrorist Offensive In Aleppo Is Meant To Deliver A Coup De Grace To Syria vyšla na Substacku Andrew Korybka 28. listopadu 2024

Teroristická ofenzíva v Aleppu má v Sýrii vyvolat státní převrat

Hayat Tahrir-al-Sham (HTS), označovaná jako teroristická, což je přejmenovaná forma Al-Nusry podporované Al-Káidou, zahájila tento týden překvapivou ofenzívu v Aleppu. Díky tomu, že teroristé používají dronyČesky  a další moderní válečné taktiky, už udělali velký pokrok. To je údajně naučila Ukrajina podle zprávČesky z doby před nejnovějšími nepřátelskými akcemi. Další zprávy zahrnovaly varování ruské zahraniční zpravodajské služby (SVR) před útokem chemických zbraní pod falešnou vlajkouČesky.

Syrské, íránské a ruské síly (včetně leteckých a kosmických) se v současné době snaží postup HTS zarazit. Intenzivní boje přicházejí bezprostředně po dohodě o příměří mezi Izraelem a HizballáhemČesky, se kterou Íránem podporovaná skupina odporu souhlasila navzdory příslibuČesky pozdního Nasralláha, že to  neučiní bez příměří v Gaze. Dá se to tedy interpretovat jako izraelské vítězství, přestože Írán dohodu oslavujeČesky a jeho ideologicky ladění ovlivňovatelé ji prezentují  jako vítězství Resistence.

Vzhledem k tomu, že Resistance je v regionu objektivně v úzkých, dává smysl, proč se jejich nepřátelé HTS rozhodli přejít do útoku v tomto konkrétním okamžiku, což už jasně měli nějaký čas v plánu. Pokud bude nepřátelství pokračovat, může následovat další rozsáhlá humanitární krize, která by mohla v této válkou zmítané zemi vést k většímu počtu vnitřně vysídlených lidí a některé dokonce k útěku do Evropy. Teroristické spící buňky jinde v zemi by se také mohly probudit a pokrok dosažený v několika posledních letech zvrátit.

Nic z toho by nebylo možné bez podpory Turecka, protože veškeré potraviny, oblečení a zbraně HTS pocházejí z této sousední země, přestože ji Ankara formálně označila za teroristickou skupinu. Erdoganovo upřednostňováníČesky toho, co považuje za národní zájmy své země, ať už právem či neprávem a bez ohledu na morálku, vysvětluje, proč k tomuto účelu využívá nedávné události. Vidí příležitost provést v Sýrii puč na ukončení jejich dlouhodobého konfliktu za lepších podmínek pro Turecko.

Je nepravděpodobné, že by byl Assad svržen, ale Erdogan po něm chce, aby územím na severozápadě země ovládané islamisty, v nichž Turecko nadále uplatňuje svůj vliv, udělil širokou autonomii podobnou Bosně, ale syrský vůdce to odmítá, protože zůstává skálopevně rozhodnut, že jeho Arabská Republika musí zůstat unitární. Stejně tak takovou autonomii neudělí Kurdům na severovýchodě okupovaném USA, který je také zemědělsky a energeticky nejbohatším regionem země. Více o tomto návrhu se čtenáři mohou dozvědět zdeČesky.

Na toto téma Robert F. Kennedy Jr.  krátce po amerických volbách prozradilČesky, že Trump zvažuje stažení těchto amerických jednotek, což by mohlo vést k další turecké ofenzivě, podobně jako několik předchozích, které všechny byly prováděny pod záminkou zastavení kurdského separatismu. Pokud tam politický vliv Ankarou označovaných kurdských teroristů nenahradí proturečtí Kurdové jako předtím v Iráku, bude Ankara považovat jakýkoli autonomní projekt za odrazový můstek k většímu separatismu uvnitř samotného Turecko.

S ohledem na to je jedním ze strategických cílů Turecko v ofenzivě HTS donutit Damašek k poskytnutí autonomie islamistům pod jeho vlivem na severozápadě a souhlasit s tím, že učiní totéž na severovýchodě, ale pouze po nahrazení současné vládnoucí kurdské kliky protureckou. Turecko by na severovýchodě mohlo provádět společné operace se Sýrií, aby porazilo separatisty, pokud se americké jednotky stáhnou a Damašek bude s udělením autonomie uvedeným islamistům souhlasit.

