Archivy | Disput

Legislativou proti ochraně práv dětí

Asociální Fialova vláda poslala do Poslanecké sněmovny novelu trestního zákoníku. Na půdě spolku Chamurappi se jí zabýval Oldřich Hein obsáhlým esejem obecné povahy, dostupným na internetových stránkách spolku. Jeho závěry jsou pro vládu nepříznivé. Zdůraznil důležitost zachování vztahu legislativní tvorby k filozofickým základům práva, ohledu na mravnost i na historický vývoj práva od pradávna až do současnosti. A všiml si detailu v ustanovení o přednostním používání peněžitého trestu. Je možné, že v případě majetkové nerovnosti spolupachatelů ten solventní se vyplatí z hrozícího uvěznění, zatímco nemajetný půjde za mříže?

Chci na něj navázat. Jako první mě pálí nepoměr mezi motivací legislativních úprav potřebou snížit rozsah trestání vězením a mravní povinností státu chránit práva dětí-budoucnosti národa. Z mediální předehry k předložení novely je zřejmé, že důležitou cestou k snížení stavů vězněných osob má být bagatelizace trestného činu zanedbání povinné výživy dle §196 až 198 tr. zákoníku.

3 x Aleppo

Obsah:

Amnesty International: Izrael páchá na Palestincích v Gaze genocidu

Amnesty International má dostatek důkazů, že Izrael spáchal a nadále páchá genocidu na palestinském obyvatelstvu v okupovaném pásmu Gazy. Takový je závěr obsáhlé zprávy organizace pro lidská práva, která bude zveřejněna 5. prosince 2024. Zpráva nazvaná „Máte pocit, že jste podčlověk“: Izraelská genocida proti Palestincům v Gaze dokumentuje, jak Izrael rozpoutal utrpení a zkázu na Palestincích po zločinech vedených Hamasem ze 7. října 2023 v důsledku své vojenské ofenzívy v Pásmo Gazy.

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

Italská spisovatelka Elsa Morantová (1912 – 1985), manželka spisovatele Alberta Moravii, ve svém velkém románě nazvaném La storia (české vydání „Příběh v historii, Odeon 1990“ ) píše o lidech, do jejichž osudu zasáhla válka. Na základě vlastní zkušenosti líčí autorka situaci v Itálii s nástupem fašismu a diktátora Benita Mussoliniho. Popisuje zrod a genezi fašismu nejprve v podobě jakési „komediální slavnosti“, jaká byla fraškovitou karikaturou starobylého římanství, které ale během několika let sklouzlo na úroveň totality a vazbou na Hitlerův německý nacismus se proměnilo v ubohé vazalství, které rychle přijalo i rasovou teorii.
…
Současný západní „narativ“ vlastně už nic jiného než eufemismy neužívá. A občané zasypávaní lavinami eufemismů mnohdy netuší, že jejich země už dávno ztratila nezávislost. A že za to mohou právě ti politici, které oni vytrvale volí do funkcí. Velmi mnoho občanů odhrne clonu růžových eufemismů a podívá se černé pravdě do očí teprve ve chvíli, kdy jim vládnoucí vazalský režim ve službě suverénovi skutečně tvrdě zaútočí na jejich peněženky.

Kdybychom přenesli vazalství států, jejich reprezentací, do roviny individuálních vztahů mezi lidmi, pak člověk, který přijme vazalský poměr k jinému člověku, stává se jeho sluhou, pážetem, klientem (ve smyslu propuštěnce ve starém Římě, jenž zůstává i po propuštění z otroctví v těsné vazbě s domem svého dřívějšího pána, což mu ale vůbec nebrání v kariéře a bohatnutí). Přijetím cizí vůle se člověk stává podřízeným, v minulosti poddaným, případně i otrokem. Někdy se stane členem mafie. To tehdy, když v kleče složí přísahu a políbí patřičný prsten. Podstatné ale je, že ve všech případech, nabývá cizí vůle významnější roli než vůle vlastní a člověk ztrácí velký díl svobody.

Orešnik a dedolarizace

OBSAH:
1) Pepe Escobar: Jak Rusko a Čína přetvářejí řeckou mytologii
2) David Dvořák: Důležité zprávy bývají často nezajímavé.

Kallas a divoženky

Nová vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová, nový předseda Rady EU António Costu a nová komisařka pro rozšíření EU Marta Kosova byly dnes, v první advent a první den ve funkci uvítáni v Kyjevě místopředsedkyní vlády Olhou Stefanischynovou. Společná fotografie této čtveřice napovídá mnohé, podobně jako životní příběh Kaji Kallasové. Fotografie a příběh Kallas jsou typickým příkladem pro porozumění procesu vzestupu k současné moci, porozumění marnosti a proč se odrazí v práci direktorátu EK a v hodnocení EU během příštích let.

