1. Zdeněk Jemelík: Prezident rozdával radost
2. Zdeněk Jemelík: Smutný stav pokusu o demokracii a nastolení vlády práva

Komentář Zdeněk Jemelík, Prezident rozdával radost vyšel na serveru Chamurappi 8. března 2025

Prezident rozdával radost

Na příkladu onkologicky nemocného odsouzeného, jemuž soud opakovaně odložil výkon trestu, a nebýt omilostnění trápil by jej pořád dál, lze dokázat účelnost za>chování institutu milosti prezidenta republiky v našem právním řádu. Dlouhodobé udržování nemocného v obavách, že přece jen nakonec bude muset nastoupit trest, má blízko k psychickému týrání. Soud by asi nakonec také dospěl k rozhodnutí o upuštění od vykonání zbytku trestu. Jen by odsouzený do té doby psychicky stále strádal. Prezident zdlouhavost justičního postupu rázně uťal.

V řadě případů je možné dosáhnout standardním justičním postupem výsledku, požadovaného žádostí o milost. Např. „muž s vaginou“, o jehož případu jsem psal 16. února 2025 v článku „Odmítnutá milost“ (zde), se dostal na svobodu cestou podmíněného propuštění z výkonu trestu za tři měsíce po zamítnutí žádosti o milost. Ale s přihlédnutím k hodnotě života na svobodě by i v takových případech mělo omilostnění dostávat přednost před zdlouhavým justičním řešením. Podle mého názoru byly humanitární důvody pro jeho propuštění z vězení tak zřejmé, že by asi nikdo prezidentovi nevyčítal, že nepřenechal rozhodnutí o jeho osudu justici.

Omilostnění pěti odsouzených lze pouze uvítat. Zůstává ale smutnou skutečností, že četnost prezidentových rozhodnutí je nepřiměřená přívalu žádostí, jež přicházejí do jeho kanceláře. Prezidenti přicházejí a odcházejí, zájem o omilostnění je během let přibližně stálý. Kdo má skvělou pravomoc udílet milost, měl by ji užívat přiměřeně odůvodněné poptávce. Rozdíly v počtech udělených milostí jednotlivými prezidenty jsou vysvětlitelné pouze rozdílnosti jejich subjektivních přístupů. Počet žádostí, které dorazily na Hrad v době působení Václava Klause byl asi řádově srovnatelný se současným. Bývalý prezident uděloval v průměru přibližně 40 milostí ročně. Jsem si jist, že nerozdával milosti lehkomyslně. A s odkazem na toto srovnání si dovoluji usuzovat, že také v souboru nevyřízených žádostí, s nimiž se žadatelé obrátili na prezidenta Petra Pavla, by se našly další, jež by v případě jiného subjektivního přístupu vedly k omilostnění.

Milosti prezidenta republiky jsou užitečným nástrojem pro zahlazování utrpení odsouzených a jejich blízkých v situacích, kdy vedlejší účinky trestu odnětí svobody na odsouzené a jejich blízké přesahují bezprostřední škodlivost souzeného skutku. Kromě toho milost prezidenta republiky je užitečná v případě, kdy z procesních důvodů není dosažitelná náprava justičních přehmatů standardními postupy. O tom, že k nim dochází a nápravu zasluhují, svědčí obrovské náklady na odškodňování obětí vadně vedených procesů. Soudím prostě, že agenda milostí prezidenta republiky zasluhuje z jeho strany větší pozornost, než jí dosud věnuje. Chápu, že pojmy jako „soucit“ či „odpuštění“ nejsou ve slovníku vojáka nejdůležitější, ale funkce prezidenta republiky je převážně civilní.

Zpět na obsah

Komentář Zdeněk Jemelík, Smutný stav pokusu o demokracii a nastolení vlády práva vyšel na serveru Chamurappi 13. března 2025

Smutný stav pokusu o demokracii a nastolení vlády práva

Příkladem budiž včerejší nepřístojnost v Poslanecké sněmovně (zde). Mnou ctěná poslankyně (ANO) prof. Helena Válková si pozvala jako poradce držitele střelné zbraně, který přinesenou zbraň zapomněl na toaletě. Policie ji pak 3 hodiny hledala a přijala různá bezpečnostní opatření. Všichni víme, že vnášení zbraní do Sněmovny je nepřípustné. Pokud slušný člověk přijde se zbraní, dá ji do úschovy policistům v recepci. Pan poradce zřejmě patřil k lidem, kteří jsou „rovnější“ než my ostatní a pravidla pro něj neplatí. Skutečnost, že si pak nepamatoval, kde zbraň zapomněl, vyvolává pochybnosti o hodnotě jeho rad.

Volání po zintenzivnění kontroly vstupujících do Sněmovny se zvláštním oprávněním, kteří nemají povinnost projít rámem, považuji za nadbytečné. Veřejnost by především měla pranýřovat všechny projevy papalášské nadřazenosti, na které narazí. Zejména politické strany by měly vést své aktivisty ke skromnosti a vstřícnosti při jednání s voliči. Projevy papalášství svých představitelů by měly potírat.

Příznaků návratu k předlistopadovým poměrům je více. Jistě k nim patří také postupné oklešťování práv zájmových organizací občanů v trestním řízení, z jejichž předlistopadového stavu zbyly jen drobnosti. Až do konce r. 2021 stále ještě měly aspoň právo navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu po odpykání zákonem stanovené části. Novelizací trestního řádu za působení ministryně Marie Benešové toto právo zaniklo. Zůstalo zachováno pouze právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za završení polepšení odsouzeného. Z procesního hlediska došlo ke zhoršení kvality řízení. Počet osob, jejichž práce se ztížila, je nepatrný. Ze zákonodárců a úředníků ministerstva spravedlnosti se vedení řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu sotva kdo někdy zúčastnil, takže zhoršení nepociťují. Není zde nikdo, kdo by mohl na základě přímých vlastních poznatků dospět k názoru, že okleštění práva zájmových organizací občanů nepřineslo žádný prospěch, a proto by mělo dojít k nápravě.

Snížila se i ochota politiků bavit se s občany. Dlouhodobě si mi stěžuje čtenář, který se domáhá zhruba dva roky rozhovoru s poslancem, jemuž kdysi dal svůj hlas. Stále se panu poslanci připomíná, ale v nejlepším případě dostane vyrozumění od asistentky, že na něj pan poslanec nemá čas. Stěžovatel má smůlu: jeho poslanec je ministrem asociální vlády Petra Fialy, takže je skutečně hodně vytížený. Ale je známo, že si dokáže najít čas pro lobbistu nevalné pověsti nebo pro trestně stíhaného podnikatele. Ovšem rozhovor s voličem, který jej již v příštích volbách asi volit nebude, jej neláká.

Pokud sleduji vývoj z postavení justičního potížisty, obtěžujícího různé úřady a vlivové osobnosti v resortu spravedlnosti déle než dvacet let, zjišťuji, že „dobře již bylo“. Navzdory krátkému působení Marie Benešové ve vládě Andreje Babiše, kterou jsem nevyhledával, vzpomínám na celé období ovládání resortu spravedlnosti Hnutím Ano jako na „staré zlaté časy“.

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.