Dalším strategickým cílem, který Turecko sleduje, je dostat se na Trumpovu správnou stranu tím, že Spojeným státům prokáže strategickou laskavost v podobě státního převratu v Sýrii, který tento dlouhotrvající konflikt definitivně ukončí, a tak Trumpovi uvolní ruce, aby se mohl plně soustředit na svůj plánovaný „Obrat (zpět) do Asie“. Výměnou za to může Trump souhlasit, že nerozšíří režim sankcí, který zdědil, aby nepostihoval obchod Turecka s Ruskem zahrnující energetiku, zemědělství a také přenos technologií pod západními sankcemi.

Na základě tohoto imperativu Turecko také ví, že neočekávané zhoršení dosud do značné míry zmrazeného syrského konfliktu přesně ve chvíli, kdy se po poslední eskalaci ATACMS-OreshnikČesky zintenzivňuje také zástupná válka NATO-Rusko na Ukrajině, působí proti zájmům Ruska. V souladu s tím by Turecko otevřením „druhé fronty“ mohlo doufat, že Rusko dotlačí, aby buď donutilo Sýrii k dříve popsaným ústupkům a/nebo také přistoupilo na vlastní ústupky na Ukrajině.

Oba výsledky, a zejména oba, by předjímaly standardní zájmy USA a možná by se tak Erdogan Trumpovi zavděčil mnohem víc. Turecký vůdce se může obávat, že by vracející se Trump mohl vůči Turecku zaujmout tvrdší postoj díky dokumentované nechutiČesky Tulsi Gabbard k jeho zemi, nominované ředitelky Národní zpravodajské služby (DNI), pokud mu před inaugurací nedá nějaké působivé geopolitické dary Má proto naléhavý motiv to splnit.

V diskuzi o syrských, ruských a tureckých zájmech v tomto nově rozmrazeném konfliktu se ztrácí zájmy Izraele. Komunita Alt-MediaČesky do značné míry věří, že Izrael chce Asada svrhnout kvůli jeho předchozí podpoře islamistických militantů označovaných za teroristy, ale v současnosti je jeho pravděpodobným zájmem, aby Assad vyhostil Írán a Hizballáh. Stovky bombových útoků proti nim, do kterých Rusko nezasahovalo, ačkolivČesky je občas odsuzovalo, toho v průběhu let dosud nedosáhly

Je to sice scénář přitažený za vlasy, ale pokud se Sýrie, Írán a Rusko budou snažit poslední postup HTS podporovaný Tureckem odrazit, nelze vyloučit, že Izrael může Damašku podat pomocnou ruku za podmínky, že Írán a Hizballáh budou okamžitě vyloučeni. Ruské letecké a kosmické síly přirozeně upřednostňují ukrajinskou frontu před syrskou, takže jejich omezené možnosti na dalším místě by mohly vést k situaci, kdy se Damašek stane natolik zoufalým, aby o této možnosti vážně uvažoval.

Ačkoliv Erdogan nikdy žádnou smysluplnou akci na podporu Hamásu nebo Hizballáhu nepodnikl a omezil se čistě na oblast demagogické rétoriky, Izrael to stále nedoceňuje a má tedy v záloze sekeru, kterou použije, pokud se naskytnou ty správné příležitosti a pobídky. Tureckem podporovaná ofenzíva HTS takovou příležitost představuje. Pobídka k jejich bombardování by se mohla vyskytnout, pokud by ofenzíva v Aleppu postupovala, Sýrie a její spojenci se ji marně snažili zastavit, a Damašek s výše zmíněnou dohodou souhlasil.

Aby bylo zcela jasné, neexistují žádné známky, že by Asad vážně zvažoval vyhození svých íránských spojenců a spojenců Hizballáhu ze země jako protihodnotu za podporu izraelského letectva (IAF) proti HTS, což by znamenalo totální zradu Rezistence, kterou Sýrie sama pomáhala založit. Jeho výpočty by se však mohly změnit, pokud íránské pozemní síly a ruské letectvo a kosmonautika nebudou schopny Aleppo zachránit, v takovém případě by tuto možnost mohl ze zoufalství zvažovat, aby postup teroristů zastavil.