Bývalá estonská premiérka Kaja Kallasová se v neděli 1. prosince oficiálně ujala funkce vysoké představitelky Evropské unie (EU) pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Nahradila správce dříve kvetoucích, dnes však uvadlých evropských zahrad Josepa Borrella. Kallasová je známá svou ostrou rétorikou vůči Rusku a rusky mluvícímu obyvatelstvu Estonska, stejně jako aktivními výzvami ke zvýšení podpory Ukrajiny ze strany zemí NATO. V tomto smyslu je její volba logická a politicky korektní. Neznamená to však, že volba je správná pro dobu přede dveřmi. Proč? Za její politickou kariérou se totiž skrývá složitá historie.

Elone, jsi sval nebo maska?

V USA, „zemi příležitostí“, se často vypráví takový malý příběh: v obyčejné bílé garáži v obyčejném domě v obyčejném městě dostane obyčejný mladý muž dobrý nápad a šťastnou náhodou jeho nápad uspěje a on se stane miliardářem. Konec.

Pan Musk je dalším z těch podnikatelů, kteří se prosadili díky své schopnosti odhadnout, co trh chce. Tipne si Paypal, tipne si Teslu, trefí se do černého se SpaceX, projde si Twitter a najde si, že je ve slevě, a pár kliknutími si ho koupí, nějaký humanoidní robot mu naservíruje kafe, a teď se dokonce ocitl v americké vládě, aniž by kandidoval. To nejlepší. Nikdy se mu nic nepokazí.

To tu před revolucí nebylo

„Říci národu, že má v zájmu někoho jiného spáchat sebevraždu, vyžaduje značný propagandistický a psychologický um. A nutno ocenit, že se česká média a vládní koalice opravdu snaží,“ říká v rozhovoru Prof. Ivo Budil. Vzpomněl i na komunistickou propagandu; ta ale nikdy neprohlašovala, že je konflikt nevyhnutelný.
…
Zažil jsem propagandu minulého režimu, a existují některé podstatné rozdíly. Nevybavuji si, že by oficiální rétorika v socialistickém Československu ústila do pocitu bezvýchodnosti a nevyhnutelnosti válečného konfliktu, protože s protivníkem se přece „nedá jednat“. Obyvatelstvo nebylo připravováno na to, že k válce „musí“ dojít, případně, že naši vojáci budou bojovat na cizím území. Nikdo relevantní tehdy neprohlásil tak jako dnes, že „mírové soužití mezi národy není možné“. Nikdy před rokem 1989 nebyl démonizován či stigmatizován cizí národ jako celek, vždy to byla pouze jeho část, například „imperialisté“, „buržoazie“ nebo „velkokapitál“, a nebylo voláno po rozdělení jeho území či přímo vyhlazení. V tomto ohledu současná rétorika šířená mainstreamovými médii a vládní koalicí připomíná spíše propagandu nacistického Německa.

Izrael a USA ukazují demografický problém liberální demokracie

Díky volebnímu právu jsou některé komunity vnímány jako nepřátelé, s nimiž je třeba fyzicky bojovat.
…
Víceméně liberální izraelská demokracie má dnes pozoruhodný problém: rozdíl v porodnosti mezi Židy a takzvanými „izraelskými Araby“ – což je poněkud nepřesný termín, protože značnou část izraelské židovské populace tvoří arabští Židé, kteří přišli ze sousedních zemí. Jak často v rozhovorech říká izraelský židovský historik Avi Šlaim, je to bagdádský Žid, jehož mateřským jazykem je arabština a jehož hudba, kuchyně atd. jsou arabské. Kategorie Žid a Arab se vzájemně nevylučují.
„Izraelská arabská“ populace, tedy palestinští nežidé, kteří získali izraelské občanství, má vyšší porodnost než izraelští Židé. V Izraeli veřejné orgány vždy otevřeně hovoří o demografickém problému: v dlouhodobém horizontu by to umožnilo převzetí izraelského státu demokratickou cestou.

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.

Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“

Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.

