Odkaz Joe Bidena: Válka za americkou nadřazenost

S tím, jak má Joe Biden letos opustit Bílý dům, se jeho jednorázové prezidentství začíná dostávat do hledáčku, aby se zjistil jeho odkaz. Co byl a je tenhle Biden za prezidenta? V jaké míře se mu podařilo dosáhnout cílů své zahraniční politiky? Co jeho éru charakterizovalo? Na rozdíl od Trumpova – „Udělat Ameriku opět velikou“ – a následného „odchodu“ USA ze Středního východu a z amerických „válek navždy“ v Afghánistánu, je hlavním odkazem Bidena jeho intervencionistická zahraniční politika. Jeho intervence se však nepodobaly přímým vojenským intervencím za administrativ Bushe a Obamy. Byly spíše nepřímé, v čemž USA zůstávají předním hráčem, jak otevřeným, tak skrytým. Účelem byla náprava „škod“, které Trumpova administrativa na americké nadřazenosti napáchala.

FOCAC – Čínsko-africká ekonomika a obchodní spolupráce

FOCAC (Fórum o spolupráci mezi Čínou a Afrikou) je oficiální fórum mezi Čínskou lidovou republikou a všemi státy Afriky s výjimkou Svazijského království. Jedná se o primární multilaterální koordinační mechanismus mezi africkými zeměmi a Čínou. Od roku 2018 ho tyto země vnímají také jako platformu pro spolupráci v rámci iniciativy Pás a stezka. FOCAC logo symbolizuje solidaritu a spolupráci mezi Čínou a Afrikou, přičemž zelená barva symbolizuje mír a rozvoj a červená vitalitu a prosperitu na bázi rovnocenné konzultace, zvyšování porozumění, rozšiřování konsensu, posilování přátelství a podpory spolupráce.

CASCF (Fórum pro spolupráci mezi Čínou a arabskými státy) je formální iniciativa pro dialog mezi Čínou a Ligou arabských států. Fórum bylo založeno v roce 2004 a slouží jako primární multilaterální koordinační mechanismus mezi Čínou a arabskými státy.

Pravda je jako voda – cestu ven si najde vždycky

Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.

Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.

Rovný člověk Zdeněk Troška ještě žije aneb Slunce, seno, dezolát

V neděli 1. září uběhlo 40 let od premiéry filmu Slunce, seno, jahody…

… a já musím začít od hlavního tvůrce filmu. Zdeněk Troška. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Někdejší rozdělení oněch prvních a druhých na lid versus estéty poněkud narušil jeho politický postoj, když před 10 lety v době štěpení národa na pro- a protirežimní postoje (Schwarzenberg versus Zeman, pro a proti umělé migraci, vaxeři a antivaxeři, a nejnověji válka versus mír) výrazně vstoupil na onu úzkou cestu „proti“, na níž z naší kulturní fronty stojí jen pár statečných, kteří se k tomu jasně hlásí (kromě Z. T. Ivan Vyskočil mladší, Marek Vašut, Jaromír Nohavica a Pepa Nos). Ačkoli většina národa Zdeňka Trošku stále uznává až miluje, od té doby o něm slýchám odsudky i od mnohých příslušníků lidových vrstev, zejména těch co pravidelně sledují mainstreamová média…

Nejasný význam ukrajinské ofenzívy u Kurska

Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?

Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany reagovat na nový vývoj. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.

Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovuje pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti zabránit této válce nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.

Zelenskyj se vysmívá indickým pokusům o diplomacii

Sedmihodinová cesta indického premiéra Nárendry Módího na Ukrajinu 23. srpna – šest týdnů poté, kdy se v Moskvě setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – vzrušila mnoho úředníků v Novém Dillí.

Když Módí Kyjev opustil, uspořádal Volodymyr Zelenskyj maratonový brífink s indickými médii a neponechal žádný prostor pro jakékoli indické protiargumenty. Brífink podvrátil optiku, kterou se Nové Dillí snažilo vytvořit, a celý průběh návštěvy pozměnil. Indičtí představitelé byli rozhořčeni.