Na rozdíl od Ruska, orientovaného na speciálníČesky operaciČesky, Izrael právě s příměřím v Libanonu souhlasil a se svou kampaní v Gaze je téměř hotový, takže by se IAF mohlo na zničení HTS soustředit, pokud by Assad souhlasil. Turecko v reakci do války s Izraelem nepůjde bez ohledu na to, čím by pak mohl Erdogan hrozit, takže je možné, namísto Sýrie skončí pučem Turecko, pokud Izrael pomůže Sýrii tamní zástupce Turecka zničit a zmaří tak Erdoganovy velké plány, které byly vysvětleny.

Pravděpodobnost, že by s tím Sýrie souhlasila, by se zvýšila, pokud by Izrael využil svůj vliv v USA a zejména v rámci Trump 2.0, aby zajistil zmírnění protisyrských sankcí výměnou za vyhození Íránu a Hizballáhu ze země, což by mohlo být spojeno s arabskou pomocí při rekonstrukci vedenou Emiráty. Pravděpodobnost, že se tento nepochybně za vlasy přitažený scénář naplní, je opět velmi nízká, ale představovalo by to regionální změnu hry, která by také výrazně prosadila strategické zájmy Ameriky.

Ruská vojenská přítomnost v Sýrii může být také zachována, protože nevadí ani Izraeli ani USA. Ve skutečnosti by Putin mohl dokonce ocenit, že Netanjahu dal Erdoganovi lekci, protože zástupná ofenziva tureckého vůdce v Sýrii riskuje zvrácení tamního protiteroristického postupu Ruska a poškodí tak jeho pověst. Trump by navíc mohl ocenit, že Netanjahu udělal totéž s Erdoganem, čemuž by Tulsi také zatleskala, pokud by jako DNI byla potvrzena. Erdogan by tak nakonec mohl schválení této ofenzívy litovat.

Je předčasné předpovídat, že se taková sekvence scénářů odehraje, protože je stále velmi nepravděpodobné, že by Asad splnil podmínku zrady Rezistence, což by Izrael požadoval, zejména proto, že je stále možné, že Sýrie a její spojenci ofenzívu HTS podporovanou Tureckem v Aleppu odrazí. I kdyby došlo k další plnohodnotné bitvě o Aleppo, pokud toto město nepadne do rukou teroristů, Asad pravděpodobně takovou „dohodu s ďáblem“, jak ji vidí, vyloučí.

V případě, že ztratí Aleppo a jeho spojenci mu nepomůžou ho znovu osvobodit, protože se ruské vzdušné síly stále soustředí na speciální operaci, zatímco íránské mohly být posledními západoasijskými válkami nenapravitelně oslabené, pak by tu mohl konečně uvážit. Vše tedy bude záviset na tom, zda bude HTS zastavena; na výsledku jakékoli možné bitvy o Aleppo; a jak zoufalý Asad bude, pokud nad ním ztratí kontrolu a teroristé postoupí na Damašek.

Zpět na obsah

Analýza The Five Reasons Why Syria Was Caught By Surprise vyšla na Substacku Andrew Korybka 30. listopadu 2024

Pět důvodů, proč byla Sýrie zaskočena

Turecký postup teroristů/„rebelů“ na Aleppo, který byl analyzován zdeČesky, byl pro většinu pozorovatelů šokem. Mezi příměřím z března 2020 a nyníČesky uplynulo téměř půl desetiletí míru, přesto se pro přípravu na tuto možnost neudělalo prakticky nic. A to navzdory tomu, že frontová linie ležela zhruba pětadvacet kilometrů od Aleppa, což mělo Assadovi připomenout, jak zranitelné druhé město jeho země je. Zde je pět důvodů, proč byla Sýrie zaskočena:

———-

1. Samolibost a korupce

Syrská arabská armáda (SAA) usnula na vavřínech, protože příměří zprostředkované Ruskem považovala za samozřejmost, po čemž se v zemi znovu rozběhla nechvalně známá korupce, která její schopnosti degradovala. Neexistuje žádná omluva, proč nebyly používány ani základní drony pro zpravodajství, sledování a průzkum (ISR) k odhalení koncentrace, která postupu předcházela. Velká část toho, proč SAA nic nedělala, spočívá pravděpodobně v tom, že předpokládala, že za ně tuto odpovědnost převezmou její ruští a íránští spojenci.