Proč Spojené státy prohrají válku s Ruskem

Většina Američanů nadále věří, že Spojené státy v konvenční válce s Ruskem zvítězí. Ale tak to prostě není. Pro začátek, ruská nejmodernější raketová technologie a systémy protiraketové obrany jsou mnohem lepší než ty, které vyrábí západní výrobci zbraní. Za druhé, Rusko může postavit armádu více než 1 milionu bitvami zocelených bojových jednotek, které zažily válku s vysokou intenzitou a jsou připraveny zaútočit na jakéhokoli nepřítele, kterému mohou v budoucnu čelit. Zatřetí, Spojené státy již nemají průmyslovou kapacitu, aby se vyrovnaly ruské úctyhodné produkci smrtících zbraní, dělostřeleckých granátů, munice a špičkových balistických střel. Stručně řečeno, ruské vojenské schopnosti daleko převyšují schopnosti USA v oblastech, které se skutečně počítají: špičkové zbraně, vojenská průmyslová kapacita a zkušená pracovní síla. Abych toto shrnutí ujasnili, vybral jsem úryvky z prací tří vojenských analytiků, kteří tyto záležitosti vysvětlují podrobněji a zdůrazňují dramatické nedostatky moderní americké armády a problémy, s nimiž se pravděpodobně setká, když bude čelit technologicky vyspělému a impozantnímu protivníkovi.

Washington od eskalace konfliktu neupustí

Někteří komentátoři na Západě soudí, že Spojeným státům na Ukrajině nijak zvlášť nezáleží. Jistěže, Washingtonu nezáleží na Ukrajině jako takové, záleží mu ale na tom, aby Spojené státy na Ukrajině neprohrály válku s Ruskem. Nebo aby to alespoň tak nevypadalo.

Mohlo by se zdát, že Spojeným státům v této válce o mnoho nejde. Že riskují „pouze“ další propad prestiže své armády a armád NATO, a takto i výrazné oslabení jejich planetární hegemonie. Ve srovnání s Ruskem, kterému jde o samotnou existenci, se americká rizika zdají v podstatě nevelká. Ale zřejmě tomu tak není. Je docela dobře možné, že právě ztráta hegemonie a tedy rozpad amerického unipolárního systému mohou zavést Spojené státy do hluboké krize, jaká může nakonec vyústit dokonce v jejich zánik.
…
Ovšem než dojde (snad, doufejme) k happy endu, musí eskalace konfliktu s Ruskou federací pokračovat. A pro občany Západu hezky podle „narativu“. Tedy ruská reakce budiž vždy označena za nevyprovokovanou akci, ruská odpověď za snahu Ruska naprosto bezdůvodně útočit na mírumilovné NATO, které se přibližovalo a přibližuje k ruským hranicím jedině proto, aby s náručí květin mohlo Moskvě popřát dobrého jitra. A tak podobně. Prostě vláda nesmyslu nad realitou bude pokračovat, dokud se nenajde takové řešení, aby všichni poražení mohli slavit vítězství.
A co Ukrajina? No co se dělá s nástrojem, který se samým užíváním rozlomil na dvě či dokonce více částí?

Vizualizace hroutících se frontových linií Ukrajiny během neustálého ruského postupu

Jak už jsme to rozebírali dříve, Bílý dům v současnosti zařizuje ‚ohromný nárůst‘ dodávek výzbroje na Ukrajinu, přestože je jen 50 dnů do nástupu nově zvoleného prezidenta Trumpa do úřadu. I tento týden oznámily USA 725 milionů $ další pomoci, přičemž jde o poslední balíček pro Ukrajinu vytažený přímo ze skladů USA.

Patří do něho i druhá dodávka protipěchotních min a přichází to ve stejný den, kdy i Německo přišlo s dalšími 680 miliony $ pomoci Ukrajině. Západní spojenci prohlásili, že chtějí, aby se Zelenskyj a Ukrajinské síly ocitli v co nejvýhodnější pozici před nevyhnutelně nadcházejícím vyjednáváním o ukončení války (což Trump opakovaně od prvního dne své druhé administrativy sliboval). Zůstává však základní otázka, co dobrého tohle překotné zaplavení více zbraněmi přinese, když skutečným problémem je hroutící se lidská síla Ukrajiny? K ilustraci reality rychlého ruského postupu v několika posledních měsících…

Legislativou proti ochraně práv dětí

3 x Aleppo

Amnesty International: Izrael páchá na Palestincích v Gaze genocidu

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

Orešnik a dedolarizace

Kallas a divoženky

Elone, jsi sval nebo maska?

To tu před revolucí nebylo

Izrael a USA ukazují demografický problém liberální demokracie

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

Proč Spojené státy prohrají válku s Ruskem

Washington od eskalace konfliktu neupustí

Vizualizace hroutících se frontových linií Ukrajiny během neustálého ruského postupu

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 4 měsíce

Celkem

/ Archiv

/ Poslední komentáře