2. Rusko-íránská rivalita

Rusko a Írán spolu bojovaly proti terorismu v Sýrii, ale jsou to také rivalové, kteří spolu soutěží o hlavní vliv nad Damaškem. Jejich konkurence je tak intenzivní, že Rusko nikdy nedělá nicČesky jiného, ​​než že si občas stěžuje, kdykoli Izrael bombarduje IRGC, a ani jednouČesky neposkytlo Sýrii prostředky k zachycení těchto útoků nebo k následné odvetě. Kdyby nebyly rivaly, mohly by Rusko a Írán společně posílit SAA, provádět ISR v Idlibu a posílit obranu Aleppa.

3. Nesoustředění a poranění spojenci

Aby toho pro Sýrii nebylo málo, přišlo tažení teroristů/„rebelů“ na Aleppo přesně ve chvíli, kdy je Rusko rozptýlené speciální vojenskou operací (SMO) a Írán je ochromen svými západoasijskými válkami s Izraelem. Bez dostatečné ruské vzdušné síly a íránských lidských sil, včetně těch, které mohl povolat Hizballáh, bude pro SAA extrémně obtížné útočníky od Aleppa odrazit. Tento faktor, více než kterýkoli jiný, mohl dokonce jeho osud zpečetit.

4. Ignorování lekcí ze SMO

I uprostřed rusko-íránského soupeření a výše zmíněných problémů svých spojenců se SAA mohla sama poučit ze SMO a odpovídajícím způsobem se mnohem lépe připravit na to, co se nakonec stalo. Současný útok charakterizovala mistrovská taktika dronů a strategicky rozptýlené jednotky, což jsou oba znaky SMO, ale SAA na to vůbec nebyla připravená. Musí proto převzít konečnou odpovědnost za to, že nesplnila svou povinnost poučit se z tohoto konfliktu a podle toho přizpůsobit svou obranu.

5. Nepřistoupení na mírový kompromis

Posledním důvodem, proč byla Sýrie zaskočena, je, že nepřistoupila na mírový kompromis tím, že by přijala rusky napsaný „návrh ústavy“ z roku 2017Česky, který byl podroben konstruktivní kritice zde. Je to přecpané ústupky, takže člověk může se Sýrií za její odmítnutí sympatizovat, ale při zpětném pohledu by to bývalo mohlo konflikt definitivně vyřešit a pokračující fiasko v Aleppu odvrátit. Z tohoto důvodu by mohla být v těchto zoufalých časech oživena, ale „opozice“ by nyní mohla požadovat ještě více ústupků.

———-

Katastrofě v Aleppu se dala předejít a je tak špatná, jak vypadá. Není součástí „hlavního šachového 5D plánu“ „uzavřít teroristy v kotli“, jak někteří členové komunity Alt-MediaČesky naznačovali nebo tvrdili. Pozorovatelé by měli odmítnout „pohled“ předkládaný těmi, kdo se již svými fantastickými pohledy na SMO a západoasijské války zdiskreditovali. „Politicky nepohodlnou“ pravdou je, že Sýrie byla zaskočena, SAA je v úzkých a to nejhorší může teprve přijít.
Zpět na obsah

Andrew Korybko je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky.

Zpět na obsah

Pro Bibiho vede cesta do Teheránu přes Damašek

Sýrie je nepostradatelnou součástí ambiciózního plánu Izraele na přetvoření Blízkého východu. Země leží v srdci regionu a slouží jako kritický pozemní most pro přepravu zbraní a pěších vojáků z Íránu k jeho spojencům i jako geopolitické centrum ozbrojeného odporu proti izraelské expanzi. Aby mohl Izrael v regionu skutečně dominovat, musí svrhnout vládu v Damašku a nastolit loutkový režim podobný tomu v Jordánsku a Egyptě. Nyní, když se Washington podařilo přesvědčit, aby „bezpodmínečně“ podporoval zájmy Izraele (nad svými vlastními), není vhodnější doba k ovlivnění změn, které s největší pravděpodobností povedou k dosažení zastřešujícího plánu Tel Avivu. Premiér Benjamin Netanjahu je tak připraven zahájit pozemní válku z jihu, aby vytvořil válku na dvou frontách, která rozdělí syrské síly napůl a výrazně zlepší jeho vyhlídky na úspěch. Zároveň budou džihádisté podporovaní Spojenými státy pokračovat ve svém řádění na severu, kde budou postupně narušovat rozvrácenou obranu Sýrie a zároveň dále zajišťovat průmyslové hlavní město Sýrie, Aleppo. Pokud Damašek padne a Asad bude odstaven od moci, sen Izraele o regionální hegemonii bude na dosah a pravděpodobně i dosažitelný, pokud – jak předpokládáme – se prezident Trump zavázal zahájit válku s Íránem jako součást dohody quid pro quo s mocnými lobbisty, kteří ho dosadili do Bílého domu. Nejprve však musí být Sýrie pacifikována, její armáda poražena a její současný vládce svržen. Jedině tak lze Írán účinně odříznout od jeho spojenců a partnerů a připravit ho tak na strašlivý nápor, který ho čeká.

V současné době je na světě pouze jediný člověk, který může ukončit krvelačné tažení Izraele:

Pokud Putin rychle nezakročí a neposkytne Asadovi mimořádnou pomoc, pak bude současný vývoj událostí pravděpodobně nezvratný. To by mohlo znamenat i nasazení ruských bojových jednotek k odvrácení teroristické ofenzívy podporované USA nebo (brzy chystaných) provokací na jihu. Stručně řečeno, suverénní stát Sýrie nyní čelí existenční krizi, která bude mít negativní dopad na celý region a svět, pokud Putin svůj typicky opatrný přístup neopustí a neposkytne Sýrii prostředky, které k odražení barbarů potřebuje.

V nedělním vydání listu Times of Israel se dočteme, že izraelští váleční plánovači se na zámince pro invazi do Sýrie z jihu již dohodli. Podívejte se na úryvek z článku s názvem Postup povstalců v Sýrii znamená krátkodobé výhody a potenciální problémy pro Izrael, řekli šéfové zpravodajských služeb premiérovi.

Izrael sleduje postup džihádistických povstalců v Sýrii se značnou obezřetností a šéfové zpravodajských služeb sdělili politickému vedení, že vývoj v Sýrii by mohl pro Izrael nakonec znamenat potíže, informuje kanál 12….. Netanjahuovi bylo údajně řečeno, že pozornost Hizballáhu se nyní přesune do Sýrie a „stejně tak i jeho síly, aby bránily Asadův režim.“…..

 

Šéfové zpravodajských služeb ….varovali, že „zhroucení Asadova režimu by pravděpodobně vyvolalo chaos, v němž by se rozvinuly vojenské hrozby proti Izraeli“.

 

Kanál 12 dále uvádí, že na pátečních bezpečnostních konzultacích zazněly obavy, že by „strategické kapacity“ Asadova režimu mohly padnout do rukou džihádistů. Hlavní obavy se týkají „zbytků chemických zbraní“, uvádí se ve zprávě.

 

IDF se prý připravují na scénář, kdy by Izrael musel jednat, uvádí zpráva bez bližších podrobností.

 

Existuje také odhad, že by Sýrie mohla otevřít své brány značnému počtu íránských sil, aby se pokusila zemi stabilizovat, uvádí se ve zprávě. Postup povstalců v Sýrii znamená krátkodobé výhody a potenciální problémy pro Izrael, řekli šéfové zpravodajských služeb premiérovi

 

(Times of Israel).

Tady je to černé na bílém, zdůvodnění invaze do Sýrie. Izrael má na výběr řadu výmluv; od „chemických zbraní“ přes „íránské síly“ a „chaos po změně režimu“ až po síly Hizballáhu „bránící Asadův režim“. Na každém kroku je vidět, jak dobře je Izrael připraven na jakoukoli eventualitu. Na tomto plánu se pracuje již několik let, ne-li déle. A strategie musí být samozřejmě provedena rychle, aby se připravilo bojiště na velké finále, lednovou inauguraci, kdy na trůn nastoupí nejpro-sionističtější prezident v dějinách USA a odmění Izrael válkou proti Íránu, o kterou tak horlivě usiluje. Nic není ponecháno náhodě.

Video – Syrský prezident Asad vysvětluje, že „teroristé jsou novou armádou Západu“ (3 minuty)

Překvapivě jsou lidé z Jerusalem Post ve svých názorech na vývoj v Aleppu přímočařejší. Jeden bystrý analytik totiž otevřeně přiznává, že kapitulace průmyslového hlavního města země v rukou fanatických hrdlořezů je „dobrou zprávou“. Co říkáte? Zde je výňatek z článku:

Útok islamistů na Aleppo je „zdánlivě dobrou zprávou pro Izrael“, uvedl Daniel Rakov, vedoucí výzkumný pracovník Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost, v sobotním příspěvku na X/Twitteru… uvedl, že „pád severní Sýrie do rukou povstalců poškozuje tamní infrastrukturu Íránců a Hizballáhu a ztíží jim práci na obnově Hizballáhu“…

 

Izraelský výzkumník také uvedl, že ruská státní média konflikt v Aleppu z velké části ignorují, a zároveň prohlásil, že ruští komentátoři globálních konfliktů uvedli, že za selhání obrany syrského města není Moskva zodpovědná s tím, že Rusko tam mělo velmi málo sil a incident byl obrovským selháním Asadova režimu…

 

Příležitost pro Izrael k úderu na Sýrii?

 

Rakov se dále zabývá myšlenkou, že Izrael má příležitost zaútočit na Sýrii kvůli slabosti, kterou Asadův režim projevil…

 

„Asadova ztráta Aleppa poškozuje image Ruska jako mocnosti schopné promítat svůj vliv mimo postsovětský prostor a ohrožuje důležitý Putinův strategický majetek, kterým jsou základny v Sýrii,“ napsal. „Negativně se to odráží i na image Ruska v regionu.

 

„Rusové, jak se můžeme poučit z ukrajinské ofenzívy v Kursku, nespěchají s žádnou hysterií, ale rychlost, s jakou padlo Aleppo, bude vyžadovat, aby reagovali rychle,“ napsal.

 

Výzkumník JISS svůj příspěvek uzavřel konstatováním, že zatímco nestabilní situace v Sýrii může způsobit, že Asad a Rusové silněji otevřou brány pro vstup íránských vojenských sil, pád Asadova režimu může vytvořit scénář pro růst významných vojenských hrozeb vůči Izraeli. Útoky v Aleppu „zdánlivě dobrou zprávou pro Izrael“Česky, tvrdí výzkumník JISS,

 

Jerusalem Post

Opakujeme: „Příležitost pro Izrael k úderu na Sýrii“?

To ano, ale stejně tak je zajímavé, že „vyhnání Ruska z Blízkého východu“ je téměř stejně důležité jako svržení Asada. (Z pohledu Izraele.) A je také jasné, že si pan Rakov myslí, že Putin je „na lopatkách“ a nedokáže včas reagovat, což by mohlo být pro Izrael značně výhodné. Co je ovšem na celkovém hodnocení pana Rakova nejvíce šokující, je čirá radost, kterou má ze zničení prosperujícího města rukou vyšinutých divochů, kteří chtějí nahradit stabilní racionální systém despotickou náboženskou autokracií. Ale pokud je pro vás měřítkem úspěchu genocida, nemělo by nás asi nic překvapit.

Toto je nedělní aktualizace mimořádně nestabilní situace na místě v Sýrii:

Ruské a syrské vládní letectvo v sobotu zasáhlo centrum Aleppa, kde povstalci získali kontrolu nad mezinárodním letištěm a postupovali směrem k Hamá… Bylo to poprvé od roku 2016, kdy byla syrská opozice z města vyhnána.

 

Povstalci vedení hnutím Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a spojenecké skupiny, včetně některých podporovaných Tureckem, však v sobotu hlásili ohromující zisky. Tvrdili, že se zmocnili mezinárodního letiště v Aleppu a strategického města Chán Šejchún v jižním Idlibu. Dodaly, že správní hranice guvernorátu Idlib mají plně pod kontrolou.

 

Tvrdili také, že zahájili pochod směrem k Hamá a úspěšně se zmocnili šesti měst a vesnic na venkově, včetně Moreku, který leží na důležité dálnici spojující střední Sýrii se severem.

 

Ofenzíva začala ve středu [27. listopadu], kdy povstalci prorazili z území ovládaného opozicí na severozápadě Sýrie směrem k Aleppu. Během dvou dnů obsadili desítky měst a vesnic a také úsek strategické dálnice M5, čímž odřízli zásobovací trasy do Damašku. Od té doby obsadili několik vojenských základen a opevněných pozic, přičemž se často setkali jen s malým odporem.

 

Kolaps vládních sil

 

Podle SOHR se vládní síly v Idlibu a Aleppu zhroutily. Aleppo, druhé největší syrské město, se tak poprvé od vyhlášení nezávislosti země v roce 1946 ocitlo mimo vládní kontrolu, uvedla monitorovací skupina…

 

V souvislosti s rychlým vývojem událostí spolu v sobotu telefonicky hovořili ministři zahraničí Turecka a Ruska – obou hlavních aktérů v Sýrii – a podle Moskvy se dohodli na koordinaci úsilí o stabilizaci Sýrie.

 

„Obě strany vyjádřily vážné znepokojení nad nebezpečným vývojem situace v Syrské arabské republice v souvislosti s vojenskou eskalací v provinciích Aleppo a Idlib,“ uvedlo ruské ministerstvo…

 

Většinu provincie Idlib od té doby drží HTS, bývalá odnož al-Káidy, která zde zřídila civilní správu. V dalších oblastech na severu země se drží povstalecké skupiny podporované Tureckem v rámci koalice Syrská národní armáda.

 

Nicméně navzdory tomu, že je Rusko zaměstnáno válkou na Ukrajině a Asadovy síly jsou oslabeny častými izraelskými útoky, syrská a ruská vojenská letadla od srpna 2023 zintenzivnila nálety na oblasti ovládané opozicí.

 

Sýrie: smrtící údery zasáhly Aleppo, povstalci obsadili letiště a postupují směrem k HamáČesky, Middle East Eye

Video: Tureckem podporovaní teroristé vnikli do prezidentské vily v Aleppu

Čtenáři by si měli uvědomit, že Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a další takzvané „povstalecké skupiny“ jsou převážně pobočky Al-Káidy, které byly naverbovány, vyzbrojeny a vycvičeny USA, Katarem a Tureckem, aby vedly zástupnou válku proti odpůrcům izraelské expanze a přetváření Blízkého východu. Autor a analytik Max Blumenthal provedl rozsáhlý výzkum původu těchto skupin a své poznatky představil v nedávném článku s názvem USA podpořily 21 z 28 „šílených“ milicí, které vedou brutální invazi Turecka do severní Sýrie.Česky Zde je krátký výtah z jeho článku:

Bývalí i současní američtí představitelé udeřili na turecké žoldnéřské jednotky „arabských milicí“ za popravy a stínání hlav Kurdů v severní Sýrii. Nové údaje z Turecka odhalují, že téměř všechny tyto milice byly v minulosti vyzbrojeny a vycvičeny CIA a Pentagonem…

 

Podle výzkumného dokumentu, který letos v říjnu zveřejnil provládní turecký think tank SETA, „z 28 frakcí [v tureckých žoldnéřských jednotkách] jich 21 bylo dříve podporováno Spojenými státy, tři z nich prostřednictvím programu Pentagonu na boj proti DAESH. Osmnácti z těchto frakcí dodávala CIA prostřednictvím operační ústředny MOM v Turecku, společné zpravodajské operační ústředny ‚Přátel Sýrie‘ na podporu ozbrojené opozice. Čtrnáct frakcí z osmadvaceti bylo rovněž odběrateli protitankových řízených střel TOW dodávaných USA.“…

 

Jinými slovy, prakticky celý aparát protiasadovských povstalců vyzbrojený a vybavený za Obamovy administrativy byl znovu použit tureckou armádou, aby sloužil jako špice její brutální invaze do severní Sýrie. Vůdcem těchto sil je Salim Idriss, nyní „ministr obrany“ Tureckem podporované syrské „prozatímní vlády“. Je to tatáž postava, která hostila Johna McCaina, když zesnulý senátor v roce 2013 podnikl svůj neslavný vpád do Sýrie…

 

Nyní je plně odhaleno, jak tato skupina hrdlořezů („sdělovací prostředky“) vnutila veřejnosti krvavý podvod a vydávala některé z nejbrutálnějších fanatiků na planetě za revolucionáře a „umírněné rebely“, zatímco destabilizovali celý region. Stejně jako extremisté, které kdysi propagovali, se většina z nich nějakým způsobem vyhnula odpovědnosti a zůstala v aktivní službě.

 

USA podpořily 21 z 28 „šílených“ milicí, které vedou brutální invazi Turecka do severní SýrieČesky, Max Blumenthal, The Grayzone

Kdo je tedy největším světovým podporovatelem terorismu?

Hádáte správně: Strýček Sam.

Nakonec zakončím citátem blogerky, kterou jsem právě objevil, ale s níž souhlasím téměř ve všech bodech, které uvádí. Zajímalo by mě, zda si totéž myslí i ostatní čtenáři:

Tato operace proti Sýrii podporovaná Spojenými státy, Izraelem, Al-Káidou a Tureckem a využívající různé zástupce a teroristické skupiny byla dlouho plánována s cílem odklonit síly syrské armády, destabilizovat je a přetížit, což by Izraeli umožnilo vstoupit z jihu a zabránit tak toku zbraní pro Hizballáh z Íránu do Iráku, Sýrie a poté do Libanonu. Válka pokračuje, pouze se mírně posunulo její dějiště.

 

Proto chvíli před tímto „příměřím“ Izrael útočil na hranici mezi Sýrií a Libanonem a pokračoval i po něm. Příměří dává Izraeli čas na zotavení, protože je slabý, a čas na taktizování s Washingtonem, dokud nenastoupí nejsionističtější administrativa. Nenechte se mýlit, Trump udělá to, co Bibi chce, pokud jde o Sýrii, na kterou se nyní zaměří, protože je to obrovský blok odporu, který stojí v cestě velkému izraelskému projektu. …

 

Turecko & obojetný podvodník Erdogan chtějí kontrolu nad severem (Sýrií) a zaprodají se Izraeli a Západu, zatímco v otázce Gazy Bibiho odsoudí. Generální tajemník NATO Mark Rutte se vydal do Turecka & těsně před tímto útokem uzavřel s Washingtonem dohodu o poskytnutí letounů F35 Turecku. Několik dní předtím, 23. 11., se také setkal s Trumpem ve Washingtonu.

 

Nic z toho není náhoda. Izrael se v podstatě nechystá příměří dodržet. Je v podstatě sporné. Kolektivní Západ včetně Tel Avivu již válčí proti těm, kteří s nimi bojují o udržení své národní suverenity. Chtějí zabránit Íránu, Rusku a Sýrii, aby spolupracovaly na zastavení jejich expanzivních, válečnických ambicí.

 

Fiorella Isabel @FiorellaIsabelM

Mike Whitney je americký geopolitický, ekonomický a sociální analytik žijící ve státu Washington. Svou kariéru jako nezávislý novinář zahájil v roce 2002 se závazkem k poctivé žurnalistice, sociální spravedlnosti a světovému míru. Je vědeckým pracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG)Česky. Jeho články se zaměřují na geopolitická témata, zejména na konflikty na Blízkém východě. Poskytuje analýzy a komentáře k tématům, jako je válka v Gaze, situace v Jemenu a vztah mezi Spojenými státy a Izraelem. Publikuje na serverech jako The Unz Review,  Eurasia ReviewČesky, The Truth SeekerČesky a dalších.

Zpět na